_
Celkový dojem z druhého dne líčení:
1) Ještě daleko výrazněji než první den vyzníval celý průběh líčení ve prospěch obžalovaných a proti žalobě. Ani druhý den nebyl přinesen ani svědeckými ani jinými výpověďmi jediný přesvědčivý důkaz viny obžalovaných, ale naopak bylo sneseno bezpočet argumentů, svědčících o tom, že činnost souzených hudebních skupin nevykazovala žádné znaky trestného činu a že je vůbec nesmyslné stavět tyto skupiny za jejich tvorbu před soud. Všechna obsáhlá, logická a konkrétní argumentace obhájců, stejně jako závěrečná stanoviska obžalovaných a hluboce lidský dojem, jakým působili, jednoznačně mluvily ve prospěch obžalovaných.
2) Vystoupení prokurátora přímo dramaticky kontrastovalo s celým průběhem líčení a působilo dojmem, jakoby prokurátor nebyl předchozímu jednání vůbec přítomen. Nejen, že nevyvrátil nic z toho, čím byla obžalob zproblematizována, že vůbec nereagoval na to, že vyslechnutí svědci tvrzení obžaloby nepotvrdili, ale naopak se právě výpovědí těchto svědků dovolával jako důkazů. S věcnou a myšlenkově bohatou argumentací obhájců jakož i s přesvědčivými a vroucími vystoupeními obžalovaných nápadně kontrastoval jeho strohý, tvrdý a odosobněný tón prokurátora, tak - a to především - myšlenková úroveň jeho řeči, složená převážně jen z frází a po stránce stylistické a jazykové se pohybující hluboko pod úrovní všech vystoupení druhé strany.
3) I když po vnější stránce bylo přelíčení vedeno předsedkyní senátu opět celkem korektně a netendenčně, odhalil druhý den řadu vážných závad ve vedení líčení jako celku a jednostrannost tohoto vedení, projevující se např. již v tom, že byli předvoláni pouze svědci, u nichž obžaloba očekávala, (jak se pak ukázalo, tak neprávem) jednoznačnou výpověď v neprospěch obžalovaných, a nikoli ti, kteří by mohli vypovídat v jejich prospěch. Většina zjevně opodstatněných námitek, protestů a návrhů obhajoby byla přitom odmítnuta.
4) Po druhém dnu hlavního líčení se nebylo možno ubránit intenzívnímu a hluboce zneklidňujícímu dojmu, že tento celý proces není ničím jiným, než tragickým pokusem společnosti odsoudit do vězení jako protispolečenské živly několik citlivých mladých lidí, kteří touží po tom, aby svět byl lepší než je.
Dne 23. 9. 1976 před 12. hodinou se v prostorách soudu shromáždilo opět asi kolem 150 osob a ve srovnání s předchozími dny podstatně větší množství příslušníků StB. Soudní síň byla plně obsazena osobami se vstupenkami, které stály i podél zdí, což dříve nebylo. Kontrolu u dveří mimo soudních zřízenců vykonávala i sama předsedkyně okresního soudu, která z rodinných příslušníků vpustila dovnitř pouze manželky obžalovaných. V chodbách panovala dík zesíleným bezpečnostním opatřením tísnivá atmosféra.
Dne 23. 9. 1976 před 12. hodinou se v prostorách soudu shromáždilo opět asi kolem 150 osob a ve srovnání s předchozími dny podstatně větší množství příslušníků StB. Soudní síň byla plně obsazena osobami se vstupenkami, které stály i podél zdí, což dříve nebylo. Kontrolu u dveří mimo soudních zřízenců vykonávala i sama předsedkyně okresního soudu, která z rodinných příslušníků vpustila dovnitř pouze manželky obžalovaných. V chodbách panovala dík zesíleným bezpečnostním opatřením tísnivá atmosféra.