procházím se z mušlí cestou
poznávám tak cizí město
místního se zeptám - zbystří -
jak si ráno prdel vytřít?
moje nebo její vina
že protékám deltou rýna
jako voda z vodovodu
cizí krátce po porodu
usedám do křesel kina
film už končí - nezačíná
protéká skrz láhev vína
moje nebo její vina?
všude vidím těžkost bytí
lezení do cizích řití
oči před tím nezavírám
prdel si už nevytírám
14/04/09
zašlápl jsem komára
serce mé mi rozpárá
jako to tvé vnitřní chvění
ze kterého už nic není
těla ohyb
stejný pohyb
stejný ohyb
těla pohyb
15/04/09
známe se neznáme
co je nám po tom
že než se poznáme
bude to o tom
12/04/09
pohyby ladné
pod sukní vrátka
dobýt je snadné
je sukně tak krátká
laurine má plata
neurolu - narážím
na holá vrata
i holé podpaží
ukončím misi
falše a zrady
jako dvě krysy
vzdychajíc hlady
tak už máš natráveno
ventriculus smetí
zvracíš mi na rameno
bílé mrtvé děti
boltec ti přelíznu
zavelí pudy
v prostoru uvíznu
lížem si údy
sifon dál křičí
prahem prahem!
ticho tak ničí
vrahem je vrahem!
je silou zvyku
při jeho křiku
pokoušet nesměle
slečny skor dospělé
táži se - slyšíš?
čím se to lišíš?
máš noční můru
a padáš snad vzhůru?
16/04/09
Cílem naší cesty bylo městečko Venlo, nedaleko německých hranic. Dle wikipedie bylo Venlo oceněno jako nejzelenější město Evropy roku 2003. Zmýlená neplatí, i Most je zelenější než Venlo. Jedinými zelenými místy ve Venlu jsou coffee-shopy, ale k tomuto "tolik diskutovanému" tématu se teprve dostaneme. Cesta do Venla probíhala vlakem a od rána dosti zvesela. Opomněl jsem si totiž vzíti svůj občanský průkaz. Zjištění, že mi chybí průkaz totožnosti se dostavilo, když se na nádraží ve Venlu konala šťára proti tureckým uprchlíkům. A hle, na sobě jsem měl dres Fenerbahce Istanbul. Vzal jsem si ho symbolicky, neb předešlý den se při městském derby Galatasaray - Fenerbahce, poprala obě mužstva (utkání i bitka skončily nerozhodně). Náhle byl však můj outfit až přespříliš turecký a nechtěný. Tentokráte jsem spárům policistů unikl, avšak celý pobyt ve Venlu jsem si představoval nepříliš vábnou celu předběžného zadržení, plnou fanoušků Galatasaraye.
Město Venlo tedy příliš zeleně nepobralo, vlastně ani krásy. Krom obchodů, které byly - díky příznivým cenám - obklopeny Němci, v něm nic nenajdete. Jistou architektonickou hodnotu sice mají početné kostely a radnice, jenže všechna positiva se okamžitě vymaží, když člověk dorazí na hlavní náměstí. Hlavní náměstí totiž zdobí beton a podzemní garáže, toť vše. Paralela s Mostem se opět dostavila.
Po krátké procházce a navštívení obchodů - ano, ceny snad všech produktů jsou téměř o 25% levnější než v sousedním Německu, což mne mile překvapilo - jsme se posunuli k dalšímu bodu naší cesty. Navštívení coffee-shopu.
V Česku je marihuana legislativně zakázaná, jenže všeobecně tolerovaná. V téměř každé hospodě se běžně setkávám s vůní konopí. V Nizozemí je to přesně naopak. Konopí je zde legislativně legální, avšak společností netolerované. Tomík si z internetu vypsal několik coffee-shopů, celkem jsme jich ve Venlu napočítali pět. Ve dvou bylo zavřeno, při čemž byl vstup povolen od jedenadvaceti let. Vzpomněl jsem si na Cross, LMB či Vagón, kde se lze setkat se "zkouřenými" slečnami libovolného věku. Úsměvné. 21 let, budiž. Zamířili jsme tedy směrem k nádraží, k poslední naději všech marihuanových turistů. Nobody´s place se jmenoval onen zázrak. Nyní Vás všechny požádám, o navštívení této stránky, kde se pod českou vlaječkou, dozvíte úsměvná pravidla provozu tohoto "kafíšopu". Především 25. a 27. článek marihuanové ústavy stojí za to.
Vstupenka do "kafíšopu" stojí pět euro a návštěvník obdrží registrační kartu a může nakupovat. Ceny jsou ovšem přemrštěné. Nejlevnějším produktem jest White Widow, v cenové relaci 1g = 10 EUR. Podle počtu překupníků jsme vypozorovali, že se z konopí stal v Nizozemí lukrativní obchodní artikl.
V "kafíšopech" existují množstevní slevy, kdy onu zmiňovanou odrůdu seženete v přijatelné ceně 5g = 25 EUR. Spekulanti a překupníci si tak každý den jdou pro svých 5 gramů a ve městě je prodávají hluboko nad pravou cenou tohoto produktu. Před coffee-shopem byla umístěna kamera a vyhazovač, který umravňoval všechny kolemjdoucí, neb je prý konopí v Nizozemí jakési tabu. Jak zvláštní kontrast, když se dostaneme zpět na začátek příběhu... v tuzemsku je konopí nelegální, přesto hojně konzumované, přičemž v Nizozemí je to přesně naopak. Coffee shopy navíc nesmí být nijak označené, a tak je jejich hledání vlastně větší zábavou, než samotný interiér, atmosféra a požitek z podniku.
Další věcí kromě Coffee-shopů, která v Nizozemí zaujme, jsou zvláštní otevírací doby. V pondělí se často nepracuje vůbec a v ostatních dnech se veškeré obchody otevírají až těsně před polednem. Oranžové Nizozemí je snad nejospalejší zemí světa. A v tomto ráji Němců a spáčů jsem narazil na jakési zjevení. Mladá turecká slečna šla v doprovodu své maminky, babičky a dalších ženských příbuzných, když tu se usmála... na hlavě měla čepici Fenerbahce Istanbul. Odkryl jsem tedy bundu a stali jsme se uvězněnými fanoušky v cizím městě... ono propojení bylo až magické a magnetické. Celá její rodina skandovala: "Fenerbahce, Fenerbahce", poskakovala, tleskala, radovala se... potěšení na mé straně. V tu chvíli jsem byl rád, že jsem se procházel po onom cihlovém městě ve žlutomodrém dresu. Kouzlo okamžiku.
Na nádraží se již žádný zátah nekonal, a tak mi balvan spadl ze serce. Když tu ve vlaku místo revizora dorazil celník. Studený pot. Sucho v krku, puse, dechu. Bez dechu. Dech zadržen na 48 hodin...
Dostalo se mi pokárání a přívětivého úsměvu. Potěšení na mé straně a především poučení pro příště! Občanský průkaz mějte v zahraničí vždy při sobě!
Po krátkém zastavení v Mönechengladbachu jsme dorazili domů a já započal odpočítávání mého prvního školního dne v Düsseldorfu, na Heinrich Heine Universität.
Úterý a další vyletněný den. Úsměv na tváři a úvodní hodina - Einführung in die Geschichte der DDR (Úvod do historie DDR). Po zdlouhavém hledání učebny jsem dorazil do sálu pro šedesát posluchačů a mezi mladými lidmi jsem okamžitě vypozoroval jakousi posarší ženu, v babičkovském věku. Předpokládal jsem, že se jedná o profesorku a zdvořile jsem ji tedy pozdravil. Ejhle, jednalo se o studentku. Profesorka byla naopak v našem věku.
Hodina probíhala zajímavě a dozvěděl jsem se, že západní Němci o své minulosti vůbec nic neví. Příkladem budiž jejich nejčastější odpověď: "Meine Kenntnise sind echt begrenzt" (hezky česky: "Vím o tom hovno"). Paní profesorka se mě optala na fronty na banány či na vložky v tehdejší ČSSR, já se jen usmíval a hltal místní dialekt. V západním Německu se hovoří překrásnou němčinou, která se vůbec nedá srovnávat s tím paskvilem ze Saska.
Zajímavostí dne bylo seznámení se s modelem "Lehrplattform". Budoucnost má dle oné profesorky virtuální vyučování. Nejde jen o to, že by v budoucnu nemuseli studenti docházet do učeben a spojili se v konferenčním hovoru, nýbrž o předávání si dat. Nejen u tohoto předmětu totiž v Německu existuje jakási virtuální schránka, ve které se vyskytují veškeré studijní materiály k danému oboru, všechna média - filmy, hudba, podcasty, etc.
Po tomto úvodním předmětu následoval další neméně zajímavý seminář - Jugend und Kultur der DDR (Mládež a kultura v DDR). Rozdělovali jsme si referáty a bylo mi přislíbeno, že smím zmapovat berlínskou undergroundovou scénu minulého režimu, že se tedy budu moci, alespoň virtuálně, vydati do sedmdesátých a osmdesátých let, do toho nejalternativnějšího kouta celého světa.
Důvod k oslavě? Dost možná, tentokráte byl však drogový večírek v režii slečen. Dobře fungující slovenská mafie se totiž rozhodla, že si půjdeme večer někam sednouti. Před naším setkáním, jsme se s Tomíkem setkali s místními domorodci. Dva kluci v našem věku nám povyprávěli o tom, co ve skutečnosti Düsseldorf je a jak zde funguje reálný život. Bylo sympatické, že oba uznali, že Düsseldorf je snobské město, kde lidé rádi ukazují, jak moc bohatí jsou. Neskutečná rivalita s Kolínem, je dalším bodem, který se nesmí opomenout. Köln je nenáviděn, a to ve všech směrech. Düsseldorf je přece hlavním městem Porýní-Západního Falcka a Köln? Co naplat, že je dvakrát větší, Köln není tím hlavním městem.
Od místních jsme se dozvěděli, že musíme bezpodmínečně navštívit Flingern, což je čtvrť, podobná berlínskému Prenzlauer Bergu - místo, kde žijí a tvoří největší alternativní umělci a zároveň jedno z nejinspirativnějších míst vůbec. Samotný vrchol dne měl však teprve přijít.
Drogový večírek měl vlažný úvod. V irské hospodě jsme se jako správní Čechoslováci dívali na fotbalovou Ligu Majstrov, přítomni byli i naši Rumuni z Kluže - Paul a Yuliya. Po prvním poločase jsme se rozhodli změniti prostředí. Pohled na čutálisty nás příliš nevzrušoval, takže jsme otočili o 180° a zamířili do klubu, s půvabným jménem Red Lounge.
U vchodu nás uvítala cedule, upozorňující na "tequila day". Každé úterý je v Red Lounge tequila 0,04l za 1 EUR, což je více než přijatelná cena. Levnější tequilu jsem v Prahé za celý svůj život nepostřehl. Ano, piji gin a kromě ginu ještě gin a gin, jenže tequila za Euro, je výzva. Podobně to pojala i Staňka, Dáša, Péťa, Sylvia či další tři účastnice (Belgičanka Astrid a dvě Angličanky z Readingu). Povedený večer jsem okořenil pohlednicí, věnovanou Staňce... "Ich wär so gern dein Superheld," stálo na rubu. A líc? Každý máme nějaká tajemství, že...
Středa byla ve znamení pracovních povinností, ale těch věru příjemných. Vyřizování akreditací na koncerty se stalo mým koníčkem (sarkastický úsměv). Německo je však země, kde vše funguje tak jak má, i proto se mi podařilo získat akreditace na Stereo Total či The Glam (zde jsem dokonce pozván na další drink s jejich manažerem). Na dobré cestě je i akreditace na koncert Depeche Mode. Bezproblémový přístup od pořadatelů a manažerů je pro mne příjemným překvapením. Zatímco česká scéna, s Ameba Production v čele, si hraje na světovou, měla by se nad svým často až arogantním chováním zamyslet a inspirovat se od Němců. Rychle, příjemně a především přátelsky. To je krédo, které zde platí nejen na poli hudební žurnalistiky.
Středeční večer byl dalším, z řady seznamovacích, tentokráte organizoval pro nové studenty párty spolek ESN. ESN je organisace, která se stará o nové studenty v Düsseldorfu a mohl bych dokola opakovat, že se jedná o nesmírně přátelské lidi. Za 5 EUR jsme obdrželi možnost "All You Can Drink" a navíc i animační program. Hromadného zpěvu Die Toten Hosen jsem se zúčastnil, ale učit se, jak si Němci připíjejí? Nein, danke. Dost, že každého návštěvníka animátoři pomalovali německou trikolórou.
Hned po mém příchodu se mne ujala Laurine. A kdo je to Laurine? Jak to jen nazvati? Postmoderní kurtizána? Ano, přesně ten vražedný typ slečen, které v sukni čekají na svého nového partnera, když toho předchozího, po minulé noci, zahodily do koše. A přesně takové zlé slečny, jsou tou nejlepší inspirací pro mou tvorbu. Nastala tedy fáze tokání, při které se Laurine v krátké sukénce jemně třela o má stehna a očekávala nějaký pohyb, náznak, ohyb. Nic nepřicházelo. Hra začala. "Jen si dobývej, princesničko..."
... vodka tekla proudem a vítězem večera jsme byli my - střízliví, kteří si mohli pořádat své sociologické výzkumy. Laurine nepolevovala v nastaveném tempu, co deset minut, to panák vodky a hra se jí poněkud započala vymykat z rukou. Nevinný polibek u baru byl jen začátkem.
Konec akce nastal v jednu hodinu, mezi tím se při animačním programu několikrát protočilo CD Petera Foxe... mezi Němci se okamžitě rozkřiklo, že je zde přítomen Čech, jenž tohoto, v současnosti nejslavnějšího Berlíňana, poslouchá a zná. Peter Fox je v mých uších nejhranějším interpretem posledních měsíců, a tak mne potěšilo, že mi bylo vyhověno, a na místo písničky na přání jsem dostal rovnou celé album na přání. Bavil jsem se tedy dvojnásob, než dorazil Paul...
Rumunská mafie umí psychiku Nerumuna potrápit... po krátkém rozhovoru o nejmenovaném tématu jsme se dopracovali k tomu, že jsem musel uznat kapitulaci, jeho pravdu a přestal hrát, protože jinak by neměla má hra žádného vítěze, zůstali by jen poražení. Miluji ty typy lidí, kteří člověka nasměrují přesně tam, kam by to sám, díky neschopnosti ovládnout chtíče a pudy, nedokázal.
Šel jsem doprovodit Staňku domů a vydal se na hodinovou procházku od univesity k sobě na pokoj, domů, do tmy... alone in the dark.
boltec ti přelíznu
zavelí pudy
v prostoru uvíznu
lížem si údy
obdiv.. nejvíc...:)
a pak se mi taky moc moc líbí seznámení..
jak tak koukám, tak zůstat střízlivej je mnohdy hodně těžký, vid?? :)))