Scéna 5: Trip dodává křídla

8. května 2006 v 21:00 | world
Scéna 5: Trip dodává křída

Noc. Tma. Ticho. Adam začne zmatečně něco strašně zajímacího hovořiti…
Adam: … kruté. Zvířátka od a do žet. Jesli někdo pozor nedá, jaxe vlastně želva hledá. He he.
Blanka: Cco?
Adam: Cco?
Blanka: Co to bleješ ze spaní?
Adam: Dneska večer je v gejklubu travest…
Blanka: … hej, sou čtyři hoďky nějakej gejklub mě fak nezajímá. Spinkej!
Adam: Brou.
Ticho. Neustálá tma. Aktuální čas na budíku, vzdáleném nedaleko hlavy Adama a Blanky
jest čtyři hodiny a šestnáct minut. Adam vstane z postele a jde na balkón… kouká na
ulici, kde jezděj auta.* Kouká se na noční město. Na stole je krabka cigaret. Jednu
opatrně svými prstíky vytáhne a zapálí… do okolí stoupá kouř… *
Adam: Ráno vstaněm, zapnem si zákrutu, papulu mám vysutú, paměť vypnutú a potom celý deň za gramcami namotaný, na nové triky, štop, kce to něáké striky. Chalani opretý o škodouku na parkovisku, točia reči o něákom rozjebanom pysku, nahlas špekulujú o zisku bez risku, vedia, že nevytlačia majlant, z napáleného disku. Bary su na blízku, tam pokračuje výzkum, ako si skamarádit mafiu a sisku. Vedla sedia baby, šepkajú si o nás bez nás, zásadná otázka, maju aspoň petnáct? Alebo len dalšia dievčatka značky lolita, ktorým s prsam vyrastú aj kopyta. Či kravské alebo čertovské alebo ako nosia jejich matky, ukážú dalšie piatky. Zajtra ráno musia opiet sekat vzorné dcery, aby si večer nagebily perí, koply do dverí, zapadly do tej istej barovej atmosféry. Holky, necháme Vás v tom, my ideme von… kdo prvý stretne osemnáctku, čo si z bytu nechá urobit squat, má velkyj bod. Kokoti čo o čtvrtej ráno hučia na plné mandle, múžu stretnút akorát tak pandle. Zelenej a černej si opíšú čísla, áá, niekto z nás nemá rád fízla a hlavně v noci, keď my sme tými zlými, v noci, keď píšem tieto rýmy. *
Dżindżić leze po sloupu vysokého napětí… je to šíleně vysoký a von je tak malinkej… ale přežije to víceméně úspěšně. Směje se tam v půlce toho sloupu a dívá se dolu na ležící Lenočku s Juli. Ležej spolu na trávě a vopalujou si svá tělíčka. Ondřej si právě k snídani dopřává v komerčním podniku, McDonald´s, s Blankou a Martinou zdravou výživu…
Martina: Myslíš jako, že je to zdravý?
Blanka: No, jenom šestnáct éček, párset kalorií, jinak je to jedno z těch zdravějších jídel, osmašedesátkrát překročíš limit soli na den pro osobu, pokud zkonzumuješ tady ty opékané bramborové…
Martina: … zbytky čehosi… je mi to jasný. Já jenom taxe ptám… asi začnu držet dietu, víš?
Ondřej: Jako aby ses mi líbila?
Martina: Ne, Tobě se líbit nemusím.
Ondřej: Spřehnala.
Martina: Ale dyť se Ti líbím, néé?
Ondřej: Nepatrně…
Ondřej sáhl Martině na koleno, ta sebou jenom cukla, ale pak koleno vrátila do optimální pozice a Ondřej ji ještě jednou pohladil a paxe zpětně zakous do svého čízburgru. Adam dokouřil svou cigaretu, odchází z balkonu a lehá si vedle Blanky. Obejme ji a políbí… * pozvolna začíná svítat. Adam se probudí, Slunce rozzářilo celý pokoj a jeho paprsky prochází přes žaluzie v jeho okně. Vedle něj neleží Blanka, ale papírek… "Jela sem na snídani s kámošema, miláčku. Pac a pusu." Adam na ten papírek koukal a přetáčel ho v ruce… šel zase na balkon, a opřel se o zábradlí. Koukal se na ulici, která už nebyla rozzářená jako v noci, jeho představy vystřízlivěly. Ozval se zvonek. Adam šel otevřít a do bytu vklouzl Štěpán s Tomášem. Štěpán se zastavil hned za prahem. Rozhlédl se a uviděl na stolku dvě skleničky…
Štěpán: Jeden den nespím doma a hned si tady uděáš svingrspárty, né?
Adam: Né. Měl sem tu holku.
Štěpán: Jméno? Popis? Choroby?
Adam: Blanka. Hezká. Kapavka.
Štěpán: Cco?
Adam: Si děám srandu. Pudete dovnitř nebo…
Štěpán: … je to muj byt a Ty mě budeš zvát dovnitř? Mě překvapujete pane Adam.
Adam nahodil pro něj nezvyklý, kyselý ksichtík.* Na zastávce ve vedlejší čtvrti dál zevluje Blanka, Martina a Ondřej…
Ondřej: … bysme mohli.
Blanka: No, já jedu za kámošem. Tak asi né.
Martina: Bych vlastně taky měla jít za kámošem.
Ondřej: Eště mi řekněte, že za společným…
Martina: … , promiň, já mu to slíbila…
Blanka: … přesně. Neboj, dyť Ty si náš chlapec… hold dneska budeš s jinejma rošti… teda jako jinejma holkama…
Ondřej: … tady se mi něco nezdá. Dycky na sebe vzájemně žárlíte. Dycky Vám vadí, dyž nejsem s Váma a najednou ste nějaký tolerantní… héééj, píča
Martina: No sme prostě hodné… nezlob se za ten večer. Určitě najdeš fajn zábavu!
Ondřej: Fak umíte zkazit náladu. Hlavně, když něco domlouváme, tak by to mělo platit, néé? Ale s Váma ne. No se teda mějte a ať Vás to moc nebolí…
Martina se nadechla a chtěla něco… no, radši ne. Řekla si. Ondřej postupně mizel
z dohledu. Na zastávce zůstali jen ony dvě… *
Martina: … s kým deš?
Blanka: S Dżindżićem…
Martina: … já taky…
Blanka: … teda Adamem.
Martina: Nepobírám. Otázka zněla s kým deš…
Blanka: … no von se mi představil jako Dżindżić, ale je to Adam… ale Dżindżiće znám taky. Teda jako Adama líp, ale víš jak.
Martina: To je fajn, že se tady známe všici. Nespala si s ním třeba jen tááák náhodou, jako jesli ho neznáš eště líp než třeba já, víš jak…
Blanka: … nebuď hysterka. Ale s tím Ondřejem sme to přehnali, co?
Martina: No my si to spolu zejtra vyříkáme a von zase změní názor. On nechápe, že nemám jenom jeho, ale i…
Blanka: … ale měla bys mít jenom jednoho kluka…
Martina: … čistě teoreticky ano, ale… co Ty?
Blanka sešpulila své rty… a zamrkala jak mrkací panenka. Na ulici, na parkovišti, před
autem stojí Tomáš, Štěpán a Adam. Štěpán se tázavě dívá na Adama…
Štěpán: Vzal si doufám klíčky od auta?
Adam: My jedem autem?
Štěpán: Normálně Tě pošlu espres do Nepálu.
Adam: Kam?
Štěpán: Tam, kde si strkaj mniši prostěradlo do řitního otvoru, aby ho z něj následně vyndali pusou…
Adam: … supr. Tak dem pěšky a povíš mi, vo těch budhistech…
Všici tři dou po chodníku, pěšky… po nohou, po rukou… rukou se Dżindżić šplhá dolu z té ionty nabité věže. Skáče tak z metrové výšky. A lehá si k Lenočce a Juli…
Juli: … jak bylo nahoře?
Dżindżić: Hezky.
Juli: Nechyběli sme Ti?
Lenočka: Nechyběla sem Ti?
Dżindżić: Chyběli ste my obě! Fak!
Lenočka: Futuretro.
Juli: Roste něco nelegálního v té výšce?
Dżindżić: Kata jedlá.
Juli: Kdo?
Dżindżić: Rostlinka. Roste ve výškách a je jedlá.
Lenočka: No tak ukazuj…
Juli: … a účinek?
Dżindżić: Jenom… néééé, vůbec nic… tlošku… vražedný!
Dżindżić se pousmál a z kapsy vyndal usušenou směs v pytlíku.
Juli: A to je legální?
Dżindżić: Víceméně.
Lenočka: Méně.
Dżindżić: Více. Náhodou, třeba v Iráqu nebo Arábii to žvejkaj a hulej legálně.
Lenočka: V Holandsku taky. Ale my žijeme v týhle zkurvený rovnoběžce.
Dżindżić: Náhodou ji mám rád. Jako tu rovnoběžku…
Lenočka: Já taky.
Juli: Já taky.
Dżindżić: Taxme tři, co ji máme rádi. Škoda, že nás není víc… *
Trojka hrdinů de po chodníku, Štěpán s Tomášem spořádaně, Adam skáče po obrubníku… to znamená, že na svůj inteligenční koeficient jde poměrně spořádaně též…
Štěpán: … no, menuje se to očista ducha i těla.
Adam: A jako to fak legálně spapaj to prostěradlo a pak ho vyto…
Štěpán: … každej, kdo chce bejt legálně v hromadným budhistickým klášteře, musí splnit tuhle očistu. Strčí si cíp látky, třeba prostěradla do pusy a postupně ho rve skrz vnitřní orgány a střeva, až mu vyleze…
Adam: … prdelí. Ty voe. A to jako můžu taky?
Štěpán: No co… jesli nekceš následující půl rok srát, tak klidně…
Adam: … né, a to jako přežijou když jedi prostěradla?
Štěpán: No musej to zvládnout dostatečně rychle, aby neumřeli hlady a žízní, ale dostatečně pomalu, aby si něco neudělali s vnitřníma orgánama…
Adam: … a to jako nepijou a nejedi?
Štěpán: Děti v Africe taky nejedi několik dní, ani prostěradla…
Adam: … to sou jako vytrénovaný nebo cco?
Štěpán: No asi…
Adam: … a počkej počkej. A jak to prostěradlo pak vyndaj z těla, když jim kouká cíp z tlamy a druhej cíp z dírky?
Štěpán: No, teď to strkaj zadkem ven, takže zase z velkou opatrností…
Adam: … a co když bude mít nějakej mnich nervy a zatáhne pořádně, až si bude tahat prostěradlo z prdele?
Štěpán: No paxi třeba poškodí plíce a nebo něco natrhne a začne vnitřně krvácet…
Adam: … a jako dyť to musí umřít každej druhej.
Štěpán: Právě, že ne. Umíraj věčinou takový ty zápaďáci a amíci, cco se chtěj zviditelnit tím, že zalezou k Budhovi. Voni ty himalájčani sou na to vod mala trénovaný, takže třeba už v útlým věku jedi mince a klacíky a tak…
Adam: … pak je vystrkujou zadkem?
Štěpán: No nějak ven se musí dostat, né?
Adam: To musím někdy zkusit. Spolknout prostěradlo…
Všici tři zatočili do vedlejší ulice a postupujou ji dál. *
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama