Osmnáct růží (16/03/08)

16. března 2008 v 22:01 | Luciášek |  art'n'fangen
Pro Sluníčko
Všechno je zdánlivě krásné
všechno je zdánlivě mé
končí období šťastné
na konci té cesty už jsme.
°
Tak zapal svou louči, když se nám loučí
ten jeden z páru, co biblickou Sáru
příliš rád měl, až zapomněl,
že kříž se již chystá - umre nihilista.
°
Všechno je zdánlivě kruté
všechno je posmrtná křeč
boty těch třetích již zuté
krvavé zápěstí, teč!
°
Svíjej se v kruhu, můj milý druhu,
svíjej se bolestí, chtíčem i zklamáním
osmnáct růží - uvaž z nich stuhu
nezvládneš milovat, chybí Ti nadání!
°
Svíjej se v kruhu, můj milý druhu
a na prst polož mi střípek své psyché
Slunce Tvé přes slzy vykouzlí duhu
výpočty Amora, osude, tak liché!
°
Všechno je zdánlivě prázdné
všechno je prohraná hra
dialog nás dvou již vázne
je zřejmé, že nejsme jen dva.
°
A kdo jsou ti třetí, co divoce letí
krajinou bez moře, škrtnout a uhořet,
zapálit prostory srdečních hal,
zavraždit každého, kdo s Tebou spal.
°
Tak zapal svou louči, když se nám loučí
ten jeden z páru, co biblickou Sáru
příliš rád měl, až zapomněl,
že kříž se již chystá, umre nihilista.
 


Komentáře

1 S!muShka S!muShka | Web | 17. března 2008 v 17:57 | Reagovat

Zhrzená láska? Nevěra?

2 Slunishko Slunishko | 17. března 2008 v 21:13 | Reagovat

Nevěra nikdy...procitnutí...

3 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 17. března 2008 v 22:36 | Reagovat

Wow.. to ani nekce komentář..

4 Luciášek Luciášek | Web | 17. března 2008 v 22:51 | Reagovat

Neměl jsem na mysli nevěru fyzickou ani psychickou, nýbrž právě ono procitnutí. Myšleno jako metafora pro nevěru. Nevěra není akt, nevěra je vůle nevěřit v něco. V co, nechť si každý z účastníků doplní sám.

5 S!muShka S!muShka | Web | 18. března 2008 v 15:23 | Reagovat

Na takové metafory jsem ještě moc mladá...Přeci jen jsem teprv v prváku...Prostě na to nemám, vůbec to nechápu, fakt že ne...Další příklad toho, že nikdy nemůžu být novinář. Nejsem dostatečně vzdělaná.

6 slůně slůně | 19. května 2008 v 19:40 | Reagovat

nezvládneš milovat, chybí Ti nadání... to si člověk uvědomí, jak je nedokonalý. a co teprv takový porcelánový slůně..

7 Luciášek Luciášek | Web | 19. května 2008 v 22:21 | Reagovat

Slůňátko: Mé porcelánové slůňátko, určitě jsme oba stejně nedokonalí... ale v tom je to kouzlo, nemyslíš? A Ty umíš milovat?

8 slůně slůně | 20. května 2008 v 6:13 | Reagovat

já myslím, že ano, bezhlavě i celým svým sloním srdcem..

9 Luciášek Luciášek | Web | 21. května 2008 v 15:28 | Reagovat

Slůně: Tvé sloní srdce... musí být zvláštní... ach, velice zvláštní.

10 slůně slůně | 21. května 2008 v 20:53 | Reagovat

ale co ty, Umělče? ty umíš milovat?

11 Luciášek Luciášek | Web | 23. května 2008 v 10:35 | Reagovat

V textu je řečeno vše. Mé texty jsou odrazem mě samého. Nejspíše se na mě hodí formulace jednoho nejmenovaného člověka, že díky sociologickým sondám do slečen cílové věkové skupiny 14-17, se ve mně projevil efekt zvaný "citová vyprahlost".

12 slůně slůně | 24. května 2008 v 20:20 | Reagovat

citově výprahlý a tajemný Umělec:)

... člověk někdy přemýšlí, čím vlastně je.

13 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 26. května 2008 v 19:47 | Reagovat

nezvládneš milovat, chybí ti nadání... Moc hezky vystihnuto, proč mě někdy napadá, co to znamená to proklatý "milovat"... to bude asi ono.... chybí mi nadání...

14 Luciášek Luciášek | Web | 26. května 2008 v 22:17 | Reagovat

slůňátko: Citově vyprahlý, tajemný umělec, který má šrámy nejen na duši. Vyléčil by je jen sluneční kotouč, který hoří kdesi na obloze... nebo v pekle? Pochází Slunce z pekla? Tuto otázku si kladu každým okamžikem bytí. A je vůbec jsoucno? Jsme vůbec my?

Člověk někdy přemýšlí, čím vlastně ve skutečnosti je. Člověk se hledá, aby se těsně před vzplanutím v ohni planoucím definitivně našel. Člověk je mrtvý a žije proto, aby zemřel.

15 Luciášek Luciášek | Web | 26. května 2008 v 22:17 | Reagovat

anettka: Chybí nám oběma, děkuji slečno, že v tom nejsem sám.

16 slůně slůně | 27. května 2008 v 6:56 | Reagovat

nejdražší Umělče, v nihilismu netkví tajemství života, ani klíč k životu. ještě loni jsem si myslela, že člověk žije, aby zemřel, ale něco hodně silného mě přesvědčilo, že nikoliv... podle mě se má člověk stát nesmrtelným skrze své činy.

a my... my jsme, jinak bychom se nemohli ptát, jestli jsme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama