12. dubna 2007 v 0:00 | world
_
Ivan Martin Jirous
(* 23. září 1944 v Humpolci), který je též známý pod přezdívkou Magor, je český básník, publicista a výtvarný kritik, významný představitel undergroundu - názorového proudu nesouhlasícího s komunistickým režimem.
Narodil se v rodině berního úředníka v Humpolci, kde také složil maturitní zkoušku a krátce pracoval jako stavební dělník. V letech 1963 až 68 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Karlovy univerzity - tématem jeho diplomové práce byla vizuální poezie (mj. dílo Jiřího Koláře), studiu však velkou váhu nepřikládal. Dvakrát se oženil, poprvé s Věrou Vařilovou, básnířkou a uměleckou historičkou, podruhé s malířkou Juliánou Stritzkovou.
Své první básně publikoval časopisecky, například v Sešitech nebo Mladé tvorbě. Už koncem 60. let se sblížil s undergroundovou skupinou Primitives Group (pozdější Plastic People of the Universe). Kvůli jeho nesouhlasu s komunismem mu nebylo umožněno profesionálně se věnovat literatuře. Střídal tedy zaměstnání jako noční hlídač, zahradník atd. Za své názory byl dokonce vězněm, poprvé v letech 1973 až 74, podruhé na 18 měsíců v roce 1976 v souvislosti s jeho spoluprací s Plastic People a poté ještě třikrát. Celkem strávil ve vězení osm let, z toho čtyři v přísném vězení ve Valdicích. Jeho postoj k režimu byl více než zřejmý - jeho Zprávu o třetím českém hudebním obrození z roku 1975 lze považovat i za programové prohlášení českého undergroundu. Podepsal samozřejmě i Chartu 77. Roku 1979 se podílel na založení samizdatové edice Vokno.
Navzdory pádu komunistického režimu, proti kterému brojil, má Jirous i dnes občasné konflikty se zákonem, často kvůli výtržnictví; některými lidmi bývá označován za rváče a notorika. Dnes žije na Vysočině. Autorem přízviska Magor je Eugen Brikcius.
Typické pro Jirousovy básně je střídání zdánlivě se vylučujících prvků religiozity se stylizací autora do villonovského hrdiny-vyděděnce. Dalším typickým znakem jeho děl je útržkovitá větná skladba a estetizace vulgarismů.
Básnické sbírky:
Magorův ranní zpěv, 1975 - souborné vydání jeho prvních básní, Magorova krabička, 1979, Mládí nevykouřené, 1975, 1979 a 1980 - ve všech třech prvních sbírkách je patrná inspirace poezií Egona Bondyho, Magorovo borágo, 1981, Magorova mystická růže, 1981, Magorovy labutí písně, 1985, - vrchol Jirousovy básnické tvorby; autentické zážitky - vznikala ve valdickém věznění, psaná často ironizující epigramatickou formou, Ochranný dohled, samizdat 1985 - tématicky navazuje na Magorovy labutí písně, Magorovi ptáci, 1987, Magorova summa, 1998 - chronologicky uspořádaný soubor téměř všech Magorových textů z let 1975-1997, obsahuje celkem třináct básnických sbírek, z nichž dvě jsou publikovány vůbec poprvé, Magorův zápisník (1999) a Magorovy dopisy (2006). Pro děti: Magor dětem, 1996
Láska - rozbor básně
Polož se doleva nebo vedle
M. Koch to řekl lépe než já:
Otoč mne na bok, má lásko, dokud jsem nahý.
Má láska k Tobě nepřestává na Tvém životě.
Možno-li, po smrti budu Tě milovat ještě líp.
Až umřeš,
budu už milovat jenom Tebe.
To napsal můj guru E. Bondy.
Co k tomu můžu dodat.
Aspoň kdyby nic.
Juliana mi před časem řekla
Já si myslím, že už mne nemáš rád.
Přestože tato báseň není přímo dedikována Magorově ženě, je z textu patrné, že se básník obrací právě k ní. Stejně jako většina Magorových básní je i báseň Láska napsána nepravidelným rýmem, neobjevuje se zde avšak pro Magorovo dílo běžná obecná čeština. Je napsána hovorovou češtinou. Najdeme zde dokonce přímou řeč a zajímavostí je, že se zde Magor zmiňuje o Egonu Bondymu. Hlavní součástí básně je citace z Bondyho textu, který byl adresován Bondyho ženě Julii. Magor shledává Bondyho výpověď jako dokonalé vyznání lásky ženě, a tak ji přímo používá aniž by ji dále rozvíjel nebo upravoval. Báseň výstižně demonstruje, jak byla Magorova a ostatně celá undergroundová poezie vázaná a spojená s jednotlivými osobnostmi českého undergroundu. Básníci tak postupně dospívají do pozice, kdy neoslovují široké masy, ale pouze zcela určité, velice úzké skupiny lidí, mnohdy dokonce pouze jednotlivce. Píší poezii pro sebe. Je to jev, který platí pro celou undergroundovou poezii. Jev, který se samovolně postupem času rozvíjel, až dospěl do tohoto stádia adresné básnické tvorby.
krása....