Die Ärzte předvedli v úterý svůj um i na tuzemské scéně, když na více než dvě hodiny ovládli pražský klub Roxy. Již od časných odpoledních hodin se shromažďovaly davy německy mluvících fanoušků na území od Náměstí Republiky k nábřeží Vltavy. Po čtvrté hodině to v ulicích Revoluční a Dlouhá vypadalo jako v perifériích Berlína. Láhve od piva, pracně vymodelovaná číra, slečny s křiváky a chlapci s typickými německými rysy. Vítejte ve fanouškovské základně Die Ärzte! Její oddanost je vůbec obdivuhodná. Jeden z posledních koncertů letošního turné byl vyprodaný a zasloužili se o to především přivandrovalci ze Západu. V polovině týdne se vydali stovky kilometrů za svými miláčky. To zaslouží respekt...
Nepopírám, že k veselému spolku berlínských hudebníků chovám poměrně silné sympatie, ale i kdybych je byl býval od prvního výkřiku Jana Ulricha Vettera aka Fárina Urlauba nechoval, atmosféra v Roxy by mě zcela jistě pohltila a nenechala chladným.
Tak takhle hraje ta slavná východoněmeká kapela, vzpomněl jsem si při prvních tónech písně "Deine Schuld" na slova Michala Maredy aka Márdího, zpěváka Vypsané fiXy. Co na tom, že Die Ärzte pocházejí z Berlína Západního. I v současné době, kdy je v prodejnosti válcují kapely jako Oomph! či Rammstein, pro mě zůstávají hrdinové mého děství, tou nejlepší německou kapelou. Stále nevyčichli, mají davům co říci a především je stále patrný ten jejich typický a identický West/Ost-Berlin Sound.
Historicky první pražský koncert se vydařil. Publikum se v průběhu koncertu báječně bavilo a jediným negativem celého večera byl (v Roxy již tradiční) omezený přísun vzduchu. Jakékoliv strasti však odešli společně s magickým textem Ich bin dagegen, ihr seid dafür! Song "Rebell" byl intenzivní zážitek, naléhavé volání o pomoc, zpověď vraha všech zoufalců současného konzumního světa. Roxy se poprvé otřáslo v základech. Druhý otřes nastal, po dnes již kultovní, antinacistické písni, "Schrei nach Liebe". Refrén a následný výkřik Arschloch! křičely tisíce hlasivek v přeplněném Roxy. Turistky z Chile roztáhly vlajku své vlasti, ruské fanynky pak nápisy v azbuce a celý tento multi-kulti svět se zdál být mnohem krásnější. Z ochozů pršely kapky piva, z fanoušků stříkal pot do všudypřítomných prázdných kelímků, od fanynek pak na pódium létaly podprsenky a zbylé spodní prádlo... a tři hvězdy na jevišti měly z této intenzivní kúry upřímnou radost.
Šestačtyřicetiletý bubeník Dirk Felsenheimer aka Bela B. byl během koncertu doslova nabitý energií, bylo k nevíře, jaké divadelní kousky dokázal vymyslet. Nutno ocenit, především závěrečný freestyle, kdy společně se zpěvákem vedli improvizovaný veršovaný dialog, trvající téměř deset minut. Právě závěrečná kulturní vložka byla jedinou větší přestávkou mezi jednotlivými písněmi. Staří berlínští lišáci totiž dvě hodiny servírovali jeden hit za druhým, a to ve vražedném tempu, kdy Bela B. ani neodklepal závěr předchozí písně, aby načal píseň následující. To vše přispělo k vyhecované a skvělé atmosféře. Německé publikum se projevilo jako nezvykle akční, bavící se, zpívající, pogující... Die Ärzte si svých fanoušků náležitě váží, a tak bylo během koncertu rozdáno několik desítek paliček, trsátek i imaginárních polibků.
Po skončení produkce se dostavila katarze. Únik do začátku devadesátých let se povedl jen na několik hodin, bohužel. Hned u východu z Roxy jsem proto hbitě nasadil sluchátka na uši a pokračoval v krasojízdě. Jazz ist anders... Auf Wiedersehen, Die Ärzte!
Die Ärzte, Roxy, Praha, 19.8.2008
© LB, musicserver.cz
zpověď vhaha
/// myšleno asi vraha že :))