close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nihilismus, terorismus, underground, Teplice city - sewczech sound!

25. ledna 2008 v 0:38 | Luciášek
Při psaní nadpisu tohoto článku jsem si vzpomněl na svůj dřívější život. Porovnával jsem ho s životem současným a dospěl jsem k několika závěrům. O pár z nich bych se s Vámi, pravidelnými čtenáři mého bločku, chtěl podělit.
Rodiče. Když jsem měl pole působnosti na Severu, byl jsem z jejich strany značně uzurpován. Existuje jakási morální pravda, že by mělo dítě ctít matku svou i otce svého, jenže ne vždy jsou tato dogmata splnitelná. A jako precedens by mohla sloužit exemplární situace, která nastala v současné době.
Se svým nevlastním otcem (ano, je se mnou od narození, od dvanácti jsem se stal příslušníkem jeho rodu, když si mě přivlastnil a pojmenoval) jsem nikdy nevycházel. Mám ho rád. Ostatně, citová vazba se dříve či později vybuduje i mezi týraným a tyranem, mučeným a mučitelem. Vím, že jiné děti by byli za takového tátu rády, jenže já nejsem jiné dítě. Jsem jedno jediné jedinečné dítě. Každý, kdo chce přežít v tomto systému musí být alespoň z malé části egoista. Čím větším egoistou je, tím větší má šanci pevně se aklimatizovat v dnešní realitě. A já egoistou bezesporu jsem. Navíc se snažím všemožně odlišit od systému a snažím se revoltovat. Jsou to však vlastnosti, které konzumnímu obvyatelstvu nevoní. Občas musím dát konzumu za pravdu, nic se nemá přehánět, jindy ale stojím sám opuštěný na ostrově o rozměrech jedenkrát jeden metr čtvereční a ptám se břehů svého soukromého ostrova, zda-li je správné, když rodič naplňuje své ambice skrze jemu od Boha svěřené lidské bytosti. A to není problém otce, stejný dojem vlastním i u matky.
S maminkou jsme vždy vycházeli, platilo pravidlo, že pokud nebyl táta doma, byli jsme ideální fungující dvojka. Když se naopak otec doma vyskytoval, v rodině to vřelo a často docházelo nejen k slovním potyčkám. Od doby, kdy má máma problémy v práci a dostává se do věku "přechodu", nedá se život v její blízkosti vydržet. V posledních dnech naše problémy eskalovaly. Pomyslný vrchol dosáhly, když jsem se údajně zachoval opět podle svého a popřel její pravdu. Paranoia. Člověk se jako regulérně myslící lidská bytost za každé situace chová dle svého a pravdu jiného člověka potírá často i nevědomky. Stalo se tak i v mém případě, matka to však nedokáže pochopit. Není divu, často nic nechápala. Výchova probíhá jak od otce, tak od matky často až vojenským způsobem, odůvodnění je na místě. Chtějí ze mě něco mít. Co je to něco? Domníval jsem se, že pod slůvkem "něco" se vyskytuje "štěstí".
Lidský tvor chce být šťastný, dělá si často sám radost, o radost se dělí, radostí obdarovává druhé a to ho činí šťastným. Lidský tvor se vzdělává, psychický rozvíjí a právě z onoho rozvoje čerpá impulsy, které ho opět činí šťastným. Bohužel pod pojmem "štěstí" se v naší rodině rozumí, mít moc, bohatství, podlehnout mamonu a stát se nadřazeným konzumentem, vyžírkou, která bude parazitovat a ubližovat okolním tvorům jen pro svůj profit. Typické chování Jestřába. Co když se ale Luciášek chce podrobit metamorfóze situaci od situace. Občas býti Hrdličkou, jindy útočným Jestřábem.
Na podobné teorie nikdo nepomyslel. Není mi umožněno být svéprávný, řídit se dle svého a život brát, tak jak uznám za vhodné. Nesmírně mě baví zkoušet nové věci, podrobovat své okolí sociologickým výzkumům bez jistého závěru. Baví mě se spálit, baví mě uspět. Baví mě život takový, jaký si ho sám udělám a pokud se mi do něj kdokoliv vměšuje, beru to jako omezení svéprávnosti.
Právě omezení toho, že nejsem tím, kým bych ve skutečnosti chtěl být si kompenzuji ostatními jevy, které činím. Byl bych snad i čestný a hodný chlapec, bílá ovce mezi bílým stádem. Jenže ono omezování, kdy si nemohu svůj volný čas trávit tak, jak uznám za vhodné, kdy se problémy řeší jen formou příkazů, zákazů, rozkazů, povelů, psychických i fyzický útoků, mě dosti vyčerpává. Následuje vždy řečnická otázka z jejich strany: A myslíš, že nás to baví Ti ubližovat? Ano...
Dekadentní osoba. Pojmenování, které mě přímo charakterizuje. Důležité je si však uvědomit, že do té dekadence jsem se nedostal sám, nýbrž mě tam situovalo mé okolí, a to okolí nejbližší, které bych měl dle dogmat ctít.
Škola. Tím, že jsem nedokončil již x škol a pokaždé se dočkal nepochopení z různých stran, jsem ve svých rodičích evokoval pocit, že jsem nula, lidská troska, která sama nikdy ničeho nedosáhne. Neustále proto musím být uvázán na vodítku s tím, že musím být nejlepší. Od útlého věku je do mě vštěpováno, abych byl lepší než mé okolí, ne snad proto, že by mi to bylo užitečné pro jakýsi rozvoj osobnosti, nýbrž proto, abych mohl svému okolí vládnout a určovat si podmínky. Jako podřízený ničeho nedosáhnu, snad i proto je mi předurčeno podřízeným být, a to za jakékoliv situace. Z Německa jsem odešel právě proto, že jsem dělal věci podle sebe a tím pádem špatně. Z teplického gymnázia mě vyhodili kvůli stejným důvodům. To, že jsem během několika málo let získal dvoje státnice, odmaturoval s vyznamenáním, dostal se na dvě fakulty University Karlovy je zapomenuto, ale to, že jsem lempl, idiot, hloupý a omezený retard je mi již předurčeno. Všechno co se mi vydaří je jen dílem prosté náhody, zatímco to, co se nepovede, je mé selhání. Aspekt, na který rodičové nahlíží jako na dogma jejich výchovy. Není to právě prameniště všech chyb, které oni udělali, když jako rodiče selhali? Nedůvěra ve schopnosti vlastního syna, nedůvěra v jeho psychickou stránku, nedůvěra v nic, co s ním souvisí. Jsme opět u rozkazů, příkazů a zákazů. Slůvka končící na -kazy mě měly nasměrovat k lepšímu životu. Za dvacet let se to nepovedlo, nyní je nejvyšší čas hledat příčinu.
Jsou okamžiky, kdy jsem zranitelný, jindy se zlomit nenechám. Když jsem byl o pár let mladší a otec mě sešvihal páskem na tradiční zebru, byl jsem schopen odpřísáhnout cokoliv, aby už mučení skončilo. Podobné pravidlo již neplatí. Fyzické tresty pominuly a nastala doba trestů psychických. Právě v tomto stádiu je můj vztah s rodiči i dnes.
V probíhajícím zimním semestru mého studia jsem již úspěšně složil sedm z devíti klíčových zkoušek. Uznávám, že bych psychickou podporu rodičů v tomto stádiu svého života kvitoval s povděkem, jenže se mi jí brutálně nedostává, ba naopak. S tátou se vídám sporadicky a máma se mnou pro jistotu nemluví očekávaným mateřským tónem, nýbrž pemanentně zvýšeným zmijím hlasem, připraveným kdykoliv uštknout a pokud možno, smrtelně...
Případný neúspěch bude vždy jen a jen má chyba, zajímalo by mě však, komu bude přičítán případný úspěch. Tak to snad, abych opět neuspěl a dokázal sobě, ale především svému nejbližšímu okolí, že jsem nula, troska a člověk postrádající jakékoliv ambice se prosadit.
 


Anketa

Těšíte se na léto?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 S!muShka S!muShka | Web | 25. ledna 2008 v 20:32 | Reagovat

Vždycky si každý pamatuje jen chyby, proč by tě měli chválit, když tě můžou seřvat?

2 au au | Web | 25. ledna 2008 v 21:32 | Reagovat

muzes se naucit myslet pozitivne, a veskery kecy rodicu, s kteryma nebudes souhlasit, se pak po tobe sklouznou, jako kdyby ani nebyly vyrceny. btw ja to tak dnes praktikuju.

mama na me rve, nadava mi. smeju se ji do oci.. ji to pochopitelne vytaci 1000x vic, nez kdybych na ni taky zarval.

ale o to zas tak nejde: nejhorsi je nechat se tim jejich negativistickym pristupem ovlivnit. (a ver tomu, ze pokud si s nimi zil, je to v tobe dost silne zakorenene, protoze jsi jejich vlivu vystavenej od detstvi)

nejen, ze negativni mysleni silne ovlivnuje to, jak se citis, zda jsi stastny ci nestastny, ale taky to, jestli jsi uspesny

3 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 25. ledna 2008 v 22:24 | Reagovat

...tak tohle je krááásný...myslim, jak je to napsaný...TOHLE si člowěk newymyslí, to si z prstu newycucáš...

a ikdyž je to drsný, nezapomeň, že tady po swětě běhá stále pár dušiček, kterým na Tobie wiacej ak záleží... lidi, co by za Tebe byli schopni dýchat, skočit pod wlak... Martiaanci, kterým není jedno, jestli jsi happy bo nasračky...

Bude to znít blbě, jsou to Tví rodiče, ae kašli na to zlý... Rodiče takowí budou wždy...(MĚ např. o zákazech něco powídej...)Hlawní je Twoje wlastní budoucnost a myslim, že je na čase, aby Ti nechali absolutní swobodu a práwo si s ním dělat, co chceš;) =o*

4 antiantisocietas antiantisocietas | 27. ledna 2008 v 0:09 | Reagovat

Já myslím, že je to sebelítost, která má neúspěšně vzbudit lítost ostatních. No jo, holt, když je někdo neschopný a ještě se musí litovat jaká je chudinka, tak se s tím asi skutečně nedá nic dělat. Ale jsou i tací frajeři, kteří se nepotřebují stylizovat do role umělce a toho, proti kterému stojí celá společnost, která je až na výjimky tak debilní, že ho nechápe. Ale co, každý je nějaký. Jen někdo více a někdo méně snesitelný. No nic, vytáhněme kapesníky a soucitně si smrkněme.

5 Luciášek Luciášek | Web | 27. ledna 2008 v 10:51 | Reagovat

Proti společnosti: Už jen Tvůj nick je úsměvný, Tvá slůvka ještě více, nevím kdo se kam stylizuje, že? Nejsem označován za "takého frajera", ti chodí po metropoli s kšiltovkou na stranu, jsem označován za "umělce" a ti mají občas potřebu sdílet svůj život s jinými lidmi. Pokud nechceš soucitně plakat, samozřejmě nemusíš... nikdo Tě nenutí.

A já jsem neschopný? Děkuji, nesmírně mě fascinuje, když člověk soudí někoho, koho absolutně nezná, jen tak dál, ukaž okolí své schopnosti... pokud možno v reálném životě, ne v tom virtuálním na internetu.

Má úcta.

6 Luciášek Luciášek | Web | 27. ledna 2008 v 10:53 | Reagovat

au: Obdobnou fázi positivního/negativního myšlení jsem již absolvoval, ale tento článek jsem sepsal spíše proto, abych se vnitřně vypsal, než aby byl brán jako jakési volání o pomoc... jinak s Tvými úvahami naprosto souhlasím.

7 antiantisocietas antiantisocietas | 27. ledna 2008 v 15:17 | Reagovat

Být vykopnut během prvních dvaceti let života ze dvou škol, ještě k tomu středních, se někomu nepovede ani za celý život.

Za umělce jsou označováni i vítězové Superstar. Umělec je i slepý člověk, který hraje kdesi na ulici na flétnu. Umělec je i ten, kdo flusne na zeď vyfotí to, fotku zarámuje a pak ji na některé z aukcí za slušné peníze vydraží, pokud se najde takový blázen, který to koupí. Záleží na tom, kdo označuje. Dobrá, takže tebe kdosi označil za umělce, takže jsi umělec, který zase za své umění považuje exhibiconismus (podle článků ne zrovna nepatrný. A řekl bych, že budeš chuť mi tvrdit, že všechny tvé příběhy jsou nebo mohou být vlastně fabulace a takový ve skutečnosti nejsi - aby jsi jakoby dovedně zmátl své okolí a zahalil se pláštěm fantoma opery), sebelítost, jenž ti vlastně má dát nádech člověka, kterému je ze strany bližních i okolí známeho či cizího krutě ubližováno, a hlavně ego vykonstruované z bůhví jakých příčin na základech bůhví jakých vlastností do rozměrů ropného tankeru.

Přesně s tebou souhlasím "ukaž okolí své schopnosti... pokud možno v reálném životě, ne v tom virtuálním na internetu". Škoda jen, že si to adresoval na špatnou stranu barikády. I když věřím, že ty MUSÍŠ ukazovat své schopnosti v obou světech a pak snad i v jiných, které jsou skutečně jen tvé vlastní. Otázkou je, jestli tvé tři světy - reálný, virtuální a fantasmagorický nestojí na tom samém domečku z karet. Pozor - pouhé fouknutí, rozuměj kontakt s opravdovou ne-vybájenou realitou, může znamenat zborcení.

8 antiantisocietas antiantisocietas | 27. ledna 2008 v 15:27 | Reagovat

A mimochodem si špatně pochopil moji přezdívku. Přečti si ji ještě jednou a pořádně. Než se začneš usmívat nad něčí přezdívkou, tak se poptej sám sebe, jestli je lepší nechat si od jiných lidí psát jako malému batoleti. Batoleti Luciáškovi.

9 Luciášek Luciášek | Web | 27. ledna 2008 v 16:31 | Reagovat

ad 4, 7, 8: Líbí se mi Tvůj styl fabulace, upřímně mě těší, že na mou stránku kromě anonymních nadávajících idiotů chodí i lidé, kteří jsou inteligenčně na výši. Jen je na škodu, že sám sebe srážíš tím, že hodnotíš člověka aniž bys ho výrazněji znal. Dle slov výše uvedených je snadné se dovtípit, že jsi tvor věru inteligentní, proto by mě zajímalo co Tě nutí psát si s batoletem Luciáškem. Díky za osvětu.

10 Luciášek Luciášek | Web | 27. ledna 2008 v 16:34 | Reagovat

ad umění: Pokud alternativního umělce za umělce považují umělci uznávaní, jedná se opravdu o umělce?

11 Houba Houba | 31. ledna 2008 v 20:58 | Reagovat

Dobrej den...jak si to tu tak pročítám dostala sem akutní nutkání vám napsat...a to konkrétně k tomuhle protože je to věc se kterou se taky setkávám..takovej ten pocit že když udělám 99 věcí dobře a jednu jedinou špatně tak těch 99 je okamžitě zapomenuto a platí jen ta jedna nepovedená a to se pak opakuju dokola a dokola...pak mám mít nějaký sebevědomí a chuť vůbec něco zkoušet... No nic přeju úspěch na ukáčku...

12 Luciášek Luciášek | Web | 31. ledna 2008 v 22:40 | Reagovat

ad Houba: Díky za přání... přeji i Vám xD

13 antiantisocietas antiantisocietas | 5. února 2008 v 0:44 | Reagovat

Hodnotim cloveka podle toho, jak se prezentuje. Nepotrebuji ho videt. I kdyz tebe jsem videl na fotkach a je treba rici, ze i vizas, ac to muze byt povrchni, je soucasti hodnoceni osobnosti. Chces nechces, je tomu tak.  S batoletem Luciaskem me nuti stejne nutkani, jako kdyz bych videl cloveka, ktery by neustale cetl noviny na ruby a dela, ze ne, mel chut mu rici, ze je cte na ruby.

Ano, kdo je uznavany umelec? Ja jsem take uznavany umelec a za umelce te nepovazuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama