Neoniks (NEONx)

30. prosince 2006 v 11:43 | world
Mno po dlouhém rozmýšlení sem se rozhod sem hodit promo část knížky, která wolně nawazuye na mé scénáře Neony: Ohnivá cesta a Neony: Rok nula. Jména osob použitých w následujícíh wětáh sou wymyšlená a skutečné osoby takto pojmenowané, nemají žádnou souwislost s imaginármíma tworama. Díq za názory, pokud něaké budou :))))

Dvě osoby. Dva pohledy. "Je to navždy," zoufale se usmála Anna-Marie a jedním dechem dodala: "Je to navždy, napořád. A hele, stálo to za to." Čekání na odbavení, ještě čtyři hodiny času. A kde jsou záchody? A jsou společné? A tři hodiny padesát-devět minut. Všude být moc brzo neb moc pozdě. Takové specifikum. Sezení na lesklých, modrých kovových sedátkách před letištěm. Do vstupní haly jezdí kolečka připevněná na kufrech různých objemů, být tak také kolečkem. S různým objemem na zádech. Na pozadí koleček její obličej s ostrými rysy a vzlétají letadla. S chodícími kufříky na palubách, počínají svou pouť. Destinace nebe.

Sedíme, hledíme a mlčíme.

Východní Berlín, Západní Berlín. Alobalová tykadla na hlavách z alabastru. Kouzlo té zelené postavy. S vlasů tečou vodníčci. A jedno vrčí a druhé přede a třetí utíká. Východní Praha, Západní Praha a taky Teplice, Ústí nebo Bratislava. Leden devadesát.

Sedíme, hledíme a mlčíme.

Kolem naší společné lavičky zevlují máničky. A já a Ty. Sedíme na ní. Je naše. Jsme k sobě tak blízko a přitom neskutečně vzdáleni. " Asi půjdu," proneslo Letadlo. Další povedená schůzka. Dokonce jsme prohodili šestnáct slov. Ahoj. Jedna. Jak se máš? Čtyři. Ale jo, dobře. Sedm. Miluju Tě. Devět. Já Tebe taky. Dvanáct. Je hezky. Čtrnáct. Asi půjdu. Šestnáct. Průměr jedno slovo na dvě minuty je docela solidní. Půl hodina v tahu. Krásné vyjádření citů, je fajn mít si se svým blízkým stále co říci.

Vstala, mlčela a odešla.

Na východ od Východního Berlína, tam kde Slunce zapadá a v západní Praze vychází kotouč. Gól.

"Mé jméno je Jim, věk devatenáct let. Ahoj kryso, teda potkane," pozdravil Jim zdvořile živočicha. Najednou se k němu otočil zády. Zvrací krev. Kyselá pachuť mu zůstala v krku, i nosu a uších i očích. Krev je tak sladká… a večer v metropolitním městě, poblíž neonového podniku, zalézá do křoví, kde si střílí zlatku.

Leží, mlčí a odchází.
 


Anketa

Dva pojmy x dva světy. Co je blíže k aortě Vašeho srdce?

Komerce
Underground

Komentáře

1 Pawlinka Pawlinka | 7. března 2007 v 19:45 | Reagovat

S tebe něco bude:)Ňákej umělec asi:)Líbí se mi texty,který si musím přečíst víckrát,abych je pochopila...Líbí se mi texty,o kterých pak můžu přemýšlet...Líbí se mi texty,co píšeš ty!:))

2 world world | E-mail | Web | 8. března 2007 v 10:12 | Reagovat

Děkuji.. hezzky napsaný kompliment. Prey ňéakey umělecc ze mě bude.. yáá už doufám, že ze mě ye.. :))

3 Pawlinka Pawlinka | Web | 12. června 2007 v 21:43 | Reagovat

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama