17. února 2009 v 2:25 | Luciáš
Za měsíc odjíždím do Düsseldorfu. Pomocí výběrového řízení jsem byl vybrán na stipendijní studijní pobyt. V polovině března se rozloučím se stověžatou metropolí a zamířím do nehustěji osídlené aglomerace celé Evropy. Pro můj weblog to bude přínosné, s novými informacemi ze Západu se budete setkávat prakticky každý den. Otázkou zůstává, jaký význam to bude mít pro mou psyché a vůbec celou existenci?
Migrace znamená nový začátek. Klišé. Je třeba vůbec nově začínat, když je mi současnost tak sympatická jako nikdy v minulosti? Do kalendářního roku nula devět jsem vstoupil v Berlíně, jak symbolické.
Má psyché se v průběhu letošní zimy dostala do rozpoložení, které hraničí s depresí, šílenstvím a pocity naplnění. Deprese jsou endogenní a přetrvávají. Křičím o pomoc a stále mě nikdo neslyší. A nebo možná nekřičím, možná mlčím.
V Prahé se žije zajímavě, leden byl ve znamení budování reálného dospělého vztahu. Vztahu, který nemá žádné základy, neb ty jsou zakořeněné hluboko v zemi, u těch minulých... nejen slečen. Po rozepři, kterou jsem měl na podzim se Štěpíkem jsem konečně vystřízlivěl z představy, že nepotřebuji mít kolem sebe přátelé (ty opravdové). Ano, vše se napravilo. Čistý stůl, dvě židle. Na nich já a On. Společná minulost, současnost, budoucnost.
Současnost mě spojuje i s Ičem a Sentou, nebo-li s Engreštem a Ostružinou. Právě díky nim zažívám fascinující zážitky - zůčko, zběsilá párty s bílou bulharskou Medvědí krví a neméně zoufalý Captain Morgan párty. Párty ve třech? Alespoň si může být člověk sám sobě jukeboxem. Experiment s výletem do Molotow Cocktail Baru nevyšel přesně podle mých představ, snad proto, že do takového prostředí se zásadně chodí s konzumními, obyčejnými lidmi a ne s hrdiny z pohádek.
Senta je onou hrdinkou. Každou druhou noc se mi zdá o Sluníčku a každou prvou o Katkách, Terezkách a dalších hrdinkách krátkých, kratších a těch nejkratších melodramat. Senta je přesto na mé straně. Positivní energie, kterou mi pomocí své existence dává pomáhá při antiatonové terapii. Pomáhá úspěšně. Senta si vůbec vybudovala posici mého osobního Anděla strážného, minimálně po psychické stránce (ano, po té fysické je vše konstantní - život v askezi je pro promiskuitní svini ta pravá terapie). A každá svině, jak praví Mamut, nalezne dříve či později svého řezníka.
Senta je hrdinkou pohádek. Během našeho čtvrtletního vztahu jsme k sobě našli cestu tak příjemnou, že bude vůbec nejtěžší, opustit ji. Rozloučit se. Vrátit se až za dlouhé desítky, ba stovky dní...
... ano, náznak počáteční teze. Za měsíc odjíždím do Düsseldorfu.
Zcela jistě mi onen studijní pobyt pomůže v rozšíření mého současného vzdělání, sic jsem již částečně splnil Souborné zkoušky (PMSD mám úspěšně za sebou, příběh o "čajíčcích magoráčcích", litrech kafe a probdělých nocích snad mohu vynechat. DSSE se mi na poprvé nepodařilo zvládnouti, neb jsem se poprvé v životě stal obětí trémy. Mám před sebou druhý pokus, již zítra...), přesto je přede mnou ještě dlouhá cesta. Další z mnoha cest.
Vraťme se na počátek všech cest. Aton. Sluníčko. Dana. Má věčná inspirace. V nejbližších týdnech by měla vyjít má debutující básnická sbírka "Punk Off". Po několika letech plných tužeb po jejím vydání, po několika měsících usilovné dřiny a týdnech vybírání textů se dočkala finální verze editace ze strany Senty a je prakticky připravená k tisku. Cena za kus by měla být přiměřená, 149 peněz. Bližší informace se všichni potenciální zájemci dozví včas, však je v mém vlastním zájmu, aby byla co možná nejrychleji vyprodaná a já se mohl zaměřit na realisaci svého dalšího snu - vydání scénáře a jeho zfilmování, minimálně v poloprofesionálních podmínkách.
Zbývá již jen Letadlo Spí Doma. Ano, spí. Náznaky na probuzení proběhly, nezbývá než čekat na můj návrat z dosud neprobádaného belgicko-nizozemsko-německého území.
Stále je mou živností novinařina. V posledních měsících se kromě recenze desek
Hugo Toxxxe,
The Prodigy a koncertu
SKA-P příliš mnoho věcí neudálo. V nejbližší době plánuji rozhovor s jednou nejmenovanou ústeckou lokální skupinou a následně recenzi březnového koncertu AC/DC.
poprvé /erstemal/
na krku oprátku
vzpomínám na Katku
na krku lano
a kde jsi Dano?
za krkem jarní sníh
úprkem mizí líh
tajemství grálu
topeno v žalu
vnímám své poprvé
na nehtech od krve
na nehtech od krve
vnímám své poprvé
16/02/09
klika /clique/
zimní stadion Štvanice
prokletím všech dětí noci
uvízl jsem na klice
dveří - žádám soucit
jsem jen papír toaletní
často volám: hovno vzlétni!
a v rámci té tradice
oběsím se na klice
10/02/09
bez cizí pomoci /ohne fremde hilfe/
vychází z potravin
s látkovou taškou
zbytky plic otráví
tabákem s vážkou
sobotní tramvají
svozí ty zemřelé
sny oni nemají
je totiž neděle
po krátké proluce vejde v chrám boží
doušky se naloká balkánských vín
škrábance na ruce zhotovil noži
do dne a do roka zbude jen stín
slzy své polyká kouřem je dusí
a křikem do noci umlčí ticho
na cestě do nikam zkusí - žít musí
jen v chodbě bez světel - hledajíc východ
29/01/09
Juuuh, gratuluji :). Düsseldorf sice není mé vysněné město, ale přeci jen lepší než ta naše saská mininazimetropole xD.