Básně: Petr Borkovec
Skrz chodník, leskem, peklo prosvítalo.
Dobráčtí a něžní, jako u Lady,
čerti rozkládali svoje poklady.
Nad lampami táhli tři zpozdilí ptáci
v neúčastné, vleklé, smutné konstelaci
večerního města, knihkupeckých výloh,
rozzářených hospod, ve kterých to žilo
fontánky, v níž nahý mramorový hošík
utěšoval kapra v mramorovém koši
(po noci nos, oči po mamince -
tak šťastně se na dně leskly mince)
Zapálili jsme si sladkou cigaretu.
Miláčku, to nic. Ne. Čeho se tu bát.
Obejmem se, projdem. Budem spolu spát.
Prosimtě, po kolikátý už ten ročník opakuješ, že už máš tolik ročníkovejch prací ? ? ?