_
Druhý den
Hlavní líčení proti Ivanu Jirousovi a společníkům pokračovalo dne 22. 9. v 8,30 hod. Do soudní síně nebyl vpuštěn opět nikdo ze shromážděných mimo pracovníky justice a příslušníky StB, kteří se vykázali vstupenkami a mimo osmi příbuzných, resp. pět příbuzných a tři zvolené zástupce rodinných příslušníků obžalovaných. Když se zástupce Amnesty International pan Goldmann tázal předsedkyně okresního soudu Dr. Fučíkové, zda se může přelíčení zúčastnit, bylo mu řečeno, že to nejde, protože v soudní síni není volné místo. Když potom jeden rodinný příslušník obžalovaného se vzdal svého místa ve prospěch pana Goldmanna, Dr. Fučíková jeho přítomnost nepovolila. Přístup nebyl povolen rovněž zástupcům tisku mimo dva české novináře, vyslané pravděpodobně časopisem Mladý svět.
Jako soudní znalci z oboru psychiatrie se hlavního líčení zúčastnili Dr. Janatka a Dr. Profous. První znalec se sumárně vyjádřil o duševním stavu obžalovaného Ivana Jirouse. Jde u něho o poruchu osobnosti - polyformní psychopatii. Jeho schopnost sociální adaptace je snížena, není však ovlivněno rozpoznávání a ovládání. Neběží o duševní chorobu. Na to navázal svými otázkami Jirousův obhájce Dr. Štěpánek. Žádal jasné vyjádření, zda je jeho klient zdráv či nemocen. Po znalcových exkurzech do komplikované oblasti mezinárodně nesjednocené psychiatrické terminologie vyplynul konzultát, že Ivan Jirous plně duševně zdráv není, že by jeho stav bylo možno léčit, ale u nás taková zdravotnická zařízení neexistují. Na dotaz obhájce Dr. Dítěte se Dr. Profous vyjádřil v tom smyslu, že moderní výrazová hudba přináší něco ke kladnému rozvoji i psychopatické osobnosti. Tento znalec pak charakterizoval Pavla Zajíčka. Jde opět o poruchu osobnosti, tentokrát o psychopatii schizoidní. Schopnost rozpoznávání a ovládání také podstatně snížena není. Nicméně Dr. Profous ze své funkce soudního znalce, který Pavla Zajíčka vyšetřoval, a pozoroval také jeho chování u soudu, vyvodil několik konkrétních závěrů. Především řekl, že by Zajíčkovi prospělo, kdyby mu byly zmírněny podmínky ve vazbě. Neměl být také ponechán pět měsíců bez jakékoli psychiatrické léčby. Z léčebného hlediska by bylo pro něho vhodné, kdyby byla vazba přinejmenším přerušena.
Pak bylo pokračováno výslechem dalších svědků. Prvním předvolaným svědkem byl Milan Schauer, asistent kamery, zaměstnaný v Čs. televizi. O oslavě svatby v Postupicích r. 1974 vypověděl, že se jí tehdy účastnil jako kameraman televizního filmu, který jeho přítel Josef Dlouhý chtěl použít k přijímacím zkouškám na FAMU, neboť toto vystoupení považoval za ideální možnost natočit dokumentární snímek. O tomto filmu se vyjádřil, že se jim příliš nepodařil a rovněž kritéria posuzování filmu na FAMU jsou taková, že se rozhodli, že film nebude k tomuto účelu použit. Průběhem vystoupení pohoršen nebyl a jako důvod odjezdu po polovině programu uvedl, že už měli natočeno dost materiálu, dále že bylo třeba včas vrátit vypůjčené televizní zařízení a rovněž to, že účastníci oslavy začali tančit, vyvolalo u nich obavy o technický stav zařízení. Na otázku předsedkyně senátu, že v přípravném řízení mluvil o obavách ze zákroku VB, vypověděl, že obavy, které měli, se týkaly pouze technického stavu vypůjčených zařízení. Dále řekl, že texty písní nesledoval, až z produkce filmu si pamatuje, že asi v jedné písničce slyšel vulgární výraz. Na dotaz obhajoby, zda může říci v které písni a které hudební skupiny se vyskytlo závadné slovo, řekl, že skupiny neznal a nemůže se tedy k této věci vyjádřit.
Další svědek Ivo Pešák, svobodný umělec, vedení pod PKS, pohovořil o tom, že v roce 1975 dohodl s Ivanem Jirousem společný koncert v Klukovicích. Plastic People měli vystoupit jako host jeho tehdejší skupiny Alea Jazz a domluvili se o rozdělení honoráře na polovinu. Dále řekl, že se později pohádali s Jirousem kvůli muzice a s Plastic People se dále nestýkal. Z otázky obžalovaného Jirouse, zda si svědek pamatuje, že tehdy jeho skupina hrála na aparaturu Plastic People a že Jirous hradil výlohy na dopravy na zkoušku a na vystoupení, vyplynulo, že ona polovina honoráře pokryla právě náklady na společné vystoupení, což svědek koncedoval.
Svědek Plhoň byl předvolán, aby vypověděl o zábavě, uspořádané organizací SSM v ČKD - Polovodiče v Praze Krči v roce 1972. Dosvědčil, že průběh vystoupení byl slušný, pouze občané v okolí si stěžovali v následujících dnech na hluk. Po 9. hod. večer došlo k incidentu pomocného příslušníka VB s jedním divákem. Dosvědčil, že obžalovaný Brabenec tehdy v kapele nehrál. Prokurátor se dotázal, zda svědek věděl, že skupina v té době neměla povolení veřejně vystupovat, na to odpověděl, že to nevěděl. Žádné vulgární výrazy v textech nezaregistroval a řekl, že skupina hrála většinou skladby s anglickým textem.
Po výslechu svědků a konstatování, že někteří z předvolaných se nedostavili, nastalo složité dohadování o tom, zda a kteří další svědci, slyšení v přípravném řízení, mají být předvoláni. Vzhledem k tomu, že ze spisu byly vyřazeny po změně obžaloby výpovědi deseti obžalovaných, kteří byli vyčleněni z přelíčení proti Ivanu Jirousovi a spol. a jejichž výpovědi vysvětlují četné věcné nejasnosti obžaloby (jako je například otázka, zda se obžalovaný Karásek účastnil produkce v Kostelci u Křížku), a vzhledem k tomu, že obhájcům nebyla umožněna přítomnost při výsleších svědků v přípravném řízení, na kterou mají právo, žádali obhájci, aby byli vyslechnuti před soudem buď všichni další svědci anebo aby k jejich výpovědem soud nepřihlížel. Po čtvrthodinovém přerušení líčení byly návrhy obhájců senátem zamítnuty. Obhájci pak protestovali proti tomu, že soud předvolal pouze ty svědky, u nichž žaloba předpokládala výpověď v neprospěch obžalovaných, čímž byla porušena nejen práva obžalovaných, ale nedodrženy i povinnosti obžaloby. Zároveň obhájci žádali předvolání nových svědků, které navrhuje obžaloba, včetně obžalovaných, z procesu proti Ivanu Jirousovi vyčleněných. Prokurátor navrhl žádosti obhájců nevyhovět, neboť obžaloba považuje jejich svědectví za nadbytečné. Přelíčení bylo opět na čtvrt hodiny přerušeno, načež předsedkyně oznámila, že žádosti obhájců se nevyhovuje.
Pak přešla předsedkyně ke konstatování všech složek spisu, jež budou pokládány za čtené, aniž je ovšem četla. Z různých materiálů, jako jsou například psychiatrické posudky, osobní výkazy obžalovaných, texty jejich písní atd., byly před soudem přečteny pouze posudky z jejich zaměstnání a bydlišť: obžalovaný Jirous je v místě bydliště hodnocen kladně, v zaměstnání je hodnocen jako slušný pracovník; jeho pracovní výkon je průměrný, neboť není příliš připravený na těžkou fyzickou práci. Nepožíval alkoholické nápoje v místě bydliště a lze ho označit za mírného člověka s dobrými vztahy ke spolupracovníkům. Obžalovaný Brabenec rovněž požívá v místě bydliště dobré pověsti; pracovní posudek měl kladný, pracovní úkoly plnil dobře, měl dobrý vztah ke spolupracovníkům. Obžalovaný Zajíček je v místě bydliště shledán spořádaným občanem, který nepožívá alkohol a nevyskytly se na něho nikdy stížnosti. V pracovním posudku je hodnocen kladně, jeho pracovní morálka je dobrá, třebaže dosud jako dělník má nízké výsledky. Jeho chování na pracovišti je slušné. Obviněný Karásek je v místě bydliště hodnocen také kladně a v pracovním posudku je hodnocen jako dobrý a iniciativní pracovník s dobrým vztahem ke spolupracovníkům. - Dále předsedkyně senátu přečetla výpisy z trestního rejstříku:
obžalovaný Jirous byl trestán v roce 1973 nepodmíněným trestem odnětí svobody na 10 měsíců pro trestné činy výtržnictví a hanobení cizího národa. Obžalovaný Brabenec byl trestán v roce 1963 podmíněným trestem 8 měsíců pro trestné činy výtržnictví a napadení veřejného činitele. V podmínce se osvědčil v roce 1965. Obžalovaní Zajíček a Karásek trestáni nebyli. Dále předsedkyně senátu přečetla seznam zhruba 120 svědků, vyslechnutých v přípravném řízení; z toho asi 20 svědků se zúčastnilo soukromých svatebních oslav na pozvání. Soud dále považuje za důkaz následující dokumenty: Zpráva Domu kultury - Smíchov, tiskopisy PKS a závěr kvalifikační komise z r. 1975. Zpráva PKS, výtah z předpisů o pořádání veřejné hudební produkce, tiskopis žádosti o povolení veřejné produkce a dokumentace a korespondence mezi jednotlivými organizacemi a obžalovaným Jirousem. Bez čtení se považuje za důkaz: vyhodnocení magnetofonových pásků se záznamem vystoupení v Postupicích a Bojanovicích, které byly pravděpodobně zabaveny při domovních prohlídkách u původní skupiny obžalovaných. Dále Zpráva o třetím českém hudebním obrození - teoretický text Ivana Jirouse a texty písní z repertoáru Plastic People. Na závěr důkazního řízení obhájce JUDr. Motejl znovu protestuje proti tomu, aby svědecké výpovědi nevyslechnutých svědků, jejichž výpovědi navíc nebyly čteny, byly považovány soudem za čtené a tím i za důkazy. Dále uvádí, že pro vyslechnutí při soudním řízení byli obžalobou navrhnuti převážně ti svědci, jejichž svědecká výpověď v přípravném řízení hovořila v neprospěch obžalovaných. Tito svědci však nepotvrdili skutkovou podstatu trestného činu, pro který jsou obžalovaní stíháni. Tím méně lze předpokládat průkazní hodnotu svědeckých výpovědí svědků, jimž obhajoba nemohla položit doplňující otázky ani v přípravném řízení, ani v průběhu hlavního líčení.