close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kamencové jezero 2008

13. července 2008 v 13:07 | Luciášek
Mí drazí přátelé,

chtěl bych Vám poděkovati za příjemné zážitky, úzce spjaté s pobytem, u Kamencového jezera. Onoho pobytu se zúčastnilo celkem více než dvacet lidí. Hlavní poděkování však patří chomutovským máňám (Mamut, Terka, Ondra aka Netáhlo, Káča…), pražské dvojce (Simí a Kubíček) a Jájince (odkaz na její alternativní deníček).

Nultý ročník Kamenčáku se uskutečnil v roce 2006. Tehdy jsem potkal Sannynku a poznal Kamí.

První ročník Kamenčáku se uskutečnil v roce 2007, a přesto, že bylo tehdy pozváno více než deset lidí, užívali jsme si v šesti - Mamut, Káča, já, Štěpík, Maikí a Sannynka. Kamenčák nenadchl, ale ani nezklamal.

Druhý ročník Kamenčáku se uskutečnil v roce 2008, bzw. před několika málo hodinami. Původně plánovaný třídenní výlet se protáhl na šest dní. Šest nezapomenutelných dní. Pozváno bylo celkem 36 lidí z mého bližšího či vzdálenějšího okolí. 22 lidí se pobytu opravdu zúčastnilo.

Z větší části napomohl letošnímu Kamenčáku i fakt, že se uskutečnil krátce po Mořském Koníku, takže z Koníka dorazila podstatná část našeho "jazzíčkového spolku". Celkem se z letošního MK ukázalo na Kamenčáku 10 lidí! Kromě toho přijeli autem 4 Pražandy (Mekkeyla a její kamarádky) a Maikí se svým přítelem. Přiletělo i Letadlo, vše se točilo kolem mániček, zastavila se i teplická Kamilka.

Letošní Kamencové jezero mělo jediný cíl - propojit mně nejbližší jedince v celistvou society, která se bude mít ráda. Ona society opravdu vznikla, průběh vznikání by se dal přirovnati k reality show.

Chomutov je srdcová záležitost. Severní Čechy - i proto, nebo možná právě proto SEWCZECH - jsou neméně srdcové. Můj rodný kraj. Můj domov.

DEN 1, 07/07/08

Na nádraží s Jájinkou hledáme podobné nastavení nálad a rozpoložení. A budeme se míjet, stále se budeme míjet… tentokráte já hyperaktivní, ona mrtvá, jindy děj zcela opačný.

Přidává se k nám Kačí a vytváříme první pomyslná citová pouta, vazby se projeví teprve po příjezdu na zastávku Chomutov město - Mamut s Terkou nám jdou pomoci ubytovat se do kempu.

Krásné setkání - magie místa, času, prostoru, citů…

… Káča nám pomohl také, avšak druhý den se vydal na MoR, a tím jeho působení na našem Kamenčáku skončilo. Celý den byl ve znamení příjezdů, neustále někdo přijížděl (např. Pražandy jely do Chomutova 8 hodin - Hut Ab!).

Další v pořadí byla Ájí s karlovarskou Simčou. Následoval Hop s Michalem. Masakr. Během pár minut nás na Kamenčáku bylo stejně jako za uplynulé dva roky. Měl jsem upřímnou radost a intensivní pocit, že letošní Kamenčák bude vůbec tím nejvydařenějším, ještě více sílil.

Poté, co dorazili i Kubík se Simonkou z Prahé, vyrazili jsme na nákup do Lidlu, kde proběhl konflikt par excellence. V hlavních rolích a pokladní(k).

Pomstili jsme se až v Kauflandu, kde jsme odcizili nákupní košík a vydali se od zastávky Jirkov zastávka, do zastávky Chomutov město pěšky.

V Kauflandu jsme nakupovali - ostatně obdobným stylem jako v Crné Gore. Já chci zpět!

Večer nepustili máničky do kempu, a tak jsme se sešli u závory, na území nikoho a jsem tam započal číst svou tvorbu. Většinu posluchačů zaujala. Líbil se mi především pohled Terezky. Její veliké oči mě baštily a já se jen usmíval, ne na ní, ale na Mamuta, který toto děvče kdesi v pustině ulovil.

DEN 2, 08/07/08

Den začal výletem do zůčka v Chomutově. Všem se výlet líbil, největší radost ale sálala z očí Simonky, která doslova explodovala, když mávala ležícímu rysovi se slovy: "Áchoj chošiško!". A mávala, a mávala.

Největší atrakcí se stalo malé opičátko, které bylo fakt nejvíce hc. Zůstali jsme u něj přes hodinu, a to jsme ho jen pozorovali. Následně jsme se odebrali do safari, což nebyla dvakrát šťastná volba - zbytečně vyhozených šedesát peněz.

S Ájou a Simonkou jsme pak ze zůčka šli na česnečku a následně na sídliště, na nedobrovolnou procházku… potkali jsme začátek závorky úplně náhodou konec závorky Hopa a Kubíka. Po chvíli hledání jsme zpětně nalezli kemp. Kolem lunaparku jsme prošli s respektem, neboť včerejší zážitky některých odvážlivců byly odstrašující.

Únava se začínala dostavovat rychlostí kulového blesku, když tu vyléčila mou frustraci Vypsaná fiXa. Vedle nás kempili chlapci od Kladna, pankáči (nenávidím MS Word, slovníky T9 a další podobné vychytávky, které místo slůvka pankáči napíšou pekáči a místo ahoj napíšou chinol atp.)

Vedle začala hrát fiXa a já explodoval štěstím. V hlavě mi tak vykvetl abnormálně geniální nápad hrát frisbee bez frisbee, regulérně jsme si tedy házeli s imaginárním létajícím talířem. Všechny nás to moc bavilo.

Videa vznikla, a tak doufám, že je Jájinka uploadne na utube.

Večer se někteří opili, že Simonko? Jiní si zafilosofovali a jiní padali z laviček (že Jájí). Každý svého štěstí strůjce, jen od tohoto večera nenávidíme Sto Zvířat a píseň Nikdy nic nebylo. Neboť když si opitá Simonka určovala v roli DJky playlist, Nikdy nic nebylo střídalo Nikdy nic nebylo a následně opět Nikdy nic nebylo. Prostě Nikdy nic nebylo a tečka.

Ájí se v noci začala dusit a Kubíček mě na to chtěl upozornit, leč upozorňoval mě na fakt, že se mu dusí jeho (bývalá?) přítelkyně příliš flegmaticky… a tak, jsem si myslel, že si dělá legraci. Ráno mi bylo sděleno, že se Ájinka opravdu dusila, tímto se omlouvám, že jsem ji nezachránil… zachránila se sama.

DEN 3, 09/07/08

Jak bylo řečeno, Kamenčák bude nejspíše třídenní. Dle toho se řídila část osazenstva. Postupně nás část výpravy opustila, jiná část ale přijela… den ve znamení odjezdů a příjezdů byl zmatený.

Déšť navíc střídal sluneční svit, a tak nikdo nevěděl, co se bude za pár minut v kině před jeho očima odehrávat. Adélka výtečně hrála na kytaru, Simí odjela do Carlsbadu a my jsme snídali na zemi před zašlou socialistickou samoobsluhou.

Odpoledne jsme se rozštípili na několik skupinek, jedna byla na šlapadle, jiná dala přednost hraní her… bylo příjemné sledovat, že se každý dokáže zabavit sám, a nepotřebuje k tomu v dnešním postmoderním věku počítač, ani podobné výdobytky doby.

Večer jsme se vydali do hospody U Pavouka. Kultovní hospoda chomutovských mániček. Jájince se podařilo v této hospodě pořídit naprosto geniální fotografii. Vlastně celou galerii fotografií (1, 2, 3).

Po návratu z hospody jsme se skamarádili s německými spoluobčany, kteří se domnívali, že jsem také DeDeRon.

DEN 4, 10/07/08

Ráno jsem skočil pro výbornou snídani a chtěl jsem rozzářit úsměv na tvářích všech účastníků zájezdu. Nepodařilo se. Každý se tvářil, jakoby chtěl být někde jinde… a to zase ne! Jsme jednou na Kamenčáku, a tak jsme se vydali za brány Kamencového jezera a projeli se do Teplic.

Proběhlo setkání s MoiYmkou.

Teplice a vůbec, celý náš ústecký region, včetně Chomutovsko-mostecké pánve, pražské obyvatele překvapil. Zaskočily je informace o uhelných prázdninách, inversi, rekultivaci měsíční krajiny atp.

V teplické metropoli výborně ohlídala Jájí naše děti - Simonku s Kubíčkem.

Při zpáteční cestě nám začalo psát Letadlo. Má bývalá slečna, kdysi před šesti lety. Stala se však důležitou i v mém současném životě, dle její přezdívky se jmenuje naše hudební skupina - LETADLO SPÍ DOMA. Škoda tedy, že Letadlo nepotakala má zpěvačka - Mekkeyla.

Navštívili jsme centrum města, hlasovali jsme o návrhu o hlasování o návrhu a nakonec dorazili k čajovně. Letadlo přiletělo ve velkém stylu a poté, co se s Kubíčkem opilo, si s ním ve stanu, v kempu, i řádně užilo. Užívání si patří k životu letadel, která létají po obloze sem a tam…

… Letadlo tedy spalo ve stanu s Kubíčkem a my jsme se ehm, jak to jen nazvat? Vcucli… vcucli do jedné ložnice našeho gigantického stanu (za jehož zapůjčení děkuji Japonce, Helče i Vaškovi).

DEN 5, 11/07/08

Den pátý byl krizový, lidem došly peníze. Začala frustrace, nebylo co jíst, pít… dle toho se odvíjela nálada. Jediné světlé okamžiky nastaly, když se zastavil Ivan...

A mraky nám houstnou a holky nám tloustnou, ukazujou pupík, dej mi kousnout!

Nálada by se dala opravdu krájet, vysvobozením tak byl večer… poté, co jsme zabalili stany a uklidili nepořádek, který po nás zůstal, vydali jsme se s Ondrou aka Netáhlem na jeho zahradu.

Zde jsme po příchodu Mamutkai udělali táborák, následně opékali klobásy, něco popíjeli, ale hlavně si povídali, všichni a o všem. Především pak zavzpomínali na staré časy. A bude hůř... pohled na Chomutov, Chomutovsko-Mosteckou pánev... v noci i při svítání... smysl lidského bytí, existence, ten pravý důvod existovat, aby člověk mohl podobná rána zažívat.

DEN 6, 12/07/08

Hektický den, který měl svůj prvopočátek v rychlém probuzení a sprintu přes celý Chomutov.

Simonka odjela do Prahé, Mamut došel doprovodit Kubíka na benzínku, kde Kubík stopoval projíždějící vozy… Ondra aka Netáhlo, ten již pracoval doma na přestavbě kuchyně.

Zůstali jsme ve třech - já, Jájinka a Mamut. Došli jsme k němu domů. Maminka nás pohostila štědře a já konečně viděl Mamutovu sestru. Ehm? Mamute? A dáš mi na ní číslo? Víš jak, ať zůstanu u Vás v rodině… xD

Ne, opravdu mě zaujal positivní energií nabitý byt, kdesi v cikánské čtvrti nedaleko vlakového nádraží Chomutov město. Respekt na druhou.

Mamut dostal posvátnou placku německého undergroundu. U vlaku jsme se rozloučili a zůstali jsme s Jájí sami. Tak jako na začátku, prakticky před týdnem. Zase sami.

DEN 7, 13/07/08

Je to již celý den, co jsme se rozprchli do svých domovů. Stále pro sebe dýcháme, spolu a přitom každý úplně sám. Je to již celý měsíc, co jsme byli v Černé Hoře. Stále pro sebe dýcháme, spolu a přitom každý úplně sám. Krásné pocity, které střídají pocity frustrace a tužby nebýt sám, ale vrátit se tam, kde zůstal kousek vlastního serce. Kamenčák i MK mají jedno společné - fantastický kolektiv. Na MK se utvářel tři týdny, na Kamenčáku se sice stavělo na koníkářských základech, ale i přesto se utvořily kamarádské vazby v neskutečně krátkém časovém rozmezí, cca. 2-3 hodin.

Děkuji ještě jednou všem zúčastněným. Pevně doufám, že Vás pobyt obohatil, a že jste díky němu poznali nové lidi. Že letošní Kamenčák splnil Vaše očekávání… padl dokonce návrh, zda-li neuskutečníme v rámci letošního léta ještě jeden výlet na Kamenčák? Tak se vyjádřete…
 


Komentáře

1 Mamut Mamut | 13. července 2008 v 14:14 | Reagovat

Nebudu se k tomu vyjadřovat,nemá to cenu..Luciáš ví,nic si říkat nemusíme a přece všechno chápeme,Kubík ví taky a asi jen tak nezapomene,Jája pozná a vědět bude,Terezka ví a její oči vidí všechno,Káča neví a Netáhlo chlastá...Toť vše............A bude hůř.

2 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 13. července 2008 v 14:19 | Reagovat

Tak se domnívám, že všechny důležité momenty byly popsány dokonale.. bez chyb.. díky, žes vynechal mé psychické rozpoložení (pátek večer)... Chcu vám všem ještě jednou poděkovat za úžasné a hlavně nezapomenutelné!!!  zážitky. Popravdě řečeno mám stále chuť se zapnout do spacáku když je mi zima... jít si sednou a molo když mám chuť přemýšlet.. zapnout stan aby tam nenapršelo a modlit se aby při větru stan neodletěl...

Celkově vzato je článek napsán krásně.. realisticky.. fotky to doplňují.. ale já chci vidět tvé fotky Luciášku a nee ty moje =)) takže to je jediná prosbička...

Budu ráda když Vás uvidím, co nejdříve to půjde... již při odjezdu se mi stýskalo.. doopravdy... CHCI ZPÁTKY!!!

3 Kaczenka Kaczenka | Web | 13. července 2008 v 22:03 | Reagovat

Upřímně mi je líto že jsem nemohla zůstati déle...a největší naštvání bylo když jsem ve středu večer přišla do práce a bylo m i uděleno petidenní volno !!:X Chtěla jsem se vrátit zpět a zažít vše co se událo od středy do soboty ale nebylo mi to dovoleno,bohužel.Doufám že se ještě někdy zúčastním podobné akce se STEJNÝMI lidmi.....a tímto chci i poděkovat Luciášovi za pozvání !!!!

4 Maikisqo Maikisqo | 14. července 2008 v 7:08 | Reagovat

newim jestli je to tím že mě opawdu nesnášíš či co ale mé jméno se zase objewilo minimálně chjo...:(

5 slůně slůně | 14. července 2008 v 11:33 | Reagovat

opravdu přijelI autem pražandy? :)

jinak, velmi lituji své neúčasti, ale byla oprávněná, MoR volal.

6 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 27. srpna 2008 v 0:07 | Reagovat

chtěla bych zpět... chtěla...

7 Síma z Varů Síma z Varů | E-mail | 27. srpna 2008 v 14:57 | Reagovat

Bylo mi s váma skvěle,se všema,propstě super!Jako bych vás už dávno znala,chi chi:-)No zopakovala bych to a HNEEEEED

8 Luciášek Luciášek | Web | 30. srpna 2008 v 21:06 | Reagovat

I já bych chtěl okamžitě zpět a těší mě, že jste všichni výše uvedení tento chlívek navštívili...

... zdravím do Varů, Simonko má...

9 Luciášek Luciášek | Web | 30. srpna 2008 v 21:06 | Reagovat

ad jájinka: I já... hned.

10 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 30. srpna 2008 v 22:52 | Reagovat

ano ano... okamžitě ihned... aspoň k Mamutkovi domu xD tam to bylo fakt jako doma... :))

11 Luciášek Luciášek | Web | 30. srpna 2008 v 23:26 | Reagovat

ad Jájí: Domácí atmosféra se nedá koupit... líbí se mi, jak se všichni snaží si ji koupiti pomocí různých vylepšováků... Mamutek nemusí nic vylepšovat, jejich domácnost přímo láká k nastěhování se xDDDD

12 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 30. srpna 2008 v 23:47 | Reagovat

souhlasim...hned bych se tam stěhovala... achich ouvejek... vzpomněla jsem si na náš rozhovor na molu... :))

13 Luciášek Luciášek | Web | 31. srpna 2008 v 18:16 | Reagovat

Ale nevzpomínej... to jsme se ještě neznali... a známe se vlastně nyní? Nikoliv... znali jsme se tak křehce... a bylo to strašně zajímavé... zajímavější než nyní?

14 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 17. září 2008 v 22:18 | Reagovat

znali.. neznali... poznali... nepoznali... těžké říci.. v podstatě sama sebe neznám ani já..  ale před tím tvým skokem... ktery doufam nebude... musime jeste na kamencak... nebo ne musime..ale bylo by fajne se tam kouknout...aspon do chomutova... za skvelym mamutkem, krasnookou terezkou, chvilema upovidanym kacou a lochtajicim ondrou :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama