close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

We can be Heroes, just for one day!

26. září 2008 v 16:39 | Luciášek

I, I wish you could swim like the dolphins, like dolphins can swim though nothing, nothing will keep us together we can beat them, for ever and ever oh we can be Heroes, just for one day!
Poslední zápis do dníčku je již vousatý a navzdory svému slibu, že se této rubrice již nebudu věnovati, jsem opět zde, abych okomentoval dění kolem své osoby. Srpenec a počátek záříjna jsem strávil u filmu. Role koordinátora a jakési podržtašky německého štábu mi nevadila, ba naopak, byla příjemným rozptýlením ve dnech neveselých.
Stavy endogenní deprese? Ach, jak rád bych zveřejnil positivní recensi svého bytí. Jediné positivum vidím ve splnění zkoušky a posunu do dalšího semestru. Ve stověžaté jsem si již mezi čtyřmi zdmi ubytoval a pevně věřím, že se do ní vrátím i za dva, tři roky. Za rok nikoliv, pobyt na Erasmu v Berlíně by byl mým splněným snem.
A jsme opět u Berlína. Tam život končí, paradoxně i začíná. Berlín. Město nás, jak praví klasik Ondřej Ládek aka Xindl X, skupiny lidí, jenž se neřadí do žádné skupiny lidí.
Právě s Ondrou jsem v uplynulém týdnu dělal rozhovor ve stopáži přesahující tradičních šedesát minut téměř třikrát. Příjemné setkání a především obohacující. Již nyní se nemohu dočkati 2. října, kdy vystoupí společně s Xavierem Baumaxou v pražském Abatonu.
Uplynulé dny byly velice hektické. Vše začalo pátkem, udělal jsem si výlet do Saska. Navštívil Pirnu, oblast mého čtyřletého výskytu. Potkal jsem Pétřú, viděl se s ní konečně f2f. Vše pokračovalo sobotou. Iggy Pop v Prahé. Událost sezóny. Dlouho jsem sháněl doprovod na tuto akci, neboť trpím akutním nedostatkem slečen, poslouchajících kvalitní muziku. Nakonec jsem se přes kamarádku Máju seznámil s nejzajímavějším tvorem vůbec, s Pam. S Pam S.C. Vraťme se ale k Máje, je tomu již více než půl roku, co jsme se my dva seznámili, na Národní třídě u stolečku v KFC. Právě jsem dodělával povídání o Jimu Morrisonovi, když si vedle ke stolu sedla překrásná slečna. Z petláhve si v pravidelných intervalech odsrkávala přídělu bílého vína, chutnalo jí. Na ruce měla červenočerný návlek. V danou chvíli jsem se zahleděl na svou levou ruku. I na ní se vyjímal onen červenočerný návlek. Návleky jsme na sebe zamávali a začali se smáti ironii, že jakýsi módní výstřelek aka EMO návlek dokáže seznámit dvě neznámé persony... slečna mi následně podala zbytek PET láhve, vyměnili jsme si kontakty a Mája zmizela. Často jsme si od té doby psali textové zprávy, návleky již dávno poztráceli, popř. důkladně schovali, že nejsou k nalezení. Přes písmenka jsme si rozuměli, avšak nebyli jsme si souzeni, neboť jsme každý neustále potkávali nové partnery... sami na sebe si však čas nenašli. Přesto se v praxi projevila myšlnka, sepsaná v připravovaném scénáři Neon X, každé setkání má v našem životě zvláštní roli, každé setkání tak může být maximálně důležité pro naší budoucnost, minulost či současnost. Jistá fáse protonace.
Před koncertem Iggyho Popa se dotkly poprvé dlaně toho jednoho, té druhé a té jedné, toho druhého. O několik minut později se obě těla svíjela v rytmu I wanna be your dog, No fun... bylo jim krásně, chtěli snad i něco více, když z teorie přešli na praxi Sigmunda Freuda. Měl by z nich radost. A co psyché? Té bylo také dobře. Poprvé od března. Přál si zachytit ten okamžik na věčnost, Ewigkeit. Ona byla Pam S.C., on však prokletý pseudopoeta, pseudoumělec, jenž je stejný jako ostatní a jeho snaha odlišit se jest pouhou pózou a známkou nedospělosti...
... on, toužící po lásce, posedlý Atonem, jehož vidí ve formě malé, drobné, černovlasé slečny, doprovázející jeho podstatu. Tu stojí u bankomatu, jindy kouří na zastávce, jindy sedí v Rockcafé a občas sedí v uličce ve vlaku, popíjí Coronu a zasněně se dívá do kupé, kde sedí On. On je já, ona je však Aton.
A Aton si žije odlišným životem, tráví čas s lidmi, s kterými ho tráviti chce. Sluníčko po ránu z východu přichází, aby kolem poledne dosáhlo svého vrcholu, a když se chystá spát, uvědomuji si, jak moc mi schází ty jarní cesty do Litoměřic. Autobusem. Sotva jsem skončil v ústavu, odjel jsem za Sluníčkem, abych ji mohl políbit, obejmout, projít s ní park a pak se sám po pár minutách opět vracet do Prahé, se slzami na krajíčku, občas i na víčku, i pod ním. Ach, Atone... ty chvíle krásy, byla nám zima, tehdy v parku a pronesli jsme tu větu, že mezi námi jde o jediné, o splynutí duší. Chybí mi Most. Chybí mi umění milovat. Chybí mi Slunce. Aton.

 


Komentáře

1 Digushka Digushka | 26. září 2008 v 17:42 | Reagovat

Jedno jediné slovo na tohle -> Wow..! -> x)

2 Pétřuš Pétřuš | Web | 26. září 2008 v 19:11 | Reagovat

To fotka je úpe psycho xDDD

3 slůně slůně | 26. září 2008 v 20:56 | Reagovat

...

aspoň, že žiješ.

4 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 27. září 2008 v 10:26 | Reagovat

slůně:

ty snad taky žiješ nie?=)=*

5 Luciášek Luciášek | Web | 27. září 2008 v 10:34 | Reagovat

ad digi: Doufám, že Tě potěšilo přidání do přátel xD

A děkuji za komentáře, za komplimenty...

6 Luciášek Luciášek | Web | 27. září 2008 v 10:35 | Reagovat

ad pétřá: Fotka pochází z Berlína, tedy obě fotografie. Nápis pochází ze zdi Bahnhof ZOO, dodávka a silueta mé postavy z Kunsthalle Tachelés na Oranienburger Str.

7 Luciášek Luciášek | Web | 27. září 2008 v 10:35 | Reagovat

ad slůně: Ne, nežiji. Umírám.

8 Luciášek Luciášek | Web | 27. září 2008 v 10:36 | Reagovat

ad jájinka: Dovolím si parafrásovat i Tvou odpověď... myslím, že spíše všichni hromadně umíráme, než-li že hromadně žijeme na jedné hromádce... ale je to jen má idea. Nebudu se bránit případnému vyvrácení (z kořenů).

9 slůně slůně | 27. září 2008 v 13:12 | Reagovat

BlackBeautiful: jó, ale jen někdy, většinu času přežívám :-/

10 slůně slůně | 27. září 2008 v 13:14 | Reagovat

Luciášek: ano, umírám, ale dokud neumřu, budu žít. nějakou dobu budu, bohužel, zatím jen přežívat.

11 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 27. září 2008 v 21:11 | Reagovat

ad Luciáš: byla bych spíš pro přežívání (jakože spíš přežíváme) než pro umírání.. no i když.. i když.

písnička se mi líbí...

fotka jako vždy úžasná.. líbí se mi kravata a kšandy( nebo je to pásek? ted nevím) =)

a k tomu psaní...jsem ráda, žes zas po delší odmlce napsal neco o sobe:)

12 Pajjinka Pajjinka | 28. září 2008 v 0:06 | Reagovat

Ať už mám náladu jakoukoliv, vždy, když zabrouzdám sem a pročtu si několik Tvých řádků, dolehne na mě jakýsi sentiment, chvílemi až smutek. Dokážeš svým čtenářům přiblížit pouhými písmenky pocity natolik, že soucítí s Tebou, alespoň já to tak vnímám. Ale abych se vrátila nazpět... Vše zlé je k něčemu dobré - nejela jsem já, a měl jsi možnost pozvat někoho jiného, kdo v Tobě snad zanechal stopy. Nezapomeň hledat světýlka

13 Luciášek Luciášek | Web | 28. září 2008 v 10:02 | Reagovat

ad slůně: Umírá každý z nás, ti bezpáteřní jedinci si to však neuvědomují a na konci cesty se velice diví, že smrt je součástí bytí. Jednou z kapitol...

... proto nepřežívám, nýbrž umírám. Smířen se svým osudem. Smířen se vším... beze všeho.

14 Luciášek Luciášek | Web | 28. září 2008 v 10:07 | Reagovat

ad jájinka: V případě umírání x přežívání jde jen o relativní spor, jakým verbem označiti děj, jenž probíhá a my nejsme s to ho zastavit.

Píseň? Talent Davida Bowieho je obdivuhodný. Píseň je výtečná, interpret okouzlující.

Fotografie? Ano, jsou to kšandy. Dostal jsem je tehdy od Atonka. Byl to krásný večer...

... a poněkud parafrázuji textovou zprávu od Atona (v jeho znění zněla "TAKE NA TEBE MYSLIM A MENI TO NECO? NE..."), sepsal jsem své aktuální prožitky, mění to něco? Ne...

15 Luciášek Luciášek | Web | 28. září 2008 v 10:11 | Reagovat

ad pájinka: Sentiment, smutek? V případě nás obou, spíše nostalgie, neboť jsme se již dlouho neviděli. Rozhodněbych byl nerad, kdyby jsi z mé osoby cítila jen smutek, neboť ač se to nezdá dle zápisků na této stránce, po většinu života jsem živel a tvor velice akční a živý... jenže při takových zážitcích není třeba dlouhého psaní... a především jde o to, aby bylo s kým ony zážitky získávat. Se Sluníčkem... to nelze. Ona si definitivně žije jiným životem a den po dni získávám dojem, že se již nikdy nespatříme. Nikdy...

... Tobě děkuji za komentář, Pájí. Koncert Iggyho se vydařil, s Pam S.C. jsme si to užili, onen pseudomystický vztah trvá a je nám spolu relativně dobře. Přesto na ulicích potkávám stíny Atona... a vidím ji všude, i tam, kde bych ji viděl jen nerad, v cizí náruči.

16 slůně slůně | 28. září 2008 v 19:15 | Reagovat

Luciášek: tak to Ti, ehrlich gesagt, závidím, tedy to smíření. a ráda bych Ti jen připomněla něco, co už jistě dávno víš - potvory mají vždycky štěstí. a to mě nejvíc se*e. (a to nemám ve zvyku používat vulgarismy)

17 Luciášek Luciášek | Web | 29. září 2008 v 19:48 | Reagovat

Potvory jsou démoni. Potvory jsou bez podpory naší psyché a démoni naše psyché ovládají...

18 slůně slůně | 29. září 2008 v 20:45 | Reagovat

Luciášek: potvory jsou. a jsou, bohužel, nezávisle na mé duši nebo na tom, co si já přeji... proto je jim dovoleno, aby mi tolik let ničily život, aby mě činily jinou, slabší, poslušnější, hloupější..... závislou.

19 Luciášek Luciášek | Web | 29. září 2008 v 20:55 | Reagovat

ad slůně: Potvory je vlastně půvabné pojmenování pro vyšší světový řád, jenž nám brání v rozletu.

20 slůně slůně | 29. září 2008 v 21:14 | Reagovat

Luciášek: brání, to souhlasím. některé se v průběhu času stávají zrůdami a přistřibují nejen křídla, ale i končetiny, duši... až mám pocit, že mi budou ustřiženy i moje sny.... mé bdělé snění, mé nádherné nadvědomí.

21 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 29. září 2008 v 22:08 | Reagovat

nevím proč.. dnes mě ta písnička skoro rozplakala...

22 Luciášek Luciášek | Web | 29. září 2008 v 22:31 | Reagovat

ad jájinka: Nejpůvabnější je tento úsek:

Though I'm passed one hundred thousand miles, I'm feeling very still And I think my spaceship knows which way to go, tell my wife I love her very much she knows - bridge: Ground control to Major Tom: Your circuit's dead,there's something wrong.Can you hear me Major Tom? Can you hear me Major Tom? Can you hear me Major Tom? Can you...

Naprosto ho miluji a přiznám se, že kdykoliv slyším Davida v této posici, mám dosti, ehm, problém se koncentrovati na racionální věci.

23 Luciášek Luciášek | Web | 29. září 2008 v 22:34 | Reagovat

ad slůně: Tvé nadjá bude stále půvabné, stačí když ho budeš dále rozvíjet.

Další fáse rozvíjení bude příští léto na Kamenčáku a následně v Berlíně. Na obě akce jsi zvána. Ale to Ti ještě včas upřesním.

24 Luciášek Luciášek | Web | 29. září 2008 v 22:35 | Reagovat

ad slůně na druhou: Tvé sny Ti odstřihne realita. Pokus se ji modifikovati a Tvé sny dojdou naplnění.

25 slůně slůně | 30. září 2008 v 6:22 | Reagovat

Luciášek: pokud mne tam opravdu chceš, napiš mi termíny co nejdříve, ať se mohu zařídit.

Já se snažím realitu si příliš nepřipouštět, jen to bolí víc.

Otáčení nožem v ráně.

Krvácení na třetí.

Au.

26 Luciášek Luciášek | Web | 2. října 2008 v 11:14 | Reagovat

ad slůně: Berlín uskutečníme na jaře a Kamenčák orientačně koncem června, popř. začátkem července.

A neztrať příliš mnoho krve, byla by Tě škoda. Nezapomeň, že slůňata vymírají...

27 slůně slůně | 2. října 2008 v 14:00 | Reagovat

Luciášek: jů, na jaře.... budeme slavit narozeniny ve velkém!:) a doufám, že se nebude krýti s termínem MoRu. a že budu v Tuzemí.

a flůňátka tu s námi ještě nějakou dobou budou - pokud je zlí pouštní hadi nesní. a pokud bude mamí Slůňka dobře střežit důležitý poklad.

28 slůně slůně | 4. října 2008 v 20:15 | Reagovat

...á taky pokud je Zlotvor neudusí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama