Kapitola 9

4. června 2006 v 12:35 | world
Takej dlouhej příběh..

" Se budu bát… " vyhrkl zrychlený dech Ajvy. Hlásky proudily po dlažebních kostkách před kinem. Volně obepluly Hanzovo smějící se tělo. " Se nesměj, se budu… " " Nebudeš. Počkej, von Ondra přinese matroš. Hned nám bude líp. " " Nebude. " " Bude! " Ajvy se znuděně opřela o sloup, polepený aktuálními plakáty, následujíc dlouhý pohled na zamlžený ciferník hodinek, za pět deset. Tma. Kamilka vyskočila za Ajvy a zakryla jí oči. Tmavovlasá dívenka se vesele smála, Ajvy ji bezmocně ohmatávala… " Sakra, kdo si? Hééééj! Kamilko moje! " brutálně rychle se otočila. Kamilka se podívala Ajvy do kukadel. Vrazila jí ohromnou pusu. " Co Ty tady? " " Mě posílá Ondřej, příde časem. Něco pro Vás mám. Takový malý Targa Florio. " Čerstvě příchozí masíčko vyndalo z batohu pet láhev. Image je na nic. " Jako to jest cco? " " Houbičky. " " He? Jako nálev z houbiček? " " Néé, plostě legální houbičky! " Ohromený výraz Hanzovo obličeje. " Cco? Jako v láhvi? Dáme? Jízda! " " Jasný. Tekutý drink z Mexika… Extréééém! " Kamilka přestala mávat se svou láhví. Rozžhavené údy Hanzovo těla ji vytrhly a pevně sevřely do svých kleští. Souvisle objímají láhev s lektvarem. Úsměv ode rtu ke rtu. Hromadně vstoupili do foyer kina. Noční představení. Dvouhodinovka od desíti. Plátno se roztahuje a osamocení tři dočasní obyvatelé sálu zaujímají své pozice. První řada. 18, 17, 16. Prostředek. Kolující láhev sem a tam. Kamilka si opatrně lokla a poté se napila mnohem důkladněji. Ajvy od ní styl odkoukala a dokonale ji napodobila. Hanz flašku dopil. Postavil ji před sebe na zem. Spadla. Tak ji něžně položil souběžně s řadou sedaček. Ajvy se otočila za sebe. Proletěla očima sál. Prázdno. Na plátně široký sortiment reklam. " Celkem to nic nedělá, cco? " Ticho. " Celkem to nic nedělá, cco? Celkem to nic nedělá, cco? " vrátilo se Hanzovi dlouze, táhle zpět do uší. Do ušních boltců se zapichovaly další a další jehličky. Jehly. Bum, bum. Představení začíná. Ajvy se podívá dlouze vedle sebe. Trhavým přemístěním svého těla se zahledí do modrých studánek. Bez zorniček. Chce je obejmout. Tlapkou ale sjede od očí k stehnům Hanze. Ten polkl. Přivřel oči. Kamilka upřeně hlídá plátno. Ticho, titulky, konec filmu. Ticho. Reklamy. Titulky. Ticho. Konec filmu. Ticho. " Světlo, plosííím! Miluju Tě! " křičí zoufale Kamilka do prázdna. Vstává, ale bolest jí sráží zpátky na zem, pod sedadlo. Kroky. Blížící se postava. Zdáli. Blíž. Ještě blíž. " Ty krávo, si dáváte! " Ondřej se zběžně podíval na dvojici, která sedí na sobě. Ajvy přistála na klíně Hanzovi. Něžné polibky. Doteky. Nekontrolovatelná touha. Kamilka se vydrápala do sedla koně. Sedátko šestnáct. Prohlídka Ondřeje. Důsledně. Důkladně. Ten si sedl vedle ní. Reklama. Titulky. Reklama. Láhev. Reklama. Hlt. Ticho. Polibek. Reklama. Hlt. Reklama. Titulky. Z plátna vylézají upíři a stahují se na čtyři sedící těla. Pomalu, pomalinku… lezou si upíři šedivým kobercem. Za nimi zůstávají krvavé stopy. Přibližují se blíž a blíž. Tělo Ajvy. Oba ji objali. Blíž a blíž. Oba. Hlt. Tma. Hlt. Reklama. Ticho. Křik.
" Miluju Tě! " " Nenávidím Tvoje hry! " " Miluju Tě! " " Po měsíci mě nemůžeš milovat. " " Miluju! " " Nenávidím tyhle… " " … navždy! " " Dyť nevíš, co to vůbec je! " " Miluju… " " … nemiluješ. " vyrazila Juli pryč z něžného obětí svého milujícího přítele. Otočila se před dveřmi ke kinu k němu a hodila po něm lístek. Svůj si dala do kapsy dlouhého kabátu a po schodech sešla až k sálu. Nahlédla dovnitř. Nikde nikdo. Opuštěné bílé plátno, opuštěný sál. Juli prošla až do první řady. " Sakra! " vyjekla hrůzou. Na sedačce první řady projela packou po sedadlech. Ruka se jí zbarvila do červena. Sedla si na sedadlo a kopla do dvou plastových láhví. Jedna vypitá, druhá poloplná. Podívala se pod sebe na flašky. Sedadlo šestnáct. Na koberci před ní krvavé stopy. Do tmy září jako světlušky. Vábivá vůně kůry muchomůrek červených lákala Juli vzít láhev do ruky. Pohled na ručičky. Deset nula jedna. " Sakra, proč to eště nezačalo… " Plátno se nasvítilo. Reklama. Lok. Reklama. Lok. Ticho. Titulky. Ticho. Lok. Reklama. Titulky. Na plátně se zjevila Ajvy. Zazadu ji něžně za bříško objímá Kamilka. Líbá ji na ouška. Ajvy se podlamujou kolena. Lok. Juli nahodila jedinečný úsměv. Z těla obou holčin se sápou ven upíři. Lok. Vylézají pomalu z plátna a zase se plazí z bílé látky. Spokojeně. Lok. Pomalinku. Kape z nich krev na rudošedý koberec. Juli začala zběsile kopat kolem sebe. Ale nohy jaxi neslouží svému účelu. Lok. Nový odstín rudého koberce. Upíří obličeje dostávají lidské obrysy. Ondřej se zakousl Juli do krku. Dlouze saje. Hanz pohladil krk. Vlasy něžně posunul z krku. Vycenil tesáky. Hlt. Juli se spokojeně natočila. Zrychlený dech. Oba sáli. Hlt. Ticho. Tma. Hlt. Reklama. Hlt. Do sálu proudí další lidé. Každé sedadlo počíná být dokonale obsazené. Tma. Reklama. Hlt. Šustění bonbonů. Šepot. Hlt. Reklama. Z první řady se zvedla skupinka pěti lidí. Ve vzájemném objetí si v šatně vyzvedla pět bund. " To tu nezůstanete ani na film? " " Né, my už si svoje užili, " odvětil, dámě v létech, Ondřej. Kamilka do přistaveného koše vyhodila dvě prázdné plastové láhve. Tma. Zima. Antidepresíva. Lok. Ticho. Tma. Lok. Siréna. Světlo. Lok. Tma. Tma. Tma.
 


Komentáře

1 Pawlinka Pawlinka | 7. března 2007 v 18:10 | Reagovat

Hey,hustý!

2 world world | E-mail | Web | 8. března 2007 v 10:18 | Reagovat

Zde musím dodat.. prawdiwý.. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama