WWW; Berlin; Nebe; ONA

17. června 2009 v 10:42 | Luciáš |  art'n'fangen

Sifon mi jednou vyprávěl o tom, že v životě každého umělce přijde přibližně dvakrát do roka období, kdy se otevřou brány vnímání. Pokud měli Huxley a Sifon s těmi branami pravdu, nastalo ono období právě teď.

Saháme do nebe pro inspiraci. Špinavou rukou se prodíráme mezi mraky a pokud nezavadíme o prolétající Airbus, stáhneme si svůj matroš k sobě. Svou drogu, své opojení, svou inspiraci a důvod k tomu, žít. Každý si onen důvod musí najít a často neplatí okřídlené, že kdo hledá, taky najde. Na nebi už totiž neexistují pozemská dogmata. Platí tam jen zákony nihilismu, kdy neplatí žádná pravidla. Z nebe se jen sere na tehle zkuvený svět a sere se dost vydatně. Potom nás pronásledují kapky nebo vločky, odvíjejíc se dle toho, co Nietzsche natrávil.

... a než do ulic vyjdeš nezapomeň se pomodlit /... vorher du in Strassen hinausgehst vergiss nicht zu beten; ... don't forget to pray before you go out on the streets/

všechno je stejný a přitom jiný
a kde je oheň - tam jsou i stíny
rozdává každá - co by jen chtěla
pod slovem vražda - nevidím těla

vidím však duše
to je snad víc
ne - pravíš suše
nevidíš nic

07/06/09
Ve stavu endogenní deprese, trvalé frustrace a patologické fixace na Atona, jsem se vydal počátkem června do Berlína (fotografie zde). Do místa, kde jsou ony "portas" ochotny naslouchat lidským prosbám a tužbám. Když potřebujete zastavit čas, nejbližší největší hodiny jsou na Alexi. Právě na to jsem myslel, když jsem se po pár měsících vydal zase do ulic kdysi dávno rozděleného města. Ze stanice ZOO jsem migroval do Kreuzbergu. Doprovodem mi při pátečních cestách nočním Berlínem byla Äwchen - slečna z redakce MS (nejnovější recenze na Lety Mimo; Sto Zvířat; Sunshine; UDG; Vypsaná fiXa; WWW; Xavier Baumaxa). Právě díky ní jsem se seznámil se skupinou The Roads. Započalo otevírání bran. Ondřej a Šimon ve mně zanechali hluboký dojem (a to nejen díky diskografii PPU). Noční pivo s druhým jmenovaným, vše za poslechu jeho mateřské kapely. Nejpůvabnějším zážitkem se však stalo lepení plakátů (s oznamáním jejich koncertu), na ilegální výlepové plochy v ulicích nočního Berlína.

s ledpidlem u nosu /mit klebe bei der nase; having glue by my nose/

alex dál lepí
po nocích plakáty
co na to děti
další noc bez táty

co na to žena
ta kterou nemá
štětkou ji přilepil
na legální výlepy

po nocích běhá si
berlínský floutek
zdi sloupy terasy
vynechá koutek

vrátí se k němu
a další ženu
v podchodu natře
pokračuj bratře!

06/06/09
s lepidlem u nosu II /mit klebe bei der nase II; having glue by my nose II/

kreuzberg se nad ránem mění v můj byt
když přes den spím trhaj má díla
kreuzberg se nad ránem mění v můj byt
když přes den spím tak nemám klid

06/06/09

Probuzení. Kafe. Kafe. Frankfurter Tor. Alex. Šeď. Kam se ztratila ta výjimečnost z pohledu na zvracející čtrnáctky? Pocit. Touha. Trh. Dveře. Jím. Treptow Park. A dá mi dnes ta hezká blondýnka naproti mně v U-Bahnu? Emoce. Sklo. Ring. Ring. Ostbahnhof. Zeď. Pláž. Moře. Apatie. Čokoláda. Plastelína. Úsměv. Smutek. Úsměv. Smutek. Squatt. Hranice není mezi nebem a zemí, ale mezi Tebou a mnou. KØPI. Pes. Přívěs. Pes pelez přívěs. Pes přivez přívěs. Pse, přelez a přivez ten zkurvenej přívěs! Zuby. Noha. Krev. Krok. Komín. A proč je tu všude písek? Drát. Ostny. Ruka. Oheň. Prenzlauer Berg. Sítnice. Všechno bude jako prve. Domov. Zapalovač. Zátka. Pankow. Déšť. Senta. Tachelés. Člověk. Člověk. Lidi. Svině už ty fotografie tiskne na horší papír. Blake. Tygr. Techno. Oranien Str. Prázdnota. Ulice. Kebab. Warschauer Str. Frustrace. Zatracení. Zatracený zatracení! Plaste Elaste. Jan. Míč. Každej Němec je ve svý podstatě fotbalista, přibližně od dob Beckenbauera. Rudiš. Autobus. Mainzer Str. aneb konec squatterské kultury v Berlíně v přímém přenosu zítra v šest. Chcát. Sage.Tempelhof. Hitler. Pomník. Růže. Babsi. Holka, co takovou něžnou větu napíše na zaplivaným feťáckým hajzlu, je prostě jiná. Brunnen Str. Kunsthalle. Plakát. Prázdnota. Nezapomeň, že žíly se dál řežou podélně a žiletku používej výhradně z chirurgické oceli, jinak bysis mohla ublížit. Smutek. Pláč. Düsseldorf.
kam chodíš ty? /wohin gehst du?; where do you go?/

já chodím do parku jedině do křoví
já chodím do parku jedině sám
já chodím do parku jedině do křoví
já chodím do parku jedině sám

14/06/09
po roce /nach nem Jahr; after a year/

ta holka má přeraženou čelist
drží dietu - nutí tě nejíst
má tolik chuti a tak málo prostoru
na obejmutí - jako kdys v kotoru

12/06/09
V pátek večer se konala další z řady dekadentních ESN parties. Pamatujete si na brány vnímání? Tak v těchto dnech nastal čas na jejich posouvání. Lidé, které toužíte potkat (v podvědomí, nevědomí či na fotografiích), se stávají dostupnějšími na nebeském trhu. Prsty se dotýkáte chtěného zboží a důkladně ho prozkoumáváte. Ležíte na podlaze v tmavé špinavé chodbě. Piercing se Vám zamotává do blonďatých vlasů Anděla. Potkáváte Bondyho, Mejlu a do rytmu souloží Iggy s Davidem a jANNIEska se mnou. Tak čumte, vy volové! Křičím slastí a bolestí nad hovny celého světa. Plavu si v nich kraulem a prskám je při každém nádechu kolem sebe. Výdech. Jak pravil Sifon, občas nastane v životě každého umělce období, kdy visí inspirace na vlásku a je jen na Vás ten vlásek opřít o stěnu a usouložit k smrti. Slovy klasika, potkala jsi mě ve velice zvláštním období mého života.

K čertu, se všemi odrazy MAGIE. Sypu je do svého molotov koktejlu, vole já sem Bůh!

Sem Bůh.

Sem Nietzsche!

A teď už jen závěrečný ohňostroj!
na mostě /auf der brücke; on the bridge/

své další poprvé mám prsty od krve přesto sedím pod jejími okny balím si cigaretu a po asfaltu chodí labutě dvě mladý dvě starý byli jsme v chodbě ty ve mně já v tobě na pokoji spala tvoje sestra a já věřil na zázraky bylo to jiné jinak krásné teď už však spíme než aton zhasne

potkal jsem ďábla
měl zlaté vlasy
potkal jsem anděla
byl ďáblem asi

dvě svlečená těla
spojení měla
viselo na vlásku
a stačí to na lásku?

je ráno po šesté
tak mi zdi povězte
proč třel jsem ji o stěnu
když chci ďábla za ženu
černé kalhoty u kolen černé trenýrky u kolen černé kalhotky u kolen a černá duše v prdeli

13/06/09

 


Anketa

Těšíte se na léto?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 17. června 2009 v 19:10 | Reagovat

jeden z tvých nejlepších článků...
ani ne tak jako básně, mě ted pro změnu zaujalo všechno psaní...
ta jedna "noc" v tobě zanechala opravdu hodně...
asi se tak budu muset usouložit k smrti... abych otevřela svoji bránu vnímání... poslední dobou mi to visí na vlásku a já nějak nevím co s tím...
jinak co se týče básní, tak se mi líbí Po roce a samozřejmě... Na mostě...sluší vám to spolu... :)

2 Jájinka Jájinka | E-mail | Web | 17. června 2009 v 22:31 | Reagovat

tak nejak jsem se vyjadrila pri vypraveni na facebooku =D jinak článek samozřejme krasny..akorát muj pocitac nema rad tvou stranku anebo naopak - tezko rict... proste se mi to tu seka a me pak prechazi chut si neco vubec cist =/ =(
zitra jedu pryc..vracim se v nedeli..opatruj se prosím =)
Mám Tě ráda

3 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 17. června 2009 v 22:47 | Reagovat

Anettka: Děkuji za kompliment. Pokud článek zároveň slouží jako umělecké dílo, jsem spokojen. Nejde jen o jednu 'noc', spíše o zapomenutí na Atona a bláznivé se zakoukání do někoho/něčeho neznámého, přesto mě blízkého. Nejde přece o fysický akt! Jde o ukojení psyché...

Co se básní týče, nejvíce se mi líbí úvodní modlitba. Hovor s Bohem. Je to opět ve stylu Krchovského, což však nebyl úmysl. 'Po roce' mi přijde fádní a 'Na mostě' je neskutečně naivní báseň, až jsem se zastyděl. Má v sobě však kouzlo oné noci... proto jsem se rozhodl ji zveřejnit.

4 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 17. června 2009 v 22:49 | Reagovat

Jájinka: Uživatelské rozhraní weblogu jsem po Tvých a Terezky stížnostech upravil a fotografie zakryl do jednotlivých článků, aby zbytečně nezasekávaly počítače prohlížejících. Snad je to změna ku prospěchu věci.

Vrať se mi v neděli a užívej BZF.

Mám Tě rád, Jájinko má jedinečně jediná.

5 slůně slůně | 18. června 2009 v 18:31 | Reagovat

nádherná Modlitba, úžasná Lepidla u nosu, kouzelné Asociace, melodický Most. a stále more and more distant Luciášek. Schade....
Chtěla bych Tě ještě vidět.

6 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 19. června 2009 v 10:20 | Reagovat

Na Mostě je sice naivní... ale to kouzlo má... :) a občas neuškodí být naivní, nebo alespoň dělat, že jsme naivní...
někdy si přeju být ta naivní holčička, která věří... bohužel, už to nejde... :( anebo možná bohudík... nebyla bych tam, kde teď jsem..

7 Slůně Slůně | 19. června 2009 v 11:22 | Reagovat

při dalším prohlížení jsem našla fotografii s kouzelným nápisem o hranicích. Životní pravda, jak by řekl náš Mistr.

8 Dana Dana | 20. června 2009 v 22:13 | Reagovat

Souhlas s Anettkou: opravdu Ti to s tou blondýnkou moc sluší! A jinak: jestli už se odehrálo opravdu úplně všechno, co jsme spolu měli v tomhle životě prožít, tak díky za to a odpusťme si, co jsme si, zlatíčko moje!
P.S:: Nevíš, proč vždycky, když otevřu Tvoje stránky, začnu brečet a bolí mě u srdce? Mám sem chodit, nebo radši ne? Mám na Tebe zapomenout, nebo doufat, že jednou přece jen přijedeš? Ta varianta A se mi moc nedaří; už jsem to zkoušela...

9 Cuzán Cuzán | Web | 21. června 2009 v 23:20 | Reagovat

všechno je stejný a přitom jiný
a kde je oheň - tam jsou i stíny
rozdává každá - co by jen chtěla
pod slovem vražda - nevidím těla

vidím však duše
to je snad víc
ne - pravíš suše
nevidíš nic

- nejlepší věc, co jsem od Tebe četla... Což je ovšem věc názoru, jak tak člověk proplouvá a hledá, s čím by se stotožnil....

O vylepování plakátů tady v BUdějovicích jsem slyšela hotové legendy... Jak K. utíkal bengám, jak se je snažil přemlouvat a jak se běžně stává, že když se vylepí plakáty, tiskuté na domácí tiskárně fotmátu A3, černobílé, druhý den přes ně běžně visí nějaké odporné disko fotmátu A1, barevné, jak jinak.

A ta poslední báseň je víc než poetická, v celém tom kontextu, fotky... Krásné.

10 Dana Dana | 24. června 2009 v 0:03 | Reagovat

Lukášku, tak Tys celou dobu věděl, že to má takhle dopadnout? S tím omlazováním a s Filipem a tak...? A co teď bude mezi náma dvěma? Už nic? Měli jsme jen vyrovnat naše karmické dluhy a hotovo? Anebo přece jen přijedeš do kempu a budeš dělat ty reportáže pro Osud? Já už jsem se docela těšila, že s Tebou budu vždycky jednou za týden někam cestovat a že strávíme celý den a noc jenom spolu... Je to reálné, nebo není? Já budu doufat, že je, Ty moje zlatíčko! OK? :-)

11 Payee (nka) Payee (nka) | E-mail | 1. července 2009 v 12:01 | Reagovat

Říkám si, mám-li vůbec něco číst. Víš, budeš-li někdy i Ty ochoten číst má písmenka...
Volaný účastník je dočasně nedostupný, byl mnohokrát volán a postrádán ve chvílích beznaděje a smutného stesku
Asi i žije, jen nevím, pro koho momentálně. Pro někoho asi... proto jsou "ti druzí" opomíjeni? Oh, děkuji vřele

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama