close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Časy jsou zlé... a bude hůř

17. srpna 2008 v 19:22 | Luciášek
Poslední dny jsou bohaté na zážitky, o některé se s Vámi tedy podělím. Definitivně skončilo vše, co kdy bývalo mezi mnou a japonskou slečnou MoiYmo. Tentokráte jsem se rozešel já s ní. V posledních týdnech připomínal náš vztah rozvodové řízení. Neustálé spory, neustálé výtky k chování toho druhého, neustálé vyčítání si. Konec. Navždy.
Japonská slečna to neměla jednoduché, musela mě zbavit posedlosti fešnou slečnou sluníčkovou, což se jí za téměř půl roku nepodařilo. Posedlost Atonem stále trvá. Neutichá, ba naopak...

... ale křivdil bych Japonce, kdybych tvrdil, že mi s ní nebylo dobře. Bylo mi s ní občas dokonce sluníčkově. Nyní by bylo na místě zmínit několik okamžiků a poznatků, které mi navždy zůstanou v paměti:


1) koncert Good Charlotte - celá atmosféra našeho poznání byla doslova magická
2) ples - zakalili jsme a poznali se ještě více než důvěrně
3) procházky - navždy budu mít spjatou Zámeckou zahradu s MoiYmo
4) její bráška - skvělý tvoreček, takové másílko, které mi bude opravdu scházet
5) její Lukyn - jsem rád, že jsem se s ním setkal a seznámil, chlapec mající styl
6) Božák - a jedna prokalená noc, nachytáni téměř nazí ve zkušebně, téměř nazí skrytí na omrzlém betonu místního parkoviště... všechno bylo téměř dokonalé
7) její kamarádky - Helča, Niki i Terka, tři sympatické slečny a kočandy
8) její vzkazy - občas MoiYmo zazářilo a překvapilo mě tím, jak důkladně mě zná, většinu času však bohužel nemělo potřebu mě o čemkoliv přesvědčovat
9) Ruzyně - když jsem ji přijel přivítat po jejím návratu z dovolené a přišlo mi, že by si mohla daného okamžiku vážit více, než si ve skutečnosti vážila
10) naše setkání při Kamenčáku - v tu chvíli jsme oba podlehli iluzi, že k sobě opravdu neodmyslitelně patříme
Je konec.

Ale tak to musí být, člověk se musí něčeho vzdát, aby se posunul dále. Adélka měla samozřejmě pravdu, když říkala, že to s Japonkou dopadne stejně jako se Sannynkou nebo Sluníčkem. Adélka má samozřejmě pravdu ve všem.

A můj současný stav? Stabilisovaný. Aton září na obloze a odhazuje mé serce ve své typické póze. Vše je tedy jak má být. Na scéně se objevila Janička. Docela si rozumíme, a tak se spolu přátelíme.

Začátkem příštího týdne bych měl jet do Prahé, recenzovat koncert Die Ärzte. O víkendu bych se pak měl se Slůnětem vydati do Berlína. Pomalu končí srpenec, což je nemilé zjištění.

Časy jsou zlé... a bude hůř.

 


Komentáře

Zobrazit vše (117)
Zobrazit starší komentáře

101 Luciášek Luciášek | Web | 30. srpna 2008 v 22:52 | Reagovat

ad jájinka: Sebrala jsi Slůněti kilo, to se nedělá, již mu zbývá pouhých 499!

102 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 30. srpna 2008 v 23:42 | Reagovat

eh...stydím se.. snad kdyby to slo smazat...smazala bych...

103 slůně slůně | 31. srpna 2008 v 15:37 | Reagovat

Luciášek: říkám, že mě mateš, proto se stávám schizofrenní...

já už tomu rozumím. ale stejně je mi sympatická, snad proto, že ji neznám?

nakonec jsem stejně šla mlčeti, neboť mne čekala ranní směna.

104 slůně slůně | 31. srpna 2008 v 15:38 | Reagovat

BlackBeautiful: nech být, jsem ráda, že jsi to byla Ty, kdo mi ho sebral... mohlo to být horší:)

105 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 31. srpna 2008 v 15:52 | Reagovat

slůně: dobře, to jsem ráda, že se nezlobíš :))

106 Luciášek Luciášek | Web | 31. srpna 2008 v 18:00 | Reagovat

ad děti: Jsem rád, že jste rozumné a nehádáte se kvůli kýčovitému číslu komentáře. Proč vlastně počtáme v desítkové soustavě, já bych například chtěl počítat v šestnáctkové soustavě... co Vy na to?

107 Luciášek Luciášek | Web | 31. srpna 2008 v 18:01 | Reagovat

ad slůně: Ranní směna? Jak to probíhá?

108 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 31. srpna 2008 v 18:43 | Reagovat

Luciáš: proč zrovna v šestnáctkové? :))

109 slůně slůně | 31. srpna 2008 v 19:14 | Reagovat

Luciáš: tak založíme novou soustavu, třeba stodevítkovou?? potom bych měla jubilejní první stupeň:)

ranní směna? vtip spočívá v tom, že narozdíl od odpolední pracuješ nejvíce jen na začátku - probereš večkeré zboží, to, které je byť jen maličko zvadlé, dáš na odpis, no a protože vyházíš půlku obchodu, musíš prázdný místa zaplnit. povětšinou plníš, čím se dá, páč od včerejší odpolední směny moc zboží nezbylo. a ve zbylém čase, kdy už vlastně nemusíš pracovat (lidi přece dopoledne moc nenakupujou), buď papáš, čteš si nebo velmi ochotně a empaticky pomáháš těm, kteří jsou vytíženější než ty. a pak přijde dvanáctá a jdeš domů:)

110 Pajjinka Pajjinka | 1. září 2008 v 14:24 | Reagovat

ad Lukášek: kde se v Tobě to přesvědčení bere?? Možná proto, že jsem Ti něco slíbila... slíbila jsem Ti, že nikdy nebudeš sám, protože já tu pořád jsem a nezapomněla jsem. Zapomněla jsem na většinu lidí tam, vše přebolelo, utichlo, ale s Tebou soucítím pořád a nehodlám to měnit, jasnéé :) Teď to s tím příjezdem ale bude poněkud složitější kvůli škole, ale všechno bude, neboj, zařídím to

111 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:54 | Reagovat

ad jájinka: Šestnáct jest mé osudové číslo, doprovází mě celým mým životem. Navíc 16 je ideální věk na promiskuitní se páření (alespoň u příslušnic postmoderní generace) a v neposlední řadě jest 16 čtyři krát čtyři. Není to půvabné?

112 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:55 | Reagovat

ad slůně prvního stupně: Smím-li se zeptat, zda-li i po měsíci stále sloužíš ranní směny?

113 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:58 | Reagovat

ad pájinka: Stále zařizuješ? Stýská se mi. Viděl jsem Kubíka. Mluvili jsme spolu a náhle jsme se v našich myšlenkách ocitli zpět v Crne Gore. Chtěl bych se tam podívat. Až jednou budeme/budete dospělí, tak bychom se mohli sebrati a vyraziti tam na dovolenou... laciný nepříliš mravní kraj... ideální místo na letní radovánky a dekadentní způsob života.

A kdo všechno by měl jet? Zcela jistě jen základní stavební jádro, které své vzpomínky z letošního MK nezakryje novými prožitky natolik, aby zapomnělo jak krásně se u samé brány svobody mělo.

Ach, stavím si další vzdušné zámky. Ta navita mě stále neopouští. Přemýšlím jen, kde se stala chyba.

114 Pajjinka Pajjinka | 30. října 2008 v 13:07 | Reagovat

ad Lukášek: Chyba... Chyby jsou součástí lidské existence. To, že si stavíš vzdušné zámky, není nic, v čem bys měl hledat chybu. Rozumím Ti, jednoduše potřebuješ v něco věřit, doufat, být pro co živ. Omlouvám se, že o sobě nedávám moc často vědět, ale Tvůj blog stále sleduju, ale čím dál víc mě dohání nedostatek času,zdravotní problémy.

Včera jsem zase trošku výrazněji vzpomínala na to, co jsme tam prožili... Přijde mi to už tak dávno. Vybavila se mi situace, kdy zbývalo pár minut k odloučení prvního letu od ostatních. Ptal ses mě, proč nepláču, proč nesdílím tu atmosféru s ostatními. Řekla jsem, že jsem snad už plakala dost. A po chvíli jsi mě opravdu plakat viděl a když ses dozvěděl, že pláču kvůli Elvisovu polibku s Martinou, pronesl jsi větu, která mi utkvěla v paměti: Je mi Tě jako jediné z těchto lidí líto, nikdo jiný si tu lítost nezaslouží....

Vlastně teď ani nevím, co jsem tím zamýšlela, když jsem si vzpomněla právě na tuto situaci. Ale jedno vím určitě, byl jsi vždy tam, kde jsem Tě potřebovala. A jsem si jistá, že pokud dokážeš takto pomáhat druhým, dokážeš pomoci i sobě.

115 Luciášek Luciášek | Web | 15. prosince 2008 v 18:05 | Reagovat

ad pájinka: Dostavil se čas? Co zdravotní problémy? Již jsi vyléčena minimálně stejně jako já?

Podzimní deprese jsem zaháněl rozličnými způsoby. Jsem o nepatrný kousek dospělejší a zkušenější. Nevím, zda-li je správné, opouštět tu dětskou naivitu, ale neviděl jsem jiného východiska.

Jak se daří Tobě a jak reálně vypadá potenciální setkání?

116 Luciášek Luciášek | Web | 15. prosince 2008 v 18:06 | Reagovat

ad pájinka: Co se MK týče, přijde mi to tak dávno... často vzpomínám... na okamžiky, které mi tehdy přišly fádní, dnes však výjimečné.

117 Pajjinka Pajjinka | 18. prosince 2008 v 12:44 | Reagovat

ad Lukášek: co se duševní stránky týče, tak jsem poměrně v pořádku, vděčím za to velkou měrou jednomu člověku, určitě Tě jednou seznámím :) ale to zdraví zlobí...  Nepříjemně před Vánocema jsem se vrhla do sítí testů, nejsem si jistá, co z toho vyleze.

Ale proč se bavit o něčem takovém. Naše setkání je stále v nedohlednu, nezdá se Ti? Ale já jsem posledních několik měsíců ráda, když  si konečně můžu lehnout do postýlky, jsem fakt vyřízená, pomalu se ztrácím a nevím si rady. A vidíš, už se k tomu zase vracím...

Začnu nový odstavec, abych pročistila vodu. Chtěla jsem Ti ještě sdělit, že někdy v lednu, mám pocit, že třetí víkend v lednu (ale opravdu to nevím jistě) se do Telče dostaví pár lidí z Koníka. Zařídil to Adam, kterej mi už svýma myšlenkovýma pochodama leze na nervy. Ale měl by se dostavit Duša, Hanča, Elvis, Johny... Plánuju, že si s nima jeden večer pudu někam na chvilku sednout. Předpokládám, že Ty nebudeš mít čas, ale přesto se Tě ptám, jestli se nechceš stavit s nima? Spalo by se u Adama, jeho rodiče vlastní privat. Ale je to jen menší nabídka, vím, že asi netoužíš po tom některé lidi vidět... Každopádně ta možnost tu je :))

Dnešní den je první klidnější po několika týdnech. Nevím, jestli už jsou lidi kolem tak unavený, nebo na mě zapůsobil včerejší Vánoční koncert Peti Bende, ale už v sobě cítím poměrně klid, oproti těm hektickým včerejškům.

Budu se moc těšit na odpověď :) Jsem ráda, že jsem měla konečně čas a prostor Ti napsat. V této chvíli se mi hrozně zastesklo, chybíš mi. Přeji krásné Vánoce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama