Scéna 8: Svině

8. května 2006 v 20:55 | world
Scéna 8: Svině

Scéna 8: Svině
Štěpán sedí na lavičce. Dejchá. Kouká se na oblohu, na hvězdičky, na legální ufounky. Dżindżić sedí s Adamem u půllitru piva. Zlatavý mok pozvolna mizí, pěna se však po chvilce vrací do původní pozice. A zase odznova…
Dżindżić: Tak to rozjedem. Teď už navostro.
Adam: Mám sevřenou prdel jak buzík. Benga sou všade.
Dżindżić: Voe, mám sešitej mozek milionem stehů. Voe, mi buší srce jak píča…
Adam: … voe.
Dżindżić: Víš jak, lepčí zůstanou. My sme ti nejlepčí. Musíme za Juli.
Adam: Pééénííízee, pééénííízee… dochází Vám to pane?
Dżindżić: Nemámééé, nemáméééé… budou.
Adam: Kceš uděat banku?
Dżindżić: Ne voe.
Dżindżić vyndá na stůl prášek v pytlíku. Bílej legální prášíček, rozdrcenej na milionky dílů… po něm další a další…
Dżindżić: Uděáme cenu.
Adam: A?
Dżindżić: Géčko za pár.
Adam: A?
Dżindżić: Prodáme, mizíme.
Adam: Tomu nevěříš ani Ty sám, viď?
Dżindżić: A jak to vidíš Ty?
Adam: Vochutnáme, uvidíme…
Dżindżić zakroutil hlavou, jako že ne. Ale Adam ho přesvěčuje o pravém opaku. Je noc. Lenočka v dalekém městě vychází z paneláku. Ohlíží se za sebou, ale nikde nikdo. Okna panelového domu nezáří, do tmy se ozývá jen mňoukání jakýsi potulný černý kočky a zrychlenej dech Lenočky. Sprintuje k nádraží, ve velkém cizím městě. Bere za dveře a rychle vběhne do nádražního meziprostoru. Běží ke koši a vnitř něj hází SIM kartu ze svýho telefonu. Dżindżić s Adamem po důkladné ochutnávce rozprostření na stole…
Adam: Ty voe. Dżindżić! Máš tu kolem sebe hady. Vobmotávaj to morče. Snědi ho. Utíkej voe. Natáhni na kotníky ty tříčtvrťáky, koušou Tě tam škvoři. Ty voe. Miz vocaď. Snědi Tě. Ještěrky. Vocásky. Pumpujou kref! Kde sou žíly a kde byly? Dżindżić miz, papou nás. Snědi nás. Né, nekousej. Saj. Kluš.
Dżindżić: Klid. Voe. Nejsou tu želvy. Nejsou tu ještěrky. Ocásky… teď. Teď! TEĎ!
Adam: Tudum tudum tudum. Jak Renta, jak všici ti zoufalci. Ic inposimbl, só meny disižns. Tejk adventyč. Jak Sick boy. Jak kluci skotský. Kurva. Kde to sme? Kci k moři. Házet do něj flašky. Vypitý. Haš. Sklíčka, zhulený filtry. Kurva kci neony. Kci, teď. Teď! TEĎ!
Dżindżić jen tupě zírá na Adama a jeho zoufalej výraz. Jo přesně takle si přectavuju
smažku na posledním tripu. Zlatá rána. Ale ne, ještě je brzy zabít hlavního hrdinu.*
V bytě u Štěpána na stůl vytahuje Adam z prkenice 16 tisícovejch bankovek. Skládá je
vedle sebe. Rubem nahoru, lícem dospod.
Adam: … navštívíme pár hospod. Hned ubyde.
Dżindżić: Seru Ti. Bal a jedem.
Štěpán: Že sem tak smělej, kam…
Dżindżić: … richtunk árš.
Štěpán: Díkes.
Adam: No, nesmíme to říc. Víš? Ale za Juli.
Dżindżić dá Adamovi kvalitního pravýho háka. A gestikulací ukáže, aby už držel hubu. Na
stranu druhou na Štěpána ukazuje, ať mu podá papír s tužkou. Začíná psát…
Dżindżić: Voe, sme na stopro odposlouchávaný. Juli hledá interpol kvůli tý vraždě, tak kdyby…
Štěpán dá svůj prstík na slovo vražda a tázavě se podívá na Dżindżiće. Ten udělá od
slova šipečku…
Dżindżić: Pšt. Kdyby něco, tak nás neznáš.
Štěpán pokejve hlavou… a oni dva rychle odcválaj z bytu. Po ulici směrem k nádraží jim
cesta absolutně neubíhá, neustále se otáčejí, pač očekávájí, že je sleduje hromada fízlů.
Kde nic tu nic. Na ulicích je podezřelé ticho.
Dżindżić: Víš jak. Klid před bouří…
Adam: … hádanka složitá je, pro hlupáka v jinotaj je ukrytá, všechno se počítá a potom neprohraje, smyčka se utáhne, bouda je ušitá…
Dżindżić: … tak zas uber volume.
Adam: … já pořád budu fetovat, zelenou lásku pěstovat, růžovej svět si malovat, halucinejšn milovat…
Lenočka jde polem. Jde sama a brodí se přes trní. Kolem ní jsou plody ostružin a malin.
Ona v sexy oblečení vykračuje si zablácenou přírodou. Rozhlíží se kolem sebe a vidí
několixet metrů od sebe starou dřevěnou boudu. Relativně opuštěná… Martina s Blankou
ležej vedle sebe v posteli. Maj ledviny nalepený těsně na sebe. Jsou jenom ve spodním
prádle a moc hezkej pohled na ty dvě klásný tváře.
Blanka: Nejsem jeho majetek.
Martina: Já taky né. Sme frí.
Blanka: To každopádně. Můžem si dělat s kýmkoliv cokoliv a jesli voni dva to nepřímoum, tak fak of.
Martina: Jo jo. Sme frí a to je do mrtě sqělý.
Blanka dala hubana Martine na tvář a ta jí ho oplatila na krk… peklo na zemi. Oheň. Na té
mýtině si rozdělal ohýnek hlouček lidu. Kolem dokola seděj Juli, Lenočka, Adam a
Dżindżić. Dokola kolem plamenů postupuje joint. Světýlko z něj září do blízkého i
vzdáleného okolí…
Lenočka: Jo jo. Sme frí a to je do mrtě sqělý.
Juli: Nevim proč zrovna já.
Dżindżić: To máš těžký.
Juli: To mám…
Adam: … no to je jasný. Úplně pochopitelný…
Juli: …cco?
Adam: No jako proč Tě hledaj?
Juli: Kvůli autu.
Adam: Brm, brm?
Juli: Koupila sem auto. To auto někoho zabilo. Já sem jeho vlasník. Já sem vrah.
Dżindżić: Fajná rovnice.
Lenočka: A voni Ti to ktěj přišít? Futuretro!
Adam: Ale rošti, dyť si nic neuďala!
Juli: Jo, řekni fízlům. Pošli to sem.
Juli si potáhla z papírku zapomnění. Krásně zamrkala očičkama. A poslala dál. Tma začíná
bejt čím dál tím hustší. Oheň začíná čím dál víc zářit. Lidi se začínaj pářit. Všici čtyři
se líbaj dokolečka a předávaj si přes pusinky kouř… dým tvořen THC de vesele do hlavy a
mozek si žádá další a další… blejská se na lepčí časy… ráno… jako první se probouzí
Adam. Sundá ze sebe ruku Juli. Dá ji pusinku na čelo. A de dolu, do polí a pak k strmému
svahu, kde nerostou skorem ani stromy. Všude jen kamenní. Pár desítek metrů pod ním se
zahledí do nějaké anomálie… leží tam u kamenů něco. Něco… jako ráno na jiném místě.
Martina se motá podél obrubníku chodníku a paxe začne tlemit, podívá se na Blanku, ta
se drží podél zdi…
Martina: Já kci šukat…
Blanka: … bejt chlap, tak Ti dám, krásko!
Blanka se začne smát. Máchne do prázdna. Martina se na ní přitlačí ke zdi a začnou se zase líbat. Něco… ležící u kamenů. Adam se přiblížil na párset centimetrů k šutru. Zůstal strnule na místě a nehýbá se. Paralizován z toho co vidí. Rychle se otáčí a běží zpátky nahoru. Pomalu skáče mezi spáči. Bere si svojí bundu z boudy. Prohledává v boudě všechny šupliky. Prohledává i bundy zbylích tří členů bandy. Vyndavá peníze ze všech tří bund. Z jedné dívčí, ještě něco v obálce. Rychle projde kolem Juli s Dżindżićem. A dává se do sprintu. Rychle pryč… mizí do lesa. Martina s Blankou spí už v posteli u sebe doma. Zase přišpendlený vlastníma ledvinama k vlastním tělům. Dżindżić vstal a votřáš se zimou. Dal pusinku na čelo Juli. Přesně tam, kam ji dal několik desítek minut před ním Adam. Ta otevře očka…
Juli: Ahoj miláčku.
Dżindżić: Ahoj lásko.
Juli: To byl sen?
Dżindżić: Cco?
Juli: Kde je Lenočka?
Dżindżić: Asi s Adamem?
Juli: Asi.
Dżindżić: Blééé. Je mi kos jak sviň. Du si pro bundu. Kceš něco přinýst ssebou sem?
Juli: Jo jo. Sirky. A bundu. Teda vlasně jenom bundu.
Dżindżić: Hm.
Dżindżić šel do chaty… a Juli na něj od ohniště volá…
Juli: Se mi zdál sen. Normálně jako že kalíme. A paxe Lenočka zvedá. A de pryč. A já jako já na ní křičím. A ona mizí do tmy. Mám hrozně těžký nohy. Chci jí t za ní. Ale nepustí mě to. Ty mi podáváš flašku a já na všecko zapomínám. Je mi teplo. Je mi hezky. Co je to Lenočka? No…
Dżindżić: … počkej. A kam teda šla?
Juli: No do tmy.
Dżindżić: A jakým směrem do tmy?
Juli: Nevím. Někam tam.
Juli ukáže pravicí neznámo kam.
Juli: Se mi zdálo, že ji najdem.
Dżindżić: Najdem, jak najdem?
Juli: Nevim. Už si to nepamatuju. Vim, že tam byla nějaká osoba, co utíká rychle pryč.
Dżindżić: Cco? A kde je Adam?
Juli: Jasný! Adam byl ten chlápek. Jo jo. Lenočka zůstala ležet a Adam utek.
Dżindżić: Cco? Kde sou voba?
Juli: Nevim poď je najít!
Dżindżić: Cco se stalo?
Juli: Nevim. Mám ale strach. V tom snu bylo moc krve a ten sen mi šel furt dokola, několikrát za noc a pak tam na mě koukala dycky Lenočka. Vražedně bílá. Hejbala rtíkama, ale nevydávala žádný zvuky. Mluvila naprázdno… nebyla celá.
Dżindżić: Jak nebyla celá? Ty krávo, mě strašíš…
Juli: … tvořily ji kousky těla.
Dżindżić: Jejího? To je starý. Tos vokoukala v záhadě Blérvič, cco?
Juli: Nééé, já se bojím, prosím, miláčku. Poď je najít.
Dżindżić ji chytá za packu a přivine k sobě. Šeptá jí do ucha něco ve smyslu, žádnej
strach bejby, je tu s Tebou velkej Dżindżić. Ale i velkej Dżindżić si sedá do podřepu a
kochá se na stejném místě jako se přetím kochal Adam. Juli de za ním. Ale on ji
přeběhne a kousek před tím místem, z kterýho se všici koukaj… ji zastaví. Otočí ji zády
k tomu místu. Obejme ji… a zatáhne za ruku…
Dżindżić: Pojedem spolu domů, jo?
Juli: A kde je Lenočka?
Dżindżić: Pojedem domů a budem spolu, jo? Spolu.
Juli: A kde je Adam?
Dżindżić: Né, každej sám, každej spolu. Každej spolu. Slyšíš? Každej spolu! Kurva každej spolu! Rozumíš mi.
Dżindżić začně hystericky řvát na Juli. Probudí se vlastním řevem. Je celej zpocenej. Dá
pusinku na čelu Juli. Ta na něj zamrká sladkejma očičkama. On se do nich koukne. Začne
se mu klepat ruka…
Juli: Dobré ráno, zima, viď? Skoč mi prosim Tě do boudy pro bundu…
Dżindżić se na ní ještě jednou podívá. Z boudy vezme bundu její a svou. Zůstane tam jedna jediná. Dívčí bunda… rychle vychází ven. Podává Juli bundu…
Dżindżić: Ná obleč se…
Juli: … Ty si rychlej! Sem Ti ani nestačila říc, cco se mi…
Dżindżić: … prosím. Musíme vocať zmizet!
Juli: No tak jo. Ale hledaj mě fízlové. A kde je Lenočka s Adamem?
Dżindżić: Už určitě vzali roha před náma. Mizíme, jů?
Juli: Seš si jistej. Nerada bych je tu nechala.
Dżindżić chopil Juli za ruku a táhne ji tesně za ssebou pryč. Adam jede vlakem a z obálky vyndavá vohořelej papírek.
Adam: … v životě nepotřebuješ bejt modelka, nepotřebuješ mít miliony dolarů na kontech, nepotřebuješ dejchat, mluvit, jíst či pít. Potřebuješ jen zůstat sama sebou, potřebuješ mít svůj názor, svůj smysl života, svůj svět. Svý drogy. Když něco z toho ztratíš, staneš se jednou z mnoha. Takle si jedinečná… tohle mi jednou řekla Juli. Mám ji ráda. Jenže ztratila sem všechno. I Vás. Sem bez Vás. A Vy budete beze mě. Netrapte se. Do nového dne se probuďte jako lidé, kteří si zaslouží být lidmi. Serte na komerci, na ranní vstávání, vychovávání dětí. Chlastejte, fetujte. Hlavně buďte! Pá v pekle. Vaše Lenočka.
Adam zapálil papírek ve vlaku. Vyhodil hořící kus z vlaku. Letí krajinou. Adam taky letí krajinou. Má zavřené oči. Přes víčka se valí mořská voda. Vesele cáká na jeho tělo. Vidí ho. Jak leží tam, kde viděl Lenočku. Ta po něm hází kameny…
Lenočka: Cco kdybych ještě žila? Pročs mi nepomoh?
Adam: Tys chtěla umřít!
Lenočka: Válium, trip, haš… to změní Tvý uvažování o životě. Ktělo se mi umřít.
Kolem Lenočky prochází i Dżindżić s Juli. Zubí se na Adama. S pusy jim lezou červy. Oči se lesknou krví…
Lenočka: Máš nůž, zlatíčko? Medvídku?
Adam: Né. Né. To nesmíte. Já bych Ti pomoh. Dżindżić, řekni ji něco!
Dżindżić: Né né. To nesmíte. Já bych Ti pomoh…
Juli: … ale proč by to kurva dělal? Dyť máš naše prachy. Seš vrah a zloděj!
Adam: Né. Všechno vrátím. Všechno! Prosím nechte mě. Neházejte už ty šutry. Ne, Lenočko, ten nůž prosím! Né. Řežeš mě do ruky. Prosím né. Já nekci.
Lenočka: Ccopak? Se nemůžeš hejbat viď? A já Tě řežu, no to je smůla. A Ty nekceš umřít? Aha. Já taky nektěla. Teda vlasně podle Tebe jo. Tak já už vlasně nevim co kci… ale jo, poteče tu kref. Neboj, milášku.
Dżindżić: Poteče s Tébe, voe! Nastav dlaň.
Adam poslušně nastavil už dost krvácející ruku… Dżindżić měl v ruce nůž. Juli mu
olizovala ucho. A on se napřáh a ten nůž přesně mířil doprostřed Adamovi dlaňe. A jaxe
přibližoval nůž ke krásnému doteku. Adam otevřel oči. Před ním stál průvodčí.
Průvodčí: Jízdenku prosím!
Adam něco rychle štrachal a všimnul si krvácející ruky. Rychle ji zakryl na zemi se válela
žiletka. Taky celá od krve. Adam na ní šlápl nohou a jízdenku podal. Průvodčí jenom
zakejval hlavou a odešel. Adam zvedl tu žiletku ze země. Pustil na ní oheň, je ohořelá, ale
nic to s ní nedělá. A tak letí stejnou cestou jakou putoval na výlet dopis od Lenočky.
Adam se chvilku kouká z okna, ale moc mu to koukání nejde. Strašně se mu klepe
pořezaná ruka. Zavazuje si ji už dost prokrvaveným kapesníkem. Ten nasákl kref ještě
víc. Adam se schoulil do klubíčka a čeká na cílovou stanici své cesty. Dżindżić s Juli si
kupujou jízdenku do Prahy u vokýnka na nějaký vesnici. Stojej na nádraží a čekaj na
příjezd vlaku na peronu…
Juli: Cco kdybych spadla pod vlak?
Dżindżić: Asi byh spad za Tébo. Plosím Tě nepadej mi tam.
Juli: Jaxme na tom?
Dżindżić: Jako my dva? Nevim, asi sem nemocnej. Mám nemoc. Zamiluju se do každý holčiny s kerou strávim víc než dvě a půl minuty.
Juli: To je fajn. Taky Tě mám ráda. Musím na záchod. Nekceš?
Dżindżić: Né. Plomiň. Nekci.
Juli se usmála a odešla. Dżindżić si umístil tělo do polosedu. Stojí na nádraží. Ruce
v dlaních. Na zem kapou kapky vzácené mořské vody.
Dżindżić: Chci umřít. Chci umřít. Chci umřít.
Dżindżić si opakuje známou dětskou říkanku. Zapaluje si jointa, kerýho měl v kapse od
bundy. Dlaně má stále sevřené do statické polohy a uvolní je jen tehdy, když si
popotáhne. Intenzita tahání THC z trafky vstoupá s ubývajícím časem, než se vrátí Juli.
Dżindżić hodil filtr na zem. Do směsi mořského sajrajtu z jeho očí a blitek a flusanců
bývalých obyvatel nádraží. Přikrčil se ještě víc k zemi. Juli nikde. Na perónu je
beznadějně sám. Prohlídne si okolí. A pak vrátí hlavičku zpátky kam patří, mezi dlaně.
Vrací se do lesa. Tam kde ležela Lenočka. Vidí ji tam ležet…
Lenočka: To koukáš, viď?
Dżindżić: Seš dobrá!
Lenočka: Dobrá? Spíš silná.
Dżindżić: Sto dokázala.
Lenočka: Nekci zachraňovat. Nekci žít. Ale nekci ani umřít.
Dżindżić: Neumřeš.
Lenočka: A teď sem cco?
Dżindżić: Mrtvá.
Lenočka: Tak vidíš.
Dżindżić: Vemeš mě sebou? Mě už ten život nebaví.
Lenočka: Přece si pro Tebe nepřídu.
Dżindżić: Mohla bys. S kosou v ruce.
Lenočka: Taxi dej zlatavku.
Dżindżić: A Juli nechám sám?
Lenočka: Taxi nestěžuj. Jenom básníš, jaxe kceš zabít. Ale bejt sebevrah je něco sqělýho právě v tom, že jim nemůže bejt každej. Věčina z Vás není dost silná na to vidět sebe chcípat. Ale je to příjemný ta krev… krev… krev…
Juli: Krev! Krev!
Dżindżić se probral. Do směsice slz, blitek a kemrů přibyly kapky krve. Zahodil
zkrvavěnou žiletku na koleje. Podíval se na Juli. Olíz si ruku. Pak naslnil rty a dal Juli
krvavou pusinku jak správnej upír, na krk.
Juli: Cco je?
Dżindżić: Nevim. Se mi zdál sen.
Juli: Mně taky, v noci.
Dżindżić: Poho. Mně teď.
Juli: Mně v noci.
Dżindżić: No okej. Sem se bál, že Tě čapli fízlové, že se už nevrátíš!
Juli: Kvůli tomu ses málem podříz? To je fajn! Sladký…
Dżindżić: … je to fšechno, ale sladký vůbec.
Dżindżić si znovu volíz ránu. Jak prašivej čokl.
Dżindżić: Sme strašný svině.
Dżindżić dal Juli další pusu. Přejel si krvavýma rukama po tváři. Zůstaly tam šmouhy. Juli se jenom pousmála a objala ho…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama