close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

18. narozeniny fešné slečny Sluníčkové

2. února 2008 v 16:39 | Luciášek
Ve čtvrtek jsem byl jako regulérní černý pasažér vyhozen z vlaku směr PRAHA - TEPLICE, tím začaly trable, které mě provázely následujícími hodinami.

Vlakovou soupravu jsem musel opustiti v Ústí nad Labem a zbytek jsem měl dle slov nádražáků dojít pěšky. Nedošel, z rychlíku jsem přesedlal na osobní lokální vlak.

Doma jsem oznámil, že pátek strávím v Mostě. Dočkal jsem se pochopení.

Důvodem k mému pobytu v panelákovém městě byla samozřejmě má fešná slečna Sluníčková, blíže řečeno její osmnácté narozeniny.

Poměrně dlouho jsem se zabýval otázkou, jaký dar by ji nejvíce potěšil. Přemýšlel jsem o čokoládě nadlidských rozměrů, leč nikde jsem nenalezl čokoládu dostatečně prostorově objemnou.

Fešná slečna Sluníčková se mi nakonec večer svěřila. V den svých osmnáctých narozenin se rozhodla, čím jednou "v dospělosti" bude, vlastníkem továrny na čokoládu.

Pro její humor jsem neměl pochopení, neboť jsem absolvoval sprint. V čase 17:07 jsem opouštěl byteček s tím, že mi v 17:18 odjíždí z teplické metropole vláček směr Most.

V čase 17:11 jsem taxíkem dorazil ke květinářství, leč jsem u sebe neměl hotovost na zaplacení růží?! Osmnáct čerstvě nařezaných rudých růží se těšilo k nové majitelce, muselo však počkat na můj výběr hodnotných papírků z bankomatu.

V 17:16 jsem vyběhl z květinářství a z náměstí Eduarda Beneše běžel na Hlavní nádraží, tam jsem dorazil přesně na čas, tedy dvě minuty po čase - 17:20.

Skočil jsem pod vlak a strojvedoucí již rozpohybovanou vlakovou soupravu úplně zastavil. Nastoupil jsem si, zamával kytičkami na strojvedoucího a započal otírat pot z čela.

Čelo nestačilo, zbavit se potu nutně potřebovalo celé tělo...

... na nádraží v Mostě na mě již čekala fešná slečna Sluníčková i její rodiče. Společná večeře, ještě společně se Sluníčka sestřičkou a přítelem. Sluníčka sestřička je čarodějka, ne ta z pohádky, ale ta reálná, dvounohá bytost chodící po ulicích a bez rozmyslu nejen pohledem vraždící...

... měl jsem na sobě košili, kšandy, kravatu, klobouk a bylo mi oznámeno, že vyzerám ako malý eSeSáček, nebo-li příslušník Hitlerjugend.

Po společné večeři jsem si večer představoval poněkud jinak.

"Je mi osmnáct, můžu regulérně pít, úpe se ztřískáme, jdeme se opít, chci se dneska opít..."

Tak zase jindy, maj dárling...

... přesto děkuji za fajn den, noc a den. Občas mi díky Tobě připadá realita jako sen, občas zapomínám kolik chováš jmen pro svou vnitřní i vnější krásu jen jen jen.
 


Anketa

Těšíte se na léto?

Ano.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama