DTM; ESN; BBR; usw.

28. dubna 2009 v 23:50 | Luciáš |  art'n'fangen


pomalování /bemalung; demasking/

pomaloval jsem si dlaně tuší
pomaloval si svou vlastní duši
pomaloval stěny co odrážejí lesk
mé jediné ženy neb zůstal po ní stesk

a ty davy sluncí míříc opodál
a ty davy sluncí já jsem pobodal
probodal i stěny co zadrží ten tlak
mé jediné ženy kdy já jsem její pták

21/04/09


"Přece si ho nebudu honit na záchodě, když tady každá s každým šuká," stál si za svým přesvědčením Péťa a objal svou italskou hračku. Otočka na parketě a pohled do pokoje, kde se na jedné z postelí odehrávají melodramata mezi Tanjou a Tomíkem. "Erasmus people are animals!" vykřikl jsem. Aurélie se pousmála, Bryannie mne objala a začala líbat.

Une tequila.

Při té první mi Laurine dovolila Bryannie, při druhé již nikoliv. Sobec. Chuť se dostavila a pudy nechtěly čekat. Bart vyklidil prostor a mně se sevřelo hrdlo. "Tak to je to, na co jsem tak netrpělivě čekal? To je pokračování středečního večera? Budu mít Laurine... jen pro sebe... největší děvku pod Sluncem... Slunce... Atone! A to ne!" V hlavě probíhal Kafkův proces - přál jsem si v tu chvíli být se Staňkou, jenže kolem ní kroužil Umberto. Nač se snažit, když se snaží jiní. Nač bojovat... přes pootevřené dveře vnímám doteky Umberta... fenečky se mu zachtělo. Laurine si odložila svou končetinu do mého rozkroku. Pravou. Fenka dýchá. Boj začíná.

Une tequila.

Nikdo nelíbá krásněji než nositelky jména Laurine. Jako tehdy ve Vagónu, kožená bunda Laury se jemně třela o mísu toalety, před dvěma týdny Laurine zvracející na svou pravidelně kostičkovanou červeno-černou mikinu a nyní? Jen ona a já a zhasnutý pokoj a ruce. A nohy. A pravidelné pohyby. A světlo a výkřik a vzduch plný citusů, tequily a vanilkových doutníčků. A horror show nabírá na obrátkách.

Další dva dorážejí. Amík a Australanka. Míšení ras. "Would u make out with her?" zeptal se Amík a Australanka se naklonila. Našpulila rty a čekala. Tma. Amík s Australankou se dostávají k závěrečné metě a já stále čekám na odpal. Belgická princesna Laurine se kurví s Amíkem a Australanka má tak zoufale zvrhlý výraz v očích. "I must go to the party, Bryannie is waitin on me". Odešel jsem. Chyba?

Une tequila.

Vrátil jsem se zpět, i když jsme si nechyběli. A hle, malá postel, malé snění, malé je i oblečení. Laurine se společně s Amíkem a Australankou dopracovávají k orgasmu. Společnému. Běžím na záchod, abych se mohl vystříkat nad svou ubohostí. Vystříhat nepovedené scény mého bytí. Potkávám Olgu, držím jí vlasy. Zvrací. Potkávám Stellu, padá a usmívá se. Umberto zvrací na kameny před půllitry piva. Kameny chytají oranžovou barvu a mísí se s krví a rýží. Staňka odnáší svého sparing partnera na pokoj, Aurélie se všemu směje. Bryannie dopila sedmičku tequily, zvrací, Laurine teče sperma po obočí a ten Rumun neustále hraje opakující se smyčku kytarových riffů a na konci každé sloky vykřikne:

Une tequila.



arkády /arcaden; arcade/

v arkádách po jedné
kráčím a pláču
ruším tak dojemné
příběhy spáčů

taxíky stojí
jsou plné hráčů
zůstanem svoji
v tom klubu rváčů

nevíš kde je berlín
a kde domov máš
nevíš kde je berlín
kde je domov náš

20/04/09

Vše začalo pátkem, před více než týdnem se uskutečnila párty na našem pokoji ve Wohnheimu. Dorazila na ní celá československá skupina plus naši dva Rumuni. Po několika láhvích vodky a hodinách smíchů se prostor vyklidil. Na zemi před pokojem jsem seděl se Staňkou a hladil jí kotníčky. Vstupenka do ráje ("Za střízliva bych na sebe sahat nenechala," hájila se druhý den, když jsem jí kotníčkovou episodu odvyprávěl).

Doprovodil jsem Staňku a zbytek družiny na autobus, byly dvě hodiny po půlnoci. První dvě hodiny sobotní noci si Düsseldorf žil naprosto unikátním životem. Na Heinrich Heine Alle jsem si sedl na obrubník a poslouchal Die Ärzte - Mach die Augen zu und küss mich...

Za mými zády se zjevila sotva šestnáctiletá converse slečna, zvracející si do klína. Sociologický výzkum. Slečna se okamžitě stala atrakcí celé HHA a chlapci se u ní střídali, aby si měnili tělesné tekutiny. Nechali se pozvracet při svitu měsíce. Ráno slečna podobné dotyky jistě ocení, o tom nepochybuji. Únava princesnu přemohla a rej lidí na HHA se uklidnil. Slečna usnula opřena o vchod do metra. Nejpůvabnější obraz dekadence postmoderní generace.

Před Red Lounge se potuluje jakási patnáctiletá slečna. Černé vlasy, v láhvi vodky poslední dva loky. Úsměv a natažená ruka s láhví. "Was machst du hier so?" zkouším ornou půdu. Padne mi kolem ramen, začnu jí líbat krk. Bezmyšlenkovitě. Ne, tady ty levné děvy s levnými parfémy v lásce nemám. Slečnu jsem kousl do jemné kůže, na čež sebou cukla a poodstoupila. Šel jsem dál svou cestou. Zatímco se slečna skácela k zemi. Jako upír... vysát a opustit.

V Kö bylo kupodivu mrtvo, prošel jsem tedy kolem Drei Amigos s nadějí, že potkám Laurine, ostatně po ničem jiném jsem netoužil a páteční noc jsem si prodlužoval záměrně pod zámínkou shledání se s touto Belgičankou.

Zazvonil mi budík a já byl donucen vstát. Slíbil jsem si výlet do Bonnu, zbytek družiny přemožený alkoholem odmítl sdílet mé nadšení pro objevování okolí, a tak jsem se po třech hodinách spánku vydal sám do bývalého hlavního města Německa. Na náměstí mě pozdravila socha Ludwiga van a jazz, který hráli místní umělci. Dvě mladistvé slečny hrály na housle a kytaru a žebraly, aby se mohly večer opít jako ta converse slečna z HHA, jako všichni mladí v NRW. Berlín je dekadentní, ovšem NRW mu začíná zdatně konkurovat.

Bonn je zaprášené, ponuré město, ve kterém jsou zajímavá jen musea. Právě v jednom z nich jsem strávil necelých sedm hodin. Haus der Geschichte der Deutsche Republik. V dolním patře právě probíhala výstava o punku, alternativní scéně a mladých v Německu. Vše dokonale zapadalo do komposice předchozích i následujících scén.

Pro odlehčení si můžeme vyzkoušet znalosti německého dialektu mezi mladistvými:

gammeln - zewlovat
steiler Zahn - roštěnka
Lulle - retko
Freak - divnej týpek
geil - vzrušující
stoned - sjetej
Münzmallorca - solárko
Perlhuhn - namyšlená slečinka
porno - skvělý
Filets - roštěnky
Checker - borec
rolling - tancovat
eingebagert - zbalit někoho
pissen - setřít někoho

Neděle byla ve znamení závodů DTM. Kö se proměnila v had lidí... více než čtvrt milionů diváků navštívilo promo k závodům DTM, nepředstavitelný a nekončící dav. Davové šílenství jsme se Staňkou zapíjeli citrónovým pivem. Lahodná chuť Javeru přišla vhod, přesto zůstalo přání zastavit čas nevyslyšeno. Se Staňkou jsme se vydali každý, po jiné cestě, opačným směrem.

O den později jsme se všichni opět setkali při Erasmus fóru v Lot Johnu... Laurine si mě odchytla a započala vyprávět pohádku o tom, že si minulou středu a naše melodrama vůbec nepamatuje, a že vzhledem k mé střízlivosti a její opilosti, jsem ji už poznal, zatímco jí to poznávání teprve čeká... prý mě hodlá poznat při nejbližší možné příležitosti, což mělo znamenat na Kennenlehrnfahrt.

Šel jsem doprovodit Staňku a druhý den jí dal žlutý tulipán, což symbolicky ukončilo veškeré mé snažení o její přízeň. To, co následovalo v dalších dnech byla křeč, ze které bych se býval rád dostal, ale serci a glowě poručit nelze.

Nadége... umělkyně umělá, postrach všech postmoderních pseudoumělců. Právě tu, jsem si vybral za doprovod na čtvrteční koncert v kolínské Gebäude 9. V hlavní roli The Black Box Revelation a já a ona. Recenzi, fotogalerii a popis klubu naleznete zde.

Už před mnoha lety jsem se odnaučil těšit se na ranní probuzení. Páteční jitro však bylo jiné. Těšil jsem se na něco, co jsem si neuměl dost dobře představit a vysnít. Těšil jsem se na Laurine. Na naše poznávání. Na zoufalou snahu o Staňku a na seznámení se s novými lidmi. Pátek odpoledne, vítejte na ESN Kennenlernfahrt!

Pro jistotu jsem na sraz přijel jen s pětiminutovým zpožděním a s novými WWW na uších. První focení s Laurine a zahození zálohované láhve od energetického piva kamsi do útrob Südparku. Tramvaj. Vlak. Autobus. Cesta pěšky a zpívání fiXy... obtěžování okolí Márdího texty... radost, mladost... počasí dokonale přálo positivním vibracím. Čekání na večeři jsme si zkracovali společným povídáním si. S Timeou a Staňkou... stůl před domem. Stůl pod okny. Stůl. Těstovinová večeře a nedostatek alkoholu. K disposici bylo jen pivo, a tak jsme z větší části zůstali střízliví. Umberto a Staňka... Umberto a Timea... Umberto. Došel si pro pár facek, nakonec stačil jen úder na solar... nevzpomíná si. A já? Označen za žárlivého zhrzeného milence. Kdepak, já jen plním Freudovy teorie. Pudy. Teritorium a alfasamec... já ne on. A mé ego? Usmívá se. Sedím pod hvězdami s Bryannie. Zastavuji čas. Stojí. Sedíme na lavičce a mlčíme. "Why are u lookin there?" prolomí ticho. "Bad news from the stars..."

V posteli je zima, a tak přeruším spánek po dvou hodinách. Odložím na neurčito. Sedám na dvůr a píši text. Jeden z mnoha. Já. Ten text. My oba. Pohrávám si ve svých představách s nekonečnem a urychluji ho rychlostí sifonu. Stříká. On. I já... pozitivní vibrace mě neopouští. Snídáme, hrajeme fotbal. Benjamin střílí jeden gól za druhým a já... já lížu trávu. Trávník. Evropa poráží Ameriku, přestože mi je Justin neskutečně sympatický. Symptomy zamilovanosti? Příliš mnoho gayů. Ne, jsem heterosexuál, ač je to nemoderní, je to tak. Odpolední rozdělení na skupinky a putování po městě. Polibek Bryannie naznačuje leccos o sobotní noci. A pocit? Smíšený. Po večeři míříme se Staňkou a Timeou do města na nákupy. Skupinka kolem Laurine a Olgy si požádala o tři tequily, my se smíříme se dvěma vodkami. Sedím s Paulem z ESN na chodníku a povídám si s ním o hiphopovém undergroundu. Vyprávím mu legendy o devadesátých letech a wéčkách, vladimirovi a všech z nás, z nich. On mi naoplátku dopřává exkursi do německého androše. Sedíme. Mlčíme. Díváme se na hvězdy. Vstávám a mířím do pokoje ke Staňce a vodce. K vodce a Staňce. Láhev již mají vypitou a načínají novou, přidávám se... po celém pokoji vládne dobrá nálada, která doslova přetýká okny a dveřmi.

Vracíme se na párty, kde Laurine načíná druhou láhev. Bart mě zve na panáka, beru Bryannie. Netváří se šťastně, avšak akceptují to... Bryannie jsem zneužil pro provokaci Laurine... podařilo se. Žárlivý záchvat následoval při dalším pozvání od Barta... tentokrát však musela Bryannie vzorně čekat a tančit na parketě... s Laurine se svádíme a Bart zhasíná. Zůstává, dívá se... Laurine mi dýchá do ucha a já jí jazykem masíruji ušní boltec. Bart spokojeně odchází. Přichází americko-australské duo. Rozdávají si to na posteli pár centimetrů od Laurine, kterou tisknu k žebříku palandy... vzpomínka na Crnu Goru a podobné rebelie. Vzpomínka na všechno a všechny. Automatickými pohyby se snažím naplnit chtíč Laurine... daří se... páří se... přesto odcházím s Kraftwerk v mysli... frustrovaný.

Fotogalerie zde.
hřebík - konzervuji /nagel - conserve; nail - conserve/

proč to co letí čtyři týdny
z mojí strany na tvojí
trvá jemu pár pohybů
než si další osvojí

třetí ztrácí rýži
co žaludek tíží
druhá v žáru rozdává
to co žádná nedává

políbím tě teprve
až budou prsty od krve
budou nehty řezat kůži
bolestí se zalkne zúží

hřebík si do hlavy
zatluču řetězem
kladivo nebaví
mé věčné popravy

zvratky prvně opité
ty chutnají nejlépe
olíznu z bot večeři
a čekám že zaklepe

pozval jsem ji dále
provedl ji sálem
dovedl ji do nebe
a teď čekám na tebe

26/04/09


"Přece si ho nebudu honit na záchodě, když tady každá s každým šuká," stál si za svým přesvědčením Péťa a objal svou italskou hračku. Otočka na parketě a pohled do pokoje, kde se na jedné z postelí odehrávají melodramata mezi Tanjou a Tomíkem. "Erasmus people are animals!" vykřikl jsem. Aurélie se pousmála, Bryannie mne objala a začala líbat.

Une tequila.

Při té první mi Laurine dovolila Bryannie, při druhé již nikoliv. Sobec. Chuť se dostavila a pudy nechtěly čekat. Bart vyklidil prostor a mně se sevřelo hrdlo. "Tak to je to, na co jsem tak netrpělivě čekal? To je pokračování středečního večera? Budu mít Laurine... jen pro sebe... největší děvku pod Sluncem... Slunce... Atone! A to ne!" V hlavě probíhal Kafkův proces - přál jsem si v tu chvíli být se Staňkou, jenže kolem ní kroužil Umberto. Nač se snažit, když se snaží jiní. Nač bojovat... přes pootevřené dveře vnímám doteky Umberta... fenečky se mu zachtělo. Laurine si odložila svou končetinu do mého rozkroku. Pravou. Fenka dýchá. Boj začíná.

Une tequila.

Nikdo nelíbá krásněji než nositelky jména Laurine. Jako tehdy ve Vagónu, kožená bunda Laury se jemně třela o mísu toalety, před dvěma týdny Laurine zvracející na svou pravidelně kostičkovanou červeno-černou mikinu a nyní? Jen ona a já a zhasnutý pokoj a ruce. A nohy. A pravidelné pohyby. A světlo a výkřik a vzduch plný citusů, tequily a vanilkových doutníčků. A horror show nabírá na obrátkách.

Další dva dorážejí. Amík a Australanka. Míšení ras. "Would u make out with her?" zeptal se Amík a Australanka se naklonila. Našpulila rty a čekala. Tma. Amík s Australankou se dostávají k závěrečné metě a já stále čekám na odpal. Belgická princesna Laurine se kurví s Amíkem a Australanka má tak zoufale zvrhlý výraz v očích. "I must go to the party, Bryannie is waitin on me". Odešel jsem. Chyba?

Une tequila.

Vrátil jsem se zpět, i když jsme si nechyběli. A hle, malá postel, malé snění, malé je i oblečení. Laurine se společně s Amíkem a Australankou dopracovávají k orgasmu. Společnému. Běžím na záchod, abych se mohl vystříkat nad svou ubohostí. Vystříhat nepovedené scény mého bytí. Potkávám Olgu, držím jí vlasy. Zvrací. Potkávám Stellu, padá a usmívá se. Umberto zvrací na kameny před půllitry piva. Kameny chytají oranžovou barvu a mísí se s krví a rýží. Staňka odnáší svého sparing partnera na pokoj, Aurélie se všemu směje. Bryannie dopila sedmičku tequily, zvrací, Laurine teče sperma po obočí a ten Rumun neustále hraje opakující se smyčku kytarových riffů a na konci každé sloky vykřikne:

Une tequila.

mlýnek na maso vol.2 /fleischmühle; meat grinder/

optický klam
spoutá tě lanem
na misce vah
spoutá tě tyčí

tvořím si sám
svým snovým ránem
společný vztah
ráno ho zničím

mlýnek na maso rozdrtil zuby
zamet skořici pod stůl a vylámal přepážky nosu
mlýnek na maso okousal boltec
je krysa vzal štětec a kreslí kaluž
z mlýnku na maso červená rosa
nevzlétne a nezaplazí nezaplatí nedorazí
v mlýnku na maso loví si lovec
písek v očích oči v písku

ani nevíš jak rád bych snesl modrý z nebe ani nevíš jak rád bych snesl oheň slunce ani nevíš jak rád ani nevíš jak rád ani nevíš jak hrát a co tebe a co tebe bolí nebe a co tebe bolí nebe a co tebe a co tebe pálí slunce a co tebe bolí nebe a co tebe pálí slunce a co tebe ruka zebe bolí nebe bolí nebe mé a to tebe a to tebe ne

mlýnek na maso rozdrtil zuby
zamet skořici pod stůl a vylámal přepážky nosu
mlýnek na maso okousal boltec
je krysa vzal štětec a kreslí kaluž

25/04/09
 


Anketa

Těšíte se na léto?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 29. dubna 2009 v 15:57 | Reagovat

pročítám po dlouhé době řádky výše zveřejněné, mezitím vibrace naznačí pár dalších příchozích písmenek na displeji, pár dalších zpráv
zakousnu se do kolene a cítím postupně se zvlhčující místa na tvářích
venku je slyšet hysterický řev, synchronizace s tepem mé tělesné schránkyočítám po dlouhé době řádky výše zveřejněné, mezitím vibrace naznačí pár dalších příchozích písmenek na displeji, pár dalších zpráv
zakousnu se do kolene a cítím postupně se zvlhčující místa na tvářích
venku je slyšet hysterický řev, synchronizace s tepem mé tělesné schránky je neuvěřitelně dokonalá
opět zvedám oči a chci dočíst těch několik vět, jsou přece od kohosi mně více než blízkého
přerušení telefonátem kazí plány a koleje se prohlubují, černé stopy vyhlazují radost a mezi zuby zatlými do tkaniny procedí se citoslovce více než hlasitá a zoufalá
Zjištění, že nás obklopuje neskutečné množství keců a doprovází nás i na pouhé cestě s košem napomáhá destrukci duše. Snílci si zvykaj' těžko. I když už méně sní, a to důsledkem prožívání svých snů. Chtějí. .. Zdání? Klame
Bohužel, jemu dík, Tobě také
Opatruj se mi

2 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 29. dubna 2009 v 16:58 | Reagovat

povedený fotky...
co se týče básniček, tak zrovna v mým dnešním rozpoložení mě oslovil hodně Hřebík... a Mlýnek na maso...
užívej co to jde... :)

3 Slut For Suicide Slut For Suicide | Web | 9. května 2009 v 20:43 | Reagovat

Fotky krásné, básně jako vždy fascinující...

4 Cuzán Cuzán | Web | 16. května 2009 v 1:27 | Reagovat

Líbí se mi, jak z Tebe pořád tryská život. Z fotek, z textů a hlavně ze těch básniček. Ta poslední je skvělá.
I když je to všechno vlastně docela smutný...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama