Díky Zuzíčkovi pochytila i Janča o co jde a plán byl jasný, co nejrychleji zmizet z Dublinu. Bezmozci si nás samozřejmě všimli a sotva jsme opustili prostor Dublinu, stali se naším doprovodem. Ideální chvíli na útok promeškali na parkovišti před klubem. Dále byla ulice osvětlená a projíždějící auta příslušníků a taxikářů nás přece jen uklidňovali. Náš krok zrychloval úmerně krokům za námi. Stále se přibližovaly. Kroky. Oni. V předvoji byli dva chlapci mého věku, jeden kšiltovkář, druhý s vyholenou hlavou. Za nimi následovaly kroky dalších spřízněných duší. Tak to je onen "hepylajf", který mi Japonka slibovala. Přijde Ti normální poslat na mě sedm chlapců? Nestačilo by si vše vyříkat v klidu z očí do očí? Koupila sis je čím? Copak jsi jim slíbila, že se tak oddaně vrhali na siluetu mé postavy?
Kroky zrychlovaly v pravidelných intervalech. Z poklidné chůze se stal běh. V ruce jsem měl připravené klíče zabodané mezi prsty pravé ruky. To abych odvrátil útok. Na útok zezadu jsem byl připraven. Periférní vidění tentokráte fungovalo. Nemohlo mě nic překvapit, zdánlivě. Za běžícími lidmi, běželi bezmozci a za nimi jejich pomocníci. Janičko, tref se do zámku na poprvé, tady jde o setiny sekundy. Ano, naštěstí Janča bydlí několik málo kroků od Dublinu. V ulici U Zámku. Opravdu, setiny sekundy. Ještě než jsme zavřeli dveře, již o jejich skleněnou výplň burácely rány pěstmi a kopanci nohou. Především holohlavý parazit si nechával záležet na provedení útoku. Útoku na sklo, my s Jančou v objetí ve výtahu čekali, až přejde první vlna násilí. Naštěstí se nám podařilo odemknout na první pokus. Naštěstí nebydlí Janča o půl metru dále ve vchodě. Naštěstí měla Janča připravené klíče. Naštěstí jsme perfektně odhadli vzdálenost mezi námi a jimi. A proč to všechno? Ptám se zas a znovu? Proč? Co jsem Ti provedl tak strašného, má milá Japonko, že jsem si vysloužil prožít si podobný příběh? Proč? Přijde Ti to normální? Odsoudí Tě vůbec někdo za tento Tvůj podlý čin? Odpovím za Tebe, nikoliv. Stále budeš obklopena svými slečnami a chlapci, stále si budeš připadat jako slečna nedotknutelná a nedej Bože, když se Tě někdo dotkne. Pak na scénu přijdou opět podobní dravci. Pro mě jsi po páteční noci jen ubohá slečna. Ubohá slečna, které upřímně přeji tvrdý pád na ústa. Až se probudíš, bude už pozdě, věř mi. Podobně zoufalý čin jsem od člověka co ctí morální hodnoty, nečekal. A co dál? Mám se teď bát chodit po teplických ulicích, že mě zabijou Tebou najatí bezmozci? Rád bych tomu předešel. Máš ještě čas na omluvu. Pokud ten čas nevyužiješ, uvidíme... rozhodně ale nepočítej s odvetou, protože to bych Ti musel dát přes hubu vlastnoručně, a to já slečny nebiju. Ani sám. Ty chlapce také nebiješ, já zapomněl. Na to máš jiné pány, kteří špinavou práci vykonají za polibek. Nebo snad za něco více?
Zklamala jsi mě. A musím se ti smát. Byl bych rád, kdyby jsi mi zaplatila taxi službu, kterou jsem musel kvůli Tobě a Tvým přátelům využít. Budu se těšit na Tvou infantilní a naivní odpověď.
Má úcta,
s láskou ten, kterému jsi psala že ho miluješ, kterému jsi to nestačila říci, s láskou ten, na kterého posíláš sedm vyšlechtěných gorilek
Luciáš

Slečna se asi trošku zcvokla nee? xD fakt ubohost... nechápu... tak aspoň, že to dopadlo dobře :)) a v Dublinu jsme se malem potkali, ale nakonec jsem nešla... hehe :))