... netrap se maličký
pro zbytek písničky
budu Tě provázet
Tvůj věrný provázek
a něžné obětí
od jedné z obětí
skrze mě proletí
však visíš od pěti
pro mě jsi jediný
kdo zhynul bez viny
zůstane obrázek
jen Ty a provázek...
pod nápisem Tužme se!
otevři láhev vína
nečekej že Ti ji přinese
jste ve městě co neusíná
on zbaběle
hledá - chce abys už spala
je neděle
a Ty jsi Ty bledá a jinému jsi dala
svou duši ďáblu zaprodala
svědomí mírně nahlodala
že strach teď má
je pouhé letní snění
že jsi nevěrná
ve vztahu co není
pod nápisem zemřela
láska půlměsíce
svého padlého anděla
si schováš do sklenice
vypiješ ji do dna
po tváři první slzy
že jsi svobodná
to jeho tolik mrzí
nalej mu hutného
vína zapomnění
nalezneš smutného
milence co není
milencem
jen pouhým šílencem
zamáváš závojem
nevzdá se bez boje
zamáváš sklenicí co není
sklenicí plnou zapomnění
on je ten poslední
co vyznává Ti lásku
zítra se rozední
on bude viset na provázku
a to Tě zamrzí
pro ztracenou lásku
pozdě je na slzy
tak visíš vedle na provázku
nalej mu hutného
vína zapomnění
nalezneš smutného
milence co není
milencem
jen pouhým šílencem
zamáváš závojem
nevzdá se bez boje
zamáváš sklenicí co není
sklenicí plnou zapomnění
on je ten poslední
co vyznává Ti lásku
zítra se rozední
on bude viset na provázku
a to Tě zamrzí
pro ztracenou lásku
pozdě je na slzy
tak visíš vedle na provázku
Psala, že jí je šťastně. S ním. Beze mě. Krásně. Že neexistuji. Ani mé básně. Neexistují. Ona že existuje s ním, beze mě. Atonku, Anděli... se slzami v očích Tě naposled prosím, nechť mě zadupeš do země. Prosím... budeš-li žit s ním, zemřeš beze mě.
... loučím se s Vámi a děkuji Vám za přízeň. Od dubna 2006 jsme spolu byli ve spojení téměř každý den. Nyní nastal čas odejít. Dočasně zastavit přívod vzduchu...
Mám si to máznout teď nebo až zítra? Nebo dožiji se vlastně září? A co října? A budu žít z měsíce na měsíc? A co Slunce, proč už nezáří? Bude zářit v září? A já počkám až zazáří, pak s paprskem na tváři zhynu a s ohněm splynu, už cítím vinu, na místě činu... inu, krvavou slinu vypustím z dutiny lebeční volnou touhou ptáků směrem k žhavému kotouči se poroučí dáma je sama. Atone, a to ne...

A co když tvorové kolem Tebe chtějí zkoumat Tvou psýché? když jejich vlastní je v troskách, vlastní ji někdo jiný, kdo dává rozkazy, řídí to, co si myslí, co říkají? když po pár letech zjišťují, že vlastně nežijí, už od dětství? a jsou konečně rádi, že mohou studovat duši, která skutečně patří těm, kterým patří...
ale mně nepatří nějaké přemlouvání. promiň.