Scéna 0: Na začátek a zpět

8. května 2006 v 21:06 | world
Scéna 0: Na začátek a zpět

Scéna 0: Na začátek a zpět

Rakvička, věneček a černá káva… rakev, věnec a černý kafe. Severočeské město Teplice se pozvolna probouzí do dalšího povedeného rána. Paneláky svítí zásluhou nespavých obyvatel… světla v jednotlivejch částech oken zhasínají, aby byla znovu rozsvícena vzornými školáky o několik minut později. Každej se za něčím honí. Na patníku před nádražím sedí Adam. Má v ruce flašku jablíčka. Tma je pořád hustá, nepřehledný chaos kolem něj sílí. Bude půl sedmý. Světla aut se odrážejí od každého Adamovo výdechu. Dżindżić sedí před letištěm v jednom velkým hlavním městě, devadesát kilometrů opodál. Cucá flašku. Kouká na startující a přistávající letadla. Všude problikávaj. Je jim smutno. Neonům.

Rakvička, věneček a černá káva… rakev, věnec a černý kafe. Severočeské město Teplice se pozvolna probouzí do dalšího povedeného rána. Paneláky svítí zásluhou nespavých obyvatel… světla v jednotlivejch částech oken zhasínají, aby byla znovu rozsvícena vzornými školáky o několik minut později. Každej se za něčím honí. Blanka se loučí u vchodu s nějakým klukem. Dává ji pusinku. Ona se jenom usměje a políbí ho taky. Předním vchodem vstoupí do baráku. Chodba se rozsvítí. Ten kluk čeká na místě. Kouká po světle a lapá po dechu. Nakročí se a pomalýma krokama zamíří kolem paneláku domů, vzorně za maminkou… Blanka vyleze zadním vchodem… a běží ulicí… Martina na ní čeká na rohu, v doprovodu dvou kluků… všici se vzájemně políbí a obejmou. Jdou spolu krok co krok, podél klece, která si říká ulice. Ta klec je plná světel. Všude problikávaj. Je jim smutno. Neonům.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama