Ve čtvrtek večer jsem se odebral na koncert Wohnoutů a již po několikáté jsem se přesvědčil, že pomyslná kategorie Nejlepší živá produkce má v našich zeměpisných šířkách jediného vítěze.
O den později zavítalo do pražské metropole MoiYmo, svou japonskou přítelkyni jsem však nespatřil. Nastala poměrně úsměvná situace, kdy Ona přijela do Prahé, aby mě viděla a já ve stejnou dobu odjel na Sever, asi abych ji nespatřil. Tuto situaci jsme však vykompenzovali procházkami po poli bez metra v sobotu a v neděli dopoledne.
Sobotní odpoledne bylo dosti atypické, do čajovny jsem vytáhl svou mamí, abych si s ní povídal, navíc mi přišlo férové, aby znala prostředí, ve kterém se cítím tak skvěle. A tak jsme čajovali, povídali si a nakonec jsem si neodpustil regulérní autorské čtení mých veršů. Po několika hodinách jsme odešli, chvíli jsem se zdržel ještě s Kamilkou, která se v čajovně učila na blížící se maturitu. Ehm, nezávidím jí. Ne, ne, ne. I když blížící se zkouškové období je po psychické stránce minimálně stejně stresující jako zkouška z dospělosti...
... v sobotu se uskutečnil v Teplicích Majáles, kdy byl Králem zvolen Marek Stahl, kterému i touto cestou k famóznímu vítězství gratuluji.
Neděle? Fenomenální. Z Teplic jsem odjel vlakem již v poledne, opět jsem se přesvědčil, že příšernější spojení, než-li je to vlakem neexistuje. Ano, cestuji mnohem raději vlakem než autobusem, jenže ta zpoždění... na trase Teplice - Praha se vlak zpozdil o více než půl hodiny, neboť neustále objížděl nějaké výluky, zpomaloval a občas se rozhodl si odpočinout a stál. Cesta trvala přes dvě hodiny. Cesta, která za normálních okolností trvá něco málo přes hodinu.
Nenechal jsem si zkazit radost z hezkého počasí, a tak jsem se s úsměvem na tváři vydal k Malé sportovní hale, kde jsem obdržel akreditaci na blížící se koncert Simple Plan.
Před koncertem jsem navíc potkal dvě slečny z Klášterce nad Ohří, od nás ze Severu. Celý koncert jsem tedy strávil s nimi. Nejvíce jsme se smáli všem příslušníkům EMO houště. Houšť! To je slůvko, které jsme používali ve spojení s dekadentní postmoderní generací více než často. Koncert jsme si užili, kanadská pop-punková partička mě mile překvapila. Škoda jen, že jsem nakonec na koncertě nepotkal Kamí, která se ho také účastnila. Jenže přes EMO houšť se nedalo k odvěké kamarádce proniknout. Před koncertem mě kontaktovala i pražská Pája, jenže ani s tou jsem se nakonec neviděl, což samozřejmě také zamrzelo.
Během prvního pracovního dne nového týdne jsem navštívil hned několik obchodů. V Outlet Center ve Štěrboholích jsem společně s Medikem zavítal do Converse shopu, ehm, tragično. Zajímalo by mě, jak si tento pofidérní obchod vydělá sám na sebe. Zboží předražené, navzdory tomu, že se jednalo o staré kolekce, zboží nekvalitní, zboží zkrátka příšerné. Své choutky jsem ukojil až v komerčním Adidasu. V Outletu jsem objevil dvoje naprosto dokonalé botičky. Nastalo těžké rozhodování - žlutomodré nebo zelenobílé? Právě při tomto rozhodování jsem si potvrdil svou neschopnost rozhodnout se v krizových situacích. Schopenhauer na druhou, tj. ať se rozhodneme jakkoliv, následně budeme svého rozhodnutí litovat, protože jsme se rozhodli špatně.
Komerci jsem musel kompenzovat undergroundem, a tak jsem společně se svými společnicemi z Klostrdlé vyrazil do Gothic shopu Nosferatu. Punkové červenobílé kalhoty. Vlastně se mi o nich po nocích vůbec nezdá. Vedle nich kožené kalhoty alá James Douglas Morrison. Na léto zrovna nepříliš vhodné, že? Ale na pohled krásné, vše tak krásné a na dosah.
Jim, Aton nebo Ona je ten vrah? Asi ten, o kom je Mostecká romance... Aton. Text vznikal na konci března, v slzách... Aton se pářil s příslušníkem lidské rasy. Tam, kdesi v temnotách - na obloze.
Pam, miluji Tě, abych Ti mohl ubližovat.
Tvůj Jim
_Chjůůů hoooušť_ xD Už jsem to objevila_pěkně upravená ;o) povedená xo)__