15. prosince 2008 v 14:26 | Luciášek
|
Kocour (04/12/08)
západ Slunce v Hostivaři
láká dravce nad komíny
zlákat mě se nepodaří
lákají mě světla jiný
výplach nosu úst i mysli
kouřem clonou nad neony
bez Tebe já nevymyslím
to co chtějí slyšet oni
kocour v botách po dědovi
zdálo se mu v útlém věku
o lásce dvou starých lidí
o lásce dvou v novověku
kocour v botách po dědovi
pláče touhou vlézt si na klín
ve dne totiž šero vidí
v noci je zas děda v rakvi
Chomutov město (11/12/08)
monolog o sobě
na který slyší
pozve Tě na oběd
do bistra v Klíši
monolog záměrný
záměr je jediný
být pravdě nevěrný
touha být jiný
své sliny svaž
do oblaku dýmu
snaž se pak snaž
neztratit slinu
Chomutov město
z modrého plastu
pokus se svést to
na období chlastu
období naděje
ukryté ladně
a že se nic neděje?
na dně jsi na dně
po spánku den
zdánlivé bezpečí
zbude jen sen
ukrytý bez péčí
démonů s vlasy
ne zcela snadně
umřelas asi
na dně jsi na dně
ona si září
nezkoušej svést to
na bolest v tváři
Chomutov město
Haltestelle Most (29/11/08)
vanilka provoněla ústa
blonďatá minulost oči
hladina krve hustá
snídaně skončí skočím
pod nejbližší vozy
však chybí mi víza
to jiní bozi se vozí
zůstane schíza
zůstane krize
v té fau i vize
kouření zakázáno na zastávkách zlost
policistka kouří na Haltestelle Most
lakuje vlakem vlasy převlékne kůži asi
nastálo splynutí krásy nastalo spásy zlá si!
a co Tvůj hrudní košík?
a co má duše v koši?
a kelímci sní výtah
žes je z toho vytáh!
vyděšený výraz
po přírazu příraz
nazí plazi plazí vazy
co nesrazí v ně je vrazí
protože protože
nevěří na nože
protože protože
sova nehouká
protože protože
protože protože
protože protože
nikdo nekouká!
hodíme po sobě granátovými jablky
dvě si hrají na kůzle a jedna na vlky
energický nápoj napojí obojí
čerta se šestého už nikdo nebojí
a kdo sní letošní vánoční cukroví
kůzleti čertovi andělu vlkovi?
a kdo Tě políbí pod jmelím necelým
pocitům nevelím smutným i veselým
protože protože
nevěří na nože
protože protože
sova nehouká
protože protože
protože protože
protože protože
nikdo nekouká!
Dialog v metru (14/12/08)
vážená slečno jak jen můžete s takovým hajzlem žít?
vážený pane na věčnost já nechci svlékat se sama být
vážená milá on na Vás jako poslední zbyl?
vážený milý nechtělo se mi jen čekat dýl
vždyť on tak milý byl
na začátku na konci vět
kvítí mi nosil
pod nos a krásný v něm svět
vždyť on tak milý byl
na začátku na konci slov
kvítí mi nosil
serce na dlani s nápisem love
vážená slečno jak jen můžete s takovým hajzlem žít?
vážený pane na věčnost já nechci svlékat se sama být
vážená milá on na Vás jako poslední zbyl?
vážený milý nechtělo se mi jen čekat dýl
prvotní zamilování
cítím je blízko
vyvenčit kočárky
svou rodnou vískou
prvotní zamilování
tak mi ho ukaž
dělám si čárky
to s jinýma šukáš
vážená slečno jak jen můžete s takovým hajzlem žít?
vážený pane na věčnost já nechci svlékat se sama být
vážená milá on na Vás jako poslední zbyl?
vážený milý nechtělo se mi jen čekat dýl
Blíží se poslední den v kalendářním roce, který je pro většinu konsumního obyvatelstva vnímán, jako ideální příležitost utéci. Utíkáme každý zvlášť a každý po jiné trase. Utíkám do Berlína, vloni do Mostu. Červené světlo... ... do svého snového ráje jsem se rozhodl zavést novou oběť. Daruji jí ráj, darují jí peklo. Z osmičky devítka a Senta. Na začátku prosince mě unesla Ona do své rodné vísky, na ples.
Dějství první a téměř definitivní
Po strastiplné cestě ve směru TEPLICE - PRAHA - HAVLÍČKŮV BROD jsem jihlavským rychlíkem dorazil na socialistické nádraží, evokující ve mně MOST. Most přes minulost, klišé, které v mém životě nabírá až epochální rozměry. Ač Senta žila a částečně žije v Chotěboři, nejbližší representativní budova se nachází právě v Havl. Brodě. Vzpomněl jsem si na Sannynku, na florbal, Bivojky, MOST. Po návratu do kruté a nelítostné reality, která se zásluhou místního klimatu, změnila v realitu nelítostně krutou, se naše těla vyskytla před ozářenou budovou místního Kulturního domu. Tentokráte nezářily reflektory, do noci mrkaly neonové potače, upozorňující na aktuální výši jackpotu v nedalekých hernách. Pot. Jack? Ne. Gin na uvítanou. Tma. A kde je Slunce? Kde je kurva Aton? A s kým je kurva kurvou?
... please tell me that everything will work out fine... (10/12/08)
kolik bylo těch vín
kolik zlomů času?
teď hledáš ve svým
Atona - spásu
na obzoru
do pozoru
stavíš si stavy
hlavy si stavíš
ty kurva - já kurva
si zvykám
a proč se
kurvám
kurva
říká?
Aton nebyl k nalezení, neb žije si svůj život v zalíbení jiných líbajících se siluet a já se se Sentou nelíbám. Se se... se. Se! Nelíbám se! Pohledy slečen na mé tělo, ach jak jsem jim byl vděčen. Jako Jim? Ne. Gin na druhou. Ples gymnásia v Chotěboři by se dal též nazvati Vesnickou zábavou čtvrté cenové skupiny. Téměř polovina přítomných byla PUNK, nemyslím tím však příslušníky této subkultury, jako spíše pojmenování věcí a dějů, které se v havlíčkobrodském Kulturním domě vyskytovaly a odehrávaly. Uznejte sami, že není příliš zdvořilé na ples zavítati, ošacen v nepříliš společenských šedých teplácích se čtyřmi pruhy, označujících tři plus jeden originál ADIDAS. A podobných anomálií by jejich sběratel v KD nasbíral celou sbírku. Nepříliš povedený pseudoples ale napravila společnost Senty. Osobu z jiného vesmíru mám tak docela rád. Noc strávená v jejím království utlumila pocit ohrožení z infikace od okolních druhů. Milý večer, milá noc, milé ráno. Milý Falco. Milá Ona.
Dějství druhé a definitivní
Do metropole dorazil Mamut. Setkání se svým bratrem z chomutovsko-mostecké uhelné pánve jsem prožíval poměrně emotivně. Po seznámení se s jeho současnou a zároveň již téměř minulou třídou - v závěrečném ročníku pedagogického lycea, jsme spolu absolvovali několik příjemných hodin. Vše dokonale vystihuje textová zpráva, odeslaná po jeho odjezdu: Čau Gumo, stojíme v zasraný zácpě deset kilometrů za Prahou, ještě chvíli a půjdu pěšky. Jsem rád, že jsme se mohli na tu chvíli sejít, pokecat, postěžovat si a zanadávat si na tenhle zkurvenej svět. Chyběl jsi mi a chybíš. Mám Tě rád Gumo. Tvůj Magor
Setkání s Mamutem mě nasměrovalo k vzpomínání na své blízké. Děkuji svému teplickému trojbloku Jájí, Pájí, Adam... děkuji, že stojíte při mně. I já Vás registruji a nosím v serci. Děkuji svým máničkám - mému osobnímu Netáhlu, Káčovi a především Teresce s Mamutem. Jste mou inspirací pro bytí, žití, samotnou existenci na této zkurveně modré planetě. Promiň Štěpíku za vše, dlužím Ti pořádnou omluvu. Mám Tě rád, Ty to víš, já to vím... Děkuji Sannynce, za svůj první opravdový vztah. Děkuji Sluníčku, za svůj poslední opravdový vztah. Děkuji všem jmenovaným. Bez Vás by byl můj život jiný. Bez Vás by nebyl můj život mým. Děkuji. Děkuji. Příjemně dožijte nula osmičku a ať je nula devítka provázená menším počtem depresí a větším počtem slunečních dní...
krásný přání na závěr...
a co se týče básní tak mě nejvíc dostal ten rozhovor... ten nemá chybu...
ať ti v roce 2009 píše pořád stejně a ještě líp... :)