... ale křivdil bych Japonce, kdybych tvrdil, že mi s ní nebylo dobře. Bylo mi s ní občas dokonce sluníčkově. Nyní by bylo na místě zmínit několik okamžiků a poznatků, které mi navždy zůstanou v paměti:
2) ples - zakalili jsme a poznali se ještě více než důvěrně
3) procházky - navždy budu mít spjatou Zámeckou zahradu s MoiYmo
4) její bráška - skvělý tvoreček, takové másílko, které mi bude opravdu scházet
5) její Lukyn - jsem rád, že jsem se s ním setkal a seznámil, chlapec mající styl
6) Božák - a jedna prokalená noc, nachytáni téměř nazí ve zkušebně, téměř nazí skrytí na omrzlém betonu místního parkoviště... všechno bylo téměř dokonalé
7) její kamarádky - Helča, Niki i Terka, tři sympatické slečny a kočandy
8) její vzkazy - občas MoiYmo zazářilo a překvapilo mě tím, jak důkladně mě zná, většinu času však bohužel nemělo potřebu mě o čemkoliv přesvědčovat
9) Ruzyně - když jsem ji přijel přivítat po jejím návratu z dovolené a přišlo mi, že by si mohla daného okamžiku vážit více, než si ve skutečnosti vážila
10) naše setkání při Kamenčáku - v tu chvíli jsme oba podlehli iluzi, že k sobě opravdu neodmyslitelně patříme
Ale tak to musí být, člověk se musí něčeho vzdát, aby se posunul dále. Adélka měla samozřejmě pravdu, když říkala, že to s Japonkou dopadne stejně jako se Sannynkou nebo Sluníčkem. Adélka má samozřejmě pravdu ve všem.
A můj současný stav? Stabilisovaný. Aton září na obloze a odhazuje mé serce ve své typické póze. Vše je tedy jak má být. Na scéně se objevila Janička. Docela si rozumíme, a tak se spolu přátelíme.
Začátkem příštího týdne bych měl jet do Prahé, recenzovat koncert Die Ärzte. O víkendu bych se pak měl se Slůnětem vydati do Berlína. Pomalu končí srpenec, což je nemilé zjištění.
Časy jsou zlé... a bude hůř.

ad jájinka: Sebrala jsi Slůněti kilo, to se nedělá, již mu zbývá pouhých 499!