Düsseldorf; Tequila; Köln

12. dubna 2009 v 10:31 | Luciáš |  art'n'fangen

divadlo /theater; theatre/

pod věží ležím
a plavu s mraky
nevěřím věžím
ležíš tu taky

pijeme na žal
na bolest žití
smrt bych to nazval
slunce však svítí

zamířím za ním
ikarus na druhou
a pak se skláním
pokleknu pod duhou

barvami světa
otrávím zrak
peří jen vzkvétá
zrodil se pták

křídla mi stříhají
a voskem taji
světla se míhají
krásně je v ráji

hamondky na dálku
zahrají dveře
hrajem si na válku
o důvěře

katarze v divadle
smrt bych to nazval
na zadním sedadle
pijeme na žal

11/04/09




Ve čtvrtek večer jsme se v česko-slovenském osazenstvu sešli u přístavu na břehu Rýna. Sedli jsme si na schody, otevřeli rozličné láhve a diskutovali nad nimi. Skončili jsme samozřejmě u politiky - odsouhlasili jsme poplatky za vzdělání, poplatky u lékaře a vůbec celou rekonstrukci zdravotnictví. Inspiraci jsme hledali v německém zdravotnictví, kde návštěva lékaře probíhá v poněkud jiných standardech, než je tomu v Česku (popř. na Slovensku). Pacient je zde pán a doktor jeho prostředník, ochotný pomoci. Ve východní Evropě jsme však navyklí opačnému gardu, tedy že doktor velí a dle momentální nálady či objemu příspěvku od pacienta, určí léčbu. Luciáš uvězněný mezi mediky se stává specialistou na zdravotnictví. Po několika hodinách na schodech přístavu jsme se přemístili do místního klubu Drei Amigos. Z Nietszecho nic se v tomto klubu zjevila jakási Belgičanka, organizující výlety pro Erasmus studenty. Zjevně se nacházela v přátelském rozpoložení a představila mě tedy téměř celé hospodě a podávat každému ruku a představovat se a vysvětlovat, že nejsem z Čečenska, ale z Česka je dosti unavující. Z jejích spárů jsem se nakonec vysvobodil odchodem... v té době jsem však již byl myšlenkami absolutně jinde.

Vzpomínka na Atona. Započal jsem přemýšlet co mě vysvobodí z oné patologické fixace, která se měla dle všech fysických zákonů dávno rozplynout. Není to láska, spíše frustrace, že nemohu vlastnit něco, co bych vlastnit měl a chtěl. A chci vlastně Atona? Ne. Jen jsem si Atona zidealisoval a nyní ho hledám v jiných slečnách. V ní? Ne... prý všechno komplikuji. Ach, já vím. Jenže život je koplikace sama o sobě. Serce y glowa si tedy po celý večer jely svůj vlastní jazzíček. V rámci onoho filosofování v mé mysli, jsem se nikterak nesoutředil na děje kolem mě samotného. A hle, ocitl jsem se na baru s Dášou (krycí jméno Barbie; sympatická slečna, s kterou se člověk rozhodně nenudí). Zlaté tequily hřály hrdlo, jenž spolehlivě chladily kousky pomeranče. Skořice mezi palcem a ukazováčkem a doteky procházejících servírek... zvláštní, slovy klasika, u Drei Amigos "nastala dilatacia času". A co ona, venku. Tváří se šťastně a spokojeně... nech ji být. A co na baru. Polibek. Hm, návrat do minulosti? Ne. Tady a teď a přece předtím a potom. Ne. Nihilismus tentokráte nebyl na místě. Není pro něj důvod. Inspirace na tvorbu je dostatek a hledání inspirace bylo přece vždy důvodem pro nihilismus. Ne, byla to omluva. A platí to tak dodnes.

V pátek jsem byl líný vstát z postele. Hrubě jsem totiž podcenil přípravy na Velikonoce, neb jsem si neudělal dostatek zásob (na pokoji bez ledničky snad ni zásoby dělati nejde). Celý den mě tedy doprovázel věrný přítel hlad, který mě absolutně demotivoval a nevyvíjel jsem tudíž žádnou činnost vyjma pravidelného dýchání a obracení těla, aby nedošlo k proleženinám.

To sobota byla mnohem akčnější. Ještě ve čtvrtek jsme si domluvili sobotní výlet do Kölnu. V 9.20 jsme se sešli před nádražím. Jako první jsem dorazil já se Staňkou. Čekání na ostatních jsem si krátil pojídáním banánů a pozorováním mrtvého holuba, úhledně složeného do popelnice. Jen drápky koukaly, nožičky se ještě před pár hodinami zoufale zmítaly a snažily vyburcovat tělo. Mrtvé tělo na vršku popelnice. Šlupka od banánu se stala provizorní rakví. Holub byl přikrytý. Nebude mu zima. A mně také ne.

"Snad jsi se nezamiloval?" pronesl můj spolubydlící. "Nikoliv," suše jsem odvětil já a pustil si WWW. Karamel je totiž cukr, co se neuzdraví. - to jen vsuvka z rozovoru, který vedeme v noci ze soboty na neděli.
"Jsem přece moc mladej na to, zamilovat se. Oddaně miluju leda tak své ego," myslím si.
Schizofrenie se opět zastavila na krátké posezení nad kafíčkem.
Pozvolné usínání. Probouzení se. Sám. "Sám usínáš, sám se probouzíš," směje se mi. Kdo? On... je také sám.

Čekání se zdálo nekonečné, přestože trvalo jen několik málo minut. Záhy dorazil zbytek a cesta Region Expresem do Kolína nad Rýnem trvala necelou půl hodinku. Cesta RE vlakem byla zdarma, neb nám jízdenka platí po celém NRW. Ve vlaku jsem poslouchal Yeah Yeah Yeahs a White Lies a pozoroval podivného, polámaného, postaršího muže, sedícího naproti mně. Separoval jsem se od ostatních, neb jsem cítil potřebu utéct do říše masivních tónů, od pohledů všech a pohledů na vše. Onen muž, sedící naproti mně, se ukázal jako pomatenec, který vyskočil z onoho RE za jízdy. Navíc to byl černý pasažér a těsně před svým skokem zaplatil průvodčímu jízdenku. Některým lidem asi nikdy neporozumím. Nikdy.

Cesta z Düsseldorfu do Kölnu vede přes Leverkusen, kolem továrny Bayeru, kam se hodlám někdy vypravit na noční focení. Neon v nadživotní velikosti se jeví jako ideální relikvie na zvěčnění. Mluvíme-li o Leverkusenu, nutno podotknout, že v NRW leží přibližně polovina všech prvoligových bundesligových týmů. Během soboty jsem tedy potkal fanoušky cestující snad na všechny zápasy soutěže. Zvláštní, jak slušně se většina z nich chovala. Jiný kraj, jiný mrav.

Hned po východu z hlavního nádraží v Kolíně, lze zahlédnout chloubu města - katedrálu, nebo-li dóm. Kolínský dóm je fantastický po architektonické stránce, navíc jsou zde dle legendy pohřbeny i ostatky Tří králů. Tudíž má dóm i nesmírný náboženský význam. Do věže jsme se nakonec nevypravili, snad příště. Aby si člověk o dómu udělal představu, stačí projít loď katedrály. Ač se mi křesťanství jako takové příčí, onen dóm je doslova magický a patří mezi stavby světa, které je potřeba spatřit na vlastní oči, aby je člověk ocenil a docenil.

Procházka pokračovala k místní radnici, skrze nákupní třídy. Spojíme-li Pařížskou desetkrát, nedostaneme velikost centra Kölnu, kde lze nakoupiti oblečení. Zachvátila mne nákupní horečka. Nakonec jsem si pořídil u Etnies kraťasy a triko a v obchodu Eda Hardyho překrásnou bundu. Štěstí, že jsem s sebou neměl platební kartu a musel jsem tak manipulovat s poněkud omezeným rozpočtem - cash se záhy vyčerpal. V Kolíně prostě nejde nenakupovat. Oproti Kölnu vypadá Düsseldorf jako maloměsto, se vším všudy. Düsseldorf je dále než Praha a Köln je (po ekonomické stránce) dále než Berlín.

Po několikahodinovém rozchodu, který jsme využili k nakupování, jsme si sedli na místní pivo. Za 1,50 EUR obdržíte 0,2 l místního točeného piva. Přes tuto cenu Kölsch nezhořkne na jazyku, neb při pětadvaceti stupních ve stínu působí jako velice příjemné osvěžení. I chuť je příjemná, oproti českým pivům není to kolínské tak hořké, je velmi podobné Carlsbergu a stojí za to, ho ochutnat.

Po krátké ochutnávce jsme se vydali zpět na vlak a následně se rozprchli do našich přechodných domovů. Sobotu jsem si prodloužil sezením u jezírka a psaním textů a následným upravovaním fotografií. V plánu na následující dny jsou další výlety, a tak jistě přibudou i další fotografie, texty a dníček...




 


Komentáře

1 Jájinka Jájinka | E-mail | Web | 12. dubna 2009 v 12:36 | Reagovat

Drahý Luciáši... nebyla bych to já abych opět nepochválila fotky xD ano... kolínský dom me natolik uchvátil, že bych se tam snad jela podívat :D no tak treba nekdy:)
Jinak slečna Stanka mi pripomina onu zpivajici slecnu z CV:D ano, nepamatuju si jmeno..ale na kytaru hrala dobre a jeji hlas se od kamenčáku zlepšil :)
A že se ti již výše zmíněna Stanka nejak zamlouvá?=) nebo se aspon chces dostat do jadra?=)) mozna se pletu, ale prijde mi to tak...
Jinak jsem ráda, že jsem si přečetla, co tam vyvádíte =)) já se doma, tedy spíše na zahradě, válim.. v patek ples..ale to je na dlouhy vypraveni...
Měj se nádherně... myslím na Tě a maminka pozdravuje:)

2 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 12. dubna 2009 v 17:56 | Reagovat

Drahá Jájinko. Dnes jsem při procházce po Messe a Nordparku zjistil, že můj spolubydlící zná "Když makovičky zrály..." a především zná "... a bude hůř". Není-li to znamení, co je to? Tím více se mi po Tobě a mému lidu z CV zastesklo.

Kolínský dóm je opravdu skvost. Doporučuji navštívit - skrytá geniálnost, ctnostnost a velkolepost.

Slečna S. je A. podobná, avšak na rozdíl od A. to má již v hlavě poměrně srovnatelné, přece jen věkový rozdíl mezi A. a S. je téměř jedna dekáda! Slečna S. se mi zamlouvá, bezesporu. Proniknout do jádra pudla. Toť cíl. Jenže to by nejdříve musel onen pudl odhodit svou princesnovskou korunku, ale mě baví Arthur Schopenhauer: "Člověk nikdy nesmí dosáhnout toho, po čem touží, jinak se stane věru nešťastným." Stejně tak mě baví starý lišák Sigmund Freud: "Základem pudové teorie je její přijímání oběma potenciálními partnery. Pudová teorie v opačném případě nedojde naplnění." Otázkou zůstává zda-li převládají pudy či city. A co je vlastně podstatnější? Pudy nebo city? Co je přirozenější? A co naopak umělé?

Každý soudný člověk by jistě řekl, že city jsou důležitější než pudy. Jenže city se mohou objevit a pominout, zatímco pudy jsou věčné. City také reagují na nedostatečný výběr - tj. pokud se ocitneš v jakémsi omezeném, popř. novém prostoru, tak se logicky upneš k lidem, kteří Ti jsou v daném prostoru nejbližší. Pokud by si tyto lidi potkala mimo uzavřený prostor, je více než pravděpodobné, že by jsi kontakt s nimi vůbec nevyhledávala. Máme pro to krásné české slůvko ZNOUZECTNOST. Samozřejmě, že se to netýká S., jenže je to antropologicky podmíněné... tak jako tak, cítím se stále jako frustrovánek. Měl bych dospět.

Válení se na zahradě tiše závidím... příjemní nicnedělání. Co závěrečný ples? Co naše teplické pofidérní existence? A co zážitky?

Dnes jsem výletoval a zítra se chystám do Nizozemí... tak jsem zvědav na ten světa kraj... zval jsem S., ale nepředpokládám, že by se se mnou na prohlídku Nizozemska vydala.

A mamince děkuji, pozdravuj ji též, je převelice hodná!

A Tebe mám rád!

3 slůně slůně | 13. dubna 2009 v 8:34 | Reagovat

jako z jiného světa.
co se týče křesťanství, doporučuji dokument Zeitgeist, pokud jsi ho ještě neviděl.

4 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 13. dubna 2009 v 18:00 | Reagovat

chválím, chválím... fotky, celej článek... no prostě jako vždy... ty víš... :)
jsem dneska nějaká jetá, unavená, takže se nebudu moc rozepisovat... zatím to vypadá, že se máš fajn... tak at to je jen a jen lepší... :)
jo a jak jsi psal v tom předchozím komentu... svatá pravda, pudy zůstanou... city někdy přeci jen vyprchají...

5 Peťuš Peťuš | Web | 13. dubna 2009 v 21:44 | Reagovat

Já nevím, mně všechny ty dómy a chrámy a katedrály a všechno tohle přijde úpe stejný...xDD
A k tomu Čečensku... známe, známe...xDDD legendární větu "Curyk nach Čečen" zná v naší třídě snad každý...xD ale v Sasku je to holt tím jejich šišláním a neschopností rozlišit při vyslovování "Tschechien" a "Tschetschenien"...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama