Úpe sem si tehdá, něgdy w zimě minulýho roku wysnil holku.. má dwě nohy, dwě rucce a hlawu.
We wlaseh má lístky kopretin a lítá po loukách a zakopáwá mrtwý duše do země, postawí yim dycky náhrobní kámen a za každou mrtwou duši si řízne do ručky.. opatrně, šlachy a tepny neporušeny.
Je usměwawá a nezranitelná. Rozdáwá wšak pouze smrt a zármutek. Přez hlawu má černou šálu, aby nebyly kwítky kopretin widět.
Ye zima a yáá zase přemeyšlím wo té samé díwčině..
.. dyž sem se na tu holčinu podíwal před pár minutkama zblízka, uwiděl sem w ní sebe. Wona ye yáá. Zamilowal sem se do sebe. Do swé nereálné twáře. Do twáře toho člowěka, kerý šíří jen smrt a zármutek. Škoda, že nejsem usměwawý a nezranitelný yako ona..
Je usměwawá a nezranitelná. Rozdáwá wšak pouze smrt a zármutek. Přez hlawu má černou šálu, aby nebyly kwítky kopretin widět.
Ye zima a yáá zase přemeyšlím wo té samé díwčině..
.. dyž sem se na tu holčinu podíwal před pár minutkama zblízka, uwiděl sem w ní sebe. Wona ye yáá. Zamilowal sem se do sebe. Do swé nereálné twáře. Do twáře toho člowěka, kerý šíří jen smrt a zármutek. Škoda, že nejsem usměwawý a nezranitelný yako ona..
bráška filosofuje..zajímavě ovšem..