close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Retrolitera retrorealita y retroidea

29. září 2008 v 17:52 | Luciášek |  art'n'fangen
Věci ožily a daly se do pohybu (08/03/08)
nový prostor nové ráno
neznám tváře tělo lháře
nový prostor nové ráno
tunel spářen metro záře
černé obrysy nad světly automobilům vysvětli jim objem plynů nad světy a dálčerné obrysy nad mraky plicím vysvětli proč také kouříš opodál stál nástroj šicí zašije rány nad nimi mhouří očitá obeť bez očí oči zajisté z mostu nikdy neskočí skokan se nevrhne k vranám nešika svrhne nůž patřící ranám na kůži našiji nástrojem zašiji blány patřící všem pannám
nový prostor nové ráno
neznám tváře tělo lháře
nový prostor nové ráno
tunel spářen metro záře

Zapálím oheň (15/02/08)
tak jako kdysi
dvě zmoklé krysy
sedly si pod okap
mají lidské rysy
sedí tak bez řeči
oči mají v křeči
vody se nalokat
ta prý je vyléčí
zapálím oheň
má láska vzplane
zapálím oheň
má láska zhasne
zapálím oheň
přiložím lanem
uhasí oheň
všechno to krásné
Rtuťoměr (23/09/08)
zvyšuje se hladina rtuti
ve rtuťoměrech ztracené chuti
nalezneš - po páté počtvrté vykvetly
tak jim to má drahá důkladně vysvětli
že nejlíp se udělám zas
až uslyším ten jeho hlas
je prokletí pro nové století
a dál si já zvu Tě ukojit chutě
pět minut do pěti
a nežné obětí
pět minut po páté
a děti již zaváté
zavíráš vjezdy durmanem kvítím
spatříš tak hvězdy - já s nimi svítím
je to snad znamení že nic se už nezmění
ubíhat hodiny necháš vdechuješ splodiny spěcháš
půl roku bez spánku
nenávist ve vánku
cítíš jak proniká
proniká do nikam
tělo tak twiggy
oči jak Iggy
polibky hadí
něžně Tě hladí
tělo tak twiggy
oči jak Iggy
pohyby sladí
Jimi Tě svádí
tělo tak twiggy
oči jak Iggy
a serce s dírou
má Bowieho Hero
Miluji Tě nenávidět (24/09/08)
nuceně Tě nenávidím
za všechno co bylo
těm třetím již nezávidím
přesto ve mně zbylo
to ranní probuzení
slib že jiné není
a pak po setmění
přijde rozednění
sluneční paprsky prosvítí byt
biji kolem sebe abych nebyl zbit
a u sporáku tančí dvě siluety ticha
uvnitř serce samčího Aton teskně dýchá
svatební košili navlékám přes záda
zrovna ji ušili v panáku tequily
na naše poprvé vzpomínáš nerada
nehty jsou od krve tak hurá na záda
kouřem snad do plicí
změníme posici
změníme rytmiku úderů času
výdech i nádechem vnímám tu krásu
prosí o trochu času!
vnímáš tu krásu?
vymaž tu krásu!
otroku času!
rosa z její očí teče do kerosínu
uvězněn trvale v jejím věčném stínu
nad vlasy Bůh stíhnohra ticha
dýchám ten vzduch co i ona dýchá
prosí o trochu času!
vnímáš tu krásu?
vymaž tu krásu!
otroku času!

 


Komentáře

1 Pétřuš Pétřuš | Web | 29. září 2008 v 18:19 | Reagovat

,,Biji kolem sebe, abych nebyl zbit"... Absolutně vystihuje mé pocity posledních dní...

Jinak moc líbí, obzvlášť Miluji Tě nenávidět...

2 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 29. září 2008 v 19:14 | Reagovat

..Stará tvorba. Ta TVOJE. Ta krásná. Takového Tě znám. Takového Tě chci z5.

Tvorba nová. Překvapuje, je stále jinde. Jde stále jinam. Jde. Běží, utíká. Jako voda...voda. Takový jsi a takového Tě chci. Chcem. Chceme?

Tak jdem? Jdeme?!

Posun - v čase, prostoru. Dýchají na mě změny. Chladný  dech prokazuje nečekanou něžnost a přátelství. Chladné verše projasní den a přimějí rozmz(e)lé srdce dát se dohromady. Tlouct.

Toť recenze.

Celý tento Tvůj zápis mi dává inspiraci. Ano, nejni to poprvé, ale je to tu zas.

Pomáhá léčit mé jizvy po biči. Pomáhá pít, jíst, žít, milovat. Jestli má jěště vůbec smysl tohle všechno dělat...

Extázi schvaluji, zrovna se jejími rytmy také sjíždím =]

3 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 29. září 2008 v 19:19 | Reagovat

..Do anketky tradičně dopisuji "a půvab" ;]

4 Luciášek Luciášek | Web | 29. září 2008 v 19:36 | Reagovat

ad pétřá: Biji kolem sebe, abych nebyl zbit.

Ano, tento motiv mě také doprovází mým bytím. Nebo snad bitím?

Miluji Tě nenávidět? Podobně jako u nových textů, vyjma Automatu, se mi líbí jednotlivé prvky, nikoliv báseň jako celek.

5 Luciášek Luciášek | Web | 29. září 2008 v 19:46 | Reagovat

ad půvabná payeenka: Děkuji za recensi, která mi vyrazila dech. Také bych chtěl zpět, zpět do období únor/březen, kdy jsem se cítil nejšťastnější ve svém dosavadním životě. Byly to víkendy v Mostě, byly to cesty do Litoměřic, Její návštěvy v Prahé... byli jsme to já a Ona. Sluníčko. Atonek. Aton. Miluji Ji. Ztratil jsem Ji... a to je ten zlom mé tvorby. Stará tvorba je psána autorem, kterého znáš. Autora nové tvorby neznáš. Zpočátku se jevila nová tvorba jako originální a frustrace ze ztráty Atona byla kompenzována výbornými texty. Nyní však již několik měsíců (přibližně od posledního setkání se Sluníčkem) chodím v kruhu. Čekám na vysvobození...

... děkuji za recensi. Rád Ti pomáhám léčit psyché, rád Ti pomáhám pít kelímky vodky, jíst hrany v mekdonaldu, žít a užívat u dálnice dé jedna, milovat své přátelé, které nemáme, neboť vlastníme jen známé a ti známí mají další známe, kteří se vydávají již po prvním setkání za naše přátelé. Mám Tě rád. Již několik let...

... žij v ecstasy. Žij pro ní. Pro svou vyvolenou. Žij pro Slunce. Ona je Vyvolená. Nás všech...

6 slůně slůně | 29. září 2008 v 20:36 | Reagovat

Nedýchám... Miluji Tě nenávidět má pro mne nádhernou atmosféru, zvláště některé strofy.

A už jsem konečně našla tvorbu jiných, která mi Tě připomíná. moc pěkné to bylo:)

7 Luciášek Luciášek | Web | 29. září 2008 v 20:42 | Reagovat

ad slůně: O jaké tvorbě je řeč?

Miluji Tě nenávidět má zvláštní atmosféru, uznávám... vzpomínky na Ní nelze vymazat.

8 slůně slůně | 29. září 2008 v 20:47 | Reagovat

Luciášek: svatá dvojka, Rimbaud a Verlaine.. spíše ten první jmenovaný, v jedné básni jsem Tě vyloženě našla. Je to náhoda nebo jsou Tvou insparací? nebo jste jen oba tři představitely dekadence??

9 Luciášek Luciášek | Web | 29. září 2008 v 20:54 | Reagovat

ad slůně: S Verlainem mě spojuje hned několik skutečností (on opustil rodinu, kvůli svému vysněnému partnerovi - já opustil svou psyché, kvůli Atonovi, on měl v krvi kočovný život se zalíbením v alkoholu...). Jeho básně jsou půvabné, zajisté, avšak pro mě nejsou inspirativní, neboť je v nich příliš symbolismu. Co se Rimbauda týče, zaujal mě jen nejznámější Opilý Koráb.

To, že píšeme podobné básně je spíše dílem náhody, než-li čerpání inspirace. Upřímně, o prokleté básníky se příliš nezajímám. Mám jiné "modly - poety": William Blake, James D. Morrison či Jiří H. Krchovský.

10 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 29. září 2008 v 21:02 | Reagovat

Nového autora, pravda, neznám.

A chci. Ale bojím se. A ta touha mě žene dál, ale ten strach zastavuje a ptá se mojí maličké, zhýčkané psyché, jestli je připravena na realitu všedních dní. Moc dobře si totiž ta dušička uvědomuje, že její druh je na vymření. Snílci jsou ze světa zprovozňováni a vyhlazováni jako v koncentračních táborech. Bojím se, že jsem tu poslední a že mě někdo také zahubí, a bude ze mě jen další masově myslící ovečka - jako bývají masové hroby. Že se ztratím v takovém davu, jaký ho znázorňoval Helnwein na svém plátně v Berlíně . Mám strach, že Ty, personka mně více jak velice blízká bude jiná, zraněná...a já nebudu vědět, jak jí pomoci.

Budu zase nečinně stát a přihlížet. V puse slano. V očích moře. Budu stát a rozímat.

Musím mít námitku. Zpočátku byla některá Tvá díla výborná - provázek... pak přišlo období temna. Nic mi nepřipomínalo Tvé práce. Nebyls to Ty. Byla to zlá mezifáze. A teď? To, co jsem dnes četla opět zařazuji do Tvé nedotknutelné složky a zarývám si nehy do kůže.

11 slůně slůně | 29. září 2008 v 21:12 | Reagovat

Luciášek: tak trochu jsem ráda, že s tím nemáš nic společného. nicméně v několika Rimbaudových básních jsem Tě našla. takového, jakého jsem Tě nedávno poznala.

12 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 29. září 2008 v 21:55 | Reagovat

pé es: v mekdonaldu a podobných zřízeních se nestravuji

já se poslední dobou vlastně vůbec moc nestravuji

jen čekám na něco

na zázrak

žiji z hořké čokolády

z hrstek rýže a stále čekám

žiji z hříchů své duše a to mě krmí dosytosti

bojím se otevřít oči a poznat realitu

bojím se toho, co čeká za rohem

bojím se toho, kdo stojí vedle mě

vím, že to není ON, a toho se bojím

jeho dotyky však cítím stále

stále cítím jemné konečky prstů

dech

vůni

energii

umírá

v něm?

ve mně?

ve tmě?

už ani nevím, jak vypadá jeho holá duše

nemluví

utíká

jako voda..

koloběh života, jaksi jsem se při bohově počítání z(a)tratila

kam?

13 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 29. září 2008 v 22:06 | Reagovat

Píseň mi to tu vše krásně dokresluje po hudební stránce... akorát mi k tomu chybí tvuj prednes... opet krása... Miluji Tě nenávidět vyhrála na plné čáře...snad jen to autorské čtení... posezení... naproti Káča, Mamut, Terezka, Ondra... vedle Ty... Tvá slova... žiji moc minulostí... asi... určitě...

14 Luciášek Luciášek | Web | 29. září 2008 v 22:42 | Reagovat

ad mé milé harpyje: Těší mě, že reagujete v tak hojném počtu. Slibuji Vám odpovědi v průběhu zítřka. Dnes se mé sensory již rozhodly odpočívat. Omlouvám se.

15 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 30. září 2008 v 17:41 | Reagovat

-> Lucí:

Nazýváš mne harpyjí? =oO

16 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 30. září 2008 v 19:39 | Reagovat

Nevadí Luciáši:)) času dost:)) na odpovědi si počekáme xD ale tu harpyji si vyprošuju xD

17 slůně slůně | 30. září 2008 v 19:45 | Reagovat

připojuji se dodatečně ke slečnám. opravdu jsi mluvil s námi?

18 Luciášek Luciášek | Web | 1. října 2008 v 14:14 | Reagovat

Ano, harpyje jsem nazval Vás. Harpyje je věru příjemným živočišným druhem.

Na odpověď si počkejte... vydržte... jste v pořadí. V současnosti vítězí škola a novinařina, jedná se však o jev krátkodobý.

Na bloček hodím co nevidět recenze Disco Ensemble a rozhovor s Xindlem X.

Ochutnávka již zde:

http://musicserver.cz/clanek/23401/Xindl-X-Jsem-bezejmenny-ksindl-z-generace-X/

Omlouvám se za neaktivitu!!! Snad to výše napsaný link napraví... a jako názory, si vyprošuji!

19 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 1. října 2008 v 21:46 | Reagovat

nějak mi došly slova... Všechny básně jsou krásné. Ovšem nejvíc Miluju tě nenávidět. Ta se mě dotkla hodně, nevím co k tomu říct víc...

20 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 1. října 2008 v 22:36 | Reagovat

Luciáš: počekame si na odpovedi :))

21 slůně slůně | 2. října 2008 v 7:13 | Reagovat

Luciášek: no, už je to podruhé, co se vyloženě neshodneme v názoru... pro mne je harpyje věru nepříjemným tvorem, řekněme tvůrkem, nicméně věřím, že po Tvém vysvětlení už si to myslet nebudu.:)

22 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:20 | Reagovat

ad harpyje: Jsem zde, abych naplnil Vaše touhy po odpovědích.

Harpyje (též Harpie, nebo Harpye) jsou mýtické bytosti (monstra), které vznikly ve starověkém Řecku.

Slovo harpyje vzniklo řeckého slova harpadzo (tj. rvu, uchvacuji). Ve starověkém řecku byly jakousi personifikací bouře a mračen. Ve středověku se z nich postupně staly zlovolné bytosti s cílem poškozovat lidi.

Jejich popis je poměrně komplikovaný, neboť se postupem času představa o harpyjích měnila a nejasný je i jejich počet. Jejich rodiče byli Thaumás a Élektra.

Původní představa harpyjí byla velmi neurčitá a byli zosobněním bouře. Jejich původní posláním bylo unášet duše zemřelých do podsvětí. Již v antickém Řecku se jejich představa dostala do podoby žen s křídly, později byly vyobrazovány jako ptáci s lidskou, zpravidla ženskou nebo dívčí hlavou.

(via wikipedia)

23 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:28 | Reagovat

ad anettka: Slova došlA.

Miluji Tě nenávidět opravdu zaujalo? Jsem nejspíše špatným učitelem dobrého vkusu, když mne tato báseň nechala při jejím vytvoření chladným. Nyní, když jsem si báseň již posté přečetl, začínám vnímat roviny, o kterých se mi při psaní ani nesnilo. Uznávám, jedná se o poměrně silnou báseň, rozhodně nadprůměrnou v mém obvyklém průměru...

24 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:29 | Reagovat

ad harpyje na druhou: Chtěl jsem Vám přidati nové články, tj. report z koncertu Disco Ensemble a rozhovor s Xindlem X, leč bohužel dtb tohoto serveru hlásí "Unknow data resource."

Snad alespoň zítřejší report z dnešního koncertu Xindl X vs. Xavier Baumaxa databáse přijme bez zbytečných komplikací.

25 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:39 | Reagovat

ad komentář 10, autorka Pájí: Jak naivní je představa, že jsi posledním naivním tvorem před vyhynutím. Jsi snílek, těch je sice ukrutně málo, avšak i snílci jsou nedílnou součástí tohoto zvrhlého a mnohdy brutálního světa. Nad postel jsem si v průběhu uplynulého týdne vylepil titulní stránku více než rok starého Reflexu: Žiletko, má lásko... značí to snahu šokovat (stejný záměr měl ostatně i autor výše zmíněného článku v KONSUMNÍM časopise, určeném pro KONSUMNÍ stádo pseudoalternativních intelektuálů). Mohou snílci šokovat? Šokuješ? Jsi mladá, krásná, bisexuální, vždyť to je tak trendy! Šokuj...

... Xavi to moc hezky zpívá... chci šňupat šukat šokovat...

... já chci být šťastná, šňupat, šukat, šokovat,

můžeš mě milovat, zkus to vypilovat,

Ty moje malá mořská vílo...

... pojedeš s námi do Berlína, cestou U-Bahnem budeme zpívat Jazzíček. Budeme šokovat, budeme šťastní... šňupat, šukat, šokovat.

Jednou budeme mít všichni v puse slano a z očí moře. Budeme stát a slepě hledět. To když nám budou s lítostí oznamovat, že nás po dlouhé nemoci opustila láska.

26 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:41 | Reagovat

ad závěr komentáře 10, autorka Pájí:

"Musím mít námitku. Zpočátku byla některá Tvá díla výborná - provázek... pak přišlo období temna. Nic mi nepřipomínalo Tvé práce. Nebyls to Ty. Byla to zlá mezifáze. A teď? To, co jsem dnes četla opět zařazuji do Tvé nedotknutelné složky a zarývám si nehy do kůže."

Provázek považuji za jedno ze svých nejlepších děl, pokud bych měl vyjmenovat tři díla, která považuji za nejsilnější, bylo by to S ní, A to ne! a právě Tebou zmiňovaný Provázek.

Zlá mezifáze? Uvidíme, děkuji Ti za důvěru. Obdivuji Tvou až samaritánskou odhodlanost pomáhat poraněným psyché.

27 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:44 | Reagovat

ad komentář 12, autorka Pájí:

Konsumní mekdonald? Drobná paralela by tu byla: Sedění v trávě v půl druhé ráno... pamatuješ na okolnosti vzniku tohoto textu? Celý je jen o Tobě. O Tobě. O TOBĚ!

Děkuji za verbální průjem, který bych ocenil, neboť je v něm vidět jistá progrese, velice rád pozoruji progresi, ať již v Tvých dílech či dílech Tenny.

28 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:48 | Reagovat

ad komentář 11, autorka slůně: Myslíš tu dekadentní trosku, která se v rámci endogenní deprese prochází ulicemi Berlína, je trvale frustrovaná nedostatečným ukojením pudů? Máš na mysli pseudoumělce, o kterého by si většina postmoderních příslušnic ani neopřela svůj bicykl, kdyby nějaký ony nafintěné pseudomodelky měly? Opravdu Tě natolik učaroval onen pózér, jenž se zoufale snaží napodobovat velikého umělce Jamese Douglase Morrisona? Pokud ano, těší mě to.

29 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:52 | Reagovat

ad komentář 13, autorka jájinka: Minulost. Minulost neexistuje. V mysli jsme ji již tolikrát modifikovali, že se nejedná o ryzí minulost, nýbrž o ideální minulost, která s tou pravou nemá prakticky nic do činění. Chtěl bych také být doma, v Chomutově, mezi máňama. Nejsem a možná proto ještě žiji. Být obklopený dekadentními tvory, kteří jsou podobní mně samému, by mě nejspíše masakrovalo natolik, že bych již několik let odpočíval v kanalizacích Berlína, kam by můj popel díky čistícím vozům putoval. Možná bych byl hnojivo pro květiny, součást gumových medvídků nadnárodní společnosti Haribo a nebo bych prvním tchajkonautem v kosmu.

Bon Voyage.

30 slůně slůně | 2. října 2008 v 13:57 | Reagovat

Luciášek: dobrá tedy, budu reagovat postupně.

Troska? Pro mne troskou nejsi, protože myslíš, přemýšlíš. Většina lidí, kteří mají (peníze, partnera/y, pěkné známky, růžové šatičky a mašle ve vlasech, nažehlené límečky a kožené opasky), často nejsou schopni přemýšlet. Vidí jen to, co 'mají'. TO jsou pro mne trosky.

Nedostatečné ukojení (pudů)? Kdo je ukojený, ať už jakkoli? Ať už je kdokoli?

Pseudoumělec? A proč ne? Je to více než Pseudočlověk. Nebo Pseudobůh. Nebo (Pseudo)nic.

Pseudomodelka? I to je méně než Pseudoumělec, navíc.. kdo jsou vlastně Pseudomodelky. Zvlášť některé, jež by mohly suplovat za našeho kostlivce z hodin biologie. Zvlášť některé, které chodí načinčané, nafintěné jako výstavní psíci a přitom nemají ani zbla duševní síly.

Pozér? Pro mne (och, jak častá fráse) pozérem nejsi, a protože Pána neznám (moc jsi mi o něm neřekl, nenapravitelný Ty), nemohu dobře posoudit, do jaké míry jej napodobuješ. Já se v Tvé tvorbě často nacházím, a to je v mém vztahu k poesii nejdůležitější.

čím přesně jsi mi učaroval, to bych tu nerada povídala, je to příliš sentimentální. a tajnosti nemám ve zvyku vykládat:)

31 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 2. října 2008 v 19:41 | Reagovat

-> Lucí: já vím, v ten večer jsme se stravovali v mekdonaldu.... také to dopadlo jak dopadlo... pozvracený nejen výtah a Tvé botičky =]

Abych byla upřímná, od té doby jsem tuto stavbu nikdy jakožto strávník nenavštívila. Naučila jsem se papat i v nedostatku času v jiných, zdravějších podnicích.

Ale na ten únor vzpomínám AŽ PODEZŘELE ČASTO...

V mém (bohužel moc nefungujícím) telefonu se po jedné další z probděných nocí objevila nová parafráze na další Tvůj text...  Ani nevím, jak a kdy a proč jsem to sepsala, jen vím, že jsem nejprve četla všechny ty staré zprávy...

mám je přepsané... je jich pěkný štos...

Jednou je roztřídím

Jednou je budeme ukazovat dětem =D

32 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 2. října 2008 v 20:08 | Reagovat

+ -> Lucí: ...mladá, krásná, bisexuální... Trendy?!

Mám popírat orientaci a věk kvůli tomu, že se to možná někdy bude "nosit"? Možná se to nosí?! Nevím. Nesleduji, co je a bude "in". Nenáidím to. Jen zhrzeně přihlížím tuposti všudypřítomných oveček.

      -Před rokem jsem si koupila mikinu. Předtím originální, dle mého krásnou (nevím, zda-li si vybavuješ červenou kostkatou mikinu. Měla jsem ji při jednou mém výskytu na koleji - chez Toi) mikinu. Před týdnem se rozjela invaze na naší škole. Má ji každá druhá kráva. Podobnou. Utratily za to pár korun. Jaký k ní mají vstah? Těší je to? Může vůbec?! Začala se vyrábět v různých bizardních barvách. Prý jsou v módě. Dobrá, ale jak k tomu přijde moje maličkost? Rok poté každé ráno váhám, jestli si ještě zasloužím ji nosit. A jestli si ona zaslouží, abych ji nenosila. Nezaslouží. Ona za to nemůže.

Jsem sobecká, vím. Mohu se zdát velice povrchní - jako pohromu zde prezentuji svůj problém s mikinou. Jenže je to jedna z těch "maličkostí", co se na mě nabalují a já jsem pak jak slané lízátko a stojím s oceánem v očích a koukám, kam to všechno spěje. Stojím na mostě a rozhlížím se - kdy to skončí? A jak? Kdy to skončíme my? A jak? A proč?

O kráse bych s Teboo mohla polemizovat hodiny a hodiny... proto to slovo raději rozebírat nebudu. Již dnes jsem se třeba hádala s jednou slečnou ohledně krásy Concordie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama