a tak hurá do života
změnou hurá k umírání
směnou ranní za tou paní
kosa je mráz a mráz snad kosou
nalézám Sentu svlečenou bosou
po uhlících chodící i nechodící
po ulicích s ranní rosou svítící i nesvítící
modré světlo
odpojí
a nevykvetlo
obojí
nenaříká tiše vrčí
usmívá se při škrcení
oči vlčí ve tmě mlčí
modré světlo
odpojí
a nevykvetlo
obojí
při škrcení
Ona není
přiškrcení
tuctovým kusem
v ráji všech pobídek
je vodka s džusem
schůdná jak schody
tak sbírám body
až budu v plusu
jak vodka v džusu
topím se ledem
medvídek medem
svedu co svedu
jak voda v ledu
jedu kam jedu
před cílem vedu
zůstávám poražen
tak jako spousta žen
ohmatán ponížen
smetanu olížem
důkladně nezbude
ráj nitra nebude
naříkat ty vole
tak dneska po škole?
tak dneska po práci
zažijem legraci
spirály křiku
jsou silou zvyku
a silou pudu
výkřik už budu
doprovod na toaletu
nezastaví sílu letu
nezastaví zipy pásky
vyjádření čisté lásky
expresivní vyjádření
na světě co světem není
bez potřebného opojení
zůstaneme odpojeni
připojení skrze těla
zůstáváš dál nedospělá
a na ranní probuzení
zapomeneš po setmění
vše se mění
po setmění
prohloupí kdo nevymění
a Ty čekáš na znamení
plyšový medvídek již padá z postele
a kdo Ti pak po ránu povlékne ustele?
kdo se Ti zasměje s patřičnou falší
byla jsi jediná - stejná jak další!
vážné i nevážné
debaty o lásce
vedeme převážně
přes znaky displeje
prokletý básník se
nám s chutí zasměje
kam ztratila se ta touha naděje
a proč chvíle dlouhá je
že se nic neděje
kam ztratila se víra ve spojení dlaní
také Tě tak sžírá
naše věčné lhaní?
ubalíš si pocity
do mozku vložíš lecythin
a nikdo není prý
tak hravý a free
jako Ty
nelze Tě uchopit
jen špatně pochopit
nelze Tě dokázat
souzená pro nás dva
jako Ty
vážné i nevážné
debaty o lásce
vedeme převážně
přes znaky displeje
prokletý básník se
nám s chutí zasměje
kam ztratila se ta touha naděje
a proč chvíle dlouhá je
že se nic neděje
kam ztratila se víra ve spojení dlaní
také Tě tak sžírá
naše věčné hraní?
vyvrhel společnosti součást toho pístu
co spojuje ty skutečnosti - nebýt ji je smůla
nedopsán již v minulosti - jsem nula nula nula
jsem rozepsaná kapitola svévolného bytí
z prachu stvořen nevytvořen geneticky skrytý
co jsem prožil v červenci dochází mi v lednu
a co prožiji v srpenci pokud ten píst zvednu?
Psyché plení (10/11/08)
já už vím
že nepatřím
k té slabší většině
a kdo je na vině?
a kdo velí mně?
ve víně
je utopie
a ten kdo pije
ten nezažije
realitu denní
a kdo koho změní?
příliš lehké snění
se ztrácí
v zapomnění
a co nic není?
já už vím
kam nepatřím
na červeném pokoji
bývá dcera Afrodité
nebát se ji oslovit
skrze brány poodkryté
vstoupit v pocit vyjímečnosti
vstoupit v záři jinovatky
užívat si do sytosti
ty chemické křižovatky
vstoupit v krytu duše skrytu
vstoupit mít tu Afroditu
zakousnout se do ramene
a vytesat ji do kamene
verbum dopsal téměř k ránu
zoufalec co píše tance
pro postmoderní kurtizánu
ve snech dál sní o Johance

Sluníčko. Slušelo by se uzavřít kapitolu jménem Aton. Uznávám svou posedlost, uznávám svou zamilovanost a uznávám svou zranitelnost. Uznávám vše, přesto nemám nic. Po jediném telefonátu jsem ztratil veškerý psychický kontakt s onou osobou, která zásadně ovlivnila mou tvorbu, můj život. Sluníčko je zamilované. Ejhle. Nejsem milovanou osobou. Ejhle. Nic nového pod Sluncem. Zoufalé pokusy o navázání konversace selhaly. Je konec. Posedlost trvá od března a i následující měsíce a léta budu každou potenciální partnerku srovnávat s ní. A co bylo obsahem již zmiňovaného telefonátu? "Doufám, že budeš hodně neposlušná v životě pozemském, abychom byli svoji alespoň v pekle... miluji Tě".
Přítelkyně, pseudopřítelkyně a jiná havěť. Románek s Pam S.C. skončil dříve, než mohl pokročit do stádia "vztah", byli jsme si příliš podobni. Promiskuitní a bohémské užívání si s -náctiletými slečnami je příjemné, pokud nenastane fáze citové vyprahlosti, kdy si i dotyčný promiskuitní jedinec uvědomí, že cesta, kterou se vydal, není ta pravá... neustálé hledání sebesama skrze penis, vivat la Freud, vivat la Fromm... umění milovat? Co je to "milovat"? Zatímco tělo včetně údu nebo spíše úd včetně těla, hledá uspokojení a dělá, co se sluší dělat, serce přešlapuje na místě, mozek to již vzdal a při každém šablonovitém seznámení se, zapne stand-by mód. Ukázkový případ? Terezka - Molotow Bar. Nutno uznat, že v jednom případě se mozek aktivoval z hybernace, serce přestalo přešlapovat a bilo na poplach. Hrozba "zamilování se". Ejhle. Slečna (dnes si již nevzpomínám na její jméno, ale je o ní text Malostranská) se raději rozhodla pro rázné ukončení rozvíjejícího se melodramatu. Po probdělé víkendové noci nastoupila do tramvaje a odjela. Nikdy již nebyla mými sensory spatřena. A spirála se točí dále a dále, pes si nevidí na ocas, přesto ho neúnavně honí...
Zizi & Dejv. Dejv & Zizi. Každé setkání s ní či s ním je pro mě příjemné, přínosné, obohacující. V Dejvovi vidím sebe v minulosti. Není nic krásnějšího než pozorovat sám sebe (minimálně pro egoistu mých rozměrů). Sleduji s úžasem Dejvovy minely, Dejvovy pokroky i kroky mimo. Sleduji sám sebe v mladší kopii, do děje logicky nezasahuji, nerad bych jakkoliv pozměnil jeho aktuální genezi. Půvabné bylo rande ve třech v Aidě, méně půvabné pak rande ve třech v Molotowu. S Dejvem jsem navštívil Olšanské hřbitovy, se Zizi naopak sledoval Trainspotting.
Divná setkání x-tého druhu. Metro. Muž středního věku s deformovanou pravou polovinou hlavy. Cedulka KAFE A DVA CUKRY. Ukazuje CIGARETY - smysl jeho bytí. Neverbální komunikace vedena cestou do školy, v metru. Střih. Újezd. Půl desáté ráno. Postarší muž, celý od prachu a popelu, procházející se při nedělním dopoledni s rouškou na obličeji. Střih. A stříhat bych mohl donekonečna, tu pofidérní chlapec, jindy zase slečna...
Práce.
A.M. Jsem rád, že vím, že mě čteš. Jsem rád, že mě čteš. Jsem rád.
Medvídek a Jako Ty jsou dokonalý... hlavně ta Jako Ty... připadalo mi, jak kdyby byla z mýho života... věčné hraní mě ubíjelo a nakonec jsem ho utípla a vymazala obrázky a slova z displeje... Ze srdce nikoli...