Scéna 1: Cco?

8. května 2006 v 21:05 | world
Scéna 1: Cco?

Scéna 1: Cco?
Sprint Dżindżiće a Adama na autobus, hovoří za vše. Už zase všechno doháněj na poslední chvíli… trolejbus s magickým číslem 13 opustil své stanoviště… v něm dva němí, dejchající občané České republiky. Sedaj si do zadního traktu vozidla. Adam se zašklebí na Dżindżiće…
Adam: Ta holka byla jako květ, učiněná růže, co se nedá jen tak od kdekoho utrhnou, přivonět si, lákalo by nejednoho muže, kdo nevyletí z kůže, ten se může pominout…
Dżindżić: Ty voe, to je kruté.
Adam: A volant máš kde?
Dżindżić: What?
Adam: No, voe, čim řídíš?
Dżindżić: Cco?
Adam: Ty neřídíš?
Dżindżić: Koho?
Adam: Brm, brm?
Dżindżić: Ty voe. To sou halušky…
Adam: … se zelím, maštěným, to koukáte, to koukáte, cco?
Dżindżić: Čumím voe!
Zatímco trolejbus míjel kaluže a cikány, rochnící se v nich, Dżindżić balil jointa na koleni… přes triko měl prostrčený sluchátka… z nich se valily masivní tóny… J
Adam: Hlubina jeví se podezřele na dně…
Dżindżić: Cco?
Adam: Cco balíš?
Dżindżić: Špeka voe.
Adam: Odrůdička?
Dżindżić: Orinž šleh, plosím.
Adam: Á, mňamka…
Dżindżić: What?
Adam: Si labužník, cco?
Dżindżić: To teda, voe.
Následovalo olíznutí papírku, Dżindżićovo pusinkou.
Dżindżić: Hóóóótovo.
Trolejbus zastavil a oba na zastávce vystoupili. Čekaly tam na ně děwčata… dívčíspolečnost, která byla svůdnější než obvykle. Lenočka a Juli. Dvě holčiny… zdánlivě nevinné…
Dżindżić: Čau extrémistky!
Juli: Dobrý den, strejčku péééédo!
Dżindżić: Doblé láno, dívenko!
Adam: Dobré jitro, Vietname!
Lenočka: Dobré jitro, Adámku!
Adam se jen přitrouble usmál… a objal Lenočku. Objal ji kolem pasu… a chytil ji za ruku. Dżindżić a Juli se mizitím přívítali po svém… líbací epizodkou…
Dżindżić: Kam zakempíme?
Juli: He?
Lenočka: Ty kráme, jako máte něco? Little?
Adam: Nepatrně.
Dżindżić: Jasné, jasné… super super… něco vlastníme. Rádi se podělíme… souhlasíte?
Juli: Nepochybně.
Následoval zase šílenej smích. Jdou po ulici a skáčou po zdech… jo, fak legálně se procházej po obrubníku a vesele přeskakujou zídku… proti nim de skupinka lidí… dvě holky a kluk. Dżindżić je jenom sjede pohledem… mine se tím pohledem s jednou z těch holčin, ta se na něj zasměje. *V té skupince lidí je Martina, Blanka a Ondřej. Jdou na kalbu… procházej skrz zaparkovaný auta na parkovišti… rovnou do obchodu. Zastavěj se u regálu s chlastem. Nečekaně.
Ondřej: Máte spešl přání?
Martina: Jo, červený víno.
Blanka: Blé. Bílý.
Ondřej: Fajn, já chtěl vodku.
Martina: A?
Blanka: A?
Ondřej: A? No velký A. Psací. Né, tiskací. Nevim, tiskátka, co chcete pít?
Martina: Cokoliiiiiiv! Ale šnel šnel!
Ondřej: Tak to červený?
Blanka : Ne, bílý.
Martina: Taxi každej vemem jednu flašku, ne?*
Každej popad tedy jednu láhev… Blanka, exkluzivní sběrní bílé víno, Martina rudé pitivo a Ondřej? Nakonec zvolil variantu Smirnoff Ice. Přece jenom tehle drink patří mezi jeho oblíbené… pokladní nedělala nezletilým žádné problémy a taxi šli se svým sunárkem sednout do parku. Na molo. Na molo u jezera, ne u moře, sme vČechách, jasné?
Ondřej: Proč sme toho brali toliko?
Martina: Večer je dlouhý, noc eště dělší…
Blanka: Neřešim, lec gou!
Ondřej: To neumim votevřít, to víno.
Blanka : Co? Ty nemáš votvírák?
Martina: Jako tu, tu děrovačku?
Ondřej: Vývrtku? Ne.
Martina: Príma. Sme si měli koupit instantní víno, bysme pytlík rozkousali zubama.
Blanka: Počkejte, máte tužku?
Ondřej: Nó, tady, ná.
Blanka : He.
Ondřej: Co? Co s tím hodláš dělat? Tužka a korek? To jako hodláš dělat co?
Martina: Děrovačku, voe.
Ondřej: Si děláš prdel!
Blanka: Drž tu flašku… já tou propiskou prorazím…
Ondřej: To je fajn. Nechceš rovnou rozflákat hrdlo a následně mě v tom vykoupat?
Blanka: Drž a nemektej, ýmo!
Ondřej: Co? Hej, Ty mě postříkáš!
Martina: No, si to jednou obrátíme, vždycky držím já a stříkáš Ty… teď držíš Ty a…
Blanka: … já budu stříkat. Teda ten korek vůbec ale vůbec nejde.
Ondřej: Zatlač víc!
To nemusel říkat dvakrát. Propiska se dokonale zarazila do korku, resp. do lahve, sice z ní několik kapek vystříklo, samo že na Ondřeje… ale jinak byla akce korek úspěšná… pravda, chuť vína asi ovlivnil plavající korek vnitru láhve i ta tuha by nemusela měnit barvu červenou do modra, ale detail. Kolem mola prošla skupinka lidu. Dżindżić, Adam a dvěroštěnky. Všichni v hromadném objetí prostupují parkem a zastavují se u laviček…
Dżindżić: Hoďte kotvy!
Adam: … zapalte pod kotlem a ať se dostaneme do Varů…
Lenočka: … do varu, voe.
Adam: … do varu. Zapalte pod kotlem a ať se dostaneme do varu. Ptáci křídla maj a tím se vymykaj, lidi lítat chtěj, tak jim záviděj, dej si do těla, že by si letěla, foukám do trumpety jako šílenej…
Juli: … no fajné.
Dżindżić: Lenočko, Ty kočko… mám tu plo Tebe dáreček!
Lenočka: Pro mě?
Dżindżić: Ano.
Lenočka: Futuretro, kecáš!
Dżindżić: No, zas se netěš, jak kdybych Ti měl dát nějakej dar.
Lenočka: Sto řikal. Se z toho nevykroutíš… tak naval.
Dżindżić se pousmál a podal ji ubalenej joint. Lenočka jenom zamrkala a Dżindżićovi věnovala sladkou pusu… Juli se na ně oba, dost nevěřícně podívala a hned mu vlepila taky jednu… jako aby nebyla po zadu…
Lenočka: Futuretro. Hej.
Juli: No fajné, máte někdo přístroj pana Zapalujícího?
Dżindżić: Ně, ně. Ale mám ještě jeden dárek, pro Adámka…
Adam: … koukám padaj z baráků tašky, chtěj mě tu nechat, chtěj mě odpojit, na střechách tančej víly, všude je krev, mám děravý žíly…
Dżindżić: … díry se Ti prohlouběj po tomhle, voe.
Adam: Á, orinž blůbery, děkuji pane.
Dżindżić: Vysoce qalitní skunk. Není zač, sire.
Juli: Vy ste paka, voba. Ale co vynález?
Lenočka: No, ten zapalovač, by se šiknul.
Dżindżić: Nevim. Někoho zastavíme…
Do té doby kolem lavičky chodili lidi, ale teď jako by se zastavil čas. Nikde nikdo. Jenom na molu smějící se blázni
Dżindżić: No, asi tam pudu…
Juli: Kam?
Dżindżić: No, za těm tragédama, co sou tam na molu. Potřebujem to zapálit, né?
Lenočka: To každopádně.
Adam: Lec gou fr drink, aj fink šís a pink…
Dżindżić: Cco?
Adam: Tak běž pro ten oheň, voe.
Dżindżić: Sprintuju, voe.
Juli: Tak dej turbo, sprintere…
Dżindżić: … he he, sprinterko. Fak fór.
Dżindżić přestal máchat rukama kolem sebe a do levé ruky chytl jointa.* Svíral ho pevně v meziprstí. Pomalu ho přesouval od prstu k prstu dokola… svižnými kroky směřoval k molu. Přišel na něj a praskot dřeva smějící se trojici vyrušil.
Ondřej: Co je?
Dżindżić: Čauki.
Ondřej: Co?
Dżindżić: Máš voheň.
Ondřej: Ne.
Dżindżić: Vy holky?
Martina: Co za to?
Dżindżić: Cco?
Martina: Hukot. Sem zkalenáááááááááááá…
Martina jenom tak vykřikla a ten její výkřik se rozlehl krajinou a od hladiny jezírka se odrazil. Slovo "zkalená" ještě několikrát prolítlo ve vzduchu…
Dżindżić: No cco, za ten oheň?
Blanka: Ji dej číslo.
Dżindżić: Chceš číslo?
Martina: Ne.
Dżindżić: Cco chceš?
Ondřej: Ty vole, běžte si tokat jinam. Fak, běžte se hádat vo oheň z tohohle mýho teritoria, borče
Dżindżić: Jo jo. Dík…
Ondřej: Fajn morče, zdar.
Dżindżić: No a co bude s tím ohněm?
Martina: Pšt. Pocem… nebo ne. Počkej já vstanu…
Martině dělalo vstát takové nepatrné potíže a udržet rovnováhu pro ní také nebylo dvakrát jednoduché… Dżindżić ji zvedl…
Ondřej: Běžte fak jinam, vole. Tu mám společnost, tak neser…
Ondřej objal Blanku a přitiskl ji k sobě… ta se nebránila… Martina se na oba koukla, objala Dżindżiće, asi aby ji trumfla…
Martina: Poď, dostaneš oheň…
Oba šli z mola, kousek do parku, kolem cesty… tam se podívali navzájem do očí… začli se líbat a svírat pevněji a pevněji… Adam začíná bejt čím dál víc netrpělivej… už si ani nezpívá. Jenom se kouká z lavičky na molo, kde vidí jen Ondřeje s Blankou. Zbylé dva tragédy nikoliv.
Adam: Mi řekněte, kde sou?
Juli: Nevim, asi šel pro sirky.
Adam: Jako s ní?
Lenočka: Tak třeba chce taky sirky.
Adam: Jasný, to je úplně normální, že se někoho zeptáš jesli nemá sirky a von si v tu chvíli uvědomí, že je nemá, ale potřebuje je taky. Do tý doby na to vůůůůbec nemyslel a tak je de koupit s Tebou, i když je jaksi nepotřebuje. No a ze soucitu Ti je třeba i zaplatí, že? Hledám Tě ajsíkjů, po celé síti, místnost po místnosti, kde můžeš býti?
Lenočka: Futuretro. Támhle de…
Juli: … no, aspoň, že mu to hoří…
Adam: Ty voe, kdes byl, voe?
Dżindżić: Ty voe, dostával sem oheň, voe.
Juli: Aha.
Lenočka: Nějak komplikovaně, že?
Dżindżić: Tak to každopádně. Podej mi špeka, musíme to zapálit vo tohle brko.
Dżindżić zkoušel svůj um, zapalováním o již zapálené… povedlo se…
Dżindżić: Tááááády máte, smaženky.
Adam: Sme fak krutí hašišáci, cco?
Dżindżić: Tak to každopádně.
Juli: Kdo chce pusinku s příchutí opia?
Adam: Já, já, já!
Juli: Tu ju máš…*
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama