_
Okresní prokurátor Dr. Kovařík v podstatě zopakoval textaci obžaloby. Vina byla dle jeho soudu prokázána. Plastic People a DG 307 neměly povolení k veřejnému vystupování. A to proto, že nemají naprosto žádnou uměleckou úroveň. K obhajobě namítá: nešlo o soukromá představení, každý měl přístup, vchody byly volné. Vulgární výrazy šly do mikrofonů. Kdyby to pronášeli soukromě, nebyli by trestně stíháni. Připouští pouze, že se mohli svědci v přípravném řízení mýlit a že Karásek v Kostelci u Křížku a Brabenec v Praze - Krči nevystoupili. A na závěr hlavní argument: předkládá jeden a půl stránkový dopis orgánu nejpovolanějšího, ministerstva kultury. Odbor umění a kultury posoudil texty Plastic People, DG 307 a S. karáska. Nemohl prý jít do podrobností, ale jeho stanovisko je jednoznačné:
jsou tu hrubé výrazy, nesmysly, formální hodnota je zcela zanedbatelná. Báseň "Utopenec" je protisocialistická. Texty exponují dekadenci, nihilismus, anarchismus a klerikalismus. Negativně to ovlivňuje životní styl mladé generace, jde o dědictví krizového období. V jeho zažehnání bylo sice již dosaženo žádoucích výsledků, ale v určitém rozsahu se škodlivé jevy dnes objevují dokonce výrazněji, než v šedesátých letech. Jde o věci velmi škodlivé. Prokurátor pak důrazně upozornil soud, že bude nyní posuzovat činnost, již ministerstvo kultury takto označilo. Při úvaze o výši trestu nutno přihlédnout k tomu, že Jirous je specielní recidivista, ostatní obžalovaní že páchali trestnou činnost po delší dobu. Navrhuje proto, aby všichni obžalovaní byli uznáni vinnými, potrestáni odnětím svobody a to Jirous trestem ve druhé třetině trestní sazby, Zajíček v polovině trestní sazby, Karásek a Brabenec v první třetině trestní sazby, všichni nepodmíněně.
Ve svém paidoyer obhájce dr. Štěpánek poukázal na zvláštnost a neobvyklost důkazního řízení. Bylo velice stručné. Novost a neobvyklost celé trestní věci vyžaduje velmi opatrné hodnocení. Dopis ministerstva kultury byl předložen po provedeném důkazním řízení, takže se v něm vlastně pokračovalo. Přitom ale obhájce nemá možnost se k tomuto dopisu vyjádřit - navržené znalecké posudky nebyly vykonány, dopis zde figuruje jako důkaz a obhajoba nemá možnost revize. V dopise jsou posuzovány pouze texty, činnost tedy nebyla hodnocena komplexně. Celý proces je veden značně "cudně", nedošlo k ujasnění, co to vlastně vulgární výroky jsou, jen se to mlčky předpokládalo. Obžaloba argumentuje různými -ismy. Dr. Štěpánek pak uvedl sovětské kritiky a spisovatele (Zělinského, Rjurikova, Katajeva), kteří ukázali jako věc ne novou, že to, co zprvu překvapovalo neobvyklostí, novostí, netypičností, zdánlivou egocentričností, snobostí, patří do kontextu umění, do kontextu literatury. Básník předpinochetovského Chile Nicanir Parra svými antibásněmi koresponduje s texty Pavla Zajíčka.
Konzumní společnost je nesena lidmi, o nichž píše spisovatel Claude Noro, že jsou to zbabělci, kteří chtěli slušně žít. K otázce tzv. vulgarismů: svědčilo by o nevědeckém přístupu a falešné pruderii tvářit se, že ve verbální oblasti neexistuje to, co má silný emociální náboj (viz. J. Haška: předmluva k druhému dílu Švejka; z díla Voskovce a Wericha pasáž o Lysistratě). Ostatně česká kultura má právě z hlediska tzv. vulgarismů svou specifičnost. Komenský je nechal vstoupit do své Brány jazyků otevřené. Naopak po protireformaci, kdy nabyl vrchu klerikalismus, tyto výrazy se musely potlačovat. Prudérní současník sběratele autentického znění lidových písní Jana Jeníka z Bratřic nahradil původní znění písně "Sral, sral, sral, do hovna padal..." verzí "Smál, smál, smál, atp.". Slušné není vždycky pravdivé. Lenin ve svém dopise z roku 1922 píše: "Rezorty jsou na hovno..." (dopis čten celý). Že jde o zcela aktuální záležitost ukazuje kniha M. M. Bachtina o Rabelaisovi a lidové kultuře středověku a renezance (český překlad 1975). Lidový jazyk, jeho familiárnost, kterou autor zdůrazňuje, to vše se stýká s cíli autorů inkriminovaných textů. Epocha establishmentu zasahuje všechny státy, i nás, trvá déle, než se její rysy vykrystalizují. Nejsme absolutní znalci všech směrů, trestní postih vůči obžalovaným by měl negativní dopad, zarazilo by to experimentování. Pokud jde o svědky, vysvětlili své původní výpovědi ve smyslu, který neodpovídá obžalobě. Svědectví dvou 15-ti až 16-ti letých dívek je možno také chápat jinak: bylo slušné, že vnikly tam, kam je nikdo nezval? Nelze také přejít, že se neprokázalo, že by obžalovaní byli takoví, jak o nich referovaly čs. sdělovací prostředky. Pleduje po zproštění. - Obhájce obžalovaného Zajíčka dr. Cilínek zdůraznil, že nebylo postupováno podle trestního řádu (ő 2), protože nebylo obhajobě umožněno provést žádný důkaz. Důkazní řízení je neúplné. Ptá se, jak je možné, že činnost obžalovaných, která byla bezpečnosti známa, byla pět let mlčky trpěna. Důvodem bylo patrně to, že orgány neshledaly závad. Vždyť i svědci vypověděli pouze to, že byly stížnosti na vzhled hudebníků, na hluk, eventuálně nepořádek v sále. Navrhuje zproštění, v každém případě přerušení vazby. - Obhájce S. Karáska dr. Motejl vyšel z charakteristiky osoby obžalovaného. Jde o evangelického duchovního, který z existenčních důvodů změnil zaměstnání a nadále se osvědčoval jako vzorný pracovník. Určitá prudérie zabránila dohodnout se, co je to vlastně vulgární výraz. Formulace obžaloby o nihilismu, dekadenci atd. pocházejí z dopisu MK. Obžalovaný žádal o provedení znaleckých posudků, ale 1. 6. t.r. to bylo zamítnuto. Z data dopisu vyplývá, že 28. 6. měl být již tento dokument založen do spisů. Autorem dopisu je metodicko-organizační pracoviště. Proč nebyly vyžádány posudky znalců, kteří jsou hlášeni u ministerstva spravedlnosti? Navrhuje zproštění. - Pak pronesl závěrečnou řeč obhájce V. Brabence dr. Dítě. Vykreslil jeho osobnost a životní dráhu. Jako katolík studoval na evangelické teologické fakultě, z níž odešel a zůstal samotářem, hledačem. Zabýval se zahradní architekturou a svým životním osudem - hudbou. Odpudila ho konzumnost skupin, v nichž hrál, než přišel ke skupině Plastic People. Že je na místě uvážlivá pozornost k počínající umělecké dráze, byť osobité, dokumentoval tím, že předložil soudu publikaci o surrealismu, kterou dostal jako dar, a byl jí až šokován. Totiž právě jen při prvním nahlédnutí, a přesvědčil se, že některé obrazové reprodukce si nezvyklostí v ničem nezadají s produkcí žalovaných skupin. A doporučuje také přihlédnout k tomu, že tato publikace, s průvodním textem v nějakém asijském jazyce, byla vydána u nás, pražským nakladatelstvím Artie. K údajným vulgárním výrokům svého klienta chce říct jen tolik, že nejsou obsaženy ve znělce obžaloby, čili o nich podle ő 202, odst. 1 tr. zákona nelze v líčení jednat. Skutková podstata nebyla naplněna, navrhuje zproštění. Brabenec by mohl být trestán pouze za to, že hraje na saxofon.
Jako první pronesl svou závěrečnou řeč Ivan Jirous. Řekl zhruba toto: Jsem z venkova a od mládí jsem se účastnil mnoha povolených zábav. Byl jsem svědkem situací, kdy celý sál zpíval s hudebníky například píseň "Já ti ho tam našroubuju, já ti ho tam dám...", píseň skutečně oplzlou. Co mne přitahovalo na kapelách jako The Primitives Group a Plastic People byla jejich cudnost. Vystudoval jsem obor dějiny umění, cítím se povolán rozpoznat, co umění je a co není. Kapely Plastic People a DG 307 nepoužívaly svých slov ani lascivně, ani prudérně, nýbrž přirozeně. Julius Fučík napsal koncem dvacátých let, když tehdejší československá cenzura český překlad Zpěvů Maldororových od Comte de Lautreamonte zabavila pro údajné závadné výrazy, že je to světová kulturní ostuda. Byla to ostuda buržoazně prudérní byrokracie. S Fučíkem souhlasil i F. X. Šalda, který nebyl téhož světového názoru jako Fučík. Fučík věřil, že v socialistické společnosti nebude něco takového možné. Nikdy mne nenapadlo, že bych se svou žalovanou činností dopouštěl trestného činu. Pavel Zajíček zdůraznil, že ve svých písních a básních se snažil pronikat do světa nepoznaného a že ho přitahovala atmosféra láskyplného bratrství vznikající na vystoupeních skupiny DG 307. Svatopluk Karásek prohlásil, že bude-li odsouzen Jirous, a on sám osvobozen, přeje si být odsouzen s ním. Vratislav Brabenec prohlásil, že hrál na saxofon pro radost svou i pro radost druhých. Nikdo z nich se necítí vinen.
Ve 14.10 po závěrečné řeči Vratislava Brabence přerušila předsedkyně senátu líčení a oznámila, že bude pokračovat v 15.15 vyhlášením rozsudku. Všechny osoby, shromážděné tou dobou v prostorách soudu, byly pak příslušníky VB energicky vykázány z budovy s odůvodněním, že obžalovaní budou v doprovodu eskorty vedeni na toaletu. Kolem 15. hodiny se schodiště i chodby znovu zaplnily. Když bylo v hlavním líčení opět pokračováno, oznámila předsedkyně senátu, že se líčení znovu přerušuje, a to na 23. 9. na 12.00 hod., kdy bude vyhlášen rozsudek. Tento odklad zdůvodnila tím, že senát nebyl s to v tak krátkém čase celou věc zvážit. Lidé shromáždění v prostorách soudu, převážně příznivci souzených hudebních skupin, byli ihned pak vyzváni, aby se rozešli, ale přesto ve chvíli, kdy byli spoutaní obžalovaní vyváděni ozbrojenou eskortou ze soudní budovy do policejního kamionu, mávaly na ně na ulici desítky osob.