V altánku se lidé scházeli i rozcházeli. Kdykoliv jste někoho hledali, bylo jasné, že se vyskytuje v altánku. Poslední den pobytu jsme v altánku pobyli jen okamžik, přesto ten okamžik trvá dodnes. V altánku se odehrál celý Koník jako rámcový příběh.
Amfiteátr
Familiérně označován za Amfík. Odehrávali se zde diskotéky, ale také porady vedoucích, při kterých byla snad ještě větší zábava než při diskotékách. Věčná a nesmrtelná hláška hlavního vedoucího? "Ta je tak blbá, že ani na šukání není dobrá."
Balkóny
Letošní MK objevil pro již tak bohatý český jazyk neologismus - balkónování. Balkónování probíhalo mezi vedoucími, praktikanty i chovanci. Jedním z nejkrásnějších balkónování bylo setkání na pokoji 605, při kterém padaly nezapomenutelné hlášky a výkřiky jako Hrnec nebo Kredenc. Balkóny byly také hojně využívány pro šnekování, praktikantka Markétka by o tom mohla vyprávět, že? Můj osobní nejkrásnější balkón bylo filosofování s vedoucími Jirkou a Evelínkou. Vládla atmosféra, kterou receptory těla i psyché nepobíraly.
Bouřka
Že zažiji největší bouřku svého života na Koníku v Černé Hoře, jsem opravdu neočekával. Plavi Horizont se jedné noci stal okem tří bouřek zároveň a dle toho vypadal i výsledný efekt. Blesk následoval blesk, hrom stíhal hrom. Škoda jen, že se nikomu nepodařilo blýskání se, zachytit. Nad Lovćenem (masivní pohoří nad Bokou Kotorskou) totiž vypadala bouřka věru magicky.
Crno Vino
Jak jsem byl poučen, když po vínu pálí žáha, nejedná se o kvalitní víno. Crno Vino, které praktikanti dostávali při každém jídle, rozhodně nebylo kvalitním vínem. Za vděk tak brali kromě vedoucích i chovanci, kteří ho hojně ředili kolalokou. Své by mohla vyprávět Simí, že?
Děti
Vždy jsem si přál mít děti. Dokonce jsem měl pro svá dvojčátka - holčičky - vyhlédnutá jména: Ema Antigona a Nina Electra. Po letošním Koníku jsem se rozhodl, že děti si před čtyřicítkou nepořídím. Několik dní jsem měl za úkol hlídat oddíly chlapců, ty jsem si vycvičil k obrazu svému, avšak oddíl slečen, které mě měly za tatínka a Simí za maminku mě učaroval. Ano, neustále upatlaná trička od jejich špinavých ručiček mě iritovala, avšak v celkovém efektu jsem se rozplakal jako želva, když mně a Simí malé princesny recitovaly básničku, že mají mamí Simonku a tatínka dýdžeje. Na podobné emoční vlny ještě nejsem zdaleka připraven. Smyslem lidské existence je vychovávat nové generace potomků, kteří vychovají další potomky. Pevně doufám, že vychovávat ještě dlouho nikoho nebudu, však jsem sám ještě stále malé dítě.
Diskotéky
Elita
Na Koníku se již tradičně hraje na elitářství. Každý tábor má svou elitu, smím-li hovořit za náš tábor, elitu tvořilo šest jedinců, kteří byli všichni více či méně propojeni - Kubík, Tomášek, já, Simí, Šárý a Ájinka. Když se něco v naší šestici porouchalo, bylo to starostí všech šesti osob, ne jen těch, kterých se ono porouchání bezprostředně týkalo. Bude mi ctí, pokud se elita ještě potká, pokud možno co nejdříve - na Kamenčáku...
Euro 2008
Při utkání České Republiky a Turecka jsem logicky fandil Turkům. Vlna nevole, která se po vyřazení nemachrovaných nagelovaných českých pseudohvězd zvedla, neměla v historii Koníka obdoby. Jedinec se radoval, dav plakal. Nakonec jsem naučil část chovanců fandit Turkům a Kubík se mnou dokonce po vyřazení Turecka proléval slanou vodu z očí…
Gin
Oblíbeným pitím se stal gin, nejprve s tonikem, následně se mezi chovanci konzumoval zásadně bez brzdy. Ano, potvrdilo se pravidlo, že z dětí Koník udělá příslušníky Klubu anonymních alkoholiků...
Holky
Mezi slečnami byly klíčové oddíly 2, 4 a 6. Vítězem se stala paradoxně čtyřka. Čtyřka zvolila výbornou strategii - být všude, kde se něco děje. Ač do dané problematiky vidím jen okem laika, dovolím si tvrdit, že v oddílech 2 a 6 vládla mnohem přívětivější atmosféra, než ve čtyřce, kde to především ke konci pobytu vřelo, jenže… Veru, resp. Šárý, Niki a Nela nezachrání všechno, když proti nim stojí v oposici Simí s Pájí. Slečny ze čtyřky nebyly rozhodně "nejfajnovějším" oddílem, přesto na plné čáře v pomyslném hodnocení zvítězily. Respekt.
Hotel
Jak při vyhlašování Miss Crna Gora 2008 padlo, hotel Plavi Horizont je luxusní a jen pro náročné. Jen magor mohl taková slova pronést. V tomto případě magorka. Dvouhvězdičkový hotel nedosahuje kvalit ani jedné hvězdičky. Na stranu druhou, ochotný personál utvářel hotelu skvělé jméno. Vždyť když Vám kosovská uklizečka nabídne svou ruku a chce Vás seznámit se svou rodinou… slova nestačí. Ona uklizečka obdarovala řetízky kromě mě i Simí. Muslimská uklizečka s podivným jménem se stala jedním ze symbolů letošního MK.
Jazzíček
Oficiální hymna letošního prvního turnusu v Černé Hoře pochází od mého oblíbeného zpěváka Xaviera Baumaxy. Jeho píseň Jazzíček ho proslavila mezi stovkami dětí a mně dala lichotivé přízvisko magor. Jede si ten svůj jazzíček, je to magor a doma asi neměli rádio! Ke stažení ZDE.
Jídlo
Mastné skvrny v polévce, hranolky a marmeláda každý den… a co jako? Ten kdo řešil jídlo, řešil jen pouhé formální žabomyší války. Kvůli jídlu se na Koníka nejezdí, nebo se mýlím?
Kalby
O kalby šlo především. Chovanci, praktikanti i vedoucí zažili mnoho povedených i těch méně povedených kaleb. Prvotní nadšení přecházelo v nutnost nějak se zabavit. Chovanci poslední dny chlastali jen na důkaz vzdoru vůči autoritám, praktikanti a vedoucí jen z důvodů nedostatku jiné zábavy. Rozhodně se však nedá říci, že by někdo strávil tři týdny naložen v lihu, to ostatně neumožňovalo klima, dostatek práce a vybudovaná nechuť k místnímu alkoholu.
Kluci
Mezi chlapci byly klíčové oddíly 1 a 3. Pětku vynecháme kvůli jejich svérázné paní vedoucí a zbytek kluků? Jedinci by se dobří našli, ale celkově se veškerý děj letošního MK odehrával kolem jedničky a trojky. Zpočátku měla náskok jednička, jenže jejich pokřik Uganda se po prvotní euforii stával pouhým objektem k smíchu. Jednička podcenila trojku a ta ji již od poloviny pobytu hravě "přehrávala". Co se sportu týče, neměla jednička konkurenci, co se však mezilidských vztahů týče, více iniciativy projevila právě trojka. Kluci z jedničky (především Elvis a Dušan) měli obrovský potenciál, aby se stali hvězdami celého Koníka. Oni se však spokojili s rolí uspokojování slečen ze čtyřky. Kdo chce kam, pomožme mu tam. Trojka zvítězila na plné čáře. Z Kubíka a Tomáška se stali miláčkové praktikantek i slečen, zatímco poslední noc Důšovo skleněné oči hovořily za vše. Sám uznal chybu, že se stejně jako ostatní dal příliš ovlivnit Johnym a podobnými nafoukanými individualitami. Právě "vůdci" jedničky stáli za jejím pomyslným pádem.
Kouř (informace o filmu ZDE)
Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový… co dodat? Ke stažení ZDE. Pilotní píseň ze snímku Kouř pronásledovala celého Koníka od druhé diskotéky, kdy jsem na onu píseň zahrál divadlo a zjistil jsem, že nejsem sám, kdo ji zná. Právě díky této písni jsme se seznámili se Simí... není to znamení?
Marodka
Kdo letos nebyl na marodce, jakoby vůbec nebyl na Koníkovi. Když jsem poslední den zaslechl debatu doktorů o vytíženosti marodky, došlo mi, že letos se na marodce vystřídalo opravdu dost lidí. Dokonce se pobyt mezi čtyřmi stěnami nevyhnul ani zmiňované Simí… natažené tříslo, pofidérní angína a další a další mrzutosti potkávaly tuto slečnu i ostatní tvory na MK.
Moře
Nejsem zastáncem zájezdů k moři, kdy si připadáte jako Mojžíš, chodící po hladině. Pozvolný vstup do moře byl téměř absurdní. Většina chovanců za celou dobu pobytu neplavala, vystačila si totiž několikakilometrovým chozením po mořském dně.
Nevěra
Nevěra je snad symbolem MK od samého počátku. Již Mamut, příslušník staré platamonské gardy, tvrdil, že Koník je od toho, aby pročistil vztahy a oprášil popř. rozbořil jejich reálné základy. Během Koníka se rozpadly hned desítky vztahů na trase Černá Hora - Česká Republika. Nejhůře to nejspíše nesla Nela se svým chlapcem. Nevěra ale byla na Koníku přítomna i mezi chovanci. Nikdo neměl nic jistého, nikdo neměl jisté, že ranní partner, bzw. partnerka, zůstanou partnery i pro večerní program. Vždy se pomyslný chléb lámal o poledním klidu, o tom žádná.
Noc
Každý den ve 22 hodin se opakoval stejný děj. Večerka. Večerka značí odcházející večer a přicházející noc, a právě to je ideální čas na probuzení. Poslední týden se chodilo na pokoj ke klukům z trojky. Předchozí týdny se kalilo na balkónech u praktikantek, popř. s vedoucími. Nyní hovořím za sebe, kde jste kalili vy, to opravdu netuším, ale do komentářů to napsat můžete, ať zjistím, kde jsem o co přišel.
Obora
Do obory se chodilo pít, resp. chlastat. Lahvové pivo Jelen se stalo kultovní a právě po něm byla hospoda pojmenována Obora. Nejkrásnějším večerem pak bylo panákování a táhnutí křehkých slečen z města na hotel. V onen večer kalili kromě chovanců a praktikantů i vedoucí, takže kouzlo Obory zafungovalo na stojedna procent.
Pája
Neměli jsme se rádi. Ehm, nenáviděli jsme se. Nenávistná atmosféra by se dala krájet. Na závěr pobytu jsem se mu omluvil, ale přesto ve mně zášť zůstává. Nikdy bych mu nedokázal odpustit ten konflikt před hotelem, kdy pěsti musel hasit až hlavní vedoucí. Pokud si ráčkující učitel myslí, že mu patří celá planeta, hodí se, aby ho někdo vyvedl z tohoto bludu. Nepatří mu zhola nic, kromě dvou naivních blondýnek - praktikantek.
Pěnová párty
Pěnová párty u kluků na patře. Zůstaly vzpomínky, ohořelé stěny… nádherná noc.
Počasí
Kromě tří dnů vyšlo počasí perfektně. Na nebi ani mráček a rtuť teploměru se při nejteplejším dni zastavila na 52°C - ve stínu!
Poledňák
O poledňácích se lámal celý den. Polední klid byl mezistupněm mezi ranním a odpoledním mořem. Letos jsem zažil svůj první Koník v životě, kdy byly poledňáky prakticky bez dozoru. Často tak chlapci spali na dívčích pokojích (především já s Dušanem na pokoji se Simí, Hančí a Pájí). Jindy se uskutečňovaly různé orgie (v rámci slušnosti samozřejmě) - např. kalba na balkónku u Áji, předposlední den. Klíčový poledňák se však odehrál zhruba v polovině pobytu. Před ním i po něm bylo všechno jinak. Líbací soutěž, která se uskutečnila, měla dva vyhlášené vítěze, ale také hned několik nevyhlášených poražených. Tento poledňák navždy změnil celý třítýdenní pobyt. Ona soutěž byla vstupenkou do pekla, o čemž se přesvědčila většina aktérů.
Praktikanti
Nikdy v historii nebyli praktikanti tak blízko chovancům. Praktikanti si vždy vytvořili vlastní identickou skupinku, v jejímž mikrosvětě tři týdny pobývali. Letos bylo vše jinak, celkem šest praktikantů se rozdělilo na dvě skupinky. Zatímco Martina s Natálií separovali ke sporťákovi Pájovi, zbylí čtyři praktikanti - Evča, Markétka, Dení a vedoucí praktikantů (já) většinu času trávili s chovanci. Ve dne v noci jsme se pohybovali mezi chovanci, především mezi oddíly 3 a 4. Kdybych měl říci nejbližší osobu mezi praktikanty, tak to byla Markétka, hned v závěsu Evča s Dení. Markétky humor mi prostě sedl nejvíce - "Jéžišmárja!" "Zoltán!" "To víš, že jo!"
Radovići
Velkoměsto mající dvě stanice metra a infrastrukturu, kterou i pražská metropole může tiše závidět. Probuzení se do reality? Ospalé městečko s minimárketem, kde kromě alkoholové pasáže nebylo co nakupovati. Obyvatelé Radovići pasou kozy, přejíždějí hady, modlí se k Bohu a obědvají (oběd = černohorsky ručak, ale srbsky oběd) na ulici.
Salaš
Pro vedoucí pracovníky se po dvě noci pořádala velkolepá párty, zvaná salaš. Salaše jsem se neúčastnil, přesto bych vyzdvihl Aleška - Ajťáka. Chlapec se presentoval jako zkušený alkoholik, na hotel dorazil donáškou a o svou dobrou pověst se tedy nemusel bát ani poté, co během noci naplnil žaludečními šťávami desetilitrový kbelík.
Sannynka
Jakási prťavá slečna mipo první diskotéce půjčila památníček, abych do něj zapsal zápisek. Otevřel jsem ho. A hle… Sannynky výtvor. Pro méně chápavé, se Sannynkou jsem strávil 15 měsíců svého života a právě když odjela na svůj první Koník, ubíhaly poslední vteřiny našeho vztahu. Právě její malůvku jsem objevil při prvním otevření onoho památníčku.
Satan
Nikolka moje osobní, šokovala mě již na samém začátku pobytu. Úvodní dny jsem s tímto pozoruhodným objektem musel trávit - mělo to jednoduchý reálný základ - společná posedlost hudební skupinou The Plastic People Of The Universe. Navíc se Satánek stal mým častým fotografickým modelem… tedy spíše modelkou, ochotnou pomocnicí při diskotékách, a také mi půjčovala lak na vlasy a občas odhazovala ručník, abych viděl i něco více… přibližně tolik jako moucha v ranním pivě.
Serbija
Překvapila mě mentalita místních lidí. Např. v krámku v hotelu jsem si udělal z Željka i Iljy kamarády, kteří mě před koncem pobytu obdarovali ručníkem Partizanu Beograd (já jim věnoval placku Bohemians 1905). Mentalita lidí je modifikována válkou, avšak zachovává si tu svou typickou balkánskou temperamentní příchuť. Mentalita místních v Boce Kotorské je mi blízká i kvůli slůvku maňána… žijí si pohodový život a rád se do Boky Kotorské jednou vrátím.
Střepy
Na konci pobytu se podařilo jednomu hajzlíkovi (ne náhodou se jednalo o Hopova bratra) vysklít sklo auta vedoucích pracovníků. Škoda byla nevelká, avšak onen průšvih zpřísnil režim posledních dní, a za to by si zasloužil viník náležitě zaplatit.
Svoboda
Synonymum pro slovo Koník je verbum svoboda. Během třech týdnů zapomenou lidé na stereotyp, na běžné starosti a ukazují svou pravou tvář. Právě proto mě Koník nabíjí positivní energií. Rok co rok totiž zjišťuji, že dnešní příslušníci postmoderní generace nejsou úplně ztracenou, slepou vývojovou větví. Lidem akorát chybí v reálném životě ten punc svobody, stávají se vězni konzumního světa, touhy po moci, slávě, materialismu a mamonu. Lidé jsou panensky čistí, především tehdy, když nemusí nic řešit a baví se životem - tak jako na Koníku.
Tivat
Pro mě osobně vůbec nejsilnější okamžik celého letošního Koníka. Takový byl výlet do Tivatu. Ve městě se absolutně nic nedělo, cílem bylo nalézt hospodu. Hospoda u extrémně pomalé číšnice, takový název si jedna z nich od naší skupinky vysloužila. Pila se Tequila Sunrise a Johny Wolker. Chemie lidí absolutně zafungovala a na samém konci pobytu jsme se poznali s Nelí. Cesta autobusem zpět do hotelu byla nabitá stimulací… psychickou i fyzickou, sexuální i verbální. Okamžiky štěstí v blízké přítomnosti Nely, Honzy s Verčou a Ajfela.
Útesy
Odvážlivci z útesů skákali, jiní si jimi zpestřovali romantické procházky. Jistý vedoucí si na nich způsobil otevřenou zlomeninu prstu na noze. Nelze opomenout Tomáškovu větu "Co má se stát, se stane."
Vedoucí
To, že se z řad vedoucích rekrutují, ti nejúžasnější lidé pod černohorským Sluncem, se dalo očekávat již po příjezdu. Přátelská atmosféra, která od prvních dnů vládla, byla sice narušena nepřátelskými vlivy, avšak v konečném výsledku, si zaslouží drtivá většina vedoucích pochvalu. Největší pak manželé Svojtkovi, Jirka s Evelínkou, Jirka, Jarda a další a další…
Zvířata
V lokalitě Plavi Horizont, v centru Boky Kotorské, se vyskytovalo hned několik pofiderních živočichů. Naše soukromé zůčko obsahovalo vlky, šakaly, želvy, ještěrky, pavouky, hady, psy, ale i půlmetrové ježky...
Život
Kdo nezažil, nepochopí. Pouhé tři týdny pobytu na Mořském Koníku, dokáží udělat s psyché i s mozkovnou rázný proces. Stýská se mi. Stýská se všem. Je důležité vzít si z Koníka především to positivní. Tu dětskou naivitu, tu svobodu, ten pocit volnosti. Jak vlastně probíhal život na Koníku Vám? V komentářích je dostatek prostoru pro vyjádření se všech zúčastněných…
Neskutečný... Myslím si, že po přečtení nezůstane ani jeden člověk, kterýmu by se neleskla očka, ti slabší jedinci, jako já, se rozeřvou jako malý děti... Letošní koník byl neskutečně silnej...