close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ročníková práce XIII

26. dubna 2007 v 5:48 | world
_

Obhajoba Svatopluka Karáska
Svoji obhajobu rozděluji na dvě části. Na obhajobu proti obžalobě ze spáchaného trestného činu výtržnictví podle ő 202/1 a na obhajobu proti obžalobě ze spáchaného trestného činu výtržnictví podle ő 202/2 tr. z.
I. Obhajoba proti obžalobě z trestného činu výtržnictví podle ő 202 odst. 1 tr. zák.
Jsem obviňován, že jsem svým vystupováním - jako sólový zpěvák a hudebník - vyjadřoval neúctu ke společnosti a pohrdání jejími morálními zásadami, zejména soustavným opakováním a zdůrazňováním vulgárních výrazů. Dle obžaloby jsem prvý v tomto smyslu vystoupil v roce 1974 v Postupicích, v roce 1975 v Kostelci u Křížku, v roce 1975 v Přešticích, v roce 1976 v Bojanovicích, - tím jsem se prý dopustil hrubé neslušnosti a spáchal trestný čin výtržnictví podle ő 202/1 tr. z.

Úvod:

Do roku 1974 jsem skupinu Plastic People, ani nikoho z mých nynějších spoluobviněných, s výjimkou Vratislava Brabence, který je mým dlouholetým přítelem a bývalým spolužákem, neznal. Pracoval jsem jako duchovní evangelické církve nejprve ve Hvozdnici u Davle a potom ve sboru československé církve evangelické v Novém Městě pod Smrkem, což je v pohraničí - na samotných polských hranicích a byl jsem všemu tomu dění vzdálen. Z jazzové hudby jsem se zajímal o dixieland, blues, černošské spirituály a folk-song. Na několik melodií, které se mně obzvláště líbily - jsem si složil vlastní české texty. Zpíval jsem je pouze doma, pro vlastní potěchu. V roce 1974 jsem několik svých textů zpíval s folkovou skupinou Berani - v rámci pražského kola soutěže Porta 1974, které skupina vyhrála.
1.) Postupice 1. 9. 1974
Při jedné návštěvě v Praze jsem potkal svého přítele Hanibala, který mi sdělil, že se žení, že svou svatbu oslaví v hostinci v Postupicích u Vlašimi. Pozval mně, abychom přijeli - s mou manželkou a řekl, ať si s sebou vezmu kytaru, že bych mohl zazpívat, neboť v průběhu oslavy mají zahrát a zazpívat různí jeho přátelé a mezi nimi i skupina Plastic People. Slíbil jsem, že s manželkou přijedeme, ale to, že bych na jeho svatbě zpíval, jsem odmítl. Měl jsem v té době pouze tři nové písničky (na kytaru moc hrát neumím, ani nemám hudební sluch). Věděl jsem, že během oslavy má hrát i skupina Plastic People, o které jsem slyšel, že je dokonale sehraná a po hudební stránce výborná. Říkal jsem si, že i pozvaní hosté budou příznivci spontánní beatové hudby a že mé tři písničky v nekvalitním podání budou jako pěst na oko, že mne máničky vypískají. Proto jsem byl rozhodnut, že se zúčastním Hanibalovy svatby pouze jako posluchač. Na oslavě, kam jsme s manželkou přijeli, hráli různí hudebníci. Po první beatové skupině hrála jiná, v které hráli hudebníci na trubky a klarinet, zpívali "Já do lesa nepojedu" a "Nepudu domů", po ní vystoupila skupina, v které hráli dva hudebníci na housle, ozvaly se tóny Mozartovy "Malé noční". Viděl jsem, že každý, kdo na něco umí, přispívá k dobré pohodě a tak jsem si dodal odvahu, že zazpívám taky. Úvodem jsem řekl, že to, co zazpívám, je svatební dárek pro svatebčany. Zpíval jsem tři písničky, jejichž názvy správně obžaloba uvádí. Tyto tři písničky jsem již předtím zpíval v Malostranské besedě a v Národním domě na Smíchově, v rámci pražské soutěže folkových skupin "Porta", pod patronací Pražského kulturního střediska. To uvádím na důkaz toho, že všechny tři písně jsou po všech stránkách nezávadné. Nevyskytuje se v nich žádný neslušný výraz. Jelikož mne obžaloba viní ve smyslu a jádra písní - nezbývá mi, než krátce smysl jednotlivých písní dodat.
Píseň "Svatba v Káni galilejské" byla původně určena starým lidem. Ještě na sboru, kde jsem pracoval jako farář, jsem se spřátelil s dvěma stařenkami. Vzpomínám si, že jsem píseň poprvé zpíval jim, když jsme seděli na studni. Na podkladě biblického příběhu z Kánajské svatby píseň v závěru říká - smrti netřeba se bát a stáří není šedá, odumírající, už jen na pád čekající část života. Smrt v této písni popisuji jako návrat do lůna smysluplného řádu, jako návrat domů, jako vstup na hostinu, kterou pořádá Bůh a na které podává - tak jako v Káni - to nejlepší víno nakonec. Stařenkám se tehdy písnička líbila, ale kupodivu, líbila se i máničkám v Postupicích, které jsem dosud neznal. Zpívali refrén spolu se mnou, můj předpoklad, že budu vypískán, nebo zesměšněn beatovými fanatiky se nesplnil - naopak byl jsem přijat ukázněnými, tolerantními a přemýšlivými máničkami.
Druhá písnička, kterou jsem zpíval, má název "Byl boj na zemi". Pojednává o zápase archanděla Michaela s drakem, jenž symbolizuje zlo. Vítěz Michael svrhl draka s nebeských výšin na tuto zem, kde bohužel přežívá dodnes. Píseň tuto myšlenku rozvádí a mluví o neustálém zápase mezi dobrem a zlem, který musí každý z nás, v každém rozhodování, den co den, svádět. "V srdcích mužů, v srdcích žen - je boj na zemi - ten drak musí být přemožen - je boj na zemi." Jestliže se první píseň líbila stařenkám, tato druhá se zase líbila malým dětem. Moje pětiletá dcera a její vrstevníci ji rádi zpívají.
Poslední píseň, kterou jsem zpíval na Hanibalově svatbě v Postupicích má název "Já jsem ňákej stounavej". V této písni navazuji foneticky na anglický refrén "Angel roll the stone away". Píseň v tragi-komické poloze vystihuje vnitřní stav člověka, který je nespokojen tím, že se mu v jeho běžném životě příliš nedaří kolem sebe lásku dávat - ani ji přijímat od těch, s kterými žije. Ve světle této vnitřní nespokojenosti nad nedostatkem lásky, vidí své běžné denní konání a připadá si jako člověk nemocný, jako marod, kterému vše padá z rukou, nic se mu nedaří, čisté pošpiní a vše dobré pobabrá. "Že v mém žití, všude chybí láska - z toho já jsem stonavej!" Tato píseň tak trochu zlidověla, slyšel jsem ji zpívat ve vlaku na Moravě neznámé kluky s kytarou a ještě při několika příležitostech - též od mně neznámých lidí. To jsou tři písně, které jsem zpíval v Postupicích.
Obžaloba mne obviňuje, že jsem dne 1. 9. 1974 vystupoval v Postupicích - což je pravda, že jsem vyjadřoval neúctu ke společnosti a pohrdání jejími morálními zásadami - zejména soustavným opakováním a zdůrazňováním vulgárních výrazů - což pravda není. Nepoužil jsem zde ani jeden neslušný výraz, písně jsou vzdáleny jakéhokoliv pohrdání, natož pak pohrdání morálními zásadami. Závažná je ta skutečnost, že vyšetřování přesně zjistilo, které písně jsem v Postupicích zpíval, že i pisatel obžaloby má tyto texty k dispozici napsané, ale patrně si je ani nepřečetl. Zatímco já jsem již půl roku držen ve vazbě, on si ani nepřečte texty, kvůli kterým mne obžalovává. V obžalobě je psáno, e jsem v Postupicích zpíval texty, v kterých jsou vulgární výrazy - příčící se socialistické morálce. Tím ovšem obžaloby úmyslně uvádí soud v omyl, mně osobně pomlouvá a vypovídá lživě. V počínání pisatele obžaloby nemohu spatřovat nic jiného než zlý úmysl, stavěný na lži.
2.) Kostelec u Křížku - 21. 6. 1975
Dále jsem obviňován, že jsem se výtržnictví spáchaného vulgárností a pohrdáním dopustil v Kostelci u Křížku dne 21. 6. 1975. K tomu udávám pravdu, že jsem se totiž v Kostelci u Křížku žádného výtržnictví nedopustil, že jsem nic nezpíval ani neříkal, že jsem pouze seděl mezi ostatními posluchači a poslouchal. Jedná se o omyl pana prokurátora. Jestliže je pan prokurátor opravdu přesvědčen, že jsem v Kostelci u Křížku zpíval, pak je na něm, aby dokázal, co jsem tam zpíval a kdo mně slyšel. Já podle pravdy tvrdím, že jsem v Kostelci u Křížku nezpíval ani jinak nevystupoval.
3.) Přeštice - 18. 12. 1975
Dále jsem obviňován, že jsem se výtržnictví spáchaného vulgárností a pohrdáním dopustil dne 18. 12. 1975 v Přešticích. Já jsem se žádného programu v Přešticích nezúčastnil. Na programu byla přednáška o jazz-rockové hudbě, kterou měl můj kamarád I. Jirous (nebyla to však "Zpráva o třetím hudebním obrození", jak říká obžaloba). Já jsem do Přeštic jel, abych svým vozem odvezl Ivana Jirouse s jeho nastávající ženou. Karel Soukup se svezl se mnou, neboť jel za svou ženou do Františkových Lázní. Když program skončil, což bylo až někdy po půlnoci, účastníci přednášky šli domů. V klubovně SSM zbyli pouze přespolní účastníci, kteří čekali na první ranní vlak, který jel z Přeštic kolem 3. hod. ranní. Alkoholické nápoje se zde nepodávaly, čekající se bavili po skupinkách, bylo nás tam kolem dvaceti. Až asi ve 2 hodiny někdo navrhl, že bychom si mohli zazpívat s kytarou. Nikdo jiný tam na kytaru neuměl, tak jsem se střídal s K. Soukupem a zpívali jsme své písničky. Zpíval jsem ty tři písničky, které jsem zpíval v Postupicích - a zde již popsal - a dvě další písničky, jejichž smysl krátce popíši. První z nich má název "Je lepší na skále život svůj mít, pamatuj". Jedná se o starý černošský spirituál, který převzala dnes oficiálně působící skupina Marsyas (její písně vycházejí na deskách). Já jsem od nich tuto píseň slyšel, zapamatoval jsem si slova refrénu a melodii a složil jsem si vlastní text k jednotlivým slokám. Původní smysl černošského spirituálu - doporučení života na pevném základě - na rozdíl od život stavěného na písku, který by se dal přirovnat k ve větru se klátící třtině - jsem ponechal. Přidal jsem sloky, které ilustrují tu druhou možnost - život nezakotvený na skále - život povrchní. Boháč, který odehnal Lazara od svého prahu bez pomoci, Pilát, který odsoudil člověka, proti svému svědomí jen proto, že si to dav přál a pak si pokrytecky myl ruce, nebo kněz, který spěchal na mši a pominul zraněného u cesty, jakož i řidič, který jede sám ve svém bouráku a pomíjí člověka, který mává - na těchto jednotlivcích je ukazována možnost na skále nezakotveného života, života, který je uzavřen před druhými lidmi, života, který prostě pomíjí své bližní s pocitem "vlez mi na záda - stejně z tebe nic nekouká". Jsem-li obviňován z nemorálních skladeb, potom stojí za zmínku i poslední sloka písně, která staví manželskou věrnost - trvalý zodpovědný vztah - srdce, které jsou svou rukou vyryl do skály, nelze ledabyle setřít hadrem, nelze smejt vodou mejdlovou. Srdce vyryté ve skále, zde symbolizuje trvalý, pracný, troskotající a znovuvstávající věrný manželský vztah. I na této písni je patrno, že označuje-li obžaloba mé písně za vulgární a za morálkou pohrdající - dostává se k tomu, co lze v pravém smyslu označit za absurdní.
Poslední píseň, kterou jsem v Přešticích zpíval je: "Vy silní ve víře". Tato píseň říká starou pravdu, že v dobách, kdy to nic nestojí - má pravda spoustu přívrženců a horlivců a že jakmile přituhuje, mnozí odpadají a nakonec, když jde opravdu do tuhého - už není nikde nikdo, kdo by ruku podal, všichni ti horlivci z doby míru jsou najednou pryč. Tato píseň říká všem horlivcům, žvanilům, všem hrdým vyznavačům, že až v době strádání, v době skutečného pronásledování se vyjeví jejich pravá podstata, že až skutečný, fyzický strach, před kterým není nikdo z nás natrvalo ochráněn, zprubuje jejich nynější - zatím nic nestojící - horlivost. Tato myšlenka je vyjádřena obrazem Ježíše, který je na své cestě na popraviště zcela osamělý, přestože před nedávnem mu byla celým Jeruzalémem provolávána sláva. Právě toto - hosana - podivně kontrastuje s jeho nynější samotou na "místě Lebél" - i ti nejvěrnější se schovávají a zapírají - prostě strach je mocná síla. Ani v této písni není použit neslušný výraz.
Tedy v Přešticích jsem nevystupoval v žádném programu, ale v noci po programu jsem si zazpíval v hloučku zbylých. V klubovnách, ve vlaku, u táboráků je běžné, že se zpívá při kytaře bez povolení úřadů. Ani v Přešticích stejně jako v Postupicích jsem nepoužil neslušný výraz, nezpíval jsem nic, co by bylo nemorální, ale naopak, a tudíž jsem nespáchal na těchto místech žádný trestný čin.
4.) Bojanovice - 21. 2. 1976
Dále jsem obviňován, že jsem působil výtržnictví zpěvem vulgárních písní 21. 2. 1976 v Bojanovicích.
V Bojanovicích jsem zpíval čtyři své písničky. Je pravda, že jsem zde použil neslušné, lidové výrazy, ne však hrubě vulgární nebo oplzlé. Nejsou však ani zdaleka jádrem písně - nejsou zdůrazňovány. Popíši smysl a jádro zpívaných písní.
Píseň "Je pozdě" vyjadřuje skutečnost, že si člověk, jak mu přibývá let uvědomuje, že jsou v jeho životě za ním věci, které již nelze změnit, v kterých prostě vězí až po uši, a také věci, které už jednou provždy prošvih a které se nemohou vrátit, aby byly opraveny či vyspraveny. Pozornost nechť je tedy soustředěna na přítomnost - na to, co přichází, kde každý z nás může ještě mnohé změnit, vzepřít se svým zlozvykům a stereotypu - tyto věci nelze nechat běžet - "nemoc k smrti - nelze léčit klidem".
Druhá píseň je "Návštěva v pekle". Každý člověk se do určité míry proviňuje - svým způsobem přispívá do moře toho, co znepříjemňuje život. Tato píseň říká, že člověk, který ví o své vině a touží po nápravě, se nemá nechat vnitřně deptat stálým pocitem viny. Stálý, ne tvůrčí pocit viny, člověka vnitřně rozleptá, činí jej méně schopným. Starý obraz pekla, v němž se smaží lidské duše za svá dřívější provinění je překrýván myšlenkou smíření - úplného smíření, které platí do minulosti i do budoucnosti, smíření, ke kterému jsou zváni všichni ti, kteří si vysloveně nechtějí hovět ve svých vinách, ti, kteří touží po nápravě, po vyjití ze svých ubohostí. "A kdo z vás již našel a staré opouští, ať netížej ho viny, kterých se denně dopouští." A člověk, který chápe věci dle tradičního náboženství a dle tradiční spravedlnosti, že totiž za každou vinu přísluší trest, je zděšen z tohoto smíření a ptá se - jak je to možné, vždyť jeden člověk se snaží, aby neškodil, hájí kolem sebe spravedlnost, pálí si prsty a nasazuje se a druhý se jen žene za svým ziskem, v hodnotách si počíná jako prase v porcelánu, pošlapává a tupí - jaká je to spravedlnost? Dostává se mu odpovědi "Neřeš tuto záhadu, ty sám vyjdi na cestu radosti a uvidíš, ty sám nepokračuj v tom, v čem víš, že se proviňuješ a ostatní poznáš až na nové cestě, uvidíš věci v novém světle." V této písni jej použit neslušný lidový výraz. Ten člověk, který se žene za svým ziskem, přes hlavy ostatních a po všem šlape - je nazýván sráčem. Nazývá jej tak člověk - kterému je zatěžko pochopit nabídku smíření. To vše popisuji proto, abych dokázal, že neslušný výraz v písni - není výrazem bezduché vulgárnosti, a že není pravda, "že vulgární slova vlastně tvoří jádro celé písně", jak říká obžaloba. Jádro této písně - stejně jako všech mých ostatních písní - není vulgárnost a pohrdání, ale životní poloha, která citlivě vnímá vlastní viny a touží po vyjití a životní poloha, která se neuzavírá do sebe, která se nezakukluje, ale otevírá se k spolužití.
Třetí píseň, kterou jsem v Bojanovicích zpíval, je "Řekni ďáblovi ne". Jde o starý černošský spirituál, jehož refrén jsem ponechal v angličtině. To, co člověk cítí jako zlo, má kategoricky odmítnout, nemá se s ním bratříčkovat, laškovat, kšeftovat nebo smlouvat, ale má kategoricky zahřmět - Vade satanas - odstup satane. Rozpoznat odkud přichází zlo, v jaké podobě, vždyť se umí jak známo dobře maskovat - například v pohádkách si na sebe čert rád obléká lesnickou uniformu - a umět jej odmítnout. Každý člověk je neopakovatelný - jedinečná bytost, exemplář, má svou cenu ve své jedinečnosti. Stírat individualitu - nahrazovat ji maskou, skrývat se v davu nerozlišeností, - ztratit svou tvář a svou cenu ze zřetele - i to jsou ďáblovy svody. V této písni není také použit neslušný výraz.
Jako poslední jsem v Bojanovicích zpíval píseň o "Zkáze Sodomy". Jde o biblický rozhovor Abraháma s Hospodinem, kde se přimlouvá Abraham za Sodomu a vyloženě s Hospodinem smlouvá kolik spravedlivých lidí nalezených v Sodomě může odvrátit zkázu celého města, které propadlo hříchu. Hospodin říká, že najde-li se v Sodomě alespoň padesát spravedlivých, pak Sodomu zachová. A co když jich najdeš pouze 45 - ptá se Abraham - i tak Sodomu zachovám - počet se neustále snižuje až na posledních deset. Posledních deset poctivých a ryzích lidí má odvrátit pád celého města. Ale ani těch posledních deset nebylo v Sodomě nalezeno. Píseň říká, že jakékoliv město, v kterém nelze nalézt alespoň pár poctivých, nezkažených lidí, je odsouzeno k zániku. Tuto myšlenku jsem si připomněl při četbě románu Ilji Erenburga - Zkáza Evropy. V písni je použit lidový výraz - a to v závěru. Ten katastrofální stav, ve kterém by se nenašlo ani posledních pár, je vyjádřen - že by pak bylo už všechno v prdeli. Ani zde není vulgárnost zcela evidentním jádrem písně.
 


Anketa

Dva pojmy x dva světy. Co je blíže k aortě Vašeho srdce?

Komerce
Underground

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama