Dziewczyna; 70´s; St. Pauli; Reeperbahn

28. května 2009 v 1:26 | Luciáš |  art'n'fangen

memento /memento; memento/

na ubalenou partyzánu
přivábím svou kurtizánu
poslouží jak memento
milování se sentou

rozlomím v půl její tělo
složené jak leporelo
tváříce se nevinně
o půli noci v berlíně

oddaně mne milující
čeká v dešti na ulici
v ruce s věncem - spi věčně
čekáš totiž zbytečně

pod růžencem jinou sáru
polykačku svého žáru
mám jak čůrák do píči
kam vstoupím to poničím

02/06/09

chemická /chemisch; chemical/

polibek na dno vany
urazím její plody
urazím její hrany
polibek na dno vody

hltám ji jak modafen
chytám její vibrace
přátelí se voda fén
za účelem nevracet

pikao bez oka
okao bez pika
pikao bez a
pikao bez a

pikao bez pika
laterna magica
už zase promítá
na plátna politá

a hrstmi ibalginu
snaží se otrávit
snaží se setřít vinu
ze své denní potravy

zrcadlo nad vanou
rozmělní slova
a svou hru prohranou
začne hrát znova

pikao bez oka
okao bez pika
pikao bez a
pikao bez a

pikao bez pika
laterna magica
stejně mě nezná
stejně mě nezná

01/06/09
jezdec /pferd; rider/

chodí dál okolo
pán s helmou na kolo
jedinou prací
je odnášet tácy
/pořád je v práci/
pozoruje hodiny
rušičky své ruky
infiltruje zplodiny
/vydrží to hodiny/
nevydává zvuky
na helmě má svítilnu
s neonovým sercem
/s probodnutým bércem/
účinkuje ve filmu
je sám sobě hercem
po vyslechnutí příběhu
obyčejně taje
/je z laciného kraje/
až do rána saje
z táců zbytky potravin
kterými se otráví

18/05/09


Poslední týdny se pravidelně v sobotu po poledni pozastavil život po celém Německu. Celý národ obestoupil televizní přijímače v okolí - docházelo opravdu až k tak komickým situacím, jako je pozorování obrazovky skrze plot u sousedů či zaparkování auta v polovině silnice, jen aby se řidič ujistil, zda-li Borussia Mönchengladbach přece jen nevstřelila gól. Celého šílenství jsem se samozřejmě účastnil velice aktivně a držel palce svému Berlínu. Hertha BSC! Prohrál jsem. A to nejen o tom sobotním odpoledni.

Luciáš hate everybody in the discotheque / lubie mówić z tobą, Ewa / es ist nur Schade dass wir reden nie / es ist nur Schade dass man kann nie habn alles was er will / nic się nie zmienia, prócz otoczenia / alle Leute lachen sich... und ich? / I hate everybody in the discoteheque.

Sobotní ESN párty patřila k dalším dekadentním seancím. Na úvod mi Benjamin zahrál V518 a WWW, takže jsem po celý večer šířil jen dobrou náladu, kterou podporoval rybíz rozpuštěný ve vodce. Gin je hold v Německu nedostatkové zboží. Když jsem se chystal přivítat Aurélie, vrazila do mě jakási opilá Francouzka v bílé sukni, na vysokých podpatcích a s halenkou s natrženým výstřihem. Nestačil jsem se divit. Ona slečna nakonec skončila ve spárech jakéhosi Němce, přičemž se spolu třeli o stojany na bicykly tak vehementně, že skončili v trávě, v dešti. A já jen voayer hledající inspiraci. Nihilismus jsem pro tentokráte přenechal jiným a věnoval se jen dobývání klínu Ewky. Ewa je Polka. To hovoří za vše. Má posedlost touto zemí se každým poslechem Akurat a Pidżama Porno nekontrolovatelně zvyšuje.

Luciáš is singin' in the rain und dankt seine Eis-Prinzessin für ganzen Abend, Nacht u. Morgen... wars schön gewesen!

Napsal jsem si jako status na FB, krátce po ranním návratu z ESN párty. Celý večer jsem strávil s Ewkou a dospěl jsem ke zjištění, že jsem po působení Atona natolik zranitelný, že jsem schopen zamilovat se i do věčně usměvavé nejkrásnější holky na sedadle smrti, v případě, že by mě tedy ona, nebo minimálně ono sedadlo, milovalo. Ani ono ni ona mě však nemilují. Jeden večer, jedna noc a jedno ráno, to vše si pak sama pro sebe Ewka omluvila příliš velkou koncentrací alkoholu a THC v krvi. Jak půvabné...

kafe /kaffee;coffee/

tak mi řekni kolik něhy
tak mi řekni tak mi řekni
tak mi řekni kolik něhy
vzbudíme se v kolíně
tak mi řekni kolik něhy
proteče ti po klíně
tak mi řekni

zajíc vyběhl do ulic
auto ho srazilo
nemůžem spolu spát
jsme přece přátelé
vítězka poražený
nemůžem spolu spát
ve vzájemné přesile
můžu se ke zdi přitulit

tak mi řekni kolik něhy
tak mi řekni tak mi řekni
jak moc si rozumíme
jsme přece přátelé

v uších krá havrani
nemám rád edgara
přesto si rozumíme
přijď ke mně na potrat
soukromých emocí
proč jsi to neřekla
o jedenáct sklenic dříve
nemusel bych vraždit
ranním kafem lavičky
proč jsi mi neřekla
že nosíš brýle
bez nich že nevidíš
přesto si rozumíme

proč zase mlčíš
když venku mží
kdy lidé snídají
ve vlacích kafe
ty chodíš spát

a všechno zničí
koleje na slunci
odrazí vyprahlost
opilců nad ránem
jsi jak edgar
přesto si rozumíme

tak mi řekni kolik něhy
tak mi řekni tak mi řekni
jak moc si rozumíme
když jdeme na kafe

20/05/09

... výlet do Hamburku byl tedy naplánován na ten správný okamžik. Na následující víkend. Vytvořili jsme skupinku Stella (Řekyně; poměrně půvabná slečna, mající problém vyrovnat se s vlastní minulostí; fyzicky se mi absolutně nelíbí, ale dle názoru jiných je hezká; studuje germanistiku a vzhledem k tomu, že má německou matku, mluví jazykem našich západních sousedů plynule), Laurine (Belgičanka; netřeba komentáře; společná noc před měsícem; provokace eskalující v líbání se, obden; její soustavná potřeba teoreticky či prakticky objevovat tajemství sexu se po prvotním nadšení stane fádní a k Laurine tato vlastnost patří jeko k fabce klíč), Fab (Ital; rodák z Milánu a fanoušek tamního AC; usměvavý temperamentní pohodář) a já. Tato skupinka spolu trávila prakticky celý pobyt, občas se rozdělila, aby se následně opět sjednotila. Páteční noc jsem se vydal objevovat kozlo St. Pauli - Reeperbahnu. Jedinečnost - jedna ulice v sobě skrývá větší množství inspirace než celé město, neřku-li celý svět. Na stanici metra mě pozdravil dopad žaludečních šťáv pod podrážky bot. To místní mladistvá slečna dávila svou, za peníze těžce pracujících rodičů, nakoupenou tekutou potravu. Krásná princesna, kterou si následně v poutech odvedli dva hnědo-uniformovaní příslušníci. Po kochání se zbyly jen zvratky, mísící se se spermatem tranzvestitek, postávajících v centru společnosti, na okraji ulice. Uprostřed ulice pořádaly manévry žluté mercedesy, po okrajích se potulovali příslušníci postmoderní generace, sbírající se země, opadané plody. Nejhříšnější čtvrť, s tak svatým jménem. St. Pauli. Reeperbahn se stal mou múzou a energii mi předával po věru příjemných, avšak pečlivě odměřených doušcích. Kolem sedmé hodiny ranní jsme dorazili na afterparty do nejalternativnějšího klubu v celém Hamburku - Pudel Club. Bellemou & Benfissa (zde) dotvořili soundtrack celé noci. V zapadlém klubu na pobřeží Labe jsem usrkával ze svého Staropramenu (!) a kochal se pohledem na Hafen City a nákladové věže s jeřáby druhého největšího přístavu Evropy.

Sobotní den jsme strávili dosti individuálně, neb každého jedince zajímalo něco jiného. Mně kupříkladu závěrečné kolo Bundesligy, televizní věž a pohled na St. Pauli ve dne. Zastavil jsem se i v prodejně vinylů a právě tam se dal do řeči s místním hiphopovým promotérem, který mi poté, co zvětřil, že jsem novinář, věnoval kompletní diskografií hamburské hiphopové scény. Velkorysost, ale zároveň i vychytralost. To je nejspíše nejpřesnější charakteristika mentality hanzovního města. Po tradiční pizze s rukolou a parmazánem jsem trávil večer u Schlag den Raab (podobný model soutěže by se mi líbil i v čs. verzi). Na delší oddechování nebyl čas a ještě před půlnocí jsem se vydal ze spícího pokoje do města. Zbytek pokoje dospával páteční euforickou noc, avšak mé serce a především glowa si žádaly více. Vidět daleko více než zeď pokoje. Nadšení objevovat zákoutí německých měst je mi snad souzeno. Po berlínské a kolínské horečce mě zachvátila hamburská chřipka. Když jsem jel U3, směrem na St. Pauli, docházelo mi, že jsem stejný jako všichni ostatní. Splynul jsem s davem. "Celý život se snažíš vystoupit z davu a najednou sereš blahem, že při jízdě v metru, splýváš s davem," pomyslel jsem si. Napil jsem se Jeveru. Usmál se na svůj odlesk na skle vagónu. Jo, seru blahem.

Když jsem popáté procházel Reeperbahn, začal jsem se konečně orientovat. Po shlédnutí HC/metalového koncertu v útrobách jednoho z mála alternativních klubů v St. Pauli, jsem chtěl větší adrenalin. Nabídly mi ho paradoxně dvě španělky (s malým), které opečovávala skupinka kluků. Na schodech seděl jakýsi Moldavec a hrál na kytaru. Na schodech seděl jakýsi Polák a hrál na kytaru. Postavili jsme se do půlměsíce. Němec, Japonec, Rus a já. Po Doors, následoval Bob Marley a po Metallice Janis Joplin. Různorodý mix pouličních umělců umocňovaly výkřiky "No Woman No Cry" nebo "Break On Through To The Other Side".

Dozpívali jsme a dopili pivo. Umělcům, tedy dvoum bezdomovcům - Slovanům, jsme poděkovali za zábavu a podívali se na sebe. Němec se usmál. Já se usmál. "Znáš docela dost starších věcí. Jo, Jim byl borec. Jo, nechceš jít s náma na privát párty? Máme ji ve stylu 70´s v Americe. Víš jak, hippies, junkies, beat generation. Kámoš slaví narozeniny, a chce tam nějaký lidi." Ani mě nenapadlo zeptat se, zda-li tam budou nějaký holky, protože sotva jsme vykopli (!) mříže od vchodu, narazili jsme na několik typických sedmdesátkových gruppies. "Ty mříže maj zrezlej zámek, víš jak, to je normální. Hele tady dole je jedno patro, nahoře další a další, děláme tu párty. Tady je oslavenec," ukázal mi jakousi postavičku v beranici. V prvním patře bylo vše polepené nálepkami, z každého rohu mrkalo graffity. Ve skutečnosti celé patro posloužilo jen jako foyer. A navíc mi ten Němec neukázal sklep. "Je základ mít svůj sklep," jak říká Deph/Kato. Na schodech do druhého patra se pečlivě odměřovaly dávky hašiše. Vedoucí úlohu v tomto měly šestnáctileté slečny. Dekadence nabrala na intenzitě. Libovolné množství čehokoliv se válelo na stole ve druhém patře. Byt, kterým prostupoval kouř a zpěv Janis Joplin. "Try a little bit harder!"

Neony, masivní reproduktory, desítky opilých slečen, kouř cigaret, kouř marihuany, kouř cracku, kouř automobilů, kouř protonů i neutronů, kouř a mlha dotvářely místo, kde stojí čas. Boty přestaly krmit botník a nahradily je láhve. Na zdraví! Na smrt!

Billy Idol se mohl ukřičet a já jsem ho přesto nevnímal, oči jsem nechal na dvojici příchozích slečen. Gin. Gin. Gin. Gin. WIN! WIN! WIN! WIN!

Panák. Nastává odpočítávání. Ještě šestnáct minut a budu Tě mít dole ve sklepě. Panák. Máš čtvrt hodiny, tak to do sebe koukej hodit, ať stihneš ještě jeden. Panák. Á princezně se pletou nožičky a jazýček. Nevadí, nepotřebujeme nožičky. Nepotřebujeme slova. Panák. A vezmu si obě. Dolů. Do sklepa.

"Dotek jediný suvenýr je dotek," Márdí máš zase pravdu. Ze St. Pauli jsem si jako suvenýr odvezl sérii doteků a polibků dvou neznámých devatenáctiletých slečen (budoucí elity národa - zubařky a psycholožky). Cenný skalp. Jednou mi třeba v rámci profese poraděj. A nebo také žádné jednou nebude. Ve čtyři hodiny ráno, jsme se ještě společně s Japoncem vypravili do klubu. Dekadentní atmosféra nihilistického domu se začala definitivně zvrhávat v typickou sedmdesátkovou akci, kterou jsem jen nerad oželel, ale slečny se vyjádřily pro změnu působiště. Smutně jsem opouštěl dům, svou Ječnou 7, vykopl mříže a zase splynul s proudícím davem. Před klubem jsem však dle vyhazovačů nesplynul dostatečně. "Ne, Ty dovnitř nepůjdeš. Další?" "Ale já..." "Další?" "Ale sakra proč ne? Co je se mnou špatně?" "Podívej se co máš na sobě! Myslíš, že se tam hodíš? Nic proti Tobě, ale Tebe tam prostě pustit nemůžu." Podíval jsem se na sebe. Nic závadného jsem na černých kalhotech, punkovém pásku, řetězu, černém tričku a černé bundě neshledal. Vždyť tak chodí i průměrný popový posluchač, tak to vypadám nějak radikálně? "Počkej, jasně, chápu, nechceš mít problémy. Jsem ale jenom turista. Jsem tu za svou přítelkyní, která právě teď šla dovnitř. Zavoláš mi jí aspoň, že jsi se rozhodl nepustit mě dovnitř, ať na mě nečeká?" "To není můj problém." "Proč mě tam nepustíš?" "To není můj problém. Další." "Doprdele tak mi řekni alespoň jeden důvod, proč mě tam nechceš pustit? Přece to musíš umět nějak odůvodnit? Jsem ochotnej snížit se a zaplatit třeba dvojitý vstupný, jenom mi prosím Tě přestaň kurvit tenhle večer." "To je ono, proč Tě tam nechci pustit." "Co?" "No to co říkáš. Další." "Jedinej důvod, nemůžeš přece jen tak rozhodnout o tom, komu změníš večer. Jsi Bůh nebo co?" "Jsi moc punk." Vykulil jsem oči do pozice Terezky. Cože jsem? Punk? Jsem punk? Já vyděděnec ze všech subkultur jsem náhle zařazen do té nejradikálnější? "To si teď ze mě děláš legraci, ne? Já jsem punk? Čím? Tím, že mám trendy pásek, náramek od bejvalky nebo prstýnek? Tím jsem punk?" "Nemám na děti čas. Jsi punk. Nepatříš tam. Další. Vypadni. Nemáš tady co dělat. Další. Nepustím Tě tam, tak vypadni. Další." "Punx not dead," zařval jsem na toho steroida a odkráčel pryč. Jsem přece pankáč, ti takovéhle věci dělají, ne? Směšný. Jenom proto, že nejem v růžovém triku a neplním tak poselství současné postmoderny, nemám nárok navštívit klub, do kterého mám záměr jít.

Večer plný paradoxů na alternativní, přesto příliš upjaté Reeperbahn. Noc předala vládu ránu a lidé se po prokalené noci vydali hledat ztracenou energii a finance na místní Fischmarkt. Název částečně klame, ano jedná se o pravidelný nedělní trh, avšak nikoliv jen s rybami. Člověk nalezne na Fischmarktu vše. Je to zároveň i poutní místo všech zoufalců, kteří na okraj Altony přicházejí sami, odcházejí však v páru. Ve veliké hale uprostřed tržiště, se konaly i v osm hodin ráno, živé bigbítové koncerty. Příjemná hudba k rannímu probouzení se.

Loučení s Hamburkem je bolestí srovnatelné s Berlínem. Á propos, do Berlína se chystám příští víkend.
štěstí ti padá do klína
škoda že si ho nevšímáš
tak skončí vše co začíná
po vínu obvykle nevnímáš

krůpěje padají do rýna
lámou se pouhým dopadem
je jen má osobní doktrína
že ústím přímo do labe

23/05/09

tranzvestiti
zvracející panny
prodávají se
bez bázně a hany

ich hab schlucker
já líh a cukr
moje milá
moc jsi pila

23/05/09

objevil jsem nebe kde holky v rytmu polské polky otvírají klíny objevil jsem tebe v hříšném městě pod neony dávíš svoje sliny st. pauli pátek večer nekonečná ulice a po bradě teče má instantní poluce

23/05/09

jsi ostrá jako struna žebráka
sto koruna v kapse ho naláká
počasí vládne na draka
a nálada taková nijaká

nevadí že to neladí
se to usadí uleží
o to tu neběží
když láteříš

o lásce dvou páteří
na dveřích
nápis neklepat
jen protřepat

a to je bez debat
nevadí že to neladí
se to usadí uleží
o to tu neběží

23/05/09

jak jen může mít tak hříšné město tak svaté jméno jak jen může jít tak nízko s cenou kdy třpytky na očích zakrývá obočí a zvratky na triku dáví jen ze zvyku elephant ohne pfand dreht sich rum kitzer strand

23/05/09

Recenze na Sunshine a Sto Zvířat. Zbylé fotografie z Hamburku pak naleznete zde.
 


Anketa

Těšíte se na léto?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 28. května 2009 v 14:35 | Reagovat

já mám Edgara ráda... :)

2 slůně slůně | 2. června 2009 v 22:13 | Reagovat

neodpustím si. tácI myslíš vážně? nebo vinIlů? sorry, I had to.
k tvorbě, oslovilo mě Kafe a velice mi připomnělo ó velkého Karla Čapka.

3 slůně slůně | 3. června 2009 v 6:27 | Reagovat

štěstí ti padá do klína
škoda že si ho nevšímáš
tak skončí vše co začíná
po vínu obvykle nevnímáš

také moc krásné a pravdivé.

4 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 3. června 2009 v 15:35 | Reagovat

ad Anettka: Mně se od Edgara líbí především zprofanovaný Havran. Uznávám ale, že ho nemám tolik načteného, jak bych si možná přál. Co texty? Líbí?

5 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 3. června 2009 v 15:36 | Reagovat

ad slůně: Za chyby se hluboce omlouvám.

Jsem potěšen, že kritika mé současné tvorby potěšilo právě progresivní "Kafe".

6 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 3. června 2009 v 15:37 | Reagovat

štěstí ti padá do klína
škoda že si ho nevšímáš
tak skončí vše co začíná
po vínu obvykle nevnímáš

- psáno na Reeperbahnu, v St.Pauli, ve čtyři ráno místního času... nemusím dále rozebírat, že?

7 Sajuri Sajuri | 3. června 2009 v 17:18 | Reagovat

-líbí se mi tvé slovní hříčky:
pikao bez oka
okao bez pika
pikao bez a
pikao bez a
-líbí se mi jisté naléhání v Kafi:
tak mi řekni kolik něhy
tak mi řekni tak mi řekni
tak mi řekni kolik něhy
vzbudíme se v kolíně
tak mi řekni kolik něhy
proteče ti po klíně
tak mi řekni

opět jsem si našla v pár verších zalíbení

8 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 3. června 2009 v 17:42 | Reagovat

Sajuri: Děkuji za komentář. Od doby, kdy jsem migroval z Česka na západ, se mi nedostává patřičného feedbacku, neb nepořádám žádná autorská čtení a tak jsem vděčen za každou smysluplnou rci.

Slovní hříčka je společným dílem mě a Senty... procházeli jsme spolu ulicí a nejkrásnější verše padají shůry... co se týče naléhání v "Kafi", je to psáno v brzkých ranních hodinách v Kolíně, po deprimujícím večeru a ještě deprimující noci, kterou jsem strávil, jak jinak, než sám.

Ještě jednou děkuji.

9 Slut For Suicide Slut For Suicide | Web | 4. června 2009 v 20:46 | Reagovat

Co máš proti Edgarovi?!:D Jinak...
zase jsi vyrostl, co jsem tu nebyla,
zase jsi vyrostl, co jsem tě nevnímala...

10 Mamut Mamut | 9. června 2009 v 22:58 | Reagovat

Pro Luciáše..

Tyvole,chce se mi zvracet..,
mánička ožralá,
ve stínu průchodu, v křečovité grimase mučedníka,
na krku ani ne dvacet,
zajíká se.....
Lásko,kurvo,kurvo,kurvo...

Volně navazuji na předešlé oznámení,že verše padají shůry...
Zdraví Czeko malaGa z města v mlze...

11 Cuzán Cuzán | Web | 21. června 2009 v 23:05 | Reagovat

Chemická je povedená a Kafe je geniální, když tak čtu co píšeš o životě a pak básně odzážející to všechno... To  všechno, které v tom je - smutek, samota, touha po lásce a citu, po klínech, po tom té Polky třeba... Je v tom krutost doby a nevšímavost lidí vůči sobě...
A ty básničky ze St.Pauli... ach. O té privat párty ani nemluvím, jen tiše závidím Tvůj um být na správném místě ve správnou chvíli a hlavně tam potkat ty pravé lidi.

12 Cuzán Cuzán | Web | 21. června 2009 v 23:08 | Reagovat

A pak - že prý jsi punk? Sama jsem se tomuto označení vždycky bránila, snažíce nezařazovat se nikam. Ale lidi, méně zběhlí v těchto sférách označí za punkera kohokoliv, kdo jen vybočuje z řady. Snad pro jejich chudou slovní zásobu to nazývají punk...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama