21. února 2008 v 7:07 | Luciášek
Během uplynulých dní se událo mnoho zajímavého a byla by škoda se o některé prožitky krátkým reportem nepodělit.
Škola. Ústávek stále funguje a Luciášek je jeho víceméně fungující jednotkou. Zimní semestr byl zakončen neúspěchem. Ekonomie. Ono je občas moc fajn, když si zvednete ego (jednička z práva či famózní úspěchy v sociologii atp.), ale pak Vás čeká katarze - probuzení. Ekonomie. Opakující se název předmětu. Opakující se neúspěch. Naděje v budoucí úspěch. Ekonomie bude možná klíč k mé budoucí kariéře, úsměvné.
Kariéra. Ano ano, pokus o podlehnutí konzumu se daří. V sobotu mě čekají kamerové zkoušky na nejsledovanější tuzemské stanici - TV NOVA. Člověk si musí občas protiřečit, aby něčeho dosáhl. Kamerové zkoušky beru smrtelně vážně a večer co večer si cvičím jazykolamy, abych vylepšil svou saskou češtinu. Zde dávám k dispozici
nesmírně kvalitní link. V dohledném budoucnu by měly po těchto kamerových zkouškách následovat další a to na Óčku. Vše je však hudbou budoucnosti...
Rodiče. Nedílná součást mé osobnosti. Právě oni ji víceméně formují a dostává se mi od nich pochopení. Poslední víkend mě o tom usvědčil. Pravda, tisíce pofidérně zformulovaných dotazů, na které nejsem schopen sofistikovaně odpovědět (zda-li vůbec někdy ekonomii udělám atp. - jasně, že se o to pokusím, jasně, že musím, ale jak více bych to měl ovlivnit, když nejsem právě ten typ, který otevře knihu a bude do ní nahlížet sedm dní v kuse bez hnutí, navíc kdyby podobná kniha na ekonomii existovala, rád bych ji otevřel a zahleděl se do ní, leč bohužel kniha není). Na stranu druhou musím ocenit jejich přístup, protože po bouři nastala vlna pochopení a za tu jsem nesmírně vděčný. Jedná se o věru neobvyklý jev, abych zde někoho pochválil...
Sluníčko si pochvalu zaslouží i nezaslouží. V rámci sebepotrestání za ekonomii jsem se rozhodl, že se nebudu ani pokoušet přemluvit rodiče k odjezdu za Sluníčkem, které tak muselo beze mě hlídat pejsky u sestřičky. Tímto se jí velice omlouvám. Kvůli mě nešla na sobotní ples jejího "kamaráda" - ano, také mě napadá slovní hříčka kamarád taky rád, kamarádku na lehátku. Měl jsem jet irgendwo za Chomutov (ano, Kamenčák bude...), leč jsem nejel a nechal ji tak opuštěnou. Zdají se mi sny, v nich ona a oni, bytosti z modré planety. Divné noci. Divné Sluníčko. Jedna omluva stíhá druhou. Z mojí strany. Z její strany. Daří se, daří. Poslední den strávilo Sluníčko oslavou u své kamarádky. Ona Litoměřice, já Praha. Děkuji za krásné vystřízlivění z dobré nálady. Zítra podniká Sluníčko návštěvu koncertu Sto zvířat. Připomínám, že já Praha a ona Litoměřice. Ustálená situace. Škoda, že až příliš podobná těm, kterými se zabývám při tvorbě nového scénáře.
Praha. Stověžatá se chová podivně. Potkávám lidi skákající pod metra, žijící v relativních kabinkách bezpečí. Příští zastávka, Vinohradská vodárna. Přístí zastávka, Jiřího z Poděbrad. Na důkladný průzkum stověžaté není dostatek času, většinu totiž zabere ústávek.
Škola na druhou. Začal letní semestr, dnes jsem absolvoval dvě přednášky v němčině a povím Vám, není nic krásnějšího, než slyšet tento jazyk v provedení rodilého mluvčího. Ihned jsem se viděl doma, na Alexanderplatze... poslední U-Bahn na Friedrichstrasse a následuje náraz do zdi.
Písek mě rozsekal, pro nezasvěcené, jedná se o chlapce Adélky. Ptal se mě na zásady nihilismu. Na to se musí chlapec zeptat Mr. Mojo Rrisona, nikoliv mě.
Adélka je stále stejná, snad veselejší než obvykle, vlastní totiž překrásnou sestřičku, které jsou již dva měsíce. Při výčtu jejich vlastností nesmím zapomenout na krásu a revolucionářství.
Asimilovat. Všechno. Půvabné slůvko.
Musicserver.cz mi přislíbil účast na koncertu Good Charlotte, 30. března nula osm. Novinářská akreditace, probojování se do V.I.P. sektoru přes tisíce ýmo slečen...
EMO? V pondělí jsem navštívil kadeřnictví. Nejednalo se však o obyčejné kadeřnictví, nýbrž o praxi kadeřnic. Byl jsem za modela. Stříhala mě taková ýmo slečna a vlastně mi bylo docela dobře. Přece jen, když o Vás někdo hodinu pečuje a stříhá Vás vlásek po vlásku, není na škodu užívat si to. Zvláště, jedná-li se o ýmo slečnu.
Sluníčko na druhou. Mám Tě rád. Bylas v tu chvíli šťastná?
"Byla...ale - není mi jasný, co je mi to platný!?"