Sweet jane, sweet plane

12. října 2006 v 19:06 | world
 Příběhy vzácných uměleckých děl, 
 stáváš se, kým si vždycky chtěl, 
 být, s Tebou, Letadlo moje, 
 s rytířema jdu dneska v noci do boje… 
   
 Letáme spolu do hezčího světa, 
 sedíš mi na klíně a úsměv Tvůj vyzývá, 
 já sem zima a léto to létá, 
je to láska, či jaxe to nazývá…

Svět se probouzí do nového rána, včetně mě i Tebe. Bylo to krásný. Vládli sme na chvíli světu. Celej svět se nám podřídil. Rozhodovali sme sami o sobě. Nikdy na to nezapomenu. Na ten koncert. Na tu noc.
"Nemáš něco k pití?Je tu hrozný vedro!" zeptal sem se místo ranního pozdravu Honzy. "Vole, kdybys pořád nechlastal, tak nic napít nechceš…" jak strohá odpověď. No jo, alkohol prej dehydruje… kurva, to je žízeň.
"Co ste s Letadlem dělali?" prohodil ještě poměrně rozespale Honza… " No, víš, já teda ona, no my dva. My sme byli pařit. Ještě s Makakem a Markem. Fak ulítlý, ale krásný. Připadal sem si, jako v sedmým nebi…"
Matně sem se snažil rozpomenout na včerejší den. Bylo to na mě až moc hezký. V tu chvíli sem si uvědomil, že potají děkuju mimozemšťanům, za to, že mi Letadlo na chvíli propůjčili. Proč ufounům? Protože Letadlo je nepopsatelně krásná holčina. Fak prímová. Co na ní mám asi nejvíc rád? Její pusinku, očička… je hafo roztomilá. Je taková jiná než ostatní… ale úžasná. No, zpátky ke včerejšku… koupili sme někdy v dopoledních hodinách chlast u vietnamců, pač v Kauflandu nám ho prodávaj jenom někteří prodavači. Jiní maj milion otázek, je to moc riskantní… teda aspoň v tu chvíli se cejtím jak debil, když se mě ptaj, pro koho to je, proč to pro něj je a jesli mám azyl. Jako kdyby jim nešlo jen o tržby, jen o to, aby mohli doma zaplatit svejm obtloustlejm, postiženejm, německejm dětem modely vláčků a letadel a nemohli jim koupit nové bábovičky… to my, v tý době chlastali jako nejvěčí pařani, zatímco voni brutálně řvali na písečku: "Bábovičko, zatloukej se nebo Tě svejma odpornejma, buzerantskejma, německejma tlapkama zatluču pořádně hluboko do země, až rozvrátim litosferický desky!"
Pamatuju se, jaxem nes v tom báglu ty vína a láhev vodky… vodka Gorbatchow… do toho rytmy Hello, Lucky boy… byl sem fak happy. Totálně vytlemenej. 0,75 l vodky, říkal sem si, že nám to s Markem a Makakem musí vydržet aspoň na měsíc… jenže hle, během jednoho večera to zmizlo… Ale je teprv odpoledne, to musíme uklízet, aby sme si ten večer mohli řádně užít. Chvíli hraju na počítačích Quaka II, jo takovou tu střílečku, kerá je v Německu zakázaná. Je povolená až od 18-ti let, stejně jako Vinetou nebo chlast. Jenže podívejte se na ten rozdíl. V tý hře se vraždí, střílíte po sobě raketama a rozstřílíte se na miliardu kousků vohořelýho masa. Chlast Vám pomůže dostat se do prímový nálady. Mělo by to bejt legální. A zvlášť, když se něco děje. Ten večer měl bejt už od začátku náš. Perfektně sme si to chtěli užít.
Je tady Stadtfest 2003, červen… krása. Venku teplo, po Labi jezdily hromady šrotu, tzv. německejch parníků. Já měl oči jenom pro jednu věc na světě, pro Letadlo.
Blížil se večer, bylo tak kolem šestý. Všichni blbci běželi na večeři a my, pařani sme se zamkli u Makaka a Marka na pokoji a začli míchat chlast… od té doby se chlastu na intru neřeklo jinak než, Bednovo mixy. A pili ho v hojném počtu jak studenti ( jako my ), tak učitelé ( jako oni ). Někdy i společně.
Otevřeli jsme nějakejma komunistickejma nůžkama krabici od pomerančovýho džusu. Stejně tak od třešňovýho a nějakýho mulťáku… k tomu láhev vodky. Později sme to vždycky doplňovali i o 100procentní citronovou šťávu, bylo to pak bestiálně kyselý. No, ale tu sme tentokrát vynechali. Pořádně sme to zamíchali a začli to nalejvat do půllitrovejch, plastovejch láhví od koly, sprajtu a podobnýho sajrajtu. Začli sme tu pěnivou, ohnivou směs pít po řádných doušcích.
Vono se to nezdá, když to namícháte s extrémě sladkými džusy, že je to vlastně poměrně silnej chlast. Takže pijete a pijete… nejdřív se zlil Makak. To my s Markem sme se šli projít po městě. Bylo tam hafo scén a pódií, u každýho sme se zastavili, napili sme se a krásně nám to šlo do hlavy. Fak ráj. Je to přesný jak říkaj smažky, jako feťáci. "První šleh je nejlepší šleh v celým životě…" to fak sedí. My sme sice nechlastali poprvý, ale bylo to stejně poprvý, jako nějak tahle veřejně s pet-láhvema v rukou. Marek měl jít na intr, měl večerku nějak dřív, taxem ho šel trochu doprovodit, resp. domotat se s ním na intr. V pokoji byl Makak, trochu z něj ten chlast už vyčpěl. Odešel sem. Měl sem furt eště svou lahvičku. Potkal sem Letadlo. Tohle byla osudová chvíle mýho života. Do tý doby sme s Letadlem chodili i nechodili. Já jí totiž poměrně často zahejbal s Janou, ale věděl sem, jaxem ji v tu danou chvíli uviděl, že nechci jinou. "Chci jen Tebe, Letadlo…" asi nějaký takový klišé mi prolítlo hlavou, když sem ji spatřil na těch schodech. Šli sme ještě nahoru za klukama, vyžebrat od nich trochu chlastu, taxme teda vod nich vysáli jako upíři trošku… teď si tak vlastně vzpomínám, že voni se sprchovali a já sem jim vodlil skoro celej zbytek vodky, co tam byl a že toho zbylo, před mým zásahem poměrně dost. Láhev vodky sem ukryl stylově do Makakovo postele. Začal postupně přelejvat tu vodku do plastovejch láhví…
Rychle sme s Letadlem seběhli po schodech, úplně nadšený a vlastně i trochu sjetý… šli sme se projít k Labi, všude ten humbuk. Všude vožralý němci a začli sme potkávat i sjetý lidi z intru… potkali sme u Labe Markétu a Káťu, ty mě s Letadlem viděli v objetí a hned se zeptali: " Ty s ní zase chodíš? To je super!" v tu chvíli sem nevěděl co říct. Chodili sme spolu nebo ne?
"Ne, teda vlastně už jo…" a dal sem Letadlu pusu. Šli sme po tom břehu Labe, všude byli sjetý lidičky a my už skoro dopili ty naše lahviny. Byli sme taky trošku, teda brutálně sjetý. Sedli, teda lehli sme si na kámen u takový cyklistický stezky, po který mimo Stadtfest, nikdo nikdy nechodí. Teď tady bylo celý město. Všichni chlastali a my dva se tam váleli na tom kameni a zběsile se líbali. Stmívalo se, my sme to ani nevnímali. Byli sme v pevném sevření, všichni na nás koukali, dyť sme se na sobě váleli uprostřed nejrušnější cesty ve městě, nám to bylo v tu chvíli úplně u prdele. Měl sem Letadlo. Letadlo mělo mě. To stačí ne?
Koncert skončil a my sme se z toho kamenu lásky přesunuli na zem, váleli sme se v tý trávě. Líbali se a zajel sem Letadlu packou pod tričko… hmm, malej nadrženej chlapec… čekal sem, že najdu zlatej grál a něco podobnýho sem i našel, po chvilce vzrušení sme se zvedli. Byli sme pro smích okolním vožralým náckům, keří se váleli v té trávě nalevo i napravo od nás. My sme byli zakoukaný jen a jen do sebe. Já do Tebe. Ty do mě.
Došli sme v objetí k intru a skoro všichni byli vylezlí před ním. Na obloze se začal blejskat ohňostroj. Ty hvězdičky co zazářily a pak zběsilou rychlostí padly k zemi mě ohromily. Znovu sme se začli líbat a já si jen přál, aby tehle okamžik nikdy neskončil. Nad našima hlavama prskaly rakety a já byl hafo happy.
Celej ten magickej ohňostroj skončil výbuchem takový mega petardy, stejně sme se ale líbali dál… všichni už odcházeli, taxme se podřídili systému a šli s nima. I když oba bysme nejrači zůstali venku přes noc, vrátili se na tu trávu, byla tam přece jenom nedokončená práce… ve foyer sme si dali poslední pusinku, pustil sem jí pacičku a Letadlo odešlo.
Proti mně šel Adam. Dal mi pěstí. Ani nepozdravil. "Vole, probuď se! Cos to zase udělal? Včera si řek Janě, že ji miluješ a dneska se zahazuješ tam s tou, jo? Ty si normální negr!" Nějak mi ztuhla krev v žilách. Vystřízlivěl sem. Vzpomněl sem si na ten včerejší večer, jaxme po páteční diskotéce seděli na dvoře. Já, Jana, Káťa a Adam. Přetim sme měli s Janou idylickej vztah. Chodili sme v týhle čtveřici často pařit, víno nebo Bednův mix v ruce a chlastalo se. Jednou přijela skupina Incognito. Jedna taková, česká, undergroundová punk-rocková kapelka z Děčína, kerá se už ale rozpadla. Na její tóny sme někdy počátkem května 2003 pařili. Měl sem na sobě dres český hokejový reprezentace, hrálo se v tu dobu mistrovství světa… skákali sme do rytmu Incognito, kolem nás poggovali nějaký pankáči a hulili trafku. Tak trochu nás zhulili. Ale hlavně Janču. Chlastali sme potom Smirnoff Ice, takovou věc, kerá mě doprovázela mým životem na intru. S Adámkem sme byli hlavní pařani tohohle chlastu, kerej stál 3 eura. Celkem hustý. Často sme neměli otevírák. Takže sme tu láhev votvírali klíčema, okapem o auto. No, hustý. Ale jaxme tak skákali na Incognito, do krve se nám dostalo dost THC a taxme se šli ještě dorazit k Labi, po takový plošině, každej v ruce ty Smirnoffy. Chlastali sme tam. Jana se totálně sjela. Byla úplně mimo. Motala se a já sem jí musel držet. Hned sem toho využil a začal ji objímat. Adámek s Káťou do mě pořád hučeli, ať jí dám pusu, ať jí líbám, že mě taky snad chce a takový ty nadrženecký kecy. Jenže já sem cejtil v mým srdíčku jednu věc. Letadlo sem chtěl na vztah, Janča se mi líbila. Bral bych ji jako úlet. Třeba do postele. Jenže tím bych zas byl nevěrnej svojí vysněný holce - Letadlu. Řek sem si neřeš a šel sem sjetej s Jančou, Káťou a Adámkem. Došli sme na takovou terasu na intru a Janča se tam začla svlíkat. Jo, fak legálně svlíkat. Byla taky nadržená, jako my, smrtelníci. To byl objev. Ale mně v tu danou chvíli nenapadlo nic ftipnějšího než ji oblíct. Jo, vona si stahovala kalhoty, já jí je dával nahoru. Fak supr. Sice sem si tehle okamžik často ve svejch představách vyčítal, ale i teď mi příde správný, co sem udělal. V tý době sem miloval Letadlo, tak proč bych proboha měl něco s Janou? Chlast, ale svede hodně, o tom sem se přesvědčil ještě několikrát. Po týhle kalbě sme byli ještě několikrát, třeba s dvouma flaškama vína, sme šli skoro až k Drážďanům, nazpátek sme se vraceli, teda spíš motali pěkně dlouho a hlavně sme potom měli mentorštunde s učitelema. To bylo taky prímový. Nebo jeden večer sme se chtěli sjet. Taxem od Makaka odkoupil víno, co sem mu původně koupil já, za 2,50 euro. Takže sem si vlastně vod něj koupil svoje víno. To docela ujde. Když je člověk závislej na čemkoliv, dá za to cokoliv… šli sme k Labi a já tužkou, jo, prostě propiskou rozjebal ten korek nebo spíš propisku. Bylo to červený, merlot z Bordoux. Vysoce kvalitní francouzský víno a v něm plaval rozjebanej korek. Já, Káťa i Janča sme to pili jak limonádu. Fak, byli sme nasraný životem. Káťa měla nějaký trable s Adamem ( proto s náma nebyl ), já a Janča sme byli kvůli Letadlu na ostří nože, ale stejně sme perfektně zakalili. Vraceli se v optimální, sjetý náladě. Zase sme se objímali jak za starejch časů. Korek pak udělal v Janině zažívacím ústrojí svý… celou noc prej zvracela…
V tu chvíli, jak mě Adam potkal a zastavil. Jak mi řek to vo tý Janě, my ten odstavec prolítnul celej hlavou… řek sem mu: "Adámku, já teď sem sjetej. Zkus to zejtra." Von jenom něco nepublikovatelnýho řek, že sem negr nebo tak něco. Bylo mi ho líto. Mam ho hafo rád ( jako kámoše ) a vypadal dost zklamaně. Ale spíš sem ho tak viděl jenom těma sjetejma kukadlama. Šel sem na pokoj. Honza už spal. Vlez sem si do sprchy a začal přemejšlet o včerejšku a o dnešku… včera sem dělal to samý. Ve sprše přemejšlel o včerejšku. O tom, jaxem na tý lavičce na dvorku řek Janě, že ji miluju. A vona jenom zakejvala hlavou, jenže to sem já neviděl, to vim až z vyprávění Adama. Já bral to její mlčení jako odpověď: "Na takovou hezkou holčinu jako sem já si nevěř…" kdyby mi na rovinu řekla: "Já Tebe taky!" Mohlo bejt všechno jinak. Jenže není. A sem asi i rád.
S Janou by to asi nemělo budoucnost. Asi jenom postel a to je všechno.
To s Letadlem sem byl šťastnej. Od týhle chvíle až do prázdnin sme byli jen a jen spolu… i když, sem tam nějaká pařba mimo byla taky. Ale to musí bejt. Dostal sem od ní před prázkama plyšovýho pejska, jako abych na ní nezapomněl, pojmenoval sem ho stylově Letadýlko. Nezapomněl sem na ní, ani teď. A to uplynulo poměrně dost doby od toho Stadtfestu… nezapomněl ani nezapomenu. Nikdy. Už to nejde.
 


Komentáře

1 world world | E-mail | Web | 12. října 2006 v 19:08 | Reagovat

.. psáno snad před staletím :)) úpe newim gde sem to wobjewil :)))) ale ye to hukot po třeh leteh číst něakey zápisek w pomyslném deníčku..

2 world world | E-mail | Web | 12. října 2006 v 19:32 | Reagovat

.. eště si nedopustím poznámku o swém sebewědomí.. gdyž sem byl na intru, byl sem woškliwey yag psí čumák a to ye peyskůw čuchaccí nástroy eště hezzounkey.. :)))) a takle sem si wěřil.. wětu typu S Janou by to nemělo budoucnost postel a to ye wše.. héééj, to byh w žiwotě neřek! :)))) prostě by to k tý posteli nigdy nedošlo.. :)) ale to ye yedno, maley chlapecc welká slowa.. lol

3 Terka Terka | 12. října 2006 v 21:38 | Reagovat

tys nebyl nikdy hodnej kluk :o)) koukám.. :o)) kolik že ti bylo? :o)

4 world world | E-mail | Web | 13. října 2006 v 5:28 | Reagovat

záleží gdy? :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama