Scéna 2b: Neptej se mě stále

8. května 2006 v 21:03 | world
Scéna 2b: Neptej se mě stále, jesli rád Tě mám

Blanka separovala od okna na sedačku. Martina sedí vedle ní a prohlížej si nějaký časopisy… rozuměj: Top dívky…
Martina: … Ty jó… já na něj furt myslím, to je nefér!
Blanka: Dyť to byl něakej tragéd… a jenom úleťák…
Martina: … ale co kdyby, víš. Móóóóóc se mi líbil…
Blanka: … no a? Takovejch je tisíce…
Martina: … mám na něj číslo.
Blanka: Hej, tak co řešíš?
Martina: He?
Blanka: No ty voe, ruf an!
Martina: He?
Blanka: Zavolej mu!
Martina: Dyť si řikala, že je tragéd…
Blanka: No a André je co?
Martina: Taky. ( smích )
Blanka: Máš kredit?
Martina: Ne.
Blanka: Taky ne.
Martina: Tak cco? Zavoláme na gou linku, ať mu pošlou esemesku, že je to důležitý…
Blanka: … a jako cco?
Martina: No třeba mu ji pošlou.
Blanka: Ale cco?
Martina: No esemes mesič.
Blanka: Hej, taxi normálně nabiješ kredit venku a pošleš mu ju večer.
Martina: No, tak dem…
Blanka: Teď?
Martina: Hej, poď, línej tvore…
Blanka se jenom pousmála… Dżindżić mezitím sedí s Juli na zídce, na zídce u něakého plotu, na zídce, dělící plot od starého domu. Jo, na té zídce si legálně předávaj korunu Juli, Lenočka a Dżindżić.
Dżindżić: Koruna.
Juli: Koruna.
Lenočka: Koruna?
Juli: Koruna?
Dżindżić: Koruna.
Juli: Koruna.
Lenočka: Koruna.
Princip týhle hry je úplně jednoduchej. Dżindżić vzal korunu, dal ji Juli a řek ji koruna. Ta se pousmála a zeptala se ho koruna? On se pousmál a odpověděl ji koruna. Ona se pousmála a řekla si sama pro sebe koruna. Korunu předala k Lenočce, všichni se vesele pousmáli… J a dost. Tahle hra nemá princip. Tahle hra nemá logiku.
Dżindżić: Ty voe, mě už to neba.
Juli: Tak dáme jiný slovo.
Lenočka: Futuretro. Třeba čapí.
Dżindżić: Čapí.
Juli: Čapí?
Dżindżić: Čapí.
Juli: Čapí.
Lenočka: Čapí?
Juli: Čapí?
Dżindżić: Čapí.
Juli: Čapí.
Lenočka: Čapí.*
Štěpán se snaží na počítači přes jakousi mapu, zaměřit přesně jednu ulici a baráky v ní…
Štěpán: Jesli tady ten kluk bydlí, tak to máme v kapse. Vídíš ten barák? Tak to by mělo bejt vono. Číslo popisný i ulice seděj. Jméno bylo na tý stránce taky. Sice pod šiframa, ale nikdo není dokonalej, cco?
Tomáš hodil zase svůj obligátní výraz, rozuměj: usmívá se jak debílek.
Štěpán: Jenom by mě zajímalo, jesli je von jako prostředník nebo jenom pěšák nebo cco je vůbec zač… je tam nějak moc záhad, na muj vkus.
Tomáš se zatvářil o něco méně dementněji, rozuměj: úsměv ztuhl v křečovitou
napodobeninu vážnosti.
Štěpán: Tak musíme cco možná nejdřív vyrazit do terénu, souhlasíš proti, né? *
Na zídce je o jednoho člena víc.
Adam: Jelen letěl jetelem.
Dżindżić: Jelen letěl jetelem.
Juli: Jelen letěl jetelem.
Lenočka: Jelen letěl jetelem?
Juli: Jelen letěl jetelem?
Dżindżić: Jelen letěl jetelem?
Adam: Jelen letěl jetelem.
Dżindżić: Jelen letěl jetelem.
Juli: Jelen letěl jetelem.
Lenočka: Jetěl jelen, futuretro. Zase já… ty voe, to je nuda…
Dżindżić: Vyzkoušíme nějaký prstoklady, né?
Juli: Cco to zas bleješ?
Dżindżić: Nič. Nič.
Lenočka: Futuretro krutost.
Adam: … to je to Tvoje malování, vzdušnejch zámků, malování po zdech holejma rukama, Tě nezachrání, už máš na kahánku…
Dżindżić: … máš borůvky?
Adam: Ne. Žán abstinuje, sire.
Dżindżić: Žán, snad si momentálně vlastníkem nepatrného množství krásných, velkých, sladkých borůvek…
Adam: …ne. Abstinuji, sire.
Dżindżić: Žán, Ty kurvo jedna. Máš sebou zbožíčko, alespoň pro mě a mé děvy.
Adam: Ne, abstinuji, sire. Snad si momentálně vlastníkem nepatrného množství, dvou krásných, velkých, vyvinutých děv…
Dżindżić: … ek. Né.
Lenočka: Futuretro. Cco to zase hrajete za divadlo?
Juli: Neznáš, žáne? To je Shakespeare. Divadelní zpracování dávné tragédie Romeo a Julie. Dějství druhé, spor o srdce vyvolené.
Lenočka: Futuretro. Třeba Regíny.
Juli: Nebo Petra Zvěřiny. Sem Petr Zvěřina z Václaváku. Sem přijel na bagetě, voe. Tak mě tu neser voe, buzerante voe.
Adam: No, má pravdu, buzerante. Voe.
Dżindżić: Sem se jaksi přeslech, né? Tak máš to sebou?
Adam: Jasné… Ty já, teď a tady, to je láska jak ji znám…
Juli: No, sme to s tima čtyřprocentníma nebyli tak daleko.
Dżindżić: A vy dvě byste si to spolu jako nedali, jo?
Lenočka: Jako v posteli? No, futuretro. Jako líbat třeba a taky…
Dżindżić: … tak dělej.
Adam: No tak mi zatancuj, ať naládu mám, jo bejby celou noc, já nechci bejt sám… hlavní je neutnout, dobře zvolit svůj směr…
Dżindżić: Tak ukaž na sever.
Juli: A vy dva byste spolu něco měli?
Dżindżić: Jak my dva?
Lenočka: Ty a von, he?
Dżindżić: Klidně. Až po Vás.
Lenočka: Dem do toho?
Juli: Jasný, kci vidět, jaxe budousmažit ve vlastní šťávě…
Lenočka: To bude šťávička…
Lenočka objala Juli a přiblížila se k ní… obě měli zavřené oči… obě byli těsně u sebe…
Adam: Hej poďte nejdřív sjet larvu…
Dżindżić: Voe, proč sje nenechal?
Adam: Ty voe. Dáme jointa a budem všichni happy.
Dżindżić: He. Sem moh bejt happy i bez něj, kdyby ty dvě krasotinky…
Juli: Tak dem balit… krasavšíku.
Lenočka: Futuretro, jezevčíku… ( smích ) *
Kolem té ulice, kde se nachází zídka a pár vysmátých přátel prochází Martina s Blankou…
Martina: Ty jo, jaxme šli kolem té ulice, teďko, mi normálně přišlo, že tam byl ten kluk.
Blanka: Jakej?
Martina: No ten, kvůli kterýmu du teďko pro kredit. Ten úleťák, ze včera.
Blanka: Ty ho taky vidíš všude. A měl kolem sebe partu sjetejch princezen, jak Tě znám, že?
Martina: Přesně. Byl v obětí nějakejch dvou holek a hulili…
Blanka: Ty máš zrak jak vorel mořskej… gratuluju. To já sem na poslední výstupní prohlídce jaxi neviděla ani tu horní řadu, ale Ty zvládáš zavostřit na kilometry daleko.
Martina: Nahoře sou nejmenčí písmena, né?
Blanka: A dole to dělá s těma nejmenčíma písmenkama ten Tvůjidol.
Martina: Cco?
Blanka: Cco dělá? Ani se neptej. Ale dyť Ty to sama víš, teďko je v objetí svého harému a hulej trafku, smažej ji za rohem, támhle v tý ulici.
Martina: No, právě…
Blanka: … až se budem vracet, taxe tam pudem podívat. Óká? Tobě už to hulení fak leze na mozek… úplně brutálně. Neskutečně.
Dżindżić si dal posledního práska, potáh a následně ze sebe dostal neskutečně dokonalej marihuánovej kouř… filtr, kerej mu zbyl po jointu v pacce, hodil pod zídku. Bílej filtr, na němž byl ztvárněn list konopí zahučel dolu na chodník. Adam se narovnal… a podíval se po Lenočce s Juli…
Adam: Myslíte, že umí tráva mluvit?
Lenočka: Futuretro.
Juli: To každopádně.
Adam: Ty činy, kerý pak děáš. Hovořej za ní. To je moje myšlenka, rozumíte mi?
Juli: Jasný, rozumíme Ti.
Dżindżić: Taxe čiňte, dyž mu táááák rozumíte…
Adam: Neptej se mě stále, jesli rád Tě mám a zvedej sukénku, žádný možná málem, otvíráme studénku…
Juli objala Lenočku. Přitiskly se k sobě a daly si pusu. Takovou nevinnou. Následovala další, mnohem něžnější… a další… obě nevypadaly nespokojeně… a další… a další… a další… Martina a Blanka vycházejí z večerky, z papírem ( potvrzení o nabití gou karty ) v ruce…
Blanka: Chceš jít teda do tý ulice, kde by měl bejt ten Tvůj idol?
Martina: No, mohli bysme jako nepatrně projít kolem…
Blanka se celkem zaksichtila… ale i přesto jejich kroky míří k ulici, kde údajně spatřila Martina Dżindżiće. Došli až k zídce…
Martina: Tady byli. Na stopro.
Blanka: Ale už nejsou, duchové sou pryč
Martina: Hele, filtr. Sem Ti řikala, že…
Blanka: Jo jasný. To nevíš, duchové taky čas vod času hulej…
Teď se pro změnu zaksichtila Martina… otrávenej obličej měla furt nasazenej na svojí hlavičce, i když už od zídky odešly. Ulice osiřela. Jediný filtr na zemi se stal nočním poetou. Inspiraci mu dodávaly svítící neony… *
 


Komentáře

1 klarka klarka | 8. května 2006 v 22:06 | Reagovat

mas to fakt moc pekny, sice trochu takovej ten samotarovsko- pulpfictionovej popularistickej styl, ale to asi dneska jede... treba ty rezijni pokyny nebo jak se tomu nadava mas fakt dobre propracovany, pekny popisy.... moc ti fandim fakt.... :* :D klarka.

2 world world | E-mail | Web | 8. května 2006 v 22:21 | Reagovat

děkuju, je to moc miloučkýýý a jako kompliment na stranu autora dycky potěší, mocc si toho wážím, zwláště od umělkyně, kuju klárko.. :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama