Určitě se nejedná o přežitek z dětstwii... to ne... (mám rodiče, ne?) Myslím si ale, že téměř wšechny nabízené možnosti se dají wyužít... a pokud do sebe nezapadají jako puzzle, "ES GIBT KEINE LIEBE"...
Wezme-li se totiž za lásku pouze "SEX", tak newím jak ostatním, ale mě to nestačí... dojde sice k uspokojení těla, ale... co srdce? Co milé zpráwičky a telefonáty, které ať už přicházejí w 10 ráno nebo we 2 w noci, dokáží potěšit. Polechtají naše ego a pomůžou nám se opět zmocnit pocitu, že někde na 2. straně je bytost, co nás má ráda...
Odpowěď "MOJE KAŽDODENNÍ REALITA" není špatná, awšak krásně ji doplňuje wěta "MŮJ KAŽDODENNÍ SEN". Pokud někoho milujeme, stáwá se onen milowaný součástí našeho soukromého, imaginárního swěta. Swěta snů...
TO je pro mě láska... Propojení a wzájemná rownowáha (nejen) těch 3 složek, twořících pyramidu...
Jedno bez druhého nemůže wést k třetímu. Nebýwá lásky bez sexu, není lásky bez snění, a není to láska, nestane-li se naší realitou. Wlastně je. Platonická. Imaginární. Wirtuální. Želatinowá.
já nevím co to je.. doufam, že jsem to zažila a jestli ne, tak zažiju... chybi mi ten pocit, že na druhy straně je někdo, kdo by pro mě dýchal... ten třetí odstavec je dokonale vystihující...