close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Düsseldorf; Kö u.v.a.

4. dubna 2009 v 12:12 | Luciáš
Na konci března letošního roku jsem se letadlem vydal do Düsseldorfu. Let trval přibližně hodinu, takže když personál započal rozdávat pseudosnídani, z druhé strany běžely letušky, sbírající zbytky oné bagety s tím, že se mám připoutat a budu klesat, blížím se prostě do cílové stanice. Vzhledem k faktu, že se mé zkušenosti s letáním dají spočítat v desítkách, absolutně mě její citový výlev nerozházel, spíše naopak. Co mě však zaujalo byla chomutovsko-mostecká uhelná pánev, kterou jsem viděl doslova z ptačí perspektivy.

Po několika minutách letu z Ruzyně jsem z okénka letadla spatřil Nechranickou přehadu, záhy Kadaň - Prunéřov, okolí Chomutova i Mostu, včetně elektrárny Ledvice... až do Teplic jsem nedohlédl, ale uměl jsem si přibližně představit, kde se nacházejí. Tak i tak, bylo příjemné vidět domov z výše. Příjemné a poučné. Pro některé odporný a zdevastovaný kraj, pro jiné domov. Symbolicky jsem mu zamával a v rytmu The Young Gods jsem se soustředil na přerod v Němce. Soustředění narušila aglomerace připomínající rozevřenou železo-betonovou tlamu. NRW nebo-li North Rein-Westphalen, chcete-li severní Porýní-západní Falcko. Kromě hlavního města Düsseldorfu tato nejlidnatější a největší spolková země obsahuje řadu neméně známých měst - Köln, Bonn, Dortmund, Leverkusen, Duisburg, Krefeld, Essen, Mönchengladbach, Gelsenkirchen, Bochum, Hagen, Wuppertal nebo Oberhausen - viz. mapa. Pro člověka, znajícího světové metropole především z obrázků, je příma konfrontace šokovou terapií.

První, čeho si člověk v NRW všimne je poněkud odlišná životní úroveň domorodců. Místní, na rozdíl od celoněmeckého průměru, příliš neholdují jízdním kolům, naopak jezdí v hojném počtu nejnovějšími typy aut (především po Königsallee, tzv. Kö) - Audi, VW, BMW, ale i Alfa Romeo či Automobili Lamborghini S.p.A. Pro člověka, znajcího nejmodernější typy automobilek z obrázků, je přímá konfrontace opravdu vysoce ceněnou šokovou terapií. Příklad? Za šest dní, během kterých chodím po ulicích NRW, jsem spatřil dva automobily značky Škoda, zatímco čtyřiašedesátkrát jsem napočítal Porsche. Kde je chyba?

Lidé jsou zde platově ohodnoceni poněkud odlišně, než jsme zvyklí v našich zeměpisných šířkách. Odpovídají tomu bohužel i ceny. První večer jsem byl pozván svým strejdou na večeři. Dal jsem si jako předkrm krevety a jako hlavní chod 350g rare steak, k tomu všemu 1/2 l minerální vody - cena? Padesát euro. Jasně, i v NRW se lze najíst poměrně levně (stačí nakoupovat v Aldi, Lidlu, Plusu nebo Realu). Co je opravdu zvláštní je cena BIO potravin. Zatímco v Česku je člověk zvyklý si za BIO připlácet, zde je často výhodnější koupit v Německu vyrobený BIO produkt, než produkt importovaný ze zahraničí. Mléčné výrobky jsou zde vůbec o polovinu levnější, než-li v Čechách, pečivo naopak o polovinu dražší, podobně jako sýry nebo ovoce a zelenina. Uzeniny jsou přibližně na stejné úrovni jako ceny v Prahé. Oblečení a elektronika je samozřejmě o poznání levnější, než je tomu v ČR... záhy člověk zjistí, že je v NRW sice draho, ale pro místní zde musí být doslova ráj na zemi. Pokud prodavačka v obchodě s mobilními telefony bere, dle místního tisku, měsíční plat 1400 EUR, pak se domnívám, že není co řešit. Chci být do smrti prodavač mobilních telefonů v Düsseldorfu!

Ubytování zde není vůbec levnou záležitostí - průměrný byt 1+1 vyjde na 500 EUR. Osobně bydlím na katolické ubytovně za 185 EUR měsíčně, a to žiji prakticky v centru pod televizní věží. Komfort v ubytovně poměrně nízké ceně odpovídá. Jednoduše zařízený pokoj by měl problém obdržet alespoň jednu hvězdičku v hodnocení hotelů, resp. ubytoven. Jako možnost k přespání je však díky své výhodné poloze ideální.

Městská hromadná doprava v Düsseldorfu a vůbec v celém NRW, platí za jednu z nejlepších sítí celého světa a bezesporu se pod tento výrok mohu podepsat. Kromě tramvají jezdí v NRW v rámci MHD i EC vlaky, RE vlaky, metra, metrobusy, autobusy i přívozy po Rýně.

Rýn je doslova posetý trajekty a loďmi a člověk má na kolonádě podél Rheinufer pocit, že se ocitl na opuštěném ostrově, kdesi v Oceánii, kdy ho s okolním světem spojují jen lodě, trajekty a přívozy. Rýn je skutečně skvostem celého NRW, podél břehu jsou v klidnějších místech čisté písečné pláže... pro srovnání - kdo z nás by byl ochoten vysvléknout se v Prahé na Kampě do plavek a jít si skočit do vyletněné Vltavy. Moc by nás nebylo. Koupati se v Rýně je však zcela přirozené.

V současnosti studuji na Heinrich-Heine Universität, na Filosofické fakultě, katedře Dějin, obor se zaměřením na kulturu a sociální cítění v BRD i DDR. Navíc bych se měl učit v rámci fakulty polsky a španělsky. Se zapisováním předmětů je zde poněkud problém a musím vše začátkem příštího týdne dořešit, takže bych nerad mystifikoval, na jaké předměty se konkrétně zapisuji. V nejbližší době však aktuální informace přinesu.










Od pondělka, kdy jsem do NRW zavítal, muselo zákonitě uběhnout několik stovek hodin, než jsem se plně aklimatizoval. Zpočátku jsem zde první tři dny musel prožít sám. Dost mi pomoáhal Christian Knoche (můj osobní poradce - Berater) a Thorsten (devětadvacetiletý revolucionář, který se osobně setkal s Hugo Chávezem a svůj život obětoval studiu levicové ideologie, kterou nade vše miluje). Právě setkání s Thorstenem bylo zajímavé, poté, co jsme se znali, sotva dva dny, mě pozval k sobě domů na kafe. Jeho byt, jakoby z oka vypadl, bytu ze snímku Die Fetten Jarhe Sind Vorbei. Na zdi visela kubánská a venezuelská vlajka, všude byly rozházené magazíny Antifa. Thorsten je v jakési německé obdobě SSM, několik let během vzdělání na HHU pracoval u Die Linke (nejradikálnější německá levcová strana) a sociologická sonda do jeho myšlení a duše je velice přínosná. Člověk se zde vůbec setkává se zajímavými lidmi.

Když jsem se již definitivně rozkoukal bylo mou morální povinností pomoci rozkoukati se i dalším lidem, s kterými jsem se v průběhu prvních dní seznámil. Mám na mysli Edu se Zuzkou (oba spolu již pět let chodí a jsou naprosto dokonale vyváženým párem), jejich spolužačkou z Košic, medičku Timea (překrásná, avšak na můj vkus až příliš sebevědomá princesnička) a sympatickou drobnou Slovenku Staňku z 1.LF. Vyjma třetí jmenované na mě slovenská skupina působí věru positivně a pevně doufám, že právě s nimi by zde, během několikaměsíčního pobytu v NRW, šlo vytvořit fajn partu. Objevují se zde i Češi - zatím dorazili jen medici z 3. LF. Se stádem dvou krav dorazil i poměrně sympatický chlapec, který se však zatím prezentoval spíše jako ocásek Šárky a Silive - tak se ty tvorové se zvonečky kolem krků nazývají. Kromě česko-slovenské družiny se zde vyskytuje i polská menšina, který mě zatím zaujala svou vyplašeností, gruzínská skupina (ta mě nezaujala vůbec ničím, snad jen ruským přízvukem a odporným vzhledem), francouzská skupina (ach, ani ta se nepresentovala příliš positivně, spíše úsměvně, neb německy neumí říci ani Guten Tag). A tak jsem zatím zůstal v malé skupince, kolem mě vytvořené, kterou tvoří Christian a Thorsten a pak se "svými" Slováky, s kterými jsem kupříkladu včera absolvoval procházku městem...

... volného času zatím příliš mnoho nebylo, za zmínku stojí sledování nacionálního komentáře fotbalu na STV1 nebo včerejší vydání Uvolněte se prosím, kde se svým potenciálním voličům opravdu předvedla místopředsedkyně SZ Kateřina Jacques.
 


Komentáře

1 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 4. dubna 2009 v 12:53 | Reagovat

ty jo... já jsem první kdo přidává koment...

no tak za prvý... jsem si všimla novýho vzhledu...

za druhý... ty fotky jsou nádherný... mi připadá, jak kdyby jsi byl na jiný planetě a ne ty jo v sousedním státě...

co se týče těch bio potravin, tak si myslím, že by to tak mělo bejt... já se snažím jíst zdravě a z těch cen tady jsem upe vyřízená...

jsem zvědavá, jak to dáš s těma jazykama... jak tak počítám, tak ještě se španělštinou a polštinou bys toho uměl fakt dost... neskutečný... já tady válčím s ruštinou a anglinou... a ty tohle... :)

no, moc ti to přeju... :) měj se fajn a informuj dál...

2 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 4. dubna 2009 v 13:44 | Reagovat

Anettka: Děkuji za positivní komentář!

Nový vzhled? Ano. Musel jsem reagovat na fakt, že jsem opustil na několik měsíců Českou republiku novým vzhledem, neboť bych chtěl v těchto dnech, týdnech a měsících psát častěji svůj "dníček" a přece jen předchozí design nebyl k četbě delších článků příliš uzpůsoben. Tak snad se bude tento design líbit, v jednoduchosti je krása, nemyslíš? No, budu rád za podněty a názory k novém designu. Co Vám schází nebo naopak přebývá?! xD

Děkuji za kompliment k fotografiím. Občas se jednoduše podaří stisknout spoušť fotoaparátu v pravou chvíli a vznikají pak takové skvosty jako ta úvodní fotografie. Opravdu se mi líbí, zbytek mi přijde ryze průměrný, zajímavý je snad ještě ten strom - po celém Rheinufer jsou tisíce těchto stromů. Fantazie.

BIO potraviny: Ano, i mně se ceny zde zamlouvají a naopak mě mrzí, že jsme v Česku stále tak "zaostalí", že se jejich prodej nevyplatí, i proto se musí při jejich nákupu připlatit.

BIO: Zasmál jsem se u výše zmíněného linku na Uvolněte se prosím, kde Kateřina Jacques perlí v oblasti BIOmasy. Takže rozhodně doporučuji shlédnouti.

jazyky: Snad se vše úspěšně zvládne. Vybral jsem si jeden jazyk ze "Slawischen Gebiet" a jeden jazyk světový, tak snad v té hlavě budu mít dostatek prostoru na vstřebání informací.

Děkuji za podporu a rozhodně čti dále, informovati budu.

3 Dana Dana | 4. dubna 2009 v 16:06 | Reagovat

I já bych se chtěla připojit s pochvalným hodnocením Tvé reportáže. Je velice svěží a sdělná (nenapadají mě vhodnější výrazy, ale snad víš, jak to myslím). Tvé zážitky mi připomněly můj vlastní půlroční pobyt na Humboldtově univerzitě v Berlíně v roce 1980. Je zajímavé, že z celého pobytu se mi s odstupem téměř třiceti let vybavují tři stěžejní vzpomínky. Dvě z nich jsou filmové a jedna družební. Tenkrát jsme viděli ve filmovém klubu Přelet přes kukaččí hnízdo od Miloše Formana.Bylo to pro nás úplné zjevení! Žili jsme v hluboké totalitě a ten Formanův film nám (po)otevřel oči - zjistlili jsme, že existuje i úplně jiná realita, než jakou jsme znali do té doby. A ten druhý film byl od Viscontiho a jmenoval se Rocco a jeho bratři. V hlavní roli Delon zamlada (k tomu netřeba komentáře), ale mě tehdy víc než jeho fyzická krása fascinoval charakter hlavní postavy. Připadal mi jako Ježíš; tolik toho od ostatních lidí vytrpěl, a přece na nikoho nezanevřel, nikomu se nikdy nepomstil, měl pro každého pochopení a soucit. Nikdy předtím a nikdy potom už mě žádný filmový ani literární hrdina do takové míry neoslovil a neinspiroval! (Jedině snad Babička...)

A ten třetí nezapomenutelný zážitek by se dal nazvat: slovanská vzájemnost v praxi. Na stejných  kolejích (plných švábů), kde jsme byli ubytovaní my,  bydlela i skupina Rusů; byli starší než my a chovali se k nám tak přátelsky až bratrsky, že se dodnes trochu stydím, že jsme k nim nebyli o něco vstřícnější. Kdekoli jsme se s nimi potkali - ať už na Uni, nebo ve městě, vždycky se k nám už zdaleka hlásili a to  jejich: "Pasmatritě! Vot náši Čechi! Zdravstvujtě, ribjata!" slyším ještě dnes... A ještě dnes si při té vzpomínce vyčítám, že jsme tu slovanskou vzájemnost v sobě potlačovali a nechovali se k nim stejně srdečně jako oni k nám. Ale věřím, že v budoucnu ještě nastane situace, kdy si Slované uvědomí, že patří k sobě a že když budou držet pohromadě, tak jim nikdo nemůže ublížit.

No, rozepsala jsem se víc, než jsem měla původně v úmyslu, ale snad Ti to nevadí...

4 slůně slůně | 4. dubna 2009 v 19:47 | Reagovat

nádherný náhled, opravdu. děkuji za něj.

fotografie platanu mne přenesla do vzpomínek, nikoliv nepříjemných.

a co se týče Tebe, snad budeš spokojen a budeš poučovati nás snílky...

5 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 4. dubna 2009 v 20:28 | Reagovat

Dana: Humboldtuniversität? Můj cíl byla vždy Freie Uni, za vděk bych ovšem samozřejmě vzal i Humboldt Uni, jenže v současnosti jsem studentem HHU a neudělám s tím nic :-) půvabné vzpomínky na Berlín, v osmdesátých letech to musela být docela divočina, ne? Navštívila jsi v té době i Kudamm a okolí? Jaké to bylo? Vždy jsem si přál cestovat o třicet let zpět a vidět vše na vlastní oči...

6 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 4. dubna 2009 v 20:29 | Reagovat

Slůně: Děkuji za positivní komentář... a rád budu Vás, snílky, poučovati... od toho tu snad i jsem?

A děkuji za identifikaci stromu, v životě by mě nenapadlo, že se jedná o platan... xD

7 Dana Dana | 4. dubna 2009 v 22:33 | Reagovat

V roce 1980 byl ještě Berlín rozdělený a my - coby "vyslanci" ČSSR -  jsme  samozřejmě pobývali v té východní části, takže jsme se mohli procházet po Alexanderplatz(u) i po Unter den Linden, ale Kurfürstendamm nám zůstal ukryt za Brandenburger Tor(em). No, a tím jsem vlastně zodpověděla i Tvou otázku, jestli to tam byla divočina. Nebyla.Naopak nám připadalo, že v DDR vládne ještě tužší totalita než u nás. Východní Němci nosili masky soudruhů oddaných režimu až do roztrhání těla, ale přitom všichni tajně a zbožně  pošilhávali po té něšťastné zdi, kterou si tam nechali postavit a která je pak po celá desetiletí oddělovala od jejich příbuzných i od (podle jejich názoru) nesrovnatelně zajímavějšího a bohatšího způsobu života v kapitalismu tam za zdí...

Pokud bych ale měla svoje vzpomínání okořenit nějakou tou "divočinou", tak snad jedině zážitkem z jedné diskotéky, kam jsme se vydaly s kamarádkou Renatou. Ona nosila nejradši takové  rifle v barvě khaki, ve stylu safari. Na zadních kapsách byla našita řada takových obloučků, jakoby zásobníků na patrony - jestli si to dovedeš trochu představit... Ty rifle jí hrozně slušely a měly jsme na té diskotéce docela úspěch, ale po jednom ploužáku jako když utne! Ti Němci, co s námi celý večer tancovali, se po nás najednou dívali tak nějak pohrdavě a znechuceně a my jsme vůbec nechápaly, o co jde. Až potom, cestou zpátky na koleje, se mě Renata tak nějak opatrně zeptala: "Ty, Dafné, nevíš, jak je příčestí minulé od schiessen?" Napověděla jsem jí, že geschossen. A ona se praštila do čela a pak dostala záchvat smíchu, v jehož pauzách mi přerývaně sdělila, že ten kluk na diskotéce se jí ptal, kde má patrony z těch "zásobníků" na kapsách. A Renata mu chtěla vtipně odpověděr, že už je vystřílela. Jenže si spletla to nešťastné příčestí a uprostřed romantického ploužáčku na něj vybafla : "ich habe sie geschissen!"

P.S.: Jestli byla ta historka pro Tebe moc "silné kafe", tak se omlouvám!

8 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 4. dubna 2009 v 23:07 | Reagovat

Dana: Tak teď jsi mě pobavila... máš bod. Nebo spíš má bod ona Renata.

Vidíš, to rozdělení mi vůbec nedošlo. Pravda, na Kudamm by jsi se jako vyslankyně ČSSR jen těžko dostala. A vůbec, smím-li se zeptat - Tvoji rodiče byli ve straně či co, že jsi se dostala "alespoň" do DDR? Nebo jsi snad sama byla vzorná jiskřička, pionýrka atp.? Soudě dle Tvého výroku o zajímavém životu v kapitalistickém západním Německu si to nemyslím, ale přece mě nedá se Tě nezeptat.

Narodil jsem se až na konci osmdesátých let, tudíž danou situaci, jaká tehdy v DDR vládla znám pouze z knih, dobových vyprávění a filmů, přece jen se ale domnívám, že za vlády Honeckera došlo v DDR k uvolnění poměrům oproti Husákově normalisaci. Tudíž se mi příliš nechce věřit oné "masce" na tvářích Genossen. Pravda, kupříkladu snímek Good Bye Lenin! vykresluje "Dederony" jako lid věru zvrhlý a věřící v myšlenky budování socialismu, jenže pod pokličkou si myslím, že to vřelo daleko více, než tomu bylo u nás (nepočítáme-li undergroundové kruhy - u nich to bylo v tehdejší DDR poněkud odlišné - vidno, v německé kultuře se orientuješ a pokud bys tedy měla zájem, mohl bych Ti právě k této tématice několik vět napsati, neb se jí věnuji a z oněch znalostí, ač se jedná o marginální historický pojem, hodlám čerpat při bakalářce).

9 Dana Dana | 4. dubna 2009 v 23:43 | Reagovat

Pokud jde o můj původ, tak byl opravdu dělnický a moji rodiče byli i v KSČ. Ovšem byli to jen obyčejní pěšáci, co platili členské známlky, ale výhod nepožívali žádných. A myslím si, že já bych se na tu vysokou (i do toho Berlína) dostala i bez výše zmíněného kádrového profilu. Čeština i cizí jazyky mě vždycky bavily, takže u maturity ani u přijímaček jsem žádné problémy neměla. A pokud jde o ty pionýrské a jiskerské aktivity (teda Ty mě tak inspiruješ, že tu normálně vymýšlím zbrusu nové neologismy!), tak ty jsem samozřejmě provozovala. Ale ne kvůli tomu razítku na přihlášce! Prostě jsem se už coby žákyně (nebo svěřenka?) mateřské školy rozhodla, že budu úča, a pětačtyřicet let jsem žila v přesvědčení, že je to pro mě jediná správná volba. Vždycky jsem měla ráda děti; ať už byly moje, mých příbuzných, anebo úplně cizí...

Ale to jsem poněkud (poněkud hodně) odbočila, že? No, zkrátka z té mé minulosti vyplývá, že jsem tehdy vyznávala oficiálně stanovené ideje a že o undergroundu, navíc v NDR, nevím zhola nic. A jelikož jsem poměrně zvídavý tvor, tak by mě těch pár vět na zmíněné téma, co mi nabízíš, docela  zajímalo! Člověk nikdy neví, kdy se mu která zkušenost nebo vědomost může hodit, ne?

10 LOL LOL | 5. dubna 2009 v 3:25 | Reagovat

Ale ale Dano ty mu chceš zničit web nebo co? Proč tady píšeš úplně jinak než na nostradámovi?? Už si jim oznámila že jsi ježíš kristus jak si myslíš a taky tiziana a taky božena němcová,hraběnka stradová a kdybych si na všechno vzpoměl tak bych mohl jmenovat dál. Co ti udělali autoři blogu? co ti udělali diskutující zde?

Lidi nevíte koho tady máte. Nic jí nevěřte. JE TO LHÁŘ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

11 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 5. dubna 2009 v 9:58 | Reagovat

LOL: Nerad bych naše spory "lid vs. Bosorka" tahal i pod články mimo Nostradáma. Dana se tu zatím prezentuje slušně a píše zajímavé postřehy, tak proč ji nenechat. Doufám, že si je vědoma, že mé čtenáře, resp. čtenáře mé diskuse by jistě nezajímaly postřehy o záplavách, indigových dětech a reinkarnacích. A proč jí tedy nedat šanci zapojit se do diskuse, zvláště když má co říci k tématu?

12 Dana Dana | 5. dubna 2009 v 10:04 | Reagovat

LOL: Ano, máš pravdu. Lžu, že mě něco zajímá, i když mě to zas až tak moc nezajímá. Lžu, že mi něco nevadí a že se tím bavím, i když tím naopak trpím a brečím kvůli tomu. Pořád všem ustupuju, jen abych s nimi byla zadobře, aby mě měli rádi. Dělala jsem to coby učitelka i coby manželka, možná dokonce i coby matka. Jenže nakonec se vždycky ukázalo, že je ta vstřícnost za každou cenu spíš kontraproduktivní. Taky bych mohla skončit na kříži - jako ten Ježíš...

Od pátečního večera musím pořád myslet na partu kluků od nás z gymplu, kteří vydávali takový recesistický časopis Krmelec. Při jeho čtení jsem se vždycky smála jako blázen a obdivovala jsem jejich drzost a kuráž, s jakou si dělali legraci z kterékoliv obávané autority na škole. Vůbec se nebáli žádných sankcí a nepříjemností; prostě provokovali a bavili tím sami sebe i ostatní. Už je to pár let, co odmaturovali, ale já je mám dodnes ráda a dodnes mě mrzí, že jsem v té jejich vykutálené partičce nemohla být s nimi. Tenkrát jsem byla úplně jiná a nehodila bych se mezi ně.- Ale jestli bych se mezi ně hodila teď?? Jedno vím jistě: nechci skončit na kříži jako můj předchůdce! Už nechci jít proti všem a trpět tím. Chci jít proti všem a přitom se bavit!! -  Přesně jako ti kluci z toho Krmelce. Docela si je i dovedu představit, že by si se mnou dopisovali v té bláznivé diskusi na Nostradamovi. Gryzly (alias Zaručený zásun) by mohl být Ondra (navenek rádoby drsňák, ale přitom citlivá duše a hlavně srandista), Abuben  nejspíš Vojta (coby bubeník té jejich kapely a  milý, i když nezkrotný provokatér), Radim - to by mohl být Tomáš (jeho potíže s ústním projevem určitě neomezují bohatství jeho myšlenek), dál třeba Vojta coby Jonas (vybavuje se mi jeho hezká, soustředěná tvář šachisty). Pod nickem Leo si představuju něco sympatického, blonďatého s chytrýma šedýma očima - například Jakuba. No, a nakonec LOL: to bude nejspíš Klimi, moje zlatíčko, pro které jsem měla slabost od primy až po oktávu, a dokonce jsem i trochu (trochu hodně) záviděla Zuzce, když spolu chodili. Připadalo mi tenkrát kruté to pomyšlení, že já už mám všechno příjemné v tomhle životě za sebou, že už mě nic hezkého nečeká. - Ale teď mám takový neodbytný pocit, že to nejlepší mám naopak teprve před sebou. A třeba začátek těch šťastných událostí nějak souvisí s dnešní demonstrací v Praze. No, uvidíme! Nechám se překvapit... A taky už skončím s tím sepisováním tady, nebo mi ten vlak do nebe nakonec ještě ujede!!

13 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 5. dubna 2009 v 10:19 | Reagovat

Dana: Tak to já jsem hrdý, že nikdo z mé rodiny nikdy do strany nevstoupil, sám bych tak býval také neučinil ani pod sebevětším nátlakem StB. Ovšem neodsuzuji Tě, neb píšeš rozumně, logicky jsi tedy nebyla jen "ovečka ve stádu", ale byla jsi aktivní členka sdílející jejich ideologii. Na marxismu není vůbec nic špatného, teprve leninismus celou tuto ideologii poslal přímo do háje.

Co se undergroundu týče, tak v Československu se utvořil kolem signatářů Charty 77. Samozřejmě byly prvky "podzemní" tvorby patrné i před rokem 1977, tehdy především prostřednictvím hudebních skupin - The Plastic People Of The Universe, DG307, Umělá hmota, Charlie Soukup, Sváťa Karásek, Hever and Vazelína a nebo dnes často neprávem opomíjený Knižákův Aktual. Mezi důležité pojmy samozřejmě patří i samizdat - Vokno nebo Revolver Revue. Nerad bych ve svém výčtu opomenul někoho z předních tuzemských umělců, proto ho raději ukončím. V základním principu se zde lidé volně setkávali a žili ve společných bytech, popř. pořádali performace, autorská čtení, vernisáže, koncerty či tzv. Festivaly druhé kultury /I.M.Jirous/ na určitém místě, kde se setkali zástupci československého undergroundu a i několik dní v kuse se tam bez přestávky dobře bavili. Podobné persony typu Bondyho, Magora nebo později Krchovského, německá scéna nemá. Underground a oposice v DDR se budovaly zcela odlišně.

Zde použiji citaci z mé loňské seminární práce:

"Slovo opozice v NDR téměř neexistovalo, neboť místní opozice byla velmi slabá. Zatímco v okolních socialistických zemích - Polsku, Československu a především v Maďarsku existovala definovatelná opozice, NDR byla v bloku socialistických zemí výjimkou.

Podle současných německých masmedií existovala jen jedna politická opozice v Německé demokratické republice, ta byla tvořena zástupem známých spisovatelů, zpěváků a farářů. Ve skutečnosti však existovala také opozice dělníků a dalších "obyčejných" lidí, kteří kritizovali skutečné byrokraty v NDR z levicových, tedy komunistických pozic.

Začněme opozicí kulturní a náboženské sféry. První viditelná akce opozice se uskutečnila až v lednu 1988. Tehdy, jako každoročně, probíhala akce k uctění památky smrti dvou komunistů (L. Luxemburgové a K. Liebknechta), zavražděných v počátcích Výmarské republiky (15.1.1919). Lidé při manifestaci otevřeně vyjadřovali nespokojenost. Akce represivních orgánů na sebe nedaly dlouho čekat. Zatčena byla více než stovka lidí a velká část z nich rychle odsouzena. Honeckerovo vedení první oficiální opoziční demonstraci zvládlo.

Více než rok trval v NDR relativní klid před bouří. Ta přišla v letních měsících zlomového roku 1989. Předehru obstaraly květnové volby. Byly pochopitelně vedeny v tradičně komunistickém duchu – tedy zfalšované ve prospěch komunistické partaje. Opozice však byla stále slabá a zmohla se jen na nevýznamné protesty. Co se týká vnitřní situace v NDR, byla stále pevně kontrolována vládou. Smrtelná rána komunistickému vedení přišla ze zahraničí. Nikoliv ze strany Spolkové republiky Německo, jak by se snad dalo očekávat, ale ze strany spojence – Maďarska.

27. června 1989 odstranili na maďarsko-rakouské hranici ministři zahraničí obou států (G. Horn a A. Mock) hraniční zařízení. Východní Němci nečekali a několik stovek  právě pobývajících v Maďarsku emigrovalo. Houfně byly východními Němci obsazovány i západoněmecké ambasády v okolních socialistických zemí. Ve Varšavě, v Budapešti i Praze. A to i přesto, že byly zakrátko zcela přelidněny a oficiálně uzavřeny (budapešťská 13. srpna a pražská 22.).

19. srpna se východním Němcům pobývajícím v Maďarsku opět naskytla příležitost k emigraci. V tento den se uskutečnila schůzka Panevropské unie v Šoproni, ležící na Rakouských hranicích. Během tohoto setkání byla krátkodobě otevřena brána v hraničním plotu a stažena pohraniční stráž.

25. srpna přiletěli do Bonnu maďarský předseda vlády se svým ministrem zahraničí ( M. Németh a G. Horn). Németh slíbil Helmutu Kohlovi během září pustit východoněmecké emigranty do Spolkové republiky.

Slib začalo Maďarsko plnit 10. září, kdy bylo oficiálně vyhlášeno, že Němci mohou z Maďarska volně vycestovat do kterékoli země.

11. září zrušilo Maďarsko pod návalem emigrantů smlouvu s NDR o pravidlech cestování (oficiálně zdůvodněnou dohodami v rámci helsinského), tím spustilo lavinu emigrací. 30. září slíbil spolkový ministr zahraničí Genscher ve svém projevu na velvyslanectví SRN v Praze, uprchlíkům možnost vycestovat do západního Německa. V dalších dnech pak byly vypravovány zvláštní vlaky, kterými se skutečně lidé do Spolkové republiky dostávali.

Situace se zatím začala vyostřovat i v samotné NDR. Vzniklo opoziční seskupení „Nové fórum“ a opozice ožila. Velmi jí napomohlo faktické zrušení Brežněvovy doktríny (hlásala omezenou suverenitu) na setkání států komunistického bloku 7. července v Bukurešti. Horký podzim ve východním Německu začal.

Od 4. září probíhaly každý týden pravidelné pondělní demonstrace v Lipsku.

6. října přijel na oficiální návštěvu Gorbačov. Ten se o den později zúčastnil „oslav“ 40. výročí NDR. Nedobrovolně shromážděný německý lid sice provolával slávu, nikoli však zkostnatělému berlínskému vedení, ale právě jeho hostu – sovětskému vůdci. Skandování „Gorby, Gorby“ vyjadřovalo jasné odhodlání k reformám.

V příštích dnech se množily demonstrace i v dalších městech a začaly se dít věci do té doby nemyslitelné. Objevily se trhliny i uvnitř doposud jednotného vedení SED. Nejviditelněji to bylo možné pozorovat v drážďanské organizace u jejího vůdce Hanse Modrowa. (Tento „odboj“ mu v polovině listopadu ostatně vynesl funkci předsedy východoněmecké vlády.)

16. října se uskutečnila v Lipsku masová demonstrace více než 100 000 lidí. Jednalo se o největší demonstraci od povstání v roce 1953.

Politbyro SED se sešlo 17. října s jasným cílem – vyřešit situaci. Dospělo se k názoru, že setrvání Honeckera a některých dalších členů je nadále neudržitelné. Honecker neměl sílu oponovat, podporu Moskvy ztratil ostsatně již dávno. A tak byl Erich Honecker „odejit“ a spolu sním i několik dalších významných členů. Na jeho místo byl jmenován Egon Krenz.

Demonstrace však pokračovaly. K jejich vyvrcholení došlo 4. listopadu na Alexandrptz. v Berlíně. Zúčastnilo se jí podle odhadů na milion lidí. Vedení SED se pomalu hroutilo. Neexistovala síla, která by znovu dokázala nastolit „pořádek“ v zemi. Nastal začátek konce.

14 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 5. dubna 2009 v 10:19 | Reagovat

Kromě představitelů kulturní a náboženské sféry se zapojoval i lid napříč odvětvími. Řekněme si pět důležitých jmen, shodou okolností většina jmenovaných vystoupila u řečnického pultu i vloni v Praze, při výročí Charty 77.

Gerd Poppe -  jeden z mála východoněmeckých opozičníků, který měl osobní kontakty s jednotlivými signatáři Charty, jako třeba s Petrem Uhlem. Hnutí za občanská práva Iniciativa za mír a lidská práva, které v r. 1986 spoluzaložil, si Chartu 77 zvolilo jako jakýsi model opoziční práce.

Bernd Gehrke - stoupenec opozice v NDR a historik. Cítí se být příslušníkem „kritické kulturní opozice“, k níž se v NDR řadili i marxističtí opozičníci jako Rudolf Bahro a Robert Havemann.

Wolfgang Templin - první mluvčí Iniciativy mír a lidská práva. Ve svých vzpomínkách připomíná s jemnou ironií bytostnou příbuznost, o které si tehdy v NDR mysleli, že je s Československem pojí: obě země totiž zažily sedmdesátá a osmdesátá léta jako nesmírně tíživou a statickou dobu bez naděje na reformu, obě země zůstaly uvězněny v šedi a chyběla jim polská „vychytralost“.

Druhou zmiňovanou opoziční sekcí byly nespokojení dělníci a kritici vlády, rekrutující se z levicových, tedy komunistických pozic.

Nejsilnější odpor byl patrný v Lipsku, Magdeburku a Drážďanech. V Magdeburgu do začátku 80. let pracovala ilegální buňka Komunistické strany Německa. Nejdůležitějším důvodem pro existenci této buňky byl fakt, že tato opozice chtěla skutečný socialismus, společnost, ve které vládnou pracující. O cílu beztřídní společnosti se v NDR fakticky už nemluvilo. Společnost byla jasně rozdělena. Pro vedení Socialistické sjednocené strany Německa (SED) byla rozhodující moc a privilegia, aby mohlo dále vládnout. Zatímco magdeburská buňka měla tedy za cíl vrátit do NDR beztřídnost a skutečný socialismus. Biblí této buňky byly Manifest od Marxe a Leninův "Stát a revoluce". Důležitými impulsy pro samotný vznik pak kulturní revoluce v Číně a události v Albánii. Od roku 1968 se k této buňce přidal i místní svaz mláděže, který začal revoltovat po srpnových událostech v ČSSR. Příslušníci v utajení hlásali, že vývoj v SSSR, ČSSR, Polsku i NDR vede do byrokratické slepé ulice. Proslovy a setkání však byly v přísném utajení, neboť členům této buňky hrozilo obvinění z vlastizrady a doživotí, popř. trest smrti.

V roce 1970 byly v Lipsku a Magdeburku založeny mládežnické skupiny, které se opíraly o "Černé pantery". Existovaly tehdy i organizační kontakty na Pantery v USA. Tyto skupiny, nazávaly se  "Bílí panteři" měly asi 100 členů a vliv na přibližně 2000 mladých lidí v celé NDR. Při přípravě sjezdu SED v Budapešti však byla celá organizace odhalena a prakticky celá členská základna  pozatýkána . V důsledku zrady a rozvratu se skupina stále více rozpadala. Zbylí členové pak ještě založili "Komunu 13", která se později přejmenovala na "Pokrokovou mládež".

Opoziční buňky a vytvořené organizace se snažily přesvědčit především mládež, na programu dne byly protivládní agitace a studia děl Trockého a Maa. Nejčastěji se diskutovalo o Číně, kulturní revoluci a Maovi. V této době již existovaly kontakty na západoněmeckou KSN-ML. V 70. letech pak byla založena sekce KSN-ML v NDR. Jenže stejně jako v mnoha východoněmeckých mládežnických hnutích hrály důležitou roli drogy, ty potom celé revolucionářské myšlenky pohřbily a z opozičních debat se staly feťácké seance.

Začátkem 80. let pak Stasi nastartovala vlnu zatýkání po celé zemi. Mnoho komunistů z Mageburku a Lipska bylo zatčeno a později odsouzeno – většina z nich na osm let za protistátní propagandu, důkazem pro obžalobu byly zašifrované materiály, které komunisté donášeli do redakce magdeburského lokálního deníku Roten Morgen. Rozsudky byly vyhláseny v tajných procesech. Stasi uvažovala i o atentátech, "fyzické likvidaci", jako prostředku k odstranění politických odpůrců. V Polsku, kde pracovala bratrská organizace ilegální KS Polska, byli někteří příslušníci zavražděni ve vězení. To vše na popud Stasi. Jiní pak zemřeli za podivných okolností na ulici, v zaměstnání či na dovolené.

Tato vlna odporu proti vládnoucí vrstvě tak na rozdíl od kulturně-náboženské opozice úspěch neměla."

15 Dana Dana | 5. dubna 2009 v 10:37 | Reagovat

Luciáš: Tak jsem to v rychlosti přelítla, ale nezapamatovala jsem si z toho nic moc, protože jsou to pro mě úplně nové informace. A nejsou rozhodně nezajímavé!! Až se večer vrátím z Prahy, tak si to dám ještě jednou v klidu. Zatím díky!

16 LoL LoL | 5. dubna 2009 v 11:03 | Reagovat

Dano fakt se nech léčit to co tady 3 měsíce předvádíš je vrchol. Lžeš jak blázen,myslíš si že jsi kdo ví kdo,používáš několik nicků a sama si ještě odpovídáš a píšeš si sama se sebou.Koukám že ti to nestačilo ničit. 50ti letá kráva za přechodem která má rozházený hormony a neví co mektá....   DOST....  Nechte si jí tady. Vydržujte si jí,ona se vám krásně odmění že se jí nikdy už nezbavíte.. Tak jen dobře,alespoň nebude otravovat jinde...

Spalte si prsty.

17 LoL LoL | 5. dubna 2009 v 11:05 | Reagovat

TO Luciáš-Nic proti.Dočkej času vše přijde. Neboj :)    A já mizim poněvadž k tomu tady nemam co říct....

18 slůně slůně | 5. dubna 2009 v 12:40 | Reagovat

když jeden strom potkáváš nepřetržitě po dobu šesti dnů, tak se nějak stane, že ho vyhledáš.

byl některý z mých komentářů někdy negativní?

19 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 5. dubna 2009 v 13:01 | Reagovat

slůně: Negativní komentář bych nejspíše nenašel, takové neutrální, tj. neslané/nemastné ano... viz. ten, kdy jsi mi sdělila, že k Tobě již nepromlouvám, což mě celkem zamrzelo... ale vem to čert...

20 Peťuš Peťuš | Web | 5. dubna 2009 v 15:28 | Reagovat

Tak aspoň že někdo je šťastný ;)

Jak tak koukám, byl jsi asi taky trošku mimo, když jsi zavítal do západního Německa. Já jsem tam sice strávila jenom týden minulé léto, ale ten rozdíl při srovnání s východním Německem byl viditelný na první pohled....Až k podivení, jak rozdílné konce může mít jedna země...

Jinak si to tam užij a pamatuj, co říká paní Weber: Lernen, lernen, lernen!!! Eine Stunde Familie, eine Stunde Deutsch!!!"

A toho Thorstena bych ráda poznala...xDD

21 slůně slůně | 5. dubna 2009 v 18:07 | Reagovat

ano, špatná období přicházejí, naštěstí umí i odcházet.

a nenech se mými výkyvy rozházet.

něco bych pro tebe měla. http://www.youtube.com/watch?v=HHld_QkcfM0  ale to video, to klidně ignoruj. hudba je důležitá.

22 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 5. dubna 2009 v 18:55 | Reagovat

Pétřúš: Thorsten by se Ti opravdu zamlouval, je podobný revolucionář jako Ty sama... xD jinak si udělám reklamu, četla jsi můj článek o SKA-P?

http://musicserver.cz/clanek/25268/SKA-P-Lagrimas-y-Gozos/

Zde poněkud shazuji ony "středoškolské" revolucionáře, ale snad článek zaujme. Jaký názor na SKA-P vlastně chováš Ty?

Děkuji za rady od Tebe i paní Weber, doufám, že již byla na plastice (rozuměj ona, ne Ty), protože její rozštěp je opravdu pochoutka pro otrlé...

23 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 5. dubna 2009 v 18:57 | Reagovat

slůňátko: Ano, děkuji za Ludwiga Van, potěšil, ostatně tato hudba vždy potěší již od dob A Clockwork Orange, vlastně i předtím. Nyní mě nutil rozpomenout si na tuto Kubrickovu kulišárnu a nejspíše v jejím objetí strávím dnešní večer.

I pro Tebe tu něco mám a budu se těšit na názor:

http://musicserver.cz/clanek/25273/Oomph-Monster/

24 slůně slůně | 5. dubna 2009 v 19:28 | Reagovat

ano, Ludvík se vztahuje k platanům. moc pěkně se mi to vzpomíná.

Oomph nenechám jen tak ladem, buď si jist.

25 Lety Lety | E-mail | 5. dubna 2009 v 22:41 | Reagovat

Biopaliva v podání místopředsedkyně zelených byla opravdu úsměvná, souhlasím

26 Dana Dana | 6. dubna 2009 v 12:21 | Reagovat

Básníku, to jsi Ty, na většině těch fotek tady? Připadáš mi magický ... a magnetický... Když se na Tebe dívám, napadá mě: Vypadá jako ďábel! -  Ale přitom si říkám (v duchu i nahlas): Panebože, panebože... (polož ho do mého lože!!!)

27 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 16:52 | Reagovat

Tak jsem sem po delší době konečně zase zavítala... už před pár dny jsem doufala v články.. o vikendu nebyla doma a teď konečně čtu a rozkoukávám se....

Nový vzhled stránky, noo jak to okomentovat... lezoucí  miminka jsou lezoucí miminka... změna působiště = změna vzhledu stránky.. pozitivní nebo negativní???

Jinak fotky samozřejmě krásné=) tvoříš?? básně?? já jen jestli se mám v nějakém dalším článku opět na co těšit....

Zřejmě na počátku května zavítám domu... v sobotu jsem měla tu čest vidět naší (a hlavně Mamutovu) krásnou, okatou Terezku... alespon na par minutek=) Ach jak já bych tam nejradši okamžitě ihned jela.. S Tebou.. nejlepe...ale to asik az v tom srpenci...

A doufám, že se ti tam v novém působišti líbí, dle psaní se zdá, že hrozné to tam rozhodně není=))

Myslím na Tě, doufám, že třeba někdy popovídáme na icq... budu ráda =)

Posílám pusy a pozdravy z Teplic... Tvá Jájí

28 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 18:44 | Reagovat

slůně: Platany a Ludvík? Něco mi nedochází?

29 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 18:45 | Reagovat

lety: "To mám hodit do kamen mrkev?" "Ne, tu hoďte na kompost" "Tak čím si mám zatopit, biomasou? Co je to biomasa?" "To je třeba mrkev..."

30 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 18:46 | Reagovat

VV: Nepodstatné věci nesmí přerůst v podstatné, pokud se tak u Tebe nestane, jen dále pokračuj s nepodstatnými, ale nehřeš ani na ty podstatné... byla by Tě škoda.

31 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 18:47 | Reagovat

Dana: Jsem věru magnetický chlapec. A za "ďábla" děkuji, přijímám to jako kompliment.

32 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 18:52 | Reagovat

Jájinka: Děkuji za komentář. Již jsem začínal mít strach, že na mě má vlastní krev zanevřela a zapomněla. Těší mě, že je tomu jinak. Mám Tě rád, Jájí. Řekl jsem Ti to někdy? xD

Změna stránky musela přijít. Vím, že minimalismus není právě Tvá parketa, ale snad si zvykneš... za pár měsíců se děcka na věži na stránku vrátí, slibuji...

Okatou Terezku Ti (nejen na oko) závidím. Závidím ji ale i Mamutovi... no, pšt. Terezku jsi doufám pozdravovala, neb k ní a jejímu druhovi vysílám positivní energii den co den. K Tobě ji není třeba zasílat, přece jen Tvá aura by ji jen odrazila... xD

Těším se na srpenec. Společný srpenec.

A básně tvořím, včera byla vytvořena jedna ukázková... v nejbližší době se dočkáš zveřejnění. Nazývá se "Kapky deště" a neodpustím si jednu sloku:

milují se kapky deště

zůstanou jen kapkami

chtěl bych projít jednou ještě

nebem co je nad námi

Snad Tě potěšila a na celou báseň si ještě pár dní počkej. Musím nafotit nějaké originální fotografie, poté ji zveřejním i s nimi... opatruj se mi, má drahá.

33 BlackBeautiful BlackBeautiful | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 20:16 | Reagovat

Drahý Luciáši... trochu jsem se rozzlobila, že ses domníval, že jsem zapomněla... nezapomněla.. ba naopak až moc často myslím a vzpomínám =) Jen nejsem tak často přítomna abych psala=) (to víš.. 3/4 letí ve škole a všichni se najednou úplně zbláznili =/) o víkendech akce se sborem.. krásně zpíváme, akorát já už ani nemluvim =D takže regeneruju hlasivky a o to víc píšu =))

Úryvek s básničky mě potěšil velice... převelice... těším se na pokračování =) jen piš piš ať mám co číst =)) i teda ostatní ať mají co číst =)

Joo a za komentáře neděkuj =)) a že mě máš rád?? Tak to jsi už několikrát říkal:) a víš Ty vůbec, že i já Tě mám ráda?=))

No končím.. jdu se snažit pochopit matiku, naučit se dějepis a do hajan.. jelikož jsem chcííplost sama =D (málo spánku... sám víš jak jsem příjemná =D i když teď to kompenzuje sluníčko a v celku dost slušné počasí)

Těším se na srpenec... Chybíš mi ty, Sent i Ičo...=D hrůzec se mnou...

34 slůně slůně | 6. dubna 2009 v 20:53 | Reagovat

něco málo. platany=zájezd do Francie s Ludvíkem a jeho Devátou. moc působivé.

35 Michal Mamut Prokeš Michal Mamut Prokeš | 7. dubna 2009 v 12:53 | Reagovat

Nasral Germáne...

Novým vzhledem ani krásným Astonem Martinem z roku 64' mě neojebeš, kamaráde.Možná, že tím odlákáš pozornost tvých blahem uchcávajících fanynek a oplzlých kamarádů ale mě neušlo, že stále ještě necvičíš, páč po tom nejsou patrny žádné stopy. A proto jsi snad do reichu jel,ne? Vždyť říše je známá svými odtučňovacími kůrami a tábory ( třeba Dachau ), tak s tím koukej něco dělat. Jinak tady u nás mezi dírama a Ropákama vše přistarém... S Netáhlem jsme se zůčastnili koncertu v Dobroměřicích ( PPU, Krch-off, Umělá Hmota, Bratři Karamazovi,Halley Belly, a další), byl to nářez. Magor se asi třikrát celej slíknul, my se sjeli LSD, zkouřili a napumpovali tykadlama a rumíkem ( víš, jak to umíme ). Chyběl jsi nám tam Gumo... No nic, někdy příště. Onehdá zase slavil Marcel v Pavoukovi narozeniny, nalil do mě co se dalo a já pak zvesela křičel na Policii, kterážto se se mnou moc nepárala, takže jsem málem dostal přes držku a ještě z toho měl pakárnu... No prostě se tu každý den odehrávají malé životní etudy, u kterých nám moc chybíš. Doufám, že se v tý banánový republice bavíš alespoń stejně jako tady. My s Terkou teď marodíme, nějak nás ten styl života poslední dobou začíná zmáhat. Už ani ty zkurvený zelený blivajzy zdravý, co nám vaří moje jeblá matinka, nepomáhaj. Ta tě samozřejmě taky pozdravuje a máš se co nejdřív po příjezdu ukázat. Dědek furt trafikant.. Jinak asi vše při starým. Až mě zase něco napadne, tak se ozvu, teď už si tu nebudu plácat játra mezi vašema přechytračenejma diskuzema, který jsou vám stejně hovno platný.. Rok 2012 se blíží...!!! Tak se měj, dávej na sebe majzla a nepracuj!!!! Je to svinstvo!

Mamut

36 Peťuš Peťuš | Web | 8. dubna 2009 v 16:09 | Reagovat

Bohužel, bojím se, že paní Weber vypadá stále tak příšerně (tedy pokud ne hůře) jako před lety...

Jinak ke Ska-P: zatím jsem četla pouze recenzi únorového ,,levicového dýchánku", kde si se o nás, mladých rádoby revolucionářích, také zmínil...xDD

A já a můj názor na Ska-P??? Dobrá muzika, textům sice nerozumím, ale stejně jako u Sin Dios jde spíše o celkové poselství, ne o rozumění každému slovu...Ráda poslechnu, ale není to hudba, nad kterou bych mohla (na rozdíl od české či německé hudební scény) strávit několik hodin v kuse. On když člověk nerozumí, tak se soustředí na hudbu, která mi u Ska-P bohužel po pár písničkách splývá v jedinou melodii...

37 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 12. dubna 2009 v 18:06 | Reagovat

Jájinka: Ičovi a Sentě pozdrav vyřídím přes facebook... xD A srpenec bude velkolepý!

38 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 12. dubna 2009 v 18:07 | Reagovat

Pétřúšká: A z německé scény preferuješ něco konkrétního?

39 Peťuš Peťuš | Web | 13. dubna 2009 v 21:14 | Reagovat

ZSK, Beatsteaks, Die Ärzte (Farin Urlaub Racing Team, Bela B.), Fahnenflucht, Terrorgruppe, nějaké ty songy od Die Toten Hosen (TH nemám nijak v oblibě, ale čas od času se nějaký ten song podaří :)) a nedávno jsem objevila také Angelika Express (opravdu stojí za poslechnutí ;))... Jinak poslední dobou se stávám stráááášně moc komerční slečnou, co poslouchá takový ten klasický americký highschool-pop-punk :) xDDD

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama