tou zpustošenou krajinou,
tu zvoláš - kde jsem?
Jak rád bys šel za jinou.
Nad obzorem svítá,
žhavý kotouč schází
na každodenní pouť - Tě vítá
a další přichází.
Mnohem dříve, než minulé
ráno, v půl páté v noci
a v knihách napsáno,
to samé co včera…
… kdy včera je dnes,
nezbývá než věřit
té pouliční zvěři,
že zítra jiný bude les.
Sklizeň (11/12/06)
A v hloubi podzimu,
nemyslím na zimu,
na světla, na tu tmu kolem
osvěta a bdíš srdcebolem.
Já a touha mých klonů,
úzký pruh září, záře z neonů,
opětovná regulace vědomí,
navštíví Tě po noci. Svědomí
spí a vím,
vždyť to vidím!
Na jaře sím,
co v létě sklidím.
Tak strašně se...
... stydím.
Hledám svoje Letadlo,
vkrádá se mi na mysl,
že není jako dřív,
je jen krásný nesmysl.
Proč se člověk zamiluje neskutečně lehce,
proč si věří v nedůvěře, i když věřit nechce,
proč ho mate pomatení, nebezpečí očí,
proč se pálí za větu - a přece se točí?
Kolem mě, kolem Tebe,
hvězdná zář a modré nebe,
chapadla draka a srdce z plyši,
v kabinkách bezpečí usínaj mniši.
Proč přebýváme v bezpráví, neochota bránit,
proč zabíjíme bližní své, když je máme chránit,
proč hovoříme s mrtvými, když mlčíme na živé,
proč je teplé ráno v létě, co v zimě tak mrazivé?
Odstranit, zabít,
přátelé z mládí,
za stravu, za byt,
bližní své zradí.
Proč je Detlef bez Christiny? Bejby hledá Olina,
proč je nebe uzavřené a peklo se rozpíná,
proč je vesmír nekonečný, když Slunce tak zvadlo,
proč má člověk v hlavě zmatek, vzpomínky na Letadlo.
Krabicové víno, má kyselý nádech
a prchavý dým Startek pálí i v mých zádech,
obracíme listy, poslední den světa
a není vůbec jistý, jesli člověk létá.
Božská komedie, tam neplatí se zlatem,
Stromy zase bijí listí,
pozůstatek nenávisti,
policejní vozy krouží,
troleje se městem plouží
rojem kapek létaj břízy,
hlava - zmatek, signál mizí,
dotek - vlasy, jiskrou daný
cizí hlasy, orlí panny.
Hvězda opět příběh píše,
nezdá se jí lidská říše
a co Tobě, Hvězdo noci?
Inferno je krásný pocit!
Mefisto zas hledá místo,
duše čistá, teroristo,
chlípně srdce bouří mraky,
za soumraku dá Ti taky.
Stromy zase byly listí,
pozůstatek nenávisti,
hlídka městem okruh dělá,
zapálí a shoří celá.
Ze země
už lezou šneci,
slez ze mě,
z tý divný věci.
Křupou jim domy
ze země,
pojídaj stromy
beze mě.
Ze země
zní to šnečí blůz,
beze mě
Dvě a půl promile pod kůží,
koluje v krvi pár litrů vína,
panensky čistého od růží,
presumpce neviny, čí je to vina?
Lokalizace netečná,
střepy zas zrcadlo stvoří,
láska je kurva nevděčná
je slepá, jak neon shoří.
Vypli inkubační proud,
nastává doba temná,
nám teď nezbývá než plout,
kde naděje dřív tekla.
Kam se poděl ten kout
čistého lihu z pekla,
primární inkubační proud,
nádražní sutiny tepla...
… zář,
Probliklo hlavou,
kam za potravou
vzít duši dravou,
je to jen léčka,
jak zimu přečkat
a nebýt sám?
Na řece plavou,
náladu hravou,
kofeiny, kávou
nutí Tě nespát,
ráno zas nevstat
a nejít tam.
A teď kam
své tělo dám?
Zaprodám
těm věčným hrám?
Až skončí bitva
a začne válka,
budem se pitvat
navzájem.
Nelze již přestat
a mír je dálka,
válka zas lest a
nezájem.
Mrtvý Indián ležící na poušti,
písečná krajina hosta vítá,
otevři dveře, světlo se rozpouští -
jde ještěrčí král a náhle svítá.
Barvy se množí a čas možná stojí,
ještěrky zpívaly a on jen hrál,
publikum nesmělé, pravdy se bojí,
Je vrah, je noc, je vlna,
pluje vesmírem a číhá,
na obzoru loď, ta pirátů plna,
lucerna na přídi, větrem se míhá.
Kapitán posádky, jednooký jen,
vytáhne prapor a pirátům říká,
vypráví pohádky a z noci je den,
"Postavíme vor, vyhoďte námořníka!"
Neloučí se, nepozdravil,
dál si loďka pluje,
ani vor mu nepostavil,
snad ho moře zuje.
Vesluje ze všech sil,
na piráty zapomíná,
a že jím také byl,
mu lebka s hnátem připomíná.
Vyrytá na pažbě,
plive krev do vody,
on pirát na dlažbě,
si užívá svobody.
Kapitán má ptáka,
sedí mu na rameni po pravici,
slepice, co kdáká:
"Postavíme vor, vyhoďte námořnici!"
Piráti dál poslušně, plní jejich slova,
ona vodu do plic nabírá,
nepostavil vor, hladiny ji schová,
a tak se rači zavírá.
U skalisek nabírá loď oceánskou vodu,
piráti skáčou ven,
zpátky na svobodu.
Rozervané hlavy, roztrhaná těla,
přeživší jen kapitán,
co vor si z loďky dělá.
Zahrabává do písku,
kosti svých druhů,
žádná pomoc na blízku,
Bůh mu seslal duhu.
Na obloze plují mraky,
kapitán chce proplout taky,
na voru, až k tomu bodu,
Bůh mu za to seslal vodu.
Ta pohřbívá kapitána
bez posádky, s jedním okem,
na ostrově pod krabicí,
kde jsou zbylí námořníci?
... začít v noci žít
a ukázat světu
kým bych nechtěl být
a nekonečnou cigaretu
stále v plicích mít
a snít
ráno bude klid
s nevěrou si hrát
a máš volný být?
s jiným chceš zas spát?
má to každý rád
ty exploze duší
cizí začneš brát
do prostoru buší
tóny, které ruší
bytosti co tuší
že měls jim něco dát
a kolikrát?
už ses začla bát?
...
a vítr fičí
do očí, kouká
do očí křičí
vzpomínky na líh
táhneme na jih
ne na sever
(jak solitér)
Boží dopuštění
cesty jiné není
než cesty zatracení
myšlení to vyženem
do míst, kde není místa
a podpis Nihilista
Poušť
spoušť.
prach -
vrah.
Nedopsal.
Vrací
snad jen kvůli
sobě.
Hostí mříže
dost.
Úspěšný den:
ret
Svět
S
.
super... fakt pěkný... nejvíc se mi líbily: Vzpomínky, Mrazivé ráno a Naposled...
super jsou všechny, ale tyhle tři se wopravdu hluboce dotkly mýho srdíčka...