Scéna 0: Na začátek a zpět
Scéna 0: Na začátek a zpět
Rakvička, věneček a černá káva… rakev, věnec a černý kafe. Severočeské město Teplice se pozvolna probouzí do dalšího povedeného rána. Paneláky svítí zásluhou nespavých obyvatel… světla v jednotlivejch částech oken zhasínají, aby byla znovu rozsvícena vzornými školáky o několik minut později. Každej se za něčím honí. Na patníku před nádražím sedí Adam. Má v ruce flašku jablíčka. Tma je pořád hustá, nepřehledný chaos kolem něj sílí. Bude půl sedmý. Světla aut se odrážejí od každého Adamovo výdechu. Dżindżić sedí před letištěm v jednom velkým hlavním městě, devadesát kilometrů opodál. Cucá flašku. Kouká na startující a přistávající letadla. Všude problikávaj. Je jim smutno. Neonům.
Rakvička, věneček a černá káva… rakev, věnec a černý kafe. Severočeské město Teplice se pozvolna probouzí do dalšího povedeného rána. Paneláky svítí zásluhou nespavých obyvatel… světla v jednotlivejch částech oken zhasínají, aby byla znovu rozsvícena vzornými školáky o několik minut později. Každej se za něčím honí. Blanka se loučí u vchodu s nějakým klukem. Dává ji pusinku. Ona se jenom usměje a políbí ho taky. Předním vchodem vstoupí do baráku. Chodba se rozsvítí. Ten kluk čeká na místě. Kouká po světle a lapá po dechu. Nakročí se a pomalýma krokama zamíří kolem paneláku domů, vzorně za maminkou… Blanka vyleze zadním vchodem… a běží ulicí… Martina na ní čeká na rohu, v doprovodu dvou kluků… všici se vzájemně políbí a obejmou. Jdou spolu krok co krok, podél klece, která si říká ulice. Ta klec je plná světel. Všude problikávaj. Je jim smutno. Neonům.
Rakvička, věneček a černá káva… rakev, věnec a černý kafe. Severočeské město Teplice se pozvolna probouzí do dalšího povedeného rána. Paneláky svítí zásluhou nespavých obyvatel… světla v jednotlivejch částech oken zhasínají, aby byla znovu rozsvícena vzornými školáky o několik minut později. Každej se za něčím honí. Na patníku před nádražím sedí Adam. Má v ruce flašku jablíčka. Tma je pořád hustá, nepřehledný chaos kolem něj sílí. Bude půl sedmý. Světla aut se odrážejí od každého Adamovo výdechu. Dżindżić sedí před letištěm v jednom velkým hlavním městě, devadesát kilometrů opodál. Cucá flašku. Kouká na startující a přistávající letadla. Všude problikávaj. Je jim smutno. Neonům.
Rakvička, věneček a černá káva… rakev, věnec a černý kafe. Severočeské město Teplice se pozvolna probouzí do dalšího povedeného rána. Paneláky svítí zásluhou nespavých obyvatel… světla v jednotlivejch částech oken zhasínají, aby byla znovu rozsvícena vzornými školáky o několik minut později. Každej se za něčím honí. Blanka se loučí u vchodu s nějakým klukem. Dává ji pusinku. Ona se jenom usměje a políbí ho taky. Předním vchodem vstoupí do baráku. Chodba se rozsvítí. Ten kluk čeká na místě. Kouká po světle a lapá po dechu. Nakročí se a pomalýma krokama zamíří kolem paneláku domů, vzorně za maminkou… Blanka vyleze zadním vchodem… a běží ulicí… Martina na ní čeká na rohu, v doprovodu dvou kluků… všici se vzájemně políbí a obejmou. Jdou spolu krok co krok, podél klece, která si říká ulice. Ta klec je plná světel. Všude problikávaj. Je jim smutno. Neonům.