close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ročníková práce XX - Životopis Mejly Hlavsy

29. dubna 2007 v 0:00 | world
_

Mejla Hlavsa
Dne 6. března 1951 se v rodině spořádaného bankovního úředníka, jakožto druhý syn, narodil Milan Matěj Hlavsa. Rodák z pražského Břevnova již od nejútlejšího věku tíhnul k hudbě. Svou první kapelu založil už ve svých čtrnácti letech, ale první zkoušku zrušil policista, kterého zavolali sousedé kvůli přílišnému hluku. Brzy nato ho čekala dobrodružná léta "hudební kariéry" i krátký pobyt na psychiatrii kvůli dlouhým vlasům, s nimiž měl, jako člen slušné rodiny velké problémy. Následoval odchod z učiliště i z domova, práce na jatkách, ale přednostně zakládání a rozpouštění hudebních skupin.
Na jaře roku 1968 Hlavsa s několika vrstevníky zakládá nejslavnější břevnovskou skupinu The Undertakers (Hrobníci), kterou zanedlouho přejmenovává na The Plastic People of the Universe (PPU). Vzápětí obsazují Československo vojska Varšavské smlouvy, ale dopad okupace na svůj pozdější život v této chvíli nikoho z mladých hudebních nadšenců příliš nezajímá. PPU se postupně stávají věhlasným pojmem na hudební scéně a na jaře 1969 se funkce uměleckého vedoucího ujímá dnes persóna takřka legendární - kunsthistorik a básník Ivan Martin Jirous, zvaný Magor. Hlavsa s kapelou prožívá asi nejúspěšnější hudební období, skupina získává profesionální angažmá u Pražského kulturního střediska (PKS), které okamžitě zajišťuje kvalitní aparaturu.
Už během roku 1970 se tato situace začíná postupně měnit a požadavky státních orgánů se začínají stupňovat a to také předznamenává konec Hlavsovy profesionální kariéry. Požadavky nového vedení spočívají v ostříhání vlasů a zvolení si nového, českého jména souboru. V této fázi přichází pro Hlavsu nejtěžší rozhodnutí, které v podstatě narýsuje běh událostí v jeho příštím životě. Může se podřídit všem podmínkám a dále vystupovat se statutem profesionálního umělce a nebo vystupovat ilegálně-protizákonně. V této chvíli se jednoznačně, bez jakýchkoli pochybností rozhoduje podle jeho vlastních slov pro tvůrčí svobodu a skupina přechází na pole undergroundu.
V roce 1972 přivedl Ivan Jirous Hlavsu do "filosofické" rodiny Jiřího a Dany Němcových, bytem v pražské Ječné ulici, kde se účastní filosofických a teologických přednášek, začíná číst bibli a o tři roky později se nechává pokřtít. V rodině filozofa Němce se seznamuje se svou pozdější manželkou Janou. V období mezi lety 1972-1976 zhudebňuje texty básníka Egona Bondyho (Zbyněk Fišer) a pražského autora Ladislava Klímu. Období do roku 1976 je ve znamení razií na koncertech PPU (např.zásah slzným plynem a obušky v Českých Budějovicích), kterých stále ubývá, všechny akce a jejich účastníci jsou sledováni Státní bezpečností. V roce 1976 byl Hlavsa zatčen i s ostatními členy kapely a to je také začátek dnes už takřka notoricky známého tažení (procesu) proti skupině PPU. Po několika měsících jsou všichni propuštěni, až na uměleckého vedoucího skupiny Jirouse, který zůstává ve vězení celý rok.
Tento zásah proti undergroundu, podpořený obrovskou kampaní v komunistických médiích ale vyvolává silnou reakci ke zformování a sjednocení disidentského hnutí. Sám Václav Havel tvrdí, že komunistický režim předpokládal nezájem ze strany tehdejších disidentů o "proces několika vlasatých hudebníků", kteří si pevně stojí za svou tvorbou a nehodlají v ní učinit jakékoli kompromisy. Okolo roku 1976 seznamuje Hlavsu jeho tchán, filozof Jiří Němec právě s Václavem Havlem. Milan Hlavsa je vyhozen od zeměměřičů, živí se lepením igelitových pytlů a souběžně s tím prožívá každodenní policejní provokace a nekonečné výslechy. V počátečních fázích výslechů je nucen vystěhovat se z Československa a poté je tvrdě vybízen k podepsání spolupráce s Stb. Tajně natočené desky jeho hudební formace jsou vydávány jako samizdatové tituly v zahraničí a velmi zřídka vystupuje PPU na přísně konspirativních koncertech na neveřejných místech (většinou na soukromých oslavách). Hlavsa začíná být neustálými výslechy a nemožností veřejného hraní a skládání silně deprimován, touží alespoň nějakou formou veřejně vystupovat. Koncem 80. let PPU v podstatě přestávají existovat...
Až na začátku roku 1989, v rámci opadnutí největšího nátlaku dostává dlouho žádané povolení vycestovat na koncertní turné do USA se zbytky členů PPU (Půlnoc, Live in New York, 25.4. 1989, Globus International). Jen v New Yorku tato sestava odehraje tři velice úspěšné koncerty, které jsou oficiálně věnovány na podporu Václava Havla a Ivana Jirouse, kteří jsou v té době stále vězněni. Cesta do USA přispěla k četným domněnkám, že své vycestování těsně před listopadem 1989 Hlavsa vyměnil za podpis spolupráce s Stb. To ještě přiživila skutečnost, že se objevil v tzv. Cibulkových seznamech, vydaných v roce 1991. Hlavsa se k této záležitosti vyjádřil až v jednom z posledních rozhovorů. V roce 1988 definitivně odřekl podepsat spolupráci a po jednom z posledních výslechů mu bylo řečeno, že sice třináct let úspěšně vzdoroval, ale že Státní bezpečnost z něj agenta stejně udělá. Toto vysvětlení se zdá být věrohodné, už z toho důvodu, že svého tehdejšího vyšetřovatele Hlavsa po roce 1989 analyzoval i vyhledal a ten jenom potvrdil, že s jeho spisem si každý mohl na příslušném oddělení Stb dělat, co chtěl. Příslušník tzv. 2. Správy Stb, Jaroslav Švec však nebyl svolný tuto výpověď potvrdit před soudem, z důvodu vázanosti mlčenlivostí.
Po listopadovém převratu Hlavsa se skupinou (nikoli oficiální PPU, ale Půlnoc) absolvuje několik úspěšných turné po USA a až do roku 1997 se věnuje vesměs svým vlastním hudebním projektům. Rok 1997 znamená další zásadní přelom, je požádán Václavem Havlem, aby PPU zahráli ve Španělském sále Pražského hradu u příležitosti oslavy dvacátého výročí založení Charty 77. Poté znovuzrozená kapela odehraje dvě úspěšná turné po Spojených Státech a také koncerty v Čechách. Jako vrchol skladatelského a hudebního umění je nápad Václava Havla v roce 1998, aby si Hlavsa zahrál spolu se svým hudebním idolem Lou Reedem v Bílem domě za účasti prezidentů Clintona a Havla. Poté následuje období kombinované s vlastními sólovými hudebními projekty i s hraním s PPU.
Nevyčerpatelný a nezaměnitelný autorův skladatelský potenciál přerušuje až v dubnu 2000 smutná událost, kdy mu lékaři na plicích našli zhoubný nádor. Po úspěšné operaci se zdálo, že bude vše v pořádku. Nakonec to ale dopadlo jinak a Milan Hlavsa umírá 5.1. 2001, dva měsíce před svými padesátými narozeninami. O den později o něm píší americký Wall Street Journal či britský The Guardian. Americký prestižní hudební časopis Rolling Stone doslovně napsal: "Hlavsa, respektive PPU jsou jedni z mála hudebníků planety, kteří svou hudbou způsobili opravdovou revoluci, protože mimo jiné i díky "Plastikům" vznikla Charta 77."
V pošmourném zimním odpoledni, ve čtvrtek 11. ledna se ve zbraslavském kostelíku s. Jakuba koná poslední rozloučení. V dubnu 2001 je Milan Hlavsa oficiálně oceněn Akademií české populární hudby - je uveden do Síně slávy. Tuto cenu před televizními kamerami předává jeho manželce sám Hlavsův dlouholetý a dobrý přítel, prezident Václav Havel a při té příležitosti pronáší neformální, kratší projev o zesnulém.
V posledním oficiálním rozhovoru, dva měsíce před svou smrtí, kdy jeho zdravotní stav vypadal nadějně Mejla pokorně mluví o tom, že není úplně přesvědčen, zda do této chvíle vyčerpal vše, co chtěl svou hudbou říci a zároveň pochybuje zda ještě vlastně někoho hudebně oslovuje. Dále mimo jiné dodává: "Stali jsme se něčím, čím jsem alespoň já být nikdy nechtěl: symbolem odporu proti režimu. My jsme chtěli pouze svobodně skládat a hrát svou hudbu bez jakýchkoli kompromisů."
text Kryštof Havlice
 


Anketa

Dva pojmy x dva světy. Co je blíže k aortě Vašeho srdce?

Komerce
Underground

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama