Scéna 4b: Jeden vydařenej den

8. května 2006 v 21:01 | world
Scéna 4b : Jeden vydařenej den

O párset metrů jihovýchodním směrem, si na deku sedlo trio Dżindżić, Juli a Lenočka… koukaj na pódium, kde právě vystupujou nějaký fajn kapely… všude kolem mraky lidí a voni seděj na zemi, na dece a jedi sušenky…
Dżindżić: Kolixte tam toho do nich nastrkaly?
Juli: Pár gramů ovsa, pár gramů pšenice…
Lenočka: … a samozřejmě panensky bílou, hladkou mouku…
Juli: … no mňamka. Proč se ptáš?
Dżindżić: Že sou úplně senzačně dobrý. Úplný diska.
Juli: Úplný diskanský sušenky.
Dżindżić: Myslíš, že jedi diskanti sušenky?
Juli: Ne. Ty polykaj tabletky s vyobrazenýma obrázkama…
Lenočka: Akorát mám žízeň, jak po tabletkách…
Juli: … bych si dala kolu.
Dżindżić: Máš zvrácený chutě!
Juli: S vínem, samozřejmě…
Dżindżić: … ha, to je jiná…
Juli: … tak běž koupit, diskante…
Dokonalej úsměv na Dżindżićovo tváři, bylo vedro, šílený vedro. On se zvedl a opustil deku. Separoval pryč… Adam s Blankou nepřestávali pod mostem řešit otázky života a smrti…
Blanka: Hej a jako si úplnej magor, proč smi kecal s tim ménem?
Adam: Nevim, sem myslel, že toho jako někdy využiju, že se menuju Dżindżić.
Blanka: No a jako jak Ti řikaj?
Adam: Adam.
Blanka: Fajné.
Adam: Hej támhle de Dżindżić, heterosexuální kamarád!
Blanka: To jako se normálně oslovujete Dżindżić nebo cco? To je každej kluk pro Tebe automaticky Dżindżić? A každá holka rošti, výborně…
Adam: No to je fak legální Dżindżić… de něco nakoupit… do vobchoďáku… legálně!
Adam začal seskakovat ze zídky u mostu dolu… Blanku měl čaplou za ruku, takže ji taky stáhnul málem z kůže… každopádně sou už voba dole, na chodníku… a utíkaj za Dżindżićem do obchoďáku…* Dou vchodem dovnitř. Dżindżiće nikde neviděj…
Adam: Tak si dej, jednookej, plešatej, patříš tetě zubatý, už Ti šlape na paty! Šlape Ti na paty. Jedinečnej, přepychovej, taxe schovej kotě, přejede Tě, vojede Tě!
Blanka: Chovej se míň nápadně…
Adam: … proč? Dem něco ukrást? Sem naposledy krad, když sem byl malý štěkátko. Sem čapnul plátkovej sýr, paxem měl úplně depku z toho, taxem ten uzenej sýr hodil nějakýmu bezdomovi, co tam zevloval. No, úplně legálně, rošti… co je? Proč se na mě tak koukáš?
Blanka: Jako kde ho chceš najít? Běž na informace, ať ho vyvolaj…
Adam: … to ne, by nebylo překvápko. Určitě bude u chlastu… kde jinde by Dżindżić moh bejt, rošti… moje rošti… ( přitroublej úsměv )
Blanka: … je všeobecně známý, že THC začíná na člověka působit při akutní námaze… prosim Tě řekni mi, co tak namáhavýho právě teď děláš…
Adam: … hej, naběhnem mu z vobou stran. Já tady, Ty tam. Už nabíhám…
Blanka: … počkej, co když se ztratíme?
Adam: Ty děáš jak kdyby to tu bylo velký! Dyť je to tu majinký. Všechno kolem umře. Sesype a my budem šťastní…
Adam šel uličkou dole… Blanka zase kráčela uličkou nahoře… oba se střídavě viděli mezi
regály… chvilku se na sebe šklebili a chvilku si hráli po uličkách na detektivy… Blanka
docela zdařile imitovala Šerloka Holmse. Vzala si do ruky imaginární lupu a začala
zkoumat veškerý otisky široko daleko…* U počítače v prostorech domova sedí Tomáš a
Štěpán k němu přišel. Ukázal na něj zdvihnutej palec.
Štěpán: Zdarec! Mám to.
Zvednutí palce opětoval i Tomáš. Štěpán z igelitky vyndal cédečko a nějakej svazek
dokumentů, rozuměj: nesrozumitelně popsanejch listů.
Štěpán: Mělo by to bejt všechno…
Tomáš se jenom tak podíval po Štěpánovi, udělal gesto, naprosté úcty před ním… cédečko strčil do stojanu na kafe, rozuměj: céderomky. Začal listovat v archívu dokumentů…
Tomáš: ( tiše, tehle monolog probíhá v jeho hlavě… ) Ty voe, si schopnější než sem si myslel. Jaxes k tomu dostal? Hej, no to je perfekt. Přesně to, co jsme potřebovali… sem ti celkem nedůvěřoval, že to někdy přineseš… sem myslel, že s tím zdrhneš a staneš se slavným… jak to vůbec začalo? Pamatuješ?
Štěpán neslyšel Tomášovo slova, i přesto si domyslel, nad čím dumal… jenom přikývl a
pousmál se. Z vočí mu zářila radost. U keře mezitím začalo přelejvání láhve z láhve, do
láhve… v hlavních rolích Dżindżić, Adam a Blanka…
Blanka: Kcete to nějak podržet?
Adam: No, drž rošti.
Blanka: He?
Adam: Héééj, ukousni ten roh toho vína…
Dżindżić: … ale vopatrně, nezapomeň, že stálo 19 korun…
Adam: … jasný, luxusní qalitní víno…
Dżindżić: … už sto ukousla?
Blanka: Jo jo. Tu máš…
Dżindżić: … vodpijte někdo tu kolu.
Blanka: Sem zájemce. O kousektěla.
Adam: Bys chtěla? Ty piješ nealko? No fuj.
Blanka: Člověk občas zkouší věci poprvý.
Adam: Jasné… co se tak šklebíš?
Blanka: Brr… to bolí… hnusná kola… úplně zdegenerovaná, puč mi to víno…
Blanka si vzala k pusině to krabicový víno… * přivřela oči… a napila se. Ondřej s Martinou
šli v danou chvíli po náměstí, kde se proplejtali mezi lidmama, co tam všude kolem
zevlovali a nakupovali v pochybnejch stáncích zboží pochybných kvalit… zpátky u keře
zase všechno odznova. Na zemi se válí vypitá krabice levného vína… všici mnohem
veselejší ukusujou i druhou krabici… tu už přelejvaj do dvoulitrový pet láhve od koka
koly… Blanka se tlemí klukům, jaxe snažej nic nevylejt…
Blanka: A nemám tam jako dát pusu k tomu hrdlu láhve?
Dżindżić: Jako aby Ti to tam rovnou teklo, néé néé…
Adam: Někdo je dobrej, někdo je špatnej, někdo je takovej a taxe jinak jeví, někdo je zákeřnej, zákeřnej a divnej, něco Ti provede a paxe tomu tlemí…
Dżindżić: … hej holka netlem se pořád!
Blanka: Když on mi k tomu zpívá… se jinak nedá…
Adam: … a nevrť furt tou anténou, vrážíš do mě… moc moc
Blanka: … cco?
Adam: No jako Tvá ctěná hlavička, do mě, má rošti neustále naráží…
Blanka: … eny proublem? ( smích )
Víno je už dokonale přelitý… druhá krabice přistála na zemi, u té první… tři dobrodruzi
se vydávaj na cestu. Blanka uprostřed a kluci po stranách…* za chvilku procházej všichni
kolem kolotočů… všechno vesele bliká… všichni kolem pobíhají… dokonce tam pobíhá i
nějakej hafan…
Adam: Pejsku, pejsku!
Blanka: Se podívej, je určitě hluchej.
Adam: Hluchej pejsku!
Všici vyprskli smíchy…
Blanka: Hej pudem na kolotoče!
Adam: Sem jaxi proti
Dżindżić: … já taky.
Blanka: Takže dva proti jedný, ale já jakožto holka, sem za tři kusy. Takže tři na dva. No smůla. De se na kolotoč!
Adam: … ta holka byla jako květ učiněné růže, co se nedá jen tak od kdekoho utrhnout, přivonět si lákalo by nejednoho muže, kdo nevyletí z kůže, ten se může pominout. Vyrvi mi srdce, vyrvi mi z těla, ztratil sem hlavu a nevim proč, duše mi celá, uletěla, točí se točí, kolotoč.
A tak všici tři osedlali kolotoč… vesele se točili nad hlavama ostatních "dětí"…* kolem kolotočů prochází i Martina s Ondřejem…
Martina: Se mi točí hlava, jenom se na to podívám…
Ondřej: … xe na to nekoukej… fuj. Je mi blbě… tam můžou vlízt jenom magoři…*
Na dece po chvilce sedí dohromady Dżindżić, Juli, Lenočka, Adam i Blanka… všici vokusujou sušenky a pijou z láhve od kokakoly červený víno, ředěný kolou… mňamka… vesele papají a bumbají… smějou se… za nedlouho jim hlavu ozáří ohňostroj… na obloze běhají prapodivné světelné příšerky… všici lidi kolem nich stojej a všici lidi včetně jich zíraj do nebe… všem lidem, včetně se to líbí… včetně neonů…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama