Berlínský jazz

17. března 2009 v 2:32 | Luciáš |  art'n'fangen
sex /sex; sex/

dál mi svírá ruce
dál jen ztrácí úctu
stín vnitřní evoluce
s ním se vrhne k ústům

a komu dá do těla?
odděná do běla
koho dnes oddělá?
kdo jí to udělá?

10/03/09

neznámá /die unbekannte; the unknown/

serce tachelés bez mojí pomoci - tepe
tak proč se jen zmýlili proroci - světe?
světelné dík každý rok střílím k tvým nohám
už jsi si zvyk jen díky svým skrytým vlohám
na friedrichstrasse zase tě sebere
a vyžebrá na víno clona
bankovky přebere a drobné nebere
kdo? neznámá ona

padá níž
světa div
stavte kříž
ježíš živ

padá níž
světa div
stavte kříž
ježíš živ

12/03/09


nádraží /bahnhof; bus station/

tam v litoměřicích na jarním nádraží
na mne ob týden čekáš - na to zápraží
už autobus doráží adresát praha
a na tom nádraží potkávám vraha

své plíce si hýčkáš i serce křehké
proto dál kouříš jen cigarety lehké
nehty máš umělé s výrazem bezmoci
tvářím se vesele odhodlán pomoci

brýle do noci v budoucnu ocení
obrázky spocené v dlani se škrtí
takové bezcenné důkazy zborcení
po roce důkladně nasáklé smrtí

náramek neřestí nosí dál zápěstí
v parku sám hledám tě na nádraží
náramně nešťastné toužíce po štěstí
labutě u labe - autobus nedoráží

16/03/09

jazz /jazz;jazz/

... kde pak ohněm ti zapaluju
pamatuješ? já pamatuju
tam kde bloudí dvou světel les
pamatuješ na ten náš jazz...

šestnáctý březen a naše seznámení
svedení jazzem tequilou omámeni
šestnáctý březen a naše opojení
svedení jazzem zůstanem propojeni

teď chci křičet více však nezbylo nic
své síly jsem nechal tam mezi námi
a zbylo nám sice pár pohlednic
jenže ten jazz si už pouštíme sami

aton a slunce jsou daná tvá jména
budu je vzpomínat a v serci mít
budu je po zdech psát nepřijde změna
ač život bez lásky ten nelze žít

zemřela láska probuďte hrobníky
a jazz si pustíme před spaním sami
zemřela láska stavte jí pomníky
zemřela naděje vše mezi námi

16/03/09




Pražské dny se krátí a těch strávených v Düsseldorfu, bude postupem času přibývat. Na půli cesty mezi oběma městy leží Berlín, tedy místo, kde jsem trávil v elitní společnosti chvíle nedávné. Uplynulé týdny byly bohaté na pracovní, tedy novinářské dění - exklusivní reportáž s Márdím ohledně vydání nové desky Vypsané fiXy, novinky kolem připravovaného alba UDG nebo rozhovor s Wohnouty, kde jsem se utvrdil v názoru na partu kolem Homolů - banda sympaťáků, kterým se sice nová deska Karton Veverek příliš nevydařila, přesto dál ctí původní myšlenky, s kterými "oblbují kebule bláznům" již několik let. V Berlíně jsem se ocitl ve společnosti šéfstva Reportu, Filteru a Universal Music a nutno podotknout, společnost to byla velice příjemná. Vypravili jsme se na koncert britského objevu letošní roku - White Lies.

14. března tomu bylo jedenadvacet let, co jsem se narodil. Každým rokem se cítím o dalších tisíc let starší. A 16. března jsem si vzpomněl na výročí narození i úmrtí jedné lásky, která vydrží věčnost. Rozpoložení mé psyché snad nejvíce dokresluje tato "východňárská" píseň.

 


Komentáře

1 Akka Akka | E-mail | 17. března 2009 v 15:14 | Reagovat

přoč už nepíšeš tím special stylem??? viz články z Mořského koníka

2 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 17. března 2009 v 15:23 | Reagovat

"náramek neřestí nosí dál zápěstí"... to se mi hodně líbilo... a pak ta  o 16. březnu... je z ní cítit něco jinýho, něco víc, než mají ty ostatní... a jak jsi sám napsal... :( umřela... a ani nemusiš stavět pomník... stačí pár slok...

add Akka: a tak musí každej psát pořád stejně?? vždyť lidi se vyvíjí a o tom to je... byla by to nuda, kdyby každej psal pořád stejně... a navíc Luciáš ten svůj styl pořád má... :)

3 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 17. března 2009 v 15:29 | Reagovat

Akka: Nezáleží na formě sdělení, ale na jeho obsahu - alespoň to je trend, kterého se drží většina tvorstva (vyjma akademické půdy).

4 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 17. března 2009 v 15:31 | Reagovat

Anettka: Mně se z těchto čtyř básní nejvíce líbí Nádraží, zatímco první dvě básně jsou lehce podprůměrné, třetí je nadprůměrná a závěrečný Jazz bych označil za průměr. Však verbum jest pomníkem - musíme si totiž za tímto konkrétem představit akt abstraktní.

5 Akka Akka | E-mail | 17. března 2009 v 18:40 | Reagovat

ale je to škoda, myslím že např. u koníka obsah i forma vzbuzovali v lidech emoce. Tady je to už "jen" obsah :(

6 slůně slůně | 17. března 2009 v 20:19 | Reagovat

hm... něco se děje.

už ke mně nepromlouváš, proč?

7 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 18. března 2009 v 11:24 | Reagovat

Akka: A není právě "obsah" prvkem, který má v lidech vzbuzovat emoce? Co konkrétně Ti schází?

8 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 18. března 2009 v 11:25 | Reagovat

Slůně: V minulém článku jsem k Tobě reagoval, na FB jsem Ti okomentoval status a pokud se Ti to zdá málo, omlouvám se, leč více mi současná situace uspořádání mého času nenabízí.

9 Akka Akka | E-mail | 18. března 2009 v 17:22 | Reagovat

ano obsah, ale tys do toho dokázal zapojit i tu formu...

10 slůně slůně | 20. března 2009 v 22:40 | Reagovat

Nene, kdepak. Myslím Tvé verše, které už ke mně nepromlouvají. Kde se stala chyba?

11 Vickki Vectory Vickki Vectory | Web | 22. března 2009 v 1:12 | Reagovat

Krásně píšeš..stále krásně píšeš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama