Scéna 4b : Jeden vydařenej den
O párset metrů jihovýchodním směrem, si na deku sedlo trio Dżindżić, Juli a Lenočka… koukaj na pódium, kde právě vystupujou nějaký fajn kapely… všude kolem mraky lidí a voni seděj na zemi, na dece a jedi sušenky…
Dżindżić: Kolixte tam toho do nich nastrkaly?
Juli: Pár gramů ovsa, pár gramů pšenice…
Lenočka: … a samozřejmě panensky bílou, hladkou mouku…
Juli: … no mňamka. Proč se ptáš?
Dżindżić: Že sou úplně senzačně dobrý. Úplný diska.
Juli: Úplný diskanský sušenky.
Dżindżić: Myslíš, že jedi diskanti sušenky?
Juli: Ne. Ty polykaj tabletky s vyobrazenýma obrázkama…
Lenočka: Akorát mám žízeň, jak po tabletkách…
Juli: … bych si dala kolu.
Dżindżić: Máš zvrácený chutě!
Juli: S vínem, samozřejmě…
Dżindżić: … ha, to je jiná…
Juli: … tak běž koupit, diskante…
Dokonalej úsměv na Dżindżićovo tváři, bylo vedro, šílený vedro. On se zvedl a opustil deku. Separoval pryč… Adam s Blankou nepřestávali pod mostem řešit otázky života a smrti…
Blanka: Hej a jako si úplnej magor, proč smi kecal s tim ménem?
Adam: Nevim, sem myslel, že toho jako někdy využiju, že se menuju Dżindżić.
Blanka: No a jako jak Ti řikaj?
Adam: Adam.
Blanka: Fajné.
Adam: Hej támhle de Dżindżić, heterosexuální kamarád!
Blanka: To jako se normálně oslovujete Dżindżić nebo cco? To je každej kluk pro Tebe automaticky Dżindżić? A každá holka rošti, výborně…
Adam: No to je fak legální Dżindżić… de něco nakoupit… do vobchoďáku… legálně!
Adam začal seskakovat ze zídky u mostu dolu… Blanku měl čaplou za ruku, takže ji taky stáhnul málem z kůže… každopádně sou už voba dole, na chodníku… a utíkaj za Dżindżićem do obchoďáku…* Dou vchodem dovnitř. Dżindżiće nikde neviděj…
Adam: Tak si dej, jednookej, plešatej, patříš tetě zubatý, už Ti šlape na paty! Šlape Ti na paty. Jedinečnej, přepychovej, taxe schovej kotě, přejede Tě, vojede Tě!
Blanka: Chovej se míň nápadně…
Adam: … proč? Dem něco ukrást? Sem naposledy krad, když sem byl malý štěkátko. Sem čapnul plátkovej sýr, paxem měl úplně depku z toho, taxem ten uzenej sýr hodil nějakýmu bezdomovi, co tam zevloval. No, úplně legálně, rošti… co je? Proč se na mě tak koukáš?
Blanka: Jako kde ho chceš najít? Běž na informace, ať ho vyvolaj…
Adam: … to ne, by nebylo překvápko. Určitě bude u chlastu… kde jinde by Dżindżić moh bejt, rošti… moje rošti… ( přitroublej úsměv )
Blanka: … je všeobecně známý, že THC začíná na člověka působit při akutní námaze… prosim Tě řekni mi, co tak namáhavýho právě teď děláš…
Adam: … hej, naběhnem mu z vobou stran. Já tady, Ty tam. Už nabíhám…
Blanka: … počkej, co když se ztratíme?
Adam: Ty děáš jak kdyby to tu bylo velký! Dyť je to tu majinký. Všechno kolem umře. Sesype a my budem šťastní…
Adam šel uličkou dole… Blanka zase kráčela uličkou nahoře… oba se střídavě viděli mezi
regály… chvilku se na sebe šklebili a chvilku si hráli po uličkách na detektivy… Blanka
docela zdařile imitovala Šerloka Holmse. Vzala si do ruky imaginární lupu a začala
zkoumat veškerý otisky široko daleko…* U počítače v prostorech domova sedí Tomáš a
Štěpán k němu přišel. Ukázal na něj zdvihnutej palec.
Štěpán: Zdarec! Mám to.
Zvednutí palce opětoval i Tomáš. Štěpán z igelitky vyndal cédečko a nějakej svazek
dokumentů, rozuměj: nesrozumitelně popsanejch listů.
Štěpán: Mělo by to bejt všechno…
Tomáš se jenom tak podíval po Štěpánovi, udělal gesto, naprosté úcty před ním… cédečko strčil do stojanu na kafe, rozuměj: céderomky. Začal listovat v archívu dokumentů…
Tomáš: ( tiše, tehle monolog probíhá v jeho hlavě… ) Ty voe, si schopnější než sem si myslel. Jaxes k tomu dostal? Hej, no to je perfekt. Přesně to, co jsme potřebovali… sem ti celkem nedůvěřoval, že to někdy přineseš… sem myslel, že s tím zdrhneš a staneš se slavným… jak to vůbec začalo? Pamatuješ?
Štěpán neslyšel Tomášovo slova, i přesto si domyslel, nad čím dumal… jenom přikývl a
pousmál se. Z vočí mu zářila radost. U keře mezitím začalo přelejvání láhve z láhve, do
láhve… v hlavních rolích Dżindżić, Adam a Blanka…
Blanka: Kcete to nějak podržet?
Adam: No, drž rošti.
Blanka: He?
Adam: Héééj, ukousni ten roh toho vína…
Dżindżić: … ale vopatrně, nezapomeň, že stálo 19 korun…
Adam: … jasný, luxusní qalitní víno…
Dżindżić: … už sto ukousla?
Blanka: Jo jo. Tu máš…
Dżindżić: … vodpijte někdo tu kolu.
Blanka: Sem zájemce. O kousektěla.
Adam: Bys chtěla? Ty piješ nealko? No fuj.
Blanka: Člověk občas zkouší věci poprvý.
Adam: Jasné… co se tak šklebíš?
Blanka: Brr… to bolí… hnusná kola… úplně zdegenerovaná, puč mi to víno…
Blanka si vzala k pusině to krabicový víno… * přivřela oči… a napila se. Ondřej s Martinou
šli v danou chvíli po náměstí, kde se proplejtali mezi lidmama, co tam všude kolem
zevlovali a nakupovali v pochybnejch stáncích zboží pochybných kvalit… zpátky u keře
zase všechno odznova. Na zemi se válí vypitá krabice levného vína… všici mnohem
veselejší ukusujou i druhou krabici… tu už přelejvaj do dvoulitrový pet láhve od koka
koly… Blanka se tlemí klukům, jaxe snažej nic nevylejt…
Blanka: A nemám tam jako dát pusu k tomu hrdlu láhve?
Dżindżić: Jako aby Ti to tam rovnou teklo, néé néé…
Adam: Někdo je dobrej, někdo je špatnej, někdo je takovej a taxe jinak jeví, někdo je zákeřnej, zákeřnej a divnej, něco Ti provede a paxe tomu tlemí…
Dżindżić: … hej holka netlem se pořád!
Blanka: Když on mi k tomu zpívá… se jinak nedá…
Adam: … a nevrť furt tou anténou, vrážíš do mě… moc moc…
Blanka: … cco?
Adam: No jako Tvá ctěná hlavička, do mě, má rošti neustále naráží…
Blanka: … eny proublem? ( smích )
Víno je už dokonale přelitý… druhá krabice přistála na zemi, u té první… tři dobrodruzi
se vydávaj na cestu. Blanka uprostřed a kluci po stranách…* za chvilku procházej všichni
kolem kolotočů… všechno vesele bliká… všichni kolem pobíhají… dokonce tam pobíhá i
nějakej hafan…
Adam: Pejsku, pejsku!
Blanka: Se podívej, je určitě hluchej.
Adam: Hluchej pejsku!
Všici vyprskli smíchy…
Blanka: Hej pudem na kolotoče!
Adam: Sem jaxi proti…
Dżindżić: … já taky.
Blanka: Takže dva proti jedný, ale já jakožto holka, sem za tři kusy. Takže tři na dva. No smůla. De se na kolotoč!
Adam: … ta holka byla jako květ učiněné růže, co se nedá jen tak od kdekoho utrhnout, přivonět si lákalo by nejednoho muže, kdo nevyletí z kůže, ten se může pominout. Vyrvi mi srdce, vyrvi mi z těla, ztratil sem hlavu a nevim proč, duše mi celá, uletěla, točí se točí, kolotoč.
A tak všici tři osedlali kolotoč… vesele se točili nad hlavama ostatních "dětí"…* kolem kolotočů prochází i Martina s Ondřejem…
Martina: Se mi točí hlava, jenom se na to podívám…
Ondřej: … xe na to nekoukej… fuj. Je mi blbě… tam můžou vlízt jenom magoři…*
Na dece po chvilce sedí dohromady Dżindżić, Juli, Lenočka, Adam i Blanka… všici vokusujou sušenky a pijou z láhve od kokakoly červený víno, ředěný kolou… mňamka… vesele papají a bumbají… smějou se… za nedlouho jim hlavu ozáří ohňostroj… na obloze běhají prapodivné světelné příšerky… všici lidi kolem nich stojej a všici lidi včetně jich zíraj do nebe… všem lidem, včetně se to líbí… včetně neonů…