22. května 2008 v 13:05 | Luciášek
Před několika málo okamžiky jsem byl vedením Universal Music nařčen z pošpinění dobrého jména této firmy. Důvod ryze prostý... subjektivní názor na danou věc. Ach, kam až může klesnout systém v té naší malé NESVOBODNÉ zemi?
Universal Music zastupují Wanastowi Vjecy. A já, nicotný malý rebel, jsem se odvážil napsati reportáž o jejich koncertu v Lucerně. Dnes v dopoledních hodinách se naplno rozhořela nenávistná reakce ze sídla Universal Music.
Universal Music dle slov Marcela Vyšína financují chod serveru, pro který svými články přispívám. Je prý nesmírně složité, server propagovat... a já jsem se za jejich snahu odvděčil "bludným" článkem. Mrzutost nad mrzutost. Neskutečně mě masakruje touha setkat se s presidentem modré planety osobně. Domnívám se, že při verbální analýze daného reportu z očí do očí, by argument mého věku nebyl dostatečně relevantní.
Leč vyslechl jsem si jen verbální analýzu plnou výčitek ze strany Universal Music. Panem Vyšínem mi bylo doporučeno, nechť se podívám na nekonfliktní recenzi na serveru
iDnes.cz. Ach, nekonfliktní recenze. Ano, avšak recenze bezpředmětná, bez jakéhokoliv názoru, jen houšť, houšť! Více podobných bezpáteřních recenzí!
Problémem dnešní společnosti jest, že se stále nedokázala vyrovnat s přítomností živlů, kteří se snaží podat ojedinělý náhled na danou věc.
O to více zarážející je pro mě fakt, že se neznámému, nedůležitému novináři podařilo téměř rozplakat Robeta Kodyma. Pana umělce Kodyma rozhodil článek, jehož jsem autorem? Směšné. Umělec by se měl vyrovnat s konstruktivní kritikou. Zvláště, když jsem ho v daném článku nekritizoval. Paranoia, že?
Jediné, co jsem kritizoval, byl zvláštní scénář představení. A na tom trvám. Nepřišel jsem si poslechnout stovky křičících lidí, ale jednoho jediného Kodyma. A vzhledem k tomu, že jsem zůstal nenaplněn, rozhodl jsem se svou frustraci vyjádřit psaným textem. Nutno podotknout, že značná část publika měla na věc stejný názor jako já (viz. diskuse na iDnes či pod již neexistujícím článkem na musicserver.cz).
Statisíce korun investuje vydavatelství do serveru? Osobně by mě zajímalo, kolik tedy Universal Music investují do jiných aktivit. Otázkou je, zda-li jiné aktivity vůbec mají. Nejspíše nikoliv, nejspíše jen propagují server MS.
Jsem z dané causy rozhořčen a přesvědčen, že např. v Německu by se nic podobného stát nemohlo. U našich západních sousedů platí svoboda slova, a to nejen mezi novináři. V tuzemsku však vládnou peníze, které Universal Music má. A nač se hádat se strategickým partnerem? To raději článek jednoho malého nicotného rebela stáhneme zpět do interní databáze.
Děkuji pane Vyšín, připravil jste mi nevšední zážitek, proti kterému byl i koncert WV opravdu jen ubohé divadlo.
Původní znění článku zde:
Mlčící Kodym a publikum jako kompars
Úterní koncert Wanastowek se zapíše do historie jako rozporuplná událost. Na jedné straně se projevilo, že kapela má v repertoáru nepřeberné množství hitů. A odvrácená strana? Návštěvníci byli jako platící kompars, který účinkoval na připravovaném DVD z pražského koncertu.
Jako první dostala na pódiu prostor plzeňská formace
Mandrage. Možná i kvůli ní zavítaly do Lucerny některé z davu mladých slečen. Mandrage se během několika měsíců vypracovali mezi ty populárnější kapely mladé generace posluchačů, nutno dodat že právem. Jejich vystoupení bylo překvapivě energické, nabité a tak nějak svěží. Jedinou slabou chvíli si punkrockeři vybrali při skladbě "Sluníčko", která by se svým infantilním textem hodila spíše do repertoáru Jaksi taksi, Rybiček 48 či podobných pseudopunkerských seskupení. Mandrage se přitom může srovnávat s Post-It a podobně laděnými kapelami, v nichž se skrývá velký potenciál. Publikum ale bohužel zůstalo při setu předkapely chladné.
Wasnastowi Vjecy - Robert Kodym, P.B.Ch., charismatický kytarový mág Tomáš Vartecký a bubeník Martin Vajgl. Tato jména znal každý návštěvník po koncertu nazpaměť, neboť Kodym celou kapelu během večera představil celkem pětkrát. Čas získával nejen představováním jednotlivých členů, ale i nesmyslnými výkřiky a pokřiky, které měli lidé za úkol opakovat. Místo zpěvu se pak často zasnil do své pirátské minulosti, ze které mu zůstal již jen ten klobouk... a mlčel. Kompars zpíval, Wanastowky hrály, Kodym mlčel. "Andělé" a "Otevřená zlomenina srdečního svalu". Obě písně Kodym promlčel a jen občas vykřikl část textu, aby záhy mlčel.
Fanoušci v euforii zpívali, ale větší část z nich si již po pár minutách uvědomovala, že vše je jen dlouze připravované divadlo pro potenciální kupce "DVD Best Of 20 let". Kamery létaly nad hlavami komparsistů (jak kdosi publikum trefně pojmenoval) a ti měli, jakoby podle předem daného scénáře, za úkol zvedat ruce a zpívat. Kodym opodál mlčel. Je opravdu škoda, že se mu fenomén ticha tak zalíbil: ve vzácných chvílích zpěvu byl totiž Kodym nejsilnější za posledních několik let. Od rozpadu Lucie nezpíval tak dobře jako v úterý v Lucerně. Nejvíce emotivně působily ze setlistu WV dvě písně - "Slečna Anna" a "Kočárek". Největšího aplausu se pak dočkaly klasiky typu "Nahá", "Sbírka zvadlejch růží" či přídavek "Kouzlo". Ukázalo se, že Wanastowky mají příjemné starosti při sestavování setlistů, mají totiž k dispozici tolik kvalitních písní, že vždy musí některé vynechat. Tentokrát se nedostalo na "Vlkodlaka" či "Kapky krve". O to více je nepochopitelné zařazení čtyřicet let staré "Bedny od Whisky". Ale proti gustu žádný dišputát.
Fyzicky sice v Lucerně vystupovaly jen dvě skupiny, přítomna však byla i třetí. Ta nejkrásnější - nad jevištěm se vznášel stín Lucie. Při každé z její písní, kterou Kodym a spol. zahráli, se fanoušci dotýkali pomyslného ohně ve svých duších i uších. Na oficiálních stránkách kapely se můžeme pokochat pohledem na dekadentní časomíru, která neúprosně měří "plánovanou uměleckou pauzu, která začala po skončení londýnského koncertu 2.10.2004 v 0.00". O tři roky a téměř osm měsíců později je reinkarnace Lucie dosti nepravděpodobná. Sólová dráha Davida Kollera, zdá se, naplňuje, P.B.Ch je sice neviditelný, přesto ve WV očividně spokojený a Kodym? Pirát Kodym zarytě mlčí.
Věčná škoda, česká hudební scéna by si zasloužila mít opět jednu z nejlepších skupin své historie pohromadě. WV jsou sice alternativou, jenže o poznání slabší. Navzdory kritice si v závěrečném resumé ale Wanastowky zaslouží respekt za kampaň proti užívání alkoholu před řízením, uznání za uměleckou tvorbu a poděkování za zajímavý večer. Poděkování? Neděkujem', vypadněte!
V týhle zkorumpovaný zemi už není čemu se divit...x/