WWW;3001;Aton;Prodavač slz

16. května 2009 v 12:36 | Luciáš |  art'n'fangen

prodavač slz /tropfen verkäufer;seller of tears/

někdy se dočkám
a aton zavolá
to já si počkám
na zprávu od boha

v ústech je krev
čtrnáctky další
v ústech je krev
poteče další

prodavač slz
zas něco zvedá
prodavač slz
stále to hledá

prodavač slz
prodavač pocitů
prodavač bolesti
pozvi ho do bytu

prodavač slz
opodál stál
prodavač zármutku
pozvi ho dál

prodavač slz
věřící ve štěstí
prodavač slz
prodavač neřestí

prodavač slz
topí se ve smutku
prodavač slz
prodavač bolesti

ulice plné prodavačů ulice prázdné kotoučů žen ulice plné prodavačů posedlých změnami služeb a cen ulice plné nevinných tváří ulice prázdné nevinných gest ulice plné nevinných tváří průvodcem nočních výletů cest ulice plné rozličných hříchů ulice prázdné něhy a hvězd ulice plné rozličných hříchů ve tmě je kouzlo těch hříšných měst ulice plné rozbitých střepů záchranných vozů sčítajíc dny když poslední metro zakotví v depu vyrážíš do ulic prodávat sny

16/05/09

Listovat ve vlastní minulosti chce dostatek odvahy nebo naopak nedostatek sebeúcty. Co ale teprve list po listu vzpomínat na dávno proběhnuvší vztah. Vždyť rozchod je jako pohřeb, rozchodem ztrácíme někoho blízkého a přestože bude žít dále, již nikdy nebudeme dýchat společný vzduch. Chtěl bych být oním vzduchem a pronikat jejími plícemi. Chytat s ní perličky na dně vany, nádech a budeme spolu na balkóně... vítězná cigareta chutná. Oblečena do županu s mokrými vlasy a kapičkami potu na kůži. Lížu je z tváře i rtů, kterých se dotýkám něžně jako nikdy předtím. Sytě červené světlo v jejím teritoriu se závistí pozorující osychající chlebíčky v obývacím pokoji. Byt plný zdánlivě nesmyslných maličkostí má své kouzlo, stejně jako její mikádo. Mikádo rozsypané na zemi, mísící se s prachem a touhou vytáhnout tu nejspodnější tyčinku, rozlomit ji v pase a schovat za sladké symfonie noci do kapsy... něžný patos, neubírající ani po letech na intenzitě. Výdech. Atone, miluji Tě.
V uších mi zní slova Rastislava Rusnáka (Kolowrat; Já a slečna Ts) "a ja myslím na ňu koľko sa len dá - myslieť na ňu je moja denná agenda - všetko iné ma nudí - len ona ťahá povraz - a ním mi zazvoní v hrudi". V posledních týdnech třídím myšlenky, usilovně pracuji na scénáři a především vzpomínám. Stavy endogenní deprese na sebe nenechávají dlouze čekat, přesto jsou mé projevy spíše maniodepresivní, než-li zhola depresivní.

V odpoledních hodinách předposledního dubnového dne jsem se vydal z Düsseldorfu do Prahé. Dvanáctihodinovou cestu autobusem jsem si krátil žvýkáním sušeného masa a poslechem nových WWW. Na Florenci na mne čekala Senta, se kterou jsem se v rámci pálení čarodejnic vypravil na pražský Majáles. Doprovodem nám byl i Doupík, kolega z redakce, mým soukromým doprovodem se pak stala i záhadná šestnáctiletá slečna...
... pár hodin ve Vagónu...
... pár hodin ve...
... pár hodin...
... pár...
... ...
...

Nedělní večer patřil k nejkrásnějším okamžikům mého života - pod Nuselským mostem se v blízkosti stařičké haly Folimanka uskutečnil několikahodinový rozhovor se Sifonem, frontmanem WWW. Každé jeho slovo jsem si pečlivě ukládal do mozkovny a z rozhovoru tak odcházel s nasáklou houbou místo mozku.

Po návratu do Düsseldorfu jsem ihned absolvoval několik desítek hodin ve škole. Zajímavým se stal až čtvrtek. "Was werdet ihr feiern?" zeptal se mne zvídavě můj německý soused, když jsem mu oznámil, ať se pokusí přestát hlučnou oslavu bez potřeby telefonátu příslušníkům místní domobrany. "Nix, bloss so, wir feiern, das wir lebn." Nechápavě zakroutil hlavou nad slovanskou mentalitou.

Na našem pokoji v Kolping Hausu se tedy uskutečnila dlouho očekávaná párty. Zaostřili jsme. Daniela, usínající na chladných dlaždicích společných záchodů. Ostřím. Probuzení a polibek za odměnu za ztrátu času s touto Italkou. Postel. Pro jednu noc společná. Converse boty s pozvracenými tkaničkami, sundavám jí je. Sundavá si kůži z těla. Ukládám ji do rakve. Pro jednu noc společné útočiště dvou těl. Má postel. Její tělo. Naše tělo. Mé tělo.

Páteční výlet do Kölnu (fotogalerie zde) dal odpověď na všechny zbylé nezodpovězené otázky, které jsem dosud měl. Základní teze? Düsseldorf se před mnoha staletími stal hlavním městem NRW díky leštění klik pruským vojevůdcům. Köln má zase naopak blíže k Nizozemí a Belgii než-li ke zbytku Německa, snad i proto je kolínský dialekt bližší holandštině, než-li samotné němčině. Kolínská katedrála byla navíc první budovou na celém světě, která svou výškou předčila pyramidy v Gíze. Co je však důležitější než všechny zmíněné teze - bližší seznámení se s Ewkou. Ewa je Polka, která mne očarovala již při prvním setkání na začátku dubna, od té doby jsme se takřka měsíc neviděli a po fázi Staňka mi přišlo záhodno objevit někoho zajímavého. Tyto parametry splňuje právě Ewka. Při zpáteční cestě jsem jí hladil kolínka, což byl věru úspěch... však u Staňky jsem po měsíci skončil u kotníčků.

Na noc jsem byl pozván Danielou a spol. do klubu na Starém městě. Pro všechny budoucí návštěvníky Düsseldorfu: NIKDY NECHOĎTE DO KLUBU PEACHES AND CREAM. U vstupu začíná proces legitimace. Poté, co jste uznán za vhodného návštěvníka klubu (např. do Subu obyčejně, mně podobné prototypy chlapců, nevpouští), je Vám za menší úplatu (3 EUR) povoleno zúčastnit se house-party. Předražené drinky jsou znamením snobského Düsseldorfu, ani "Broskve s krémem" v tomto ohledu nezklamaly. Ad absurdum situaci dohnala hajzlbába (mohutná černoška, jakoby z oka vypadla komparzistům ze snímku Kokosy na sněhu). Ona ženština sedící na chodbičce mezi pánskými a dámskými záchody, požadovala za jednu návštěvu toalety 50c resp. 1 EUR. Člověk musel chtě nechtě zaplatit, za odměnu pak dostal lízátko. Chutnalo hořce.
proměny /metamorphosen;changes/

vzdoruju každému okamžiku
který by mohl být klíčem k návratu
identitu měním podle počasí
venku prší nechám Tě rozpustit

rozpustím Tě v kyselině na posteli nahou
rozpustím Tě celou - povleču Tě prahou
povleču Tě po chodnících za vlasy a do kanálu
znásilním Tě svými prsty zaryji je do kůže

13/05/09


Sobotní výlet do Bonnu vedl opět skrze Kolín. V Kölnu se tento den uskutečnila demonstrace neonacistů a bylo jich, stejně jako příslušníků POLIZEI, všude plno. V Bonnu jsem častěji, než bych možná sám chtěl, ale v rámci přátelství s úzkou skupinou ERASMUS přátel jsem se rozhodl pro tentokráte se podřídit. Jednalo se o věru povedený výlet, z kterého jsem se vracel do Düsseldorfu až k večeru, kdy se právě rozjížděla Museen Nacht. Muzejní noc jsem strávil po vernisážích street-artového umění. Na schodech u Rýna jsme si po půlnoci s Tomíkem vypili pivo a zamířili do 3001.

3001 je největší klub v celém NRW, jenž pojme přes dva tisíce lidí. Kromě tohoto ocenění, bych ho neváhal označit i za rezidentní klub pro všechny místní snoby. Přesto výtečně nazvučenou budovou v přístavu zněla příjemná hudba, která byla navíc umocněna výbornou vizuální show, ze které by se každý český diskant posadil na prdel. Právě ve 3001 jsme potkali jakéhosi Němce (s vizáží alá Rüstü Recber) a Holanďana. Absolutně mě odzbrojili. "Super! Du muss aus Schweiz kommen, oder? Ich weiss, dass du Deutsch sprichst, aber hast solches komisches Akzent und ich verstehe dir nicht ein einziges Wort." Děkuji pěkně. Naštěstí mě potěšil jakýsi chlapec v Kolping Hausu, který mi o pár dní později sdělil, že musím být dle všech přírodních zákonů Němec, neb se jako mladí Němci oblékám. Onen výrok jsem přijal jako kompliment, který mi minimálně na onen okamžik navrátil ztracené sebevědomí.

Po několika nocích, kdy jsem sníval o Atonovi - o Sluníčku se mi ostatně zdává každou druhou noc a začínám mít podezření, že se jedná o psychickou poruchu, neb patologická fixace na její osobu je pro mou psyché náplní dne i noci, zatímco pudy velí jinak - se mi zdál další ze série inspirativních snů.

Všechno začalo už v Kölnu, kde mi Ewka prozíravě sdělila, že je sice "party chick", ale že takřka nepije. V realitě snové, nabralo její doznání zcela jiný rozměr. Stojíme uprostřed jedné z kolínských ulic. Na ramena dopadá svit zapadajícho Slunce a po levé straně míjíme mlčky synagogu. Po dalších stovkách kroků se zastavíme, Ona se tiskne k mému tělu a já sotva lapám po dechu a snažím se vtisk jejího do mého, co možná nejvíce prodloužit. Nedaří se. "Weiss du, ich trinke sehr viel, aber... wenn ich trinke, ich will umbedingt nur das eins habn," pohladila mě po tváři a pokračovala: "Nu, es ist nur Problem, weil Jungs sind im Bett nicht so... handsome." Lehce poodstoupila a ztratila se ve slunečním svitu. A byla to Ewa? Byla to Laurine? A s kým spí Aton? Slunce? A s kým spím já? A spím já? Další noc, kdy nemohu usnout. Šestá noc v průběhu jednoho týdne. A je týden jeden? A je Ti to jedno? Promiň, že jsem Ti nekoupil nebe. Promiň, vážně se omlouvám. Příště přibalím dvě plata Neurolu. Atone! Příště Ti ho přinesu. Snesu Ti nebe. Snesu cokoliv jen abych měl... své ruce na Tvém těle.

fotografie /foto; photo/

obarvíš peří skřípotem dveří
radostí neusne kdo se ti svěří
obrázky běží a z víček sněží
vločky tak nevkusné na řasách leží

ve větru stojíš že se jich bojíš
na to ti neskočím schválně je rojíš
maj smysl dvojí nové zas kojí
kolem však netočí tím co nás pojí

tím co nás dělí přesto jsme celí
upocení nedospělí
novou ti pálím než se zas vzdálím
na své cestě do ztracení

14/05/09

Přetočíme-li čas o dalších několik dní, dostáváme se ke čtvrtečnímu večeru v SP-Saalu, kde ESN pořádala Internationalles Essen. Jídla a pití byl věru dostatek, jen inspirace zpočátku scházela. Dostavila se až s pokročilou hodinou a doteky Laurine. Ewka? Česká krev jí údajně není dost dobrá, neb slečna zatoužila po Němci. Každý svého štěstí strůjce, tak jsem si strojil štěstí o několik metrů bokem. Díky všem okolnostem a frustraci jsem propadl do nepříjemného stavu i na této ESN párty. Zapomenout se mi podařilo až v objetí Laurine, opět se tak dostavily okamžiky jedinečnosti, ostatně s touto Belgičankou je každý okamžik jedinečný. Je zvláštní jak jedna rozdavačná děva dokáže zaujmout pozornost mé psyché. Sexuálním hrátkám se podrobuje dobrovolně, raději bych se však v jejím případě účastnil pouhého nezúčastněného pozorování. Klidně bych jí i zaplatil, jen abych mohl zkoumat její hry, její strategie, mou inspiraci.

Původně jsem v tomto reportu počítal i s pár strhujícími větami z koulování (ano, v Düsseldorfu se v pátek odpoledne uskutečnila Schneeballschlacht). Bohužel jsem se naň, díky nepřízni počasí a nedostatku motivace vstát z postele, nevypravil. Ležím tak o páteční noci ve svém dočasném teritoriu a přemítám, zda-li bude lepší přestat doufat v navázání kontaktu s Atonem a začít konečně žít či vzpomínat a snít... s ní, přesto bez ní.

Jsem přece jen prodavač slz... prodavač slz.

někdy se dočkám
a aton zavolá
to já si počkám
na zprávu od boha

v ústech je krev
čtrnáctky další
v ústech je krev
poteče další

prodavač slz
zas něco zvedá
prodavač slz
stále to hledá

Mé aktuální recenze naleznete zde: Depeche Mode, Xavier Baumaxa, WWW.
Aktuální fotoalba naleznete zde: Düsseldorf I, Düsseldorf II, Köln I, Köln II, Bonn, Venlo, ESN
 


Komentáře

1 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 16. května 2009 v 14:45 | Reagovat

prodavač slz... prostě úžasnej..
a hlavně ten odstavec o proběhnutém vztahu... :( mě prostě dostal...

2 slůně slůně | 4. června 2009 v 19:31 | Reagovat

Prodavač slz a listování minulostí. nejlepší kombinace (nejen) pro tento den.

3 Violet Violet | Web | 24. října 2009 v 23:24 | Reagovat

Musím se všemi souhlasit, ten prodavač slz vezme za srdce. Jinak děkuji :).

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama