Scéna 7: Asi Tě v srci mám

8. května 2006 v 20:57 | world
Scéna 7: Asi Tě v srci mám

Scéna 7: Asi Tě v srci mám
Park. Dvě postavy. Holka. Kluk. Listí. Země. Obloha. Nebe.
Juli: Všude kolem Tabe…
Dżindżić: … záleží vesměs, jak to bereš.
Juli: Já to nepobírám.
Dżindżić: Jako mi nerozumíš nebo to nebereš?
Juli: Né. V elezdí fak nejedu.
Dżindżić: Bych jel. Kdybych měl prachy.
Juli: Jako jak?
Dżindżić: No tak. Prostě, peníze nejsou. Jinak bych byl feťák jak sviň.
Juli: Co z toho máš?
Dżindżić: Fajn pocit.
Juli: Jako že sjedeš lajnu?
Dżindżić: Naposled políbím rodiče, rodinu. A vydám se na cestu.
Juli: Na trip. Fajné. Beze mě, óká?
Dżindżić: Chci tvořit!
Juli: Cco?
Dżindżić: Svůj svět. Explodovat. Expandovat.
Juli jako že jo. Hlavička se kývá. Očička se dívaj. * Martina s Blankou sou v zologický… jo, legálně se vypravily na výlet. Procházej kolem různejch zvířátek a ukazujou si na ně, jak malý detičky… Martina uchytila Blanku za packu a táhne ji po cestě k obchodu. Zalezou dovnitř. Mraky se dál ženou oblohou a prach na chodníku se pozvolna zvlhčuje prvníma podzimníma kapkama deště. Obrys osoby stojící mezi kříži. Štěpán stojí nad hrobem Tomáše… jenom se tak kouká na hřbitovní desku… upřenej, utrápenej výraz…*
Adam si v klídku sedí na lavičce v parku, mlha se snáší na ten park… on pálí trafku na lavičce a tváří se poměrně spokojeně. Kolem něj je mlha mnohem silnější, vytváří kouřovou clonu kolem své postavy. A ten kouř je tak sladkej… zanedlouho se podívá na strom, kerej se krčí ze země, naproti němu…
Adam: Čau strome. Ty krávo. Hukot. Voe, si přectav jako legálně tu hulim. Jak v Holandsku, jenže tam je to drahý. Miluju Tě strome. Je mi s Tebou hezky. Líp než s kýmkoli jiným. Víš? Si jak Nemo. Jo, legální modrá rybička. Supr. Taková genetická chybička, sem já, výtvor, víš? Takovej bavič stromků, balič jointů, smažka jak hrom. Ale je mi hezky. S Tebou. Strome. Dík, taky Tě mám rád. A to víš, že Ti koupím svetr. Sem jeden dostal, dyž sem byl ještě malej. Od mamky. Byli mi asi čtyři roky. Takovej malej modrej svetřík. Mamka ho upletla. Sama. A to byla celkem nešikovná. Bylo mi s ním hezky. Jako s Tebou. Víš? Mamka pak prej někam odjela, cco mi dala ten svetr. Už sem ji neviděl, nikdy. Už se nevrátila. Ty jo, si ani nepamatuju, jako jak vypadala. Víš? Mi chybí. Ještě, že mám Tebe. Ty jo. A ten sladkej kouř v plicích. Asi Tě v srci mám. Kci abys tam strome zůstal, navždy. Květinko má, jedinečná. Miluju Tě.*
V zologický vyšly Blanka s Martinou ven z krámku, obě měly v ruce zmrzlinu… zběsile
lízaly, funěly a drápaly se do kopce… Dżindżić s Juli sedí na lavičce společně s Adamem.
Koluje tam flaška jablíčka. A všici koukaj společně do stromu…
Adam: Něco mě volá. Nějakej hlas. Já du. Čau panenko, čau kosmonaute.
Adam se zved ze svý stálý pozice na lavičce, nandal si do uší sluchátka a odchází z parku. Juli s Dżindżićem se vydali přesně na druhou stranu parku než Adam. Ten přechází silnici a de do obchoďáku. Tam zaujme novou strategickou pozici. Leží na akční zóně. Přímo veprostřed dómu, na zemi… lidi ho obcházej a vzbuzuje mezi nima údiv… hlavně u stařenek, kerý na něj koukaj jak na zjevení. Adam se vesele kouká na strop toho komerčního kostela… je šťastnej. * Lenočka s Ondřejem jde po cizím městě… držej se za packy…
Lenočka: A do kerý přesně dem?
Ondřej: Tady za rohem…
Lenočka: … futuretro!
Ondřej s Lenočkou zahli do herny. Do herny za rohem. Sedli si ke stolu s ruletou a začli rozjíždět budoucí povedenej večer…* Adam se stále válí na zemi márketu… Juli s Dżindżićem běžej noční ulicí, kolem hlav jim svištěj neony. Juli letí po chodníku, Dżindżić to bere přes silnici… a běžej si tak nocí… sviští vzduchem… doběhnou na zastávku… Dżindżić ji obejme, následně obejme i Juli… akorát přijíždí trolejbus.* Blanka s Martinou jdou kolem stadionu tmou. Pouliční osvětlení osvětluje jejich spoře oděná tělíčka, mňamka. Dostaly se před vchod na diskotéku. U vchodu pár vyhazovačů zevluje, jinak relativní klid. A tak proklouznou dovnitř… jdou po schodech a držej se spolu za ruce. *V trolejbuse sedí vedle sebe Juli s Dżindżićem, v oknech míjej ulice… ne. To ulice míjej okna toho busu. Juli políbí Dżindżiće letmo na tvář. On ji chytá za packu. Polibek jaksi opětuje. Jaksi příjemně a ochotně. Kouknou se na sebe…
Dżindżić: Cco mi povíš, krasotinko?
Juli: Cco? No, si kci koupit auto, abych mohla za Lenočkou jezdit…
Dżindżić: … jako jak?
Juli: No kci ji vidět a taxi ho musim sehnat…
Dżindżić: … paranormální holka, seš Ty…
Juli: … aspoň netrosčím, jako Ty s tím fetem…
Dżindżić: To je jedno. Moje věc, né?
Juli: … a vůbec jako co to má co do činění s autem?
Dżindżić: Nic nó. Si kup nějaký inzeráty, né?
Juli: A Ty sjedeš lajnu?
Dżindżić: Né, spapám svoji mrdku.
Dżindżićův krajně ošklivý pohled adresován Juli dal jasnou odpověď… Adam vyšel ze své ležící polohy před obchoďák. Sedí. Na zídce. Kouká. Dovnitř. Do osvětlené výlohy. Za nim je parkoviště. Kolem parkoviště silnice, po kerý jezděj autíčka, fajná idylka…
Adam: Ty krávo. Fakrutě tepe tohle sity. Hukot jak sviň. Legální od osmnácti let.
Adam zkoumá projíždějící auta… hezky jedno po druhým. Napije se Bacardi. Taková malá flaštička 0,33l. Na osvěžení podzimního večera.
Adam: Čau Adame. No nazdar Adame. Xe máš Adame, voe? Sem Tě neviděl voe. No jasný jasný! Taky vůbec! Kdes byl voe? No se ptám Tebe, voe? Jo já jo? Nóóó, víš jak, voe stará mi dala kopy, sem se zdejchnul… vona Ti dala kopy? Voe, je kurva. Voe cco? Mrdala se svou kámoškou. Cco? A jako cos ji na to řek, Adame? No voe, cco by, že nekci lesbu za holku. Voe, hukot. Voe, kceš jointa? Jasný jasný. Ubalim, voe. Čekuj. Matroš fajné. Voe, cco jinak? No ináč hukot. Sem teďko ležel v krámku. Cco, Adame? No na podlaze, fak mi bylo fajné. Krutý. Jako tady? Kde jinde, Adame? No tady, Adame. Ha. Dík za šleh! Seš fajn kluk, Adame. Jasný jasný! Se měj, Adame. Jo jo, já frčim taky Adam. Jo čus, vošéfuj to, morče!
Za zády Juli a Dżindżiće projíždí bus. Oni oba, v temné ulici. Začnou se líbat. Dżindżić opře Juli o zeď. Přitlačí jí na zeď. Juli ho začne hladit po krku a pomalu kolem uší… sjíždí packou níž a níž… po těle… zběsile se líbaj… *Lenočka sedí na klíně Ondřejovi a mačkaj číslička na ruletu. Sudá nebo lichá, černá nebo červená… přihazujou nový prachy do banku…
Lenočka: To mě baví! Moc moc!
Ondřej: Zábava, cco?
Lenočka: Dělej sázej. Čtyřku, šestnáctku, mačkej mačku! Děej!
Ondřej: Mám… mlask. Penízky moje točte se!
Ondřej se naklonil kolmo nad ruletu a kouká se na kuličku kerá se pozvolna zasekává u jiného čísla než-li 4 nebo 16. No neva. I 11 je hezký numr. Martina s Blankou se svíjej na disku, svíjej se na parketu, těsně přilepený na sebe. Dotýkaj se… a přibližujou se nebezpečně k sobě. No jo, to těsný oblečení… skoro u sebe… rty. Jemné olíznutí. Jazyk se nakročil ven z pusy. A něžný polibek. Opětován i z druhé strany… ještě pevnější sevření. A to vše navzdory přesto, světla na díze zářej do prostoru startu a cíle našich cest. Další polibek následuje vzápětí. *Dvě piva na stole. Skorem dopitý. Dva pohledy zářivý, hodně opitý… čtyři ruce pod stolem, dvě spojený. Dvě zlý duše, opojený…
Juli: Du na zá…
Dżindżić: … du taky neva?
Juli: Dyž nebudeš zlobit?!
Dżindżić vstal a Juli vzápětí… vrávoravou chůzí se dojde k záchodu. Juli de na holčičí záchod, jak jinak a Dżindżić se jenom tak dívá…
Dżindżić: Co když budu zlobit?
Juli zatáhne Dżindżiće za ruku na záchod a zavře dveře. * Adam sedí nezměněně na svém místě na zídce. Kouká bezmyšlenkovitě před sebe…
Adam: Je jedenáctýho září. Všici lidi, šakalové, vběhli sme do ulic. Sme takový malý revolucionáři. V tom září. V tom září zář neonů. A nikomu se nekce domů. Sme samovolná společnost, kerá porozumí dnešnímu umění žít. Dost keců. Hodně tykadel. Hodně skér. Hodně seksu. Zajebanej svět. Ráno nevstanem. Ráno nemáme na vstání z postele přesně devět a půl sekundy. Ráno nejsme otroci vlastního času. Ráno si nečístíme zuby přesně dvě minuty dvacet jeden vteřiny, ráno nesnídáme přesně minutu třicet dva. Ráno se neoblíkáme přesně čtyři minuty šestnáct. Ráno nám z prdele nečouhá přesně čtrnáct cenťáků hovna. Ráno nespěcháme na bus do ústavu. A to je chyba. Dnešní konzum. Dnešek. Ta společnost. Naše okolí. Všici spěchaj ráno z baráků, odpoledne do baráků zpět. Pár koleček kolem baráku s pejskem v pět. A betonovejch krabic květ. Zapnou Novu. Baví se světem. Naučej se do školy. Nápíšou úkoly. Všici dou spát v deset a sou maximálně spokojeni. Dobrou noc maminko, dobrou noc tatínku. Daj pusinky rodičům před spáním. A nemyslej na nás. A to je chyba. My sme pozůstatek mimozemšťanů. Prapůvodní generace. Ráno vstanem. První návštěvníci nového dne. Hodně tykadel. Hodně skér. Hodně seksu. Zajebanej svět. Ráno nevstanem. Večer jsme poslední návštěvníci uplynulého dne. Hodně tykadel. Hodně skér. Hodně seksu. Zajebanej svět. Ráno už nevstanem.
Slunce se škvaří a namáhá zbytečně. Neony dospávaj, cco zameškaly. Sluníčko v půlce nebe. Martina s Blankou ležej těsně vedle sebe na společný posteli… Julie vstává u Dżindżiće doma. Leží vedle něj v posteli. Vstává z postele. V obyváku leží na zemi Adam a na sedačce Štěpán. Juli de na záchod. Martina s Blankou mezitím vstaly taky…* postel zůstala osamocena. Obě seděj na balkóně…
Blanka: Přehnaný, cco?
Martina: A jak. Se mi trošku slil celej večer dohromady. A bolí mě hlava…
Blanka: … pamatuješ si něco?
Martina: Nevim.
Blanka: Nevíš? Já asi taky ne.
Martina: Cco sme to děaly?
Blanka: Žily.
Martina: Fajn žití. Máš retko?
Blanka: Hm.
Blanka podá cíčko. Martina chytne filtr a obratem ho zasune do správného otvoru… pusinky. Juli si sedla na zem k Adamovi a hladí mu krk… von na ní zamrká svejma sladkejma očkama…
Adam: Doblé láno, andílku.
Juli: Čauki, Adámku. Ráda Tě vidím.
Adam: Mám Tě rád.
Juli: To máš každou…
Adam: … a Ty?
Juli: Já Tě mám taky ráda, vždyť to víš…
Juli se přitulila k Adamovi. Martina právě dokouřila cigaretu. Típla ji vo popelník…*
Martina: Máš eště?
Blanka: Ne.
Martina: Tím líp. Majn plíce.
Blanka: Majn mozek. Nepobírám. Ten včerejšek.
Martina: Cco na to řeknou kluci?
Blanka: Jako ten Tvuj a muj?
Martina: Hm.
Blanka: Hm to se přece nedově…
Adamovi zvoní telefon… rychle ho reflexivně zvedne…
Adam: Nazdar voe.
?: Pičo. Kdes byl v noci?
Adam: Proč?
?: Tvoje stará byla s náma. Pěkně si dávala.
Adam: Jaká stará?
?: Jo takle, tak to soráč. Já myslel, že ste eště spolu s Blankou.
Adam: No počkej. Počkej. Cco Blanka?
?: No s Martinou si to tam rozdávaly na podlaze. Hukot.
Adam: Hukot?
?: Jo jo. Kdes byl voe. Tam dávaly každýmu a…
Adam: … mluvíš o moji holčičce?
?: Holčičce, voe? Rebelka, kurva. Ta není přivázaná na vodítku…
Adam: … máš čáru?
?: Něco jo.
Adam: Se stavim…
Adam típl foun. Podíval se na Juli. Ta mezitím listovala inzerátama položenýma na zemi bytu…
Juli: Máš tužku?
Adam: Péro.
Juli: Mi ho vyndej.
Adam: Cco?
Juli: Jo takle. Nic. Já jen, že tady prodávaj nějaký autíčko… tam musim zavolat.
Adam: Autíčko, péro, na podlaze, rebelka, pěkně si dávala, máš čáru?
Juli: Cco?
Adam: Se stavim… kurvááááááá! Dżindżić! Kurvááááááá! Vejk ap!
Dżindżić: Kokote! Zmrde zmrdaná. Spim.
Adam: Martina si to dávala s Blankou!
Dżindżić: Cco? Něakej matroš bez nás?
Adam: O pětku z tramvaje sem na tom samým místě, zastavím se jasně a zaposlouchávám se, usměju se eche svýmu zachechtání, potrava už čeká, takže nikdy nebudu mít hlad… protože nejlepčí rituál, když se vrhneš na něj, je to trochu fantastická hra… seděl si jen tak na baru, na stěně visel Mel Gibson, pak přišla nějaká vyšinutá, šeptala mu větu do ucha… byla to mimozemšťanka a nebo smrtka, byl celkem rád, že ji tam potkal, řikala mu hele, Lenonovi kluci už se nikdy nevrátěj, Lenonovi kluci už se nikdy nevrátěj…
Dżindżić si protřel oči a sednul na postel. Podíval se na Adama… *Martina bere telefon…
Juli: Dobrý den. Měla bych zájem o Váš inzerát.
Martina: Cože? Vo jakej muj inzerát?
Juli: O auto…
Martina: … jasný jasný, počkejte, mám druhej hovor… haló?
Dżindżić: Ty kurvo!
Martina: Čau. Akorát prodávám auto. Tak počkej. Haló?
Juli: O auto bych měla zájem. Řeknete mi podrobnos…
Martina: … jo jo. Hned. Počkejte, já mám druhej hovor. Haló?
Dżindżić: Ty kurvo!
Martina: Jo jo. Hned. Počkej Dżindżić, teď musim udělat zákaznici. Haló?
Juli: No a cena?
Martina: Dvacet, ale klidně Vám to udělám levnějš…
Dżindżić: … cože? Koho uděláš?
Martina: Promiň, to nebylo pro Tebe. Haló?
Juli: Nó…*
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama