V průběhu minulého týdne se uskutečnila další zkouška naší kapely Letadlo Spí Doma. K projektu LSD se připojil i hudební génius David Bartoš, který složil skvělou melodickou linku k písni Inferno. Ryze amatérský projekt tak dostává obrysy téměř profesionálního seskupení hudebníků a jednoho hudebního antitalenta. Právě kvůli kapele jsme se dokonale rozhádali s Adélkou a Patrikem. Patrik se mnou nekomunikuje, což je samozřejmě mrzuté, ale pro mou duši je důležitá především Adélka - nevyčerpatelný zdroj inspirace. Konflikt byl doufám zažehnán pomocí několika telefonátů. Škoda, že Adél nedorazila na páteční zastaveníčko popř. na sobotní koncert pod jmenovkou Vlajka pro Tibet. V sobotu ale údajně zlobila na jiném místě, takže respekt slečno! xD
Labyrintem posledních dní se prokoušeme skrz naskrz v následujících řádcích. V uších se mísí genialita Sifona a syrová surovost Vladimira518. Příjemný pocit. Naši opravují koupelnu, resp. ji kompletně předělávají, takže bych byl doma spíše na obtíž a upřímně řečeno, rád jsem se hromadného budování neúčastnil. Zůstal jsem tedy v Praze. Původní plán byl oslavit příští víkend své narozeniny v metropoli se skupinou přátel, tím že jsem zůstal v Praze nyní je však tento plán nahlodán, mno v případě, že se bude cokoliv konat, upřesním...
... páteční večer jsem chtěl původně strávit na koleji sledováním filmů a regenerací. Ve středu jsem totiž obdržel lék, který mi má pomoci s autoimunitou a alergiemi, jenže spíše než zlepšení mě lék ještě více unavuje. Nepřekvapilo mě tedy ani zjištění po přečtení příbalového letáku - lék může způsobovat únavu. Aha. Tak to má docela logiku, dát věčně unavenému člověku lék na únavu!
Jsme děti prázdnoty, děti barů a klubů. Jsme děti prázdnoty, děti barů a klubů...
Skočil jsem si v pátek na pizzu a vyrušil mě telefonát od Matýska. Mé dvojče z Mořského koníka. Dnes večer (čti v pátek) se totiž konal sraz lidí z Řecka. Mno a tak jsem se na chvíli zúčastnil. Ehm, sraz se zvrhl do mé agitace. U stolu sedí sedm tvorů s otevřenými ústy a hltají každou z mých konspiračních teorií... ehm, takže kromě společného vzpomínání na období dětství jsme i filosofovali. Docela přínosný večer. Rád jsem se opět setkal s lidmi, s kterými mi bylo v minulosti fajn.
Nejdřív určíme diagnózu a z těla vyženeme pálenkou psychózu, Smíchov Újezd srpnová noc...
V sobotu dorazila do Prahy fešná slečna Sluníčková. Ultimátní tempo sobotní noci nabíralo na intensitě. Kromě Adélky se mi totiž ozvala i Zizi. Po čtvrt roce se mi z Nietszeho nic ozvala, zda-li se prý neúčastním párty ve Mlejně. Ano, účastním. Škoda, žes nedorazila. Sluníčko mělo bolavý zub (ostatně v poslední době je to ještě větší nemocňátko než já). Nejprve opravdu určila diagnózu (neposlušný nerv) a následně vyhnala pálenkou (H2O+K) psychózu (v jejím případě bolavý zub). O zábavu na celý večer jsem měl tedy postaráno. Překrásný večer, doufám z obou stran. Já jsem se bavil maXimálně. Se Sluníčkem jsme kalili u stolečku, když tu se zjevil Márdí. Chvíli po něm Mejla, Pítrs, Mejn, následovali Looky s Cvancem. Ano, družba Vypsané fiXy a Letů Mimo funguje dokonale. Pár slov jsem tedy prohodil nejprve s Pítrsem, následně jsme s Márdím kecali o jeho plánované knížce. Následoval Looky, právě my dva jsme byli aktéry vzájemného propojení při písni Revoluce. V Mlejně (pofidérní pražská čtvrť Stodůlky) platilo rčení "Za hodně peněz málo muziky". VF měla svůj set necelou hodinu, Lety Mimo ještě kratší dobu. Zatímco na fiXe mě zaujalo expledující Sluníčko (jako nejvíc slečna skákala a užívala si VF, což mě samozřejmě těšilo dvojnásob). Prostě povedená akcička! Vypsáno však bylo příliš brzy. Dav chtěl pokračování fiXy a dal to najevo. Svou zlost si však mohl dav nechat na pořadatele, ne na Lety Mimo. Looky věděl, že si tento koncert za jeho oblíbenou čapku nedá. Atmosféra na bodu mrazu. TabLety Mimo jsem si tak užíval já, Sluníčko a dvě pohodové slečny. My čtyři jsme tam nejvíc kalili, zatímco zbytek (cca.100 lidí) sedělo v zadním prostoru socialistického klubíku. K propojení mezi dvěma Frontmany došlo při písni Revoluce. Společně s Lookym jsme sehráli skvělé divadlo. Oba jsme dělali stejné pohyby (ruku na srdce, ruku do vzduchu... prostě synchronizace maXimalistická). Lety skončily a tím skončila i sobotní noc. Společně se Sluníčkem jsme se dostali na kolej (cesta úmorná, hodinový výlet z jednoho cípu metropole do druhého).
Dotek, jediný suvenýr je dotek!
Noc ve vzájemném objetí s Jimem Morrisonem. Nebo s Pam?
Zapomínáš podstatné...nezmínil jsi svou agresivitu

na rukou mám modřiny...krásné otisky prstů...to jak jsi mě surově táhl...už víš 

...