No nemůžu opomenout jednu z mnoha wzpomíneg, kerýma budu postupně zaplňowat tehle blogisek.. to bylo tagle.. kamarád.. Adámek.. si zalejval kaktus.. :)) bylo to na intru, někdy rok 2003.. je večer a Adámek stojí u kaktusu.. kolem něj jde Knírek.. takowej typickej Němec.. prostě mentor - ehm opatrowník, nás malejch dětí.. a následowala Adámkowa nezapomenutelná hláška..
das ist meine kaktus, warum mache ich das? :)))) prostě demence na druhou :)))) ale jinak Adámku wšechno w poho peace and respect!