close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Scéna 4: Jeden vydařenej den

8. května 2006 v 21:01 | world
Scéna 4: Jeden vydařenej den

Sluneční paprsky směřují na rozpálený asfalt, chodník. Všude kolem jsou desítky zaparkovanejch aut. Stovky chodících lidí… kytičky vesele kvetou na vymezenejch záhoncích, podél obrubníku… Adam jde po jednom z těch obrubníků… vesele poskakuje, až doskáče k takovýmu mostu… *pod mostem jsou nakreslený graffiti na takový šikmý zdi… Adam si tak vesele slaňuje po stěně s gráfkama… zanedlouho dosáhne vyvrcholení, rozuměj: vrcholu stěny. Sedí nahoře, těsně přilepenej na tý šikmý stěně. Nad ním je takovej otvor, kde sou vidět svodidla. Nad ním jezděj tisíce aut… on i přes to, ledově klidnej dál zevluje… monitoruje okolí… z kapsy vyndá takovou malou dýmku, dá si do ní filtr, napěchuje jí slámou, rozuměj: marihuanou… veme si spešl zapalovač a podpálí si ten obsah dýmky… *vesele šlukuje a kolem něj se rozhostil dým klidu a pohody… i přes mlžný opar kolem své mysli, zahlédl dole procházející Blanku…
Adam: Ahóóóój rošti! Poď nahorůůůů! Polééééééz…
Blanka: … no se snažím…
Adam: … chceš pomoc?
Blanka: Mi třeba zazpívej na cestu…
Adam: …vím, sou hříchy, které svádí i kloučky nevinný, klouček si zadovádí, na trávě laciný, a v hloučku potom zpívaj, ty smutný o zemi, a šminky se rozplívaj, po tváři veselý. A mámy budou plakat, blázen se narodil, ó jak je těžký chápat a ztrácet mnoho sil, pro blázna, kerej padá, do dírky podivný, do dírky, kde postrádá, rady protivný!
Blanka se šplhá nahoru a sotva vyleze… usedne… a Adam ji nabídne malou dávku THC…
Adam: Nesnaž se, znáš se, řekni mi co je jiný, jak v kleci máš se, pro nevinný, noci dlouhý, sou plný touhy a lásky nás dvou…
Blanka: … no celkem kvalitní zbožíčko, cco?
Adam: … všechno hezký za sebou mám a můžu si za to sám, v hlavě hlavolam, jen táta a máma jsou s náma, napořád s náma…
Blanka: … jéééé, přestaň zpívat…
Adam: … jéééé, rošti… sem moc rád, že Tě vidím, proto zpívám, ventiluju radost…
Blanka: … sem taky ráda, víš? Je to fajn. Nemáš ale dneska v plánu nikoho zmlátit…
Adam: … ne. Na tramvaji vlajky vlají, mír volají, mír volají…
Blanka: … sem ráda.
Adam: Ty jo, rošti! Ses vůbec nezměnila!
Blanka: A jako to bych měla?
Adam: No jako né, ale…
Blanka: … předpokládám, že oheň vlastníš, když tady hulíš… mi prosím nabídni…
Adam: … jako hulení? Óká…
Blanka: … ne. Zapalovač.
Adam: Ná, je tady.
Blanka: Dík.
Adam: V poho. Cco Ty takle sama? Teďko?
Blanka si zapálila cigaretu… jo, takovou tu kyselou davidoffku, lehkou… *aby neuškodila svejm plicím. Vydechla kouř… podívala se na Adama a odpověděla…
Blanka: Du tady každý ráno do školy.
Adam: Kam chodíš na školu?
Blanka: Neřeš.
Adam: Dneska se… tesda je sobota.
Blanka: Nepatrně.
Adam: Hej, rošti, co tu děáš sama?
Blanka: Čekala sem na nějakýho hezkýho, pohlednýho mladíka, cco mi zapálí, víš?
Adam: A jak moc dlouho čekáš?
Blanka: Dlouho. Pár měsíců, let.
Adam: Kolik Ti je?
Blanka: Málo. A Tobě?
Adam: Míň. Ty kráme, sem eště nikdy jako takle nevyzvídal… fajné. To asi THC…
Blanka: … no, tráva prej votvírá srdíčko…
Adam: … to každopádně. ( ticho )
Blanka: Co furt vejráš, se Ti líbím či co?
Adam: Psycho.
Blanka: Jaxe to menuješ?
Adam: Ada, teda Dżindżić…
Blanka: … jasný, to divný méno.
Adam: Co máš jako v plánu, jako? Jako teď?
Blanka: Čekám na mý dva tragédy. To je i důvod, proč sem tady a teď…
Adam: … a budeš tu se mnou, viď?
Blanka zase vydechla zplodiny ze své cigarety… Dżindżić jde s Lenočkou a Juli po náměstí, všude kolem lidi… překračují spáry mezi dlažebními kostkami… všici tři prochází kolem stánků z pivem, sou rozesetý po celým náměstí…
Dżindżić: Kcete někdo pivko?
Nikdo nekce. Teda aspoň všechny holčiny zakroutily hlavičkama, jako že ne…
Dżindżić: Fajn, tak já taky ne. Nebudu tady sám alkoholikem…
Juli: Jasný, to je správný­…
Lenočka: … se třeba budem koulovat, né? Jako hromadně…
Juli: … hromadně uprknem…
Dżindżić: … hej vůbec, co to tady zkoušíš…
Lenočka: … co jako?
Dżindżić: Jako schíza, né, v létě se koulovat?
Lenočka: Hromadná schíza…
Juli: … jasný, po jednom uprknem…
Dżindżić: Hej vůbec. Vy ste úplně mimo. Cco to tady jako pípáte za řeč?
Juli: Píp, píp…
Dżindżić: Co ste měli?
Juli: Píp píp…
Adam sedí daleko blíž k Blance… koukají se sebou skrz…
Adam: … příšerko, má! Si tak krásná!
Blanka: A jako cco?
Adam: No jako jako si hezounká, to sem jako…
Blanka: … jako chtěl říc, co?
Adam: Jo.
Blanka: Fajn, Ty taky nejsi k zahození…
Adam: … to každopádně. Si přectav, jak mě smotáš do kuličky a zahodíš do místních potrubních komunikací… by mě bolelo…
Blanka: … ale mě by to taky na srdíčku bolelo, kdybych Tě měla spláchnout k těm vysmátým krysám tam dole…
Adam: … jééé, to je sladký
Blanka: … to je tím, že je to moje myšlenka… mám dycky sladký myšlenky a jenom hezký úmysly…
Adam: … to kecáš, protože bys byla moc dokonalá! ( smích )
Štěpán sedí v obýváku, u Pedra v bytě. Je to takovej malej byt, ošklivej. Ale sluníčko pálí přes okna a tak je celkem prosvětlenej… vypadá spíš jak feťácký doupě, než jako něčí obydlí… na stole v obývací místnosti se válej pytlíky s bílým práškem a trávou…
Štěpán: Koukám dealer všeho druhu…
Pedro: … nějak vydělávat musím.
Štěpán: Ti to nemám za zlý… jenom ses nemusel tak skrejvat na tom netu…
Pedro: … hele k věci. Kolik za to se svým parťákem zaplatíte?
Štěpán: Záleží co máš a co… dáš!
Pedro: Mám věci, o kerejch se Ti ani nesnilo. Ale ty Ti nedám…
Štěpán: … hele k věci. Dáš co máš. Kci cenu.
Pedro: Dáš co máš.
Štěpán: Óká. Tak ukaž…
Kolem koncertního pódia prochází Dżindżić se svým harémem…
Dżindżić: Celkem qalitní hudba…
Lunečka: … futuretro, legální mňúzik…
Juli: … a to je teprv dopoledne. Ty kráme. Bych něco sjela.
Lenočka: Takle po ránu kceš snídat, jo?
Juli: No jasně. Nějakou sušenku? Sme včera napekly… tak bych…
Dżindżić: … ste pekly? Jako cco? To kci taky…
Lenočka: … bys ktěl papkat, jů? Futuretro, nic nedostaneš, si zlobivej!
Dżindżić: Trošku, trošičku, jedno dvě kousnutí, prosím, piraňky!
Juli: Dáme Ti, neboj kluku… Lenočka má futuretrová, kdepa sušenčičky vlastníš?
Lenočka začala prohrabávat svou malou, příruční tašku… Juli s Dżindżićem se tvářili vesele a pozorovali ji… Štěpán jde mezitím spokojeně po ulici. V pravé ruce svírá pevně igelitku. Směřuje své kroky domů. Dole si odemknul a pozvolna se drápe po schodech…
Adam, už v dokonalém obětí Blanky… stále sou pod tím mostem… a stále je jim fajn…
Blanka: Poď běhat!
Adam: Jako jako teď?
Blanka: Jo jo! Poď sprintováááát!
Adam: Kam, krásko?
Blanka: Nevím, plostě mám běhací náladu… kdo bude první támhle u toho stromu, tááák… zvoní Ti mobil.
Adam: To není muj mobil.
Blanka: Zvoní mi mobil?
Adam: No muj mobil nezvoní, taxi zvoní asi mobil Tvůj, logicky, myslim, snad…
Blanka si vytáhla z kapsy mobil, nečekaně, zvonil… blikal na něm nápis "chlapeczek"…*
Blanka: Haló, chlapečku…
Ondřej: Moin.
Blanka: Hele, poslyš. Kde si tu věčnost?
Ondřej: Ale ale…
Blanka: … no, Andrééé, áléééé…
Ondřej: … s Martinou. My dva, uplně zkalená, princezna…
Blanka: … jako ráno?
Ondřej: No jasný. Teďko tady je…
Blanka: … a já tu čekám, si mě vyzvedni…
Ondřej: … no, proto volám. Kam přijít mám?
Blanka: Sem tu pod mostem…
Ondřej: … něaká socka, né? Co tam děáš, děvče?
Do rozhovoru se vmísí Adam… a něžně vytrhne Blance telefon od úst…*
Adam: Moje rošti je tu se mnou…
Ondřej: … kdo si?
Adam: Ta divná věc, co se pohybuje po svojí trajektorii.
Ondřej: Kdo si?
Adam: Pán mojí rošti.
Ondřej: Co to bleješ? Kde je Blanka?
Adam: Kde je kdo?
Ondřej: No moje holka?
Adam: Dovolali jste se do hlasové schránky, čísla šest nula sedm dva nula sedm jedna šest devět. Po zaznění tónu zanechte prosím vzkaz… pííííp…
Ondřej: … Ty kreténe, kde je?
Adam: Píííííp. Váš vzkaz byl uložen.
Ondřej zavěsil. Sedí v hospodě. U stolu s ním Martina. Oba sou značně nalitý, ale jak už to bejvá, kluk dokáže líp krejt svou slabost, než holka…
Martina: Poď na záchod…
Ondřej: … cože?
Martina: No na záchod, tam sama, bez Tebe, netrefím…
Ondřej: … Ty si blbka…
Oba se zvedli a odešli na toaletní zařízení… první dveře jsou společný, až paxe záchody dělej na klučičí a holčičí… Ondřej ukázal panenku nakreslenou nad dveřmama od druhejch dveří…
Ondřej: Jesli se pokládáš za panenku, tak běž tadytam.
Martina: A když kci jít s panáčkem?
Ondřej: Sis měla objednat u baru.
Martina: Tak poď se mnou Ty…
Ondřej: … no, tak jo… poď se mnou Ty!
Martina: Jako, že nesem panenka? Dobře…
Martina objala Ondřeje kolem pasu a šli na záchod s klučičí figurkou… ještě než došli přímo k záchodu…
Ondřej: Sem nečekal, že fak pudeš se mnou!
Martina: No tak já pudu pryč…
Ondřej: … néé, to zas né. To by byla škoda… moc moc.
Ondřej Martinu přitiskl k sobě… a začli se opření o dveře záchodu vášnivě líbat a strkat si ruce pod trička… tak už to hold občas chodí. *
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama