Nostradamus - první proroctví

4. února 2007 v 13:16 | world

« Nostradamova metoda
Pracoval v noci. V pracovně měl trojnožku vytvořenou podle vzoru svých starořeckých předchůdkyň z Delf. Do stavu vytržení mu snad pomáhalo užívání muškátového ořechu, to má být ve větším množství silný halucinogen. Často také využíval konopné svítky či hašiš ve formě pryskyřice. Na trojnožce visela mosazná nádoba naplněná vřící vodou a vonnými oleji. Nostradamus sledoval odlesky ohně v její hladině. Předpisově seděl před trojnožkou se vzpřímenou páteří. Prorocké schopnosti dle vlastního vyjádření považoval jednak za vliv "nadpřirozeného světla", které umožňuje pochopit božské záměry z hvězd, zároveň za dar, jímž Bůh prorokovi umožňuje účast na vlastním božství a také za projev intuice.
« Nostradamova první proroctví
Nostradamovu slávu založilo následující proroctví:
Mladý lev přemůže lva staršího
na bitevním poli v jediné srážce
přes zlatou klec mu probodne oči
ze dvou ran jedna bude, poté krutou smrtí zhyne.
V roce 1559 se Jindřich II., francouzský král, osobně účastnil třídenního rytířského turnaje konaného na počest současného sňatku své sestry a své dcery. Na králově štítu byl heraldický lev. Třetí den klání, při západu slunce, se král střetl s hrabětem Montgomerym. Jeden druhého se při srážce pokoušeli dřevcem vyhodit ze sedla. Utkání probíhalo nerozhodně a kronikáři zaznamenali, že se Montgomery, který proroctví znal, pokoušel na rozhodující poslední rozjezd omluvit. Král však naléhal. Následovala katastrofa. Štěpina zlomeného dřevce pronikla hledím královy přilby. Prorazila královu hlavu za levým okem, krále oslepila a pronikla lebkou hluboko do mozku. Král zemřel až po deseti krutých dnech. Na současníky tato událost musela ve spojení s proroctvím působit více než mohutně. Nejen na ně. Podobné souvislosti v čase a prostoru působí více než mohutně na mnoho lidí dodnes. Nemohou nepůsobit, jsou totiž evolučně podmíněny. Jsou jedním ze základů magického myšlení, poněkud staršího sourozence myšlení kritického. Dříve lidé vše přisuzovali Bohu či magii, dnes se na svět díváme očima samolibých kritiků. A jak se rodí magické myšlení?
« Psychologická odbočka I: Jak se rodí magické myšlení aneb pověrčiví holubi
Ve starším, slavném pokusu dostávali holubi v kleci potravu z krmítka. V době, kdy potrava padala, se holubi nějak chovali, třeba poskakovali brutálně šťastní na pravé nožce. Jakmile se obě vzájemně náhodné události několikrát zopakovaly, holubi je spojili. Začali poskakovat na pravé nožce a očekávali, že dostanou nazobat. Pokusu, který vymyslel slavný behaviorista Skinner, se říká pověrčivé podmiňování. Na jeho základě se, stejně jako v důsledku jiných druhů tohoto podmiňování, jemuž se říká operacionální, zvířata i lidé chovají nějakým způsobem proto, aby získali odměnu nebo se vyhnuli trestu.
Děti začínají spojovat jevy do souvislosti na základě následného výskytu v času počínaje osmým měsícem života a to stejně automaticky jako holubi. Mylné přesvědčení, že musí jít o souvislost příčinnou, další opakování stejné dvojice událostí obvykle posiluje. Ještě více je prohlubuje učení ve společnosti. To je důvod, proč tento způsob myšlení přestane být závislý na osobní zkušenosti a stane se vírou. Jak známo, stává se, že živé bytosti hynou se svým mylným přesvědčením. Ale jen tehdy, dostanou-li se v souvislosti s nimi do takového rozporu se skutečností, že je to stojí život. Nestane-li se to, pak se mylná přesvědčení vzniklá na těchto základech přenášejí z generace na generaci učením. Post hoc non est propter hoc neboli poté nemusí znamenat proto, říká stará latinská verze popisu této myšlenkové chyby.
Například:
Na lidi, které máme rádi nebo neradi, myslíme častěji než na lidi, kteří jsou nám úplně lhostejní. Jestliže lidé na někoho často myslí (událost A), a dotyčný vzápětí zatelefonuje, umře, stane se obětí dopravní nehody, samovznítí se, vyhraje v loterii, či cokoliv dalšího (nastane událost B), uvedou obě události mozky většiny lidí do souvislosti stejným způsobem, jakým holub uvede do souvislosti poskakování na pravé nožce s přísunem zrna. Složitější úvaha, které se musíme, na rozdíl od prostého spojení dvou událostí v čase a prostoru, učit, říká:
1. porovnáme počet případů, kdy jsme na milovanou bytost mysleli a něco se s ní stalo,
2. s počtem případů, kdy jsme na ni mysleli a nestalo se jí nic,
3. dále počet případů, kdy jsme na milovanou bytost nemysleli a něco se jí stalo,
4. s počtem případů, kdy jsme na ni nemysleli a nic se jí nestalo.
Jestliže lidský mozek takové porovnání učiní, a případně se k němu naučí jednoduché statistické počítání, zjistí, že je vztah mezi, dejme tomu, soustředěným myšlením na bytost nemilovanou a tím, že nemilovaná bytost ve stejné chvíli zakopla na chodníku a narazila si nos, docela náhodný. Všimne si totiž například, že na velmi nemilovanou bytost myslel velmi často a intenzívně, přičemž se velmi nemilované bytosti nestalo vůbec nic.
Zmíněná úvaha by se měla využít při rozhodování o náhodné nebo nenáhodné souvislosti jakýchkoli dvou událostí. V plném rozsahu se týká i Nostradamova tak slavného proroctví. V tomto případě je nutné porovnat počet turnajů, při nichž k popsané nehodě došlo, s počtem turnajů, při nichž ke stejné nehodě nedošlo, počet postižených a nepostižených "mladých" i "starých" lvů. Podobná neštěstí postihovala (a nepostihovala) v době turnajů mnoho rytířů. Mnoho z nich mělo na štítu obraz lva. Mezi členy mnoha dvojic byl věkový rozdíl. Žádná z těchto událostí, pochopitelně, však nevyvolala takovou výběrovou pozornost jako neštěstí, které postihlo Jindřicha II. Vždyť byl jevem zcela jedinečným, vysoce výběrovým - králem Francie.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama