13. dubna 2008 v 17:11 | Luciášek
O víkendu jsem zůstával v Prahé a hlavním důvodem pro setrvání v hlavním městě bylo florbalové play-off.
Přesto se první zážitek z víkendu, florbalu vůbec netýká. Potkal jsem Adélku a nejvíce jsme spolu rozebrali MoiYmo. Myslím, že s MoiYmo budeš zase šťastný. Ano, byl jsi i se Sluníčkem, ale ta slečna na Tebe byla příliš dospělá. MoiYmo je spíše jako Sanny - také dítě.
Adélka nechala japonskou slečnu pozdravovat a jsem rád, že se i v dnešním světě naleznou lidé, kteří si netvoří názor podle většiny a podle předem jasných regulí, ale upřednostňují osobní setkání, aby se ten opravdový dojem z druhého, mohl vytvořit osobně.
Páteční noc jsem skončil písmenkováním s MoiYmo.
Tak to je krásné, jen my dva, bejbee. Jasné? Hej, já se nejvíce těším, až se mi Tvé drápky zaryjí do zad a já si odnesu pár krvavých šrámů s trpkou chutí oné krve. Necítím bolest, jen vzrušení, chci více krve... uslyšíš jen můj dech a sténání. Ecstasy? Nová dimenze? Jen Ty a já a naše spojení - dokonalé propojení dvou srdcí a vzrušení dvou roztřesených těl.
Sobota již byla florbalová. Příjezd Bivojek jsem z důvodů přílišné pracovní vytíženosti nestihl, avšak na škodu to nebylo. Na stanici metra Muzeum jsem potkal jiný florbalový oddíl - Vítkovice.
A právě s moravskými slečnami jsem začal psát tu florbalovou kapitolu víkendu. Na první pohled mě upoutala princesna s číslem 19 na dresu - slečna Vašíčková. Absolutně netuším o koho se jedná, ale podle stavby těla byla stvořena jako mix výše uvedených slečen - Sanny, Sluníčka i MoiYmo. Pokud k nim zároveň přidáte roztomilý obličej Barunky, vyjde Vám nejkrásnější florbalistka světa. Prohodil jsem s ní jen několik málo slov, po skončení prvního dne play-off jsme se však i s fanoušky Děkanky shodli, že právě slečna Vašíčková je Miss Floorball 2008.
A celek FBK Undy Děkanka byl soupeřem mých Bivojek, avšak k tomu se dostaneme záhy.
Nejprve se sluší prozradit oddanost Vítkovických slečen k tomuto sportu s děravým míčkem. Od rána od čtyř byly slečny na nohou, vydaly se na dlouhou cestu na trase Ostrava - Praha, poté co přijely do metropole, vyskytl se před nimi stejný problém jako jsem vlastnil já, naturalizovaný příslušník hlavního města, nemohly najíti halu ve Štěrboholích.
Štěrboholy je pofidérní čtvrť na periférii Prahé, jedná se o městskou část Prahy 10, která je situována až za Malešicemi, navíc obklopena továrnami a obchodními centry.
Vítkovické florbalistky, obdobně jako já, nemohly najíti přístupovou cestu k hale. Nakonec přebíhaly šestiproudou dálnici, aby se na play-off dostaly včas. Od čtyř ránko na nohou, hrály první zápas odpoledne a druhý až večer, od osmi hodin.
Není tedy divu, že jsem jim držel palečky minimálně stejnou intensitou, jakou jsem mačkal palečky slečnám ze Severu.
Es ká es ká bé es ká Bivoj, olé!
Celek SK Bivoj Litvínov, patriotky severních Čech, se ve čtvrtfinále play-off utkaly s týmem FBK Undy Děkanka Praha. Úvodní i odvetný zápas vytvořil fanklub Děkanky famózní atmosféru, když svůj celek povzbuzoval dosti brutálním pokřikem FBK - Undy! Děkanka - kundy!
"Kundy" nakonec zvítězily. V úvodním utkání neudržel Bivoj vedení 4:1 a s Děkankou remízoval 5:5. Remíza znamenala neúprosný fakt, že mužstvo, které vyhraje ve druhém zápase, postoupí.
Zatímco první zápas pražské slečny podcenily, ve druhé hrály svou obvyklou hru, jenže Bivoj hrál srdíčkem a když Ančítka snížila na 1:2, vyrovnání bylo na dosah. Při závěrečné power-play (čti při hře bez Sanny) inkasovaly Bivojky definitivní úder a s halou se loučily v emocích, v slzách.
Tolik plakajících slečen jsem v životě neviděl a přišlo mi to jako kruté vystřízlivění po překrásném odpoledni, kdy jsme se tolik nasmáli.
Odpoledne jsme se totiž s
Kamí a s
Kačí vydali do přilehlého obchodního centra.
Od Sluníčka mi zůstala jedna posedlost - vyhledávat sebevědomé slečny. Sluníčko sama byla sebevědomá, a právě to mě na ní imponovalo. Své florbalové mostecké Kamí vděčím za seznámení s nejvíce sebevědomou slečnou, co chodí po modré planetě.
Nejvíce si potrpím na značkové boty, značkové oblečení, značkové...
Nevím co všechno by slečna potřebovala označkovat, avšak setkání to bylo příjemné. Všichni tři jsme pak nasedli do předváděcího vozu na ploše OC a předváděli jsme, jak by asi jízda nás třech vypadala ve skutečnosti.
Následně jsme společně s Pájou, absolvovali masáž na louce, sedli jsme si ve čtyřech za sebe a každý masíroval záda tomu, kdo byl před ním. Další nezapomenutelná hláška Kačí?
Pohoda, jahoda...
A náhle nezbylo z pohodového (i jahodového) odpoledne vůbec nic, jen slzičky.
Cesta autobusem a metrem nazpět byla nezvykle tichá, smutná. Překrásný živel jménem Ančítka odpočíval, Mamí i kapitánka Lucí seděly a hleděly neznámo kam. I tak končí sobotní večery.
Důležitým poznatkem z víkendu je i seznámení s aktuálním chlapcem Sanny. Nevím, jak jsem sedl já jemu, ale skrze několik málo slov, které jsme spolu prohodili, soudím, že se jedná o regulérně sympatického chlapce, který se k veselé Sanny hodí. Nechť jim to tedy dlouho vydrží, protože láska je kurva a občas je lepší držeti se té kurvy, než smutniti, že jsme se jí nedrželi dostatečně pevně.
Jen tak wokrajowě... Tým Biwojek neinkasiwal 3 gól Děkanky bez Sanny.. Nawopak Sanny se gólu účastnila @ we hře Power-Play gól nepadl..
Sluníčkowej wečír... BB