pod věží ležím
a plavu s mraky
nevěřím věžím
ležíš tu taky
pijeme na žal
na bolest žití
smrt bych to nazval
slunce však svítí
zamířím za ním
ikarus na druhou
a pak se skláním
pokleknu pod duhou
barvami světa
otrávím zrak
peří jen vzkvétá
zrodil se pták
křídla mi stříhají
a voskem taji
světla se míhají
krásně je v ráji
hamondky na dálku
zahrají dveře
hrajem si na válku
o důvěře
katarze v divadle
smrt bych to nazval
na zadním sedadle
pijeme na žal
11/04/09
Vzpomínka na Atona. Započal jsem přemýšlet co mě vysvobodí z oné patologické fixace, která se měla dle všech fysických zákonů dávno rozplynout. Není to láska, spíše frustrace, že nemohu vlastnit něco, co bych vlastnit měl a chtěl. A chci vlastně Atona? Ne. Jen jsem si Atona zidealisoval a nyní ho hledám v jiných slečnách. V ní? Ne... prý všechno komplikuji. Ach, já vím. Jenže život je koplikace sama o sobě. Serce y glowa si tedy po celý večer jely svůj vlastní jazzíček. V rámci onoho filosofování v mé mysli, jsem se nikterak nesoutředil na děje kolem mě samotného. A hle, ocitl jsem se na baru s Dášou (krycí jméno Barbie; sympatická slečna, s kterou se člověk rozhodně nenudí). Zlaté tequily hřály hrdlo, jenž spolehlivě chladily kousky pomeranče. Skořice mezi palcem a ukazováčkem a doteky procházejících servírek... zvláštní, slovy klasika, u Drei Amigos "nastala dilatacia času". A co ona, venku. Tváří se šťastně a spokojeně... nech ji být. A co na baru. Polibek. Hm, návrat do minulosti? Ne. Tady a teď a přece předtím a potom. Ne. Nihilismus tentokráte nebyl na místě. Není pro něj důvod. Inspirace na tvorbu je dostatek a hledání inspirace bylo přece vždy důvodem pro nihilismus. Ne, byla to omluva. A platí to tak dodnes.
V pátek jsem byl líný vstát z postele. Hrubě jsem totiž podcenil přípravy na Velikonoce, neb jsem si neudělal dostatek zásob (na pokoji bez ledničky snad ni zásoby dělati nejde). Celý den mě tedy doprovázel věrný přítel hlad, který mě absolutně demotivoval a nevyvíjel jsem tudíž žádnou činnost vyjma pravidelného dýchání a obracení těla, aby nedošlo k proleženinám.
To sobota byla mnohem akčnější. Ještě ve čtvrtek jsme si domluvili sobotní výlet do Kölnu. V 9.20 jsme se sešli před nádražím. Jako první jsem dorazil já se Staňkou. Čekání na ostatních jsem si krátil pojídáním banánů a pozorováním mrtvého holuba, úhledně složeného do popelnice. Jen drápky koukaly, nožičky se ještě před pár hodinami zoufale zmítaly a snažily vyburcovat tělo. Mrtvé tělo na vršku popelnice. Šlupka od banánu se stala provizorní rakví. Holub byl přikrytý. Nebude mu zima. A mně také ne.
"Snad jsi se nezamiloval?" pronesl můj spolubydlící. "Nikoliv," suše jsem odvětil já a pustil si WWW. Karamel je totiž cukr, co se neuzdraví. - to jen vsuvka z rozovoru, který vedeme v noci ze soboty na neděli.
Pozvolné usínání. Probouzení se. Sám. "Sám usínáš, sám se probouzíš," směje se mi. Kdo? On... je také sám.
Čekání se zdálo nekonečné, přestože trvalo jen několik málo minut. Záhy dorazil zbytek a cesta Region Expresem do Kolína nad Rýnem trvala necelou půl hodinku. Cesta RE vlakem byla zdarma, neb nám jízdenka platí po celém NRW. Ve vlaku jsem poslouchal Yeah Yeah Yeahs a White Lies a pozoroval podivného, polámaného, postaršího muže, sedícího naproti mně. Separoval jsem se od ostatních, neb jsem cítil potřebu utéct do říše masivních tónů, od pohledů všech a pohledů na vše. Onen muž, sedící naproti mně, se ukázal jako pomatenec, který vyskočil z onoho RE za jízdy. Navíc to byl černý pasažér a těsně před svým skokem zaplatil průvodčímu jízdenku. Některým lidem asi nikdy neporozumím. Nikdy.
Cesta z Düsseldorfu do Kölnu vede přes Leverkusen, kolem továrny Bayeru, kam se hodlám někdy vypravit na noční focení. Neon v nadživotní velikosti se jeví jako ideální relikvie na zvěčnění. Mluvíme-li o Leverkusenu, nutno podotknout, že v NRW leží přibližně polovina všech prvoligových bundesligových týmů. Během soboty jsem tedy potkal fanoušky cestující snad na všechny zápasy soutěže. Zvláštní, jak slušně se většina z nich chovala. Jiný kraj, jiný mrav.
Hned po východu z hlavního nádraží v Kolíně, lze zahlédnout chloubu města - katedrálu, nebo-li dóm. Kolínský dóm je fantastický po architektonické stránce, navíc jsou zde dle legendy pohřbeny i ostatky Tří králů. Tudíž má dóm i nesmírný náboženský význam. Do věže jsme se nakonec nevypravili, snad příště. Aby si člověk o dómu udělal představu, stačí projít loď katedrály. Ač se mi křesťanství jako takové příčí, onen dóm je doslova magický a patří mezi stavby světa, které je potřeba spatřit na vlastní oči, aby je člověk ocenil a docenil.
Procházka pokračovala k místní radnici, skrze nákupní třídy. Spojíme-li Pařížskou desetkrát, nedostaneme velikost centra Kölnu, kde lze nakoupiti oblečení. Zachvátila mne nákupní horečka. Nakonec jsem si pořídil u Etnies kraťasy a triko a v obchodu Eda Hardyho překrásnou bundu. Štěstí, že jsem s sebou neměl platební kartu a musel jsem tak manipulovat s poněkud omezeným rozpočtem - cash se záhy vyčerpal. V Kolíně prostě nejde nenakupovat. Oproti Kölnu vypadá Düsseldorf jako maloměsto, se vším všudy. Düsseldorf je dále než Praha a Köln je (po ekonomické stránce) dále než Berlín.
Po několikahodinovém rozchodu, který jsme využili k nakupování, jsme si sedli na místní pivo. Za 1,50 EUR obdržíte 0,2 l místního točeného piva. Přes tuto cenu Kölsch nezhořkne na jazyku, neb při pětadvaceti stupních ve stínu působí jako velice příjemné osvěžení. I chuť je příjemná, oproti českým pivům není to kolínské tak hořké, je velmi podobné Carlsbergu a stojí za to, ho ochutnat.
Po krátké ochutnávce jsme se vydali zpět na vlak a následně se rozprchli do našich přechodných domovů. Sobotu jsem si prodloužil sezením u jezírka a psaním textů a následným upravovaním fotografií. V plánu na následující dny jsou další výlety, a tak jistě přibudou i další fotografie, texty a dníček...

Drahý Luciáši... nebyla bych to já abych opět nepochválila fotky xD ano... kolínský dom me natolik uchvátil, že bych se tam snad jela podívat
no tak treba nekdy:)
ano, nepamatuju si jmeno..ale na kytaru hrala dobre a jeji hlas se od kamenčáku zlepšil :)
Jinak slečna Stanka mi pripomina onu zpivajici slecnu z CV
A že se ti již výše zmíněna Stanka nejak zamlouvá?=) nebo se aspon chces dostat do jadra?=)) mozna se pletu, ale prijde mi to tak...
Jinak jsem ráda, že jsem si přečetla, co tam vyvádíte =)) já se doma, tedy spíše na zahradě, válim.. v patek ples..ale to je na dlouhy vypraveni...
Měj se nádherně... myslím na Tě a maminka pozdravuje:)